Liborův blog

 Fotbalové Slavii fandím prakticky celý život, takže v této kauze moc objektivity asi nepoberu. Koneckonců tu asi obecně může prezentovat málokdo, neboť k Rawlsovu pověstnému "závoji nevědomí" máme dost daleko. Utkání skotských Rangers se Slavií provází mnoho kontroverzí. Nejvíce z nich vyniká moment, kdy obránce sešívaných Ondřej Kúdela cosi pošeptal do ouška jednomu z hráčů domácích Rangers s tmavším pigmentem pokožky. Následovala velice zlostná reakce, na jejímž konci máme obvinění z napadení obránce Slavie a obvinění z rasismu. Prý zaznělo něco jako "fucking monkey". Těžko říci. Záznam nic takového neprokazuje. Ondru Kúdelu osobně neznám. Z reakcí jeho okolí se prý jedná slušného člověka. Ve Slavii je od roku 2017, něco si odkopal i za reprezentaci, kdy se "proslavil" v utkání proti Brazílii, neboť brazilští fans jej zvolili hráčem utkání. Ani ne tak kvůli výkonu, ale zejména z důvodu jeho jména, které má v jejich jazyce hanlivý význam. Co vím, tak nik...

 Sněhová nadílka, která nám v posledních dnech docela vydatně zásobuje zemi, možná na čas odvrátila pozornost od šílené pandemické krize, z níž zatím není vidět ani pověstné světlo na konci tunelu. Možná také ne. Diskusi totiž stále ovládají dost emotivní výlevy směrem k (ne)rozvolňování epidemických pravidel, která docela upozaďují i samotné řešení pandemie jako takové. Varovný prst se často vznáší do budoucna směrem k finančním propadům, nejistotám trhů, sektorové nezaměstnanosti a bůhvíčemu ještě. Na dva důležité aspekty se ale podle mě trochu pozapomíná. Jestli nám koronavirová krize něco důležitého přinesla (nebo odnesla, záleží na úhlu pohledu), pak je to jakýsi návrat do normalizačního života v předstírání. Můj dojem je takový, že mnoho lidí předstírá, že epidemiologická opatření dodržuje, nosí tedy způsobně roušky např. ve veřejné dopravě, ale v okamžiku, kdy tento důvod pomine a oni jsou opětovně "mezi svými", tak je odloží a žije se jako dříve. Stejně tak restauraté...

Je docela zajímavé sledovat, jak i po 75 letech od konce druhé světové války v Evropě tento konfikt stále bublá. Má už jinou podobu, ale skvěle zapadá do kulturní války a je naplňován současným geopolitickým uspořádáním. Sporem o sochu maršála Koněva počínaje a úlohou Českého rozhlasu konče. Na jednu stranu mi přijde fajn, že se o události mluví, ale na druhou mě někdy docela mrzí jakými motivy a jakým tunelovitým viděním je tato debata vedena. Já jsem pochopitelně květnové povstání roku 1945 nezažil (a možná podle některých k tomu nemám co mluvit), mám je ale spjaté s několika vzpomínkami. Tou jednou jsou vzpomínky audiovizuální jako byly např. záznamy hlášení rozhlasu, filmy typu Osvobození Prahy (které mi tehdy přišly docela fajn, ale to jsem bohužel spoustu souvislostí netušil) a skvělý pořad Hledání ztraceného času - Květen 1945 (dá se najít na youtube, odkaz níže). A pak také vzpomínky prarodičů, pro ně to bylo velké téma, něco, co jim významně zasáhlo do života a docela silně je...

