Liborův blog

Někde jsem četl, že letošní premiérův projev k výročí 17. listopadu by jeho nejlepším politickým projevem vůbec, prý celkem rozumný, takže snad i na samotného Andreje asi padl duch "Listopadu" a pookřál, či co. Já si to ale moc nemyslím. Předně jsem toho názoru, že nemá moc smysl si brát k srdci obsah Babišových slov, protože moc velkou vypovídací hodnotu nemá. Navic ostatně i jinak to moc velká sláva nebyla. Možná jsem jediný komu to vadí, ale zmiňovat ve svém projevu - za přítomnosti zahraničních státníků - že ČR je nejkrásnější zemí na světě, že tu jsou nejkreativnější a nejlepší lidé na světě, nepovažuji za moc dobré. Nejlepší na světě. To je podle Babiše ono vlastenectví. Věta "A vsadím se o co chcete, že ještě předběheneme spoustu ostatních zemí nejen v rámci Evropy, ale i celého světa", je další perličkou. Předběhneme v čem, v počtu exekucí, gentrifikaci? Úplně na mě dýchl duch devadesátek, kdy se Evropa vesela doháněla. Do toho ještě přimíchejme trochu oslav...

Z kraje tohoto roku přišli Ladytron po osmi letech s další řadovou deskou. Čekání to bylo dlouhé, členové skupiny se věnovali různým bokovkovým projektům a moc to na návrat s dalším albem nevypadalo. O to lepší je pak výsledné překvapení. Eponymní album je totiž skvělou deskou. Na jednu stranu to jsou ti samí Ladytron se svým typicky temným synťákovým zvukem a chytlavými melodiemi, na stranu druhou "Ladytron" zní přece jen trochu jině. Snad ještě o poznání temněji. Už obal desky ukazuje, že žádná velká sranda to nebude. Svým způsobem tak skvěle zapadne do současné nálady "dystopického" světa. Hudebně je to trochu jiné než předchozí "Gravity...", o něco blíže snad "Witching Hour". Lehce optimističtejší je snad jen závěrečná Tomorrow Is Another Day. Poslední dobou mi přijde pomalu jako určitý trend reflektovat současnou klimatickou krizi a chmurné vyhlídky stran budoucnosti v hudebních albech, někdy to už ní trochu jako klišé - poukázat na zjevné p...