Liborův blog

Poslední dobou se hodně mluví o tom, kterak se Česká republika rozběhává, jak se tu pořádají prakticky o překot různé závody a že je to celkově takový krásný počin, který u nás nemá obdoby. Pravda je to však podle mého názoru jen částečná. Běhat se tu totiž nezačalo až s příchodem italského manažera Carla Capalba v roce 1995. Běžecká vlna (a byla to vlna skutečně mohutná) se totiž touto zemí prohnala mnohem dříve. Žít v pozvolna se normalizujícím Československu nebyl po mnoha stránkách zrovna učiněný ráj na zemi. Spousta lidí se snažila najít si své "ostrůvky svobody" například při chataření, jiní se věnovali tuzemskému trampingu. Trampové se vždy pěkně projdou, odsud je navíc jen kousek k tehdy velmi populárním dálkovým pochodům (např. Praha - Prčice, což se chodí dokonce od roku 1966). Lidé kteří četli časopis Turista a chodili pravidelně různé dálkové pochody si také možná všimli toho, že je to docela zdravá aktivita a vůbec že hýbat se je vlastně moc prima a fajn. A vězte

Asi většina lidí viděla v poslední době nějakou reklamu na pivo Gambrinus s jejich slogany, které evidentně míří jedním směrem - na malé pivovary. Malé pivovary a jejich zákazníci jsou zde prezentováni jako povrchní lidé, kteří se nechají vláčet současnou módní vlnou minipivovarů. Stačí si vzpomenout na loňskou "akci Patron"... Jo, vypadá to hezky, že? Už málokdo ale poznamená (a reklama se o něčem podobném skutečně zmiňovat nebude), že skutečně kvalitní pivo (Patron - Gambrinus) nemůžete pít všude. Ono to je celkem jednoduché, nefiltrované a nepasterizované pivo (klidně Gambrinus) je totiž potřeba ke skutečně dobré chuti čerstvě narazit. A upřímně, v kolika hospodách v ČR jste nefiltrovaný a nepasterizovaný "gambáč" viděli? Moc jich nebude... To už ale reklama samozřejmě neřeší. Podstatné je přece sdělení, že "gambáč je dobrý pivo" a kdo jej kritizuje, tak je povrchní ňouma nechající se ovlivňovat módní vlnou. Smutné. Člověku se až klade na mysl otázka, p

Je to možná trochu ostuda, ale Marťanskou kroniku jsem četl až teď. Tedy celou, abych byl zcela přesný, protože některé "povídky" z ní jsem četl už kdysi na základní škole. Tenkrát bylo krátce po revoluci a nám se do třídy dostaly nové čítanky. Byly docela zajímavé, a to zejména z toho důvodu, že v nich přibyla dosud trochu opomíjená složka sci-fi. Zkrácené spojení slov science fiction pro mě tehdy znamenalo doslova zaklínadlo a neminul pořad v televizi, časopis, apod. takto inspirován, aniž bych jej neviděl, respektive nečetl. Ještě dnes si pamatuji, že tehdy jsme v oné čítance narazili na zvláštní povídku (která byla pro účely učebnice trochu upravena) od jakéhosi "Bredbéryho" s názve "Přijdou vlahé deště" (to je ta o domu po jaderné katastrofě) a já si ji doslova zamiloval (a snad dokonce celou ručně přepsal kamsi do notýsku :)). Už tehdy jsem si řekl, že si od toho pána musím něco přečíst. A vzal jsem to poté od "Fahrenheita" po povídky v cyk