Asi jen těžko lze dnes uniknout všeobecným doporučením o tom, že člověk by měl zůstat primárně doma (a chodit tak maximálně do práce, což bohužel nyní musím i já) a být tedy v jakési karanténě ( i když jak to mají dělat lidé, kteří žádný domov nemají se už moc neřeší ). Ona karanténa může být vítanou příležitostí najít si čas na věci, na něž jindy kvůli všeobecnému spěchu a shonu není moc místo. Lidský mozek ale i v takových časech potřebuje zabavit a ne každému se zamlouvá sjíždět seriály, filmy, číst odložené knihy, apod. Někdo třeba zatouží po trochu "živější" zábavě a sáhne po společenských hrách. Jenže ouha, k hraní společenských her z logiky názvu potřebujete nějakou tu "společnost". Co s tím, když jste doma sami a nikdo k vám nesmí? Bez obav, jsou tu hry, které lze bez problémů hrát i v sólo variantě (a rozhodně to není na škodu), pojďme se tedy podívat na mé z této kategorie nejoblíbenější a nejprověřenější! Temné znamení Temné znamení je hororovou hrou ze s...

Občas se setkávám s názory, že ideální novinář by měl být objektivní. Zaznívá to i od lidí, kteří sami mají k nějaké objektivitě na hony daleko. Daný reportérův postoj je pak dáván jako příklad toho, jak se novinařina dělat má v kontrastu k "aktivistickému" přístupu. Chápu, že na tom třeba něco je, ale úplně s tím nesouhlasím. Předně si myslím, že být skutečně objektivní je docela těžké, ba přímo nemožné. Pokud se vydáte např. jako reportér do nějaké země zmítané válečným konfliktem, tak tam nepřijíždíte jako úplná "tabula rasa", ale zpravidla už s nějakým základním názorem, který - i když se moc a moc snažíte - občas na povrch vyplave. Daleko horší ale je, když se někdo vydává (nebo je tak prezentován) jako nezávislý novinář, komentátor, apod. a po čase se ukáže, že to vše je jen taková maškara pro pronášení svého (někdy často dost aktivistického) názoru. Pro příklady nemusíme chodit daleko, stačí si třeba vzpomenout na nedávnou kauzu Home Credit a Čína... Samozřej...

Někde jsem četl, že letošní premiérův projev k výročí 17. listopadu by jeho nejlepším politickým projevem vůbec, prý celkem rozumný, takže snad i na samotného Andreje asi padl duch "Listopadu" a pookřál, či co. Já si to ale moc nemyslím. Předně jsem toho názoru, že nemá moc smysl si brát k srdci obsah Babišových slov, protože moc velkou vypovídací hodnotu nemá. Navic ostatně i jinak to moc velká sláva nebyla. Možná jsem jediný komu to vadí, ale zmiňovat ve svém projevu - za přítomnosti zahraničních státníků - že ČR je nejkrásnější zemí na světě, že tu jsou nejkreativnější a nejlepší lidé na světě, nepovažuji za moc dobré. Nejlepší na světě. To je podle Babiše ono vlastenectví. Věta "A vsadím se o co chcete, že ještě předběheneme spoustu ostatních zemí nejen v rámci Evropy, ale i celého světa", je další perličkou. Předběhneme v čem, v počtu exekucí, gentrifikaci? Úplně na mě dýchl duch devadesátek, kdy se Evropa vesela doháněla. Do toho ještě přimíchejme trochu oslav...

Od té doby co si tak pobíhám světem jsem si pohrával s myšlenkou zkusit si nějaký ten závod v zahraničí. Jelikož se navíc pravidelně pokoušíme o objevování Řecka, tak volba padla právě na tuto zemi. Pečlivě jsem prosvištěl web Running Greece a runningnews.gr a volba vzhledem k časovým možnostem a výletářským touhám padla na ostrov Skiathos. Ano, takto půvabné je hlavní město ostrova. Skiathos se nachází v Severních Sporádách a mezi turisty je znám jako "ten řecký ostrov s divným letištěm". Posuďte sami, pro fanoušky pozorování letadel ideální záležitost.... Jezdí sem hodně Britů a ostrov obecně dost těží z toho, že se nedaleko natáčela filmové verze muzikálu Mamma Mia, na kterém si dost lidí ulítává a Řekové pochopitelně nechtějí nechat tento zdroj peněz ležet ladem. Najdete tu tak plavbu ve stylu Mamma Mia, možnost mít svatbu ve stylu Mamma Mia, či ve městě dokonce cukrárnu s názvem Mamma Mia, kde však překvapivě mají velmi dobré pochoutky. Ideální strava několik dní před zá...

