Liborův blog

Nový rok 2020 už několik dní příjemně pobývá mezi námi, takže čas přijít s nějakým přehledem hudebních alb je už tak nějak pět minut po dvanácté. Ale což, lépe později než nikdy. S podobnými hudebními přehledy, které reflektují můj subjektivní pohled na alba uplynulého roku jsem začal v roce 2008, což už je docela dlouhá tradice a de facto také o důvod víc proč s tím ještě neseknout, minimálně kvůli mé osobní spokojenosti a možnosti se po letech podívat zpětně co že mi to vlastně rotovalo v přehrávačích. Jen pro přehled, v roce 2008 to byli stejně jako letos Ladytron . Inu, starého psa novým kouskům... Erik Sumo - Mount Fuji Asijsky znějící deska přilétla z Maďarska a udělala mi velkou radost. 8 let od poslední desky, ale to čekání se vyplatilo. Toy - Happy in the Hollow Hoši z Brightonu dali do kupy velmi zajímavé album, které se pohybuje napříč žánry a z každého si bere to lepší - krautrock, psychedelika... Skoro jako album z jiných časů. Ladytron - Ladytron Podobně jako u projektu E

Občas se setkávám s názory, že ideální novinář by měl být objektivní. Zaznívá to i od lidí, kteří sami mají k nějaké objektivitě na hony daleko. Daný reportérův postoj je pak dáván jako příklad toho, jak se novinařina dělat má v kontrastu k "aktivistickému" přístupu. Chápu, že na tom třeba něco je, ale úplně s tím nesouhlasím. Předně si myslím, že být skutečně objektivní je docela těžké, ba přímo nemožné. Pokud se vydáte např. jako reportér do nějaké země zmítané válečným konfliktem, tak tam nepřijíždíte jako úplná "tabula rasa", ale zpravidla už s nějakým základním názorem, který - i když se moc a moc snažíte - občas na povrch vyplave. Daleko horší ale je, když se někdo vydává (nebo je tak prezentován) jako nezávislý novinář, komentátor, apod. a po čase se ukáže, že to vše je jen taková maškara pro pronášení svého (někdy často dost aktivistického) názoru. Pro příklady nemusíme chodit daleko, stačí si třeba vzpomenout na nedávnou kauzu Home Credit a Čína... Samozřej