Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2015

Ničí O2 TV český fotbal?

Obrázek
Otázku v nadpisu lidé hojně přetřásali před včerejším slavným derby pražských "S". Přiznám se, že smysl debaty celkem chápu, ale zároveň se domnívám, že je možná až přespříliš emocionálně vypjatá. Ono totiž když se "sáhne" na něco, co je některým lidem hodně blízko u srdce, tak emotivní projev obvykle nečíhá moc daleko, že...
Ano, ani toto povedené choreo slávistické Tribuny Sever diváci zdarma v přímém přenosu na svých TV neuvidí. Jak jsem napsal výše, já to vše samozřejmě chápu. Fotbal je i mým koníčkem a nepokrytě se přiznám, že včerejší výhru "mé" Slavie nad odvěkým "nepřítelem" z (toa) Letné jsem si upřímně užil a ještě dnes ráno se mi vstávalo s takovým tím příjemným pocitem, kdy máte pocit, že svět je krásné a sluníčkové místo (a ono někdy skutečně je). To vše dokáže fotbal.
Zároveň si ale nemyslím, že by sledování fotbalu bylo - v ekonomickém slova smyslu - nějakým veřejným statkem. V zásadě jde o toto, společnost O2 koupila pro svou TV práv…

Jiří Šulc - Mosty do Tel Avivu

Obrázek
Druhá světová válka skončila, ale to rozhodně neznamená, že by na zemi zavládl klid a mír. Naopak.
Jiří Šulc je ve svém žánru velmi zdatný, což prokázal i skvělým románem "Dva proti říši". Není se čemu divit, v oblasti vojenské historie a práci tajných služeb je vzhledem ke své minulosti prakticky "doma". Období vzniku státu Izrael prezentované skrze vedlejší linky, které vedly i do Československa, je navíc obdobím, jež podle mého názoru není široké veřejnosti zrovna moc známé (ono se to tehdy politicky moc nehodilo), takže v tomto ohledu je kniha pro leckoho i celkem poučná.
Dějových linek je ale možná až přespříliš. Ve snaze o co nejpřesnější vylíčení (i když ani zde se autor vědomě nevyhnul určitému zjednodušení a uprávám) se totiž čtenářka/čtenář neznající historické okolnosti může snadno ztratit. Troufám si ale tvrdit, že pan Šulc píše primárně pro lidi, kteří - podobně jako pověstní "modří" - vědí. Na scénu tak přivádí postavy reálné (Jan Masaryk, prez…

Prezidentovy trenýrky

Nad Hradem (ano, tím s velkým "H") zavlála nová prezidentská vlajka, a to v podobě obřích rudých spoďár. Zadek pana prezidenta sice asi objemem patří mezi ty výraznější (vztáhnuto na ČR), ale asi nikdo si nemyslel, že by si tu samotný Miloš Z. nechal pověšené své spodní prádlo. Na podobné věci by bezesporu zaúkoloval hradního šaška Ovčáčka...
Členové skupiny Ztohoven jsou české veřejnosti celkem známi. Na svém kontě mají už několik "diverzních" akcí, jako byl například slavný výbuch atomové bomby (pochopitelně jen nasimulovaný do živého vysílání TV). Jejich současný průnik na střechu Hradu v převlečení za kominíky (mimochodem převleky to byly IMHO dost mizerné) pochopitelně zcela v pořádku není a v případě nějakého procesu je patrně na místě udělit pokutu za přestupek (nejsem právník). Nějaký trest by však měl také postihnout velitele ostrahy Hradu, protože bezpečnost hlavy státu a jeho suity je patrně na dost mizerné úrovni. Zeman má jediné štěstí v tom, že šílence …

