Liborův blog

Včera pan prezident - slunce naše jasné - rozdal nebývale štědrou sbírku státních vyznamenání. Koneckonců proč ne, republika (pokud bereme současnou zemi jako nástupnický stát) slaví krásné 99. výročí. Mám však několik návrh, jak důstojně oslavit tu blížící se stovku. Pan prezident včera velmi trefně poznamenal, že je při rozdávání vyznamenání a podobných atributů důsledně vnímat také to, kolika lidem daný člověk například na poli kulturním přinesl radost a štěstí do jejich jinak třeba prázdného života. Takových lidí může být tisíce, ba snad i miliony. Pokud s tím nějak nesouhlasíte, tak jste jednoduše závistivec, který nic nedokázal. To je jasné, kulturní osobnosti si od nějakých kritiků rozvracet nenecháme! Dovolil bych si tedy touto neotřelou cestou panu prezidentovi doporučit, aby propříště zvážil vyznamenat třeba takovou Jarču Zikánovou. Jarča byla fajn holka, žilá prý velmi zdravě, což by se panu prezidentovi, který se samozřejmě sám také těší dobrému zdraví, mělo líbit, dokonce

Posledních několik dní se trochu snažím filtrovat informační lavinu ohledně voleb. Je toho skutečně moc a například v hlavním městě se jen těžko dá intenzivní volební kampani uhnout. Přesto si dovolím nabídnout trio osobních postřehů. 1) Kdyby se vyhlašovalo pomyslné dno volební kampaně, tak by se určitě vyskytlo hned několik vážných adeptů o tuto trofej. Zlatou medaili za mě ale bere (a to s velkým náskokem na konkurenci) pan Tomio Okamura a jeho hra "Okamurův domeček". Něco tak hloupě trapného se jen tak nevidí. Já - jakožto velký fanda stolních deskových her - jsem tedy už hrál ledacos, ale podobně intenzivní pocit trapnosti při pohledu na hrací plochu se mi ještě nepoštěstil. Bohudík. Určitou polehčující okolností může být, že i samotné "volební noviny" (v nichž se tato "gamesa" nachází) stránku po stránce čtenáře připravují na budoucí šok. Hlavně se pak smějmě Slovensku, že nějaký Kotleba tam získal 8%... 2) Celebrity lákají na volby, rozjela se se ka

Když jdete na svůj první maraton, tak by se to snad s trochou nadsázky dalo přirovnat k nástupu do prvního zaměstnání. Také zhruba z popisu na inzerátu a z pohovoru víte o co jde, ale ty skutečně podstatné věci (jako např. kam se chodí na oběd a jak správně pozdravit na vrátnici) musíte zjistit až sami na vlastní kůži. Tak už to ale v lidském životě bývá. Start.... Proč? Rozhodnutí běžet maraton mi v hlavě zrálo docela dlouho. Ono totiž magické slovo "maraton" působí velmi dobře i mezi neběžeckou veřejností a když tak někdy zapředete na svůj sport řeč, tak si přiznejme, že "lid z venku" zase tak nezajímá váš úspěch na 10 km, ani časy na "pětce" a k půlmaratonu někdo dokonce občas - jistě v dobré víře - dodá, že co to má za smysl běžet něčeho jen půlku... Prostě maraton je něco jako magnet. Nu a když se vás tu a tam někdo - opět jistě v dobré víře - zeptá, "za kolik že máte ten maraton" a vy mu odpovíte, že jste jej ještě neběželi, protože ABC, ne