Předstírání a mizející solidarita za časů koronaviru
Sněhová nadílka, která nám v posledních dnech docela vydatně zásobuje zemi, možná na čas odvrátila pozornost od šílené pandemické krize, z níž zatím není vidět ani pověstné světlo na konci tunelu. Možná také ne. Diskusi totiž stále ovládají dost emotivní výlevy směrem k (ne)rozvolňování epidemických pravidel, která docela upozaďují i samotné řešení pandemie jako takové. Varovný prst se často vznáší do budoucna směrem k finančním propadům, nejistotám trhů, sektorové nezaměstnanosti a bůhvíčemu ještě. Na dva důležité aspekty se ale podle mě trochu pozapomíná. Jestli nám koronavirová krize něco důležitého přinesla (nebo odnesla, záleží na úhlu pohledu), pak je to jakýsi návrat do normalizačního života v předstírání. Můj dojem je takový, že mnoho lidí předstírá, že epidemiologická opatření dodržuje, nosí tedy způsobně roušky např. ve veřejné dopravě, ale v okamžiku, kdy tento důvod pomine a oni jsou opětovně "mezi svými", tak je odloží a žije se jako dříve. Stejně tak restauraté