Zaprděný český fotbal

Obrázek
Fotbal je - možná správně - pokládán za jakési zrcadlo naší společnosti. Zrcadlo je to pak špatné, pokřivené, hodně umaštěné (mající na sobě stopy krve a spermatu), přesto mnohými obdivované. Vítejme ve světě velkého fotbalu!
Rád si čtu knihy o tzv. "pravěku" fotbalu. Nedávno jsem se zálibně pročítal Červenobílými listy a článek J. W. Maddenovi (1865 - 1948), což byl rodák ze skotského Dunbartonu, legendární - a dodnes uznávaný - hráč Celtiku i trenér SK Slavia Praha. Ve zkratce se dá říci, že by jej šlo považovat za jakéhosi otce naší kopané, neboť s sebou do Čech přivezl u nás dosud nevídané tréninkové metody. Hráči začali chodit na masáže, na populární "skotské střiky", apod. Brzy postavil Slavii na nohy a učinil z ní - bez nadsázky - nejlepší fotbalový celek v Evropě (snad s výjimkou Británie). Madden byl podle mě člověkem, který fotbal nadmíru miloval (určitě stejně jako svoji choť Františku) a zasloužil se o popularizaci a zkvalitnění této krásné hry. Za to mu …

Svět se mění, my s ním ale leckdy ne

Občas slýchávám stěžování si na to, že "staré dobré časy" nás definitivně opustily, nastoupila doma zmatku a nestability. Prostě hrůza a apokalypsa se asi blíží. Pozoruhodné. Tohoto dojmu hojně využívají i prodejci, kdy názvy svých produktů častují slovy jako "tradičně český" (i když co je tak extra tradičního třeba na takovém trdelníku?), "ryze český", apod. Ono je to asi celkem působivé, i když dost pitomé...
Často mám ale dojem, že veškerý ten nářek stylu "bejvávalo dobře" (včetně té vlezlé reklamy) je v podstatě jen nostalgickým ohlédnutím za dobou, kdy bylo zcela normální chovat se rasistický, sexisticky, šovinisticky,... Není to ostatně zase tak dávno, kdy v těchto "starých dobrých časech" ženy neměly prakticky žádnou možnost proniknout na vedoucí pozice a pokud už se nedejbože dostaly do nějaké důležitější funkce, tak při pravidelných poradách to byly obvykle ony, kdo vařil "poradní" kafe... - ženy to přece umí nejlépe a …

Neat Beats - Sleep Cycles (2015)

Obrázek
Neat Beats je projekt, který je poplatný svému názvu. Zvuk je to tedy takový krásný, upravený, ba přímo čistý. Jedna báseň :).
Projekt Neat Beats pochází ze San Francisca a kombinuje v sobě směsici downtempa, industriálního hip-hopu i samplované retro filmové hudby. Taková ideální pohodičková kombinace pro fajn poslech, chtělo by se říci... A ono je tomu skutečně tak :). Už debutové album z roku 2011 naznačilo, že tohle jméno je třeba si zapsat za chill-outová ouška. Tato (druhá) deska s názvem Sleep cycles je podle mého názoru ještě lepší.
Pochopitelně se nejedná o hudbu takříkajíc "pro každého" (ale to už by si jedinec zabrousící na tyto stránky snad také mohl zapamatovat :)), leckomu to třeba přijde nudné, monotematické, apod. Může být. Pravdou je, že Alvin Fenner (člověk stojící za tímto projektem) je osobou, která posluchače nerozmazluje. Nedělá mu problém skladbu trochu nečekaně utnout, vysamplovat nějaký rozhovor, zvuk ptáků, apod. Ve výsledku ale nabízí konzistentní krá…

Terry Pratchett - Pod parou

Na Zeměplochu sestoupila pára a jak už to tak má v oblibě, pomíchala pěkně celý tamní svět. Inu, pára je prostě pára..., kam se na ni hrabe magie.
Terry Pratchett letos v březnu bohužel zemřel a toto je s velkou pravděpodobností poslední Zeměplocha (respektive ještě by měla vyjít jedna - Pastýřská koruna, ale to je ze série, kterou zrovna nečtu), což je určitě škoda. Knihy páně Terryho mě provázely někdy od roku 1997, takže se mnou prošly poměrně zásadními životními zvraty... a na to se nezapomíná.
Zeměplocha začala jako hodně humorná taškařice, plná parodií na klasické fantasy klišé (krásné ženy s mečem a VELMI hlubokým dekoltem, apod.), později autor trochu tematiku změnil a víceméně nabízel analogický vývoj našich pozemských dějin naroubovaný na Zeměplochu. Ke slovu se tak dostávají noviny, divadlo, rocková hudba, vlaky a já nevím co ještě. Pratchett opustil i klišoidní prostředí jakéhosi pseudostředověku a prostředí knih se stále více blížilo viktoriánské Anglii. A to bylo podle mě m…