Po dlouhé době jsem zavítal na fotbalový stánek pražské Viktorie. Má poslední zkušenost byla poněkud hořkého zrna (rok 2014 a pořážka Slavie od domácí Viktorky), leč tentokrát jsem vyhlížel snadný úspěch. Cílem sešívaných v MOL CUPU (jak se jmenuje náš národní fotbalový pohár) byli fotbalisté Vyšehradu (toho času na 13. místě druhé ligy). Pro Slavii, která v současnosti exceluje v Champions League, je to takový drobný předkrm. Míč je však kulatý a fotbalový David si nejednou vyšlápl na Goliáše (jak nám nedávno dokázal třeba anglický Colchester)... Slavia zápas zvládla bez problémů, výhra 8:0 hovoří za vše. Média ale spíše než analýza zápasu zaměstnávaly texty o herci Jakubovi Štáfkovi, který za Vyšehrad nastoupil coby fiktivní seriálová postava Lavický. No a mně to přijde trochu jako pitomost a neúcta k národnímu fotbalovému poháru. Zkusím v několika bodech napsat proč. 1. Někdo to může přirovnat ke známému startu herce Trojana (na 5 minut) v utkání druhé ligy za Bohemku. Podle mě to ú...

Mezi nejčastější stereotypy, které Češi rádi o sobě říkají a navzájem se jimi baví, jsou ponožky v sandálech. Konkurovat jim může snad jen obligátní půlitr točeného piva plzeňského typu v ruce člověka narvaného v tílku velikosti "po mladším bratrovi". Občas se k tomu dodává, že to se samozřejmě týká těch "špatných a nevkusných", čímž se člověk z osazenstva "ponožkářů v sandálech" chytře vyčlení a zábava může pokračovat. Ruku na srdce, kdo z nás tak oblečený někdy nešel? Když jsme třeba byli malá robátka o svém šatníku ještě nerozhodující, když se na výletě v horách radikálně změnila teplota a pohorky jsme nechali na chatě, když... Ano, ono to opravdu vypadá trochu nevkusně, ale přijde mi, že zase o nic tak zásadního nejde. Koneckonců praktičnost tohoto obutí ocenili i staří Římané, když se vydali ukázat světu svoji civilizaci a došli i do tak chladných míst, jako je třeba dnešní Anglie. Údajně něco podobného na svá chodidla v chladnějších měsících navlékal...

Už řadu let je pěknou tradicí, že květen patří hokeji. Sice je pravda, že ještě nedávno v dobu kdy hokejový turnaj končil, tak ten současný teprve začíná a kazem na kráse také může být i malý zájem fanoušků zpoza oceánů (čímž se celý turnaj ocitá v ostré pozornosti fandů jen z několika málo zemí), ale to jsou jen takové otravné mouchy, kterými se netřeba zatěžovat. Já si tedy tuto porci hokejových zápasů užívám nadmíru, ostatně jako už po několik desetiletí. Jisté kouzlo těchto turnajů spočívá podle mě v tom, že rozhodující klání probíhají formou play off na jeden zápas . V tu chvíli se zvětšují šance papírovým outsiderům, protože jednou za čas porazit nějakého favorita je bezesporu schůdnější cesta, než mu několikrát nabančit v sérii na 4 vítězství. Takovou odvrácenou stranou mince je pak klíčový "boj o vše" - čtvrtfinále, kde se kolikrát naskytne ne zrovna atraktivní podívaná. Důležitost zápasů a s tím související nervozita je někdy cítit jak mezi hráči, tak i mezi fandy na...

Nedávno uplynulo přesně 80. let od vzniku prvního samostatného Slovenského státu. Existence tohoto státního útvaru je pochopitelně stále relativně živým předmětem mnoha diskusí, nicméně asi málokoho překvapí, že určitá část slovenské společnosti vnímá jako velmi výrazný (a spíše pozitivně přijímaný) milník své existence. Vznikl k tomu dokonce takový roztomile naivní obrázek. Pěkné, co? Dost potěší i styl kresby, takové hodně naivní, zároveň realistické, něco jako obrázky v časopisech Strážná věž od Svědků Jehovových. Nutno také dodat, že obrázek jsem si vypůjčil od www.naseslovensko.net, což je web jedné partaje, které předsedá neúspěšný prezidentský kandidát M. Kotleba. Na uvedeném webu se můžete dočíst, že Slovenský štát byl v časech druhé světové války vyhledávaným ostrůvkem pokoje a prosperity, zlepšovalo se zdravotnictví, infrastruktura a celkově životní úroveň. Ano, to vše může být pravda, ale každá mince má dvě strany. Slovenský štát byl totalitní zemí s vládou jedné strany se s...

Hrával jsem před časem na internetu online verzi jedné populární karetní hry. Byla to docela zábava, protože lidských zdrojů (rozuměj spoluhráčů) se ne vždy dostává v adekvátní míře. Velkou kaňkou na této hře byla ale vzájemná komunikace mezi hráči. Přiznám se, že je mi trochu proti srsti podle textových reakcí (navíc v jakémsi "chatovém" okénku) hodnotit mentální vyspělost daných jedinců, nicméně některé příspěvky byly dost šílené. Dobrá, možná někteří z těch hráčů byly děti, nicméně i to není podle mě úplně omluva pro afektované příspěvky, někdy vulgární, či jinak dehonestující. Přijde mi dost zvláštní, že pro někoho je online karetní hra natolik důležitou záležitostí, že kvůli ní doma u svého počítače patrně vyloženě zuří. Však podobné hraní by mělo být především o zábavě, ne? Pokud si navíc vezmete, že u této zmiňované hry hraje dost velkou roli také náhoda, tak některé reakce nechápu tuplem. Dobrá, to jsem možná nebyl zcela upřímný, já je svým způsobem chápu, ale těch li...

Lidový eskamotér s psychopatickými rysy z Barrandova - pan J. Soukup (jinak profesí mediální magnát) prý nedávno oznámil lidu, že se chystá vstoupit na politické kolbiště s novým subjektem - List Jaromíra Soukupa. Je příznačné, že po velkém množství pořadů, které tento vskutku renesanční člověk moderuje a které mají v názvu jeho jméno (aby snad nebyly pochyby, oč tam půjde), si onen velikán vetkl jméno i do nového politického hnutí. Rozšířil tak řadu stran, které jsou přímo spjaty se svým "otcem zakladatelem", kde si jen těžko můžete představit, že by onen subjekt řídil z předsednické sesle někdo jiný. Zcela ve smyslu slov - "já to platím, tak rozhoduji". Jak příznačné pro dnešní pojetí demokracie v této zemi. Za mých mladých let se tvrdívalo, že jednou z výhod demokracie je zastupitelnost, tedy případná smrt např. předsedy vlády, či jiného významného činitele, neznamená nutně zhroucení celého systému, neboť v demokratickém zřízení je každý nahraditelný. Sice to nep...

Dnešek je plný různých oslav směřujících k připomenutí sta let od vyhlášení Československa. Některé oslavy mají spontánní charakter a přijdou mi docela fajn, u jiných pociťuji spíše pachuť kýče a jisté trapnosti. Tomu se ale bohužel u podobných monstrózních akcí asi nelze vyhnout. Nabízí se však trochu nepříjemná otázka, zda má vůbec smysl slavit vznik státu, který dnes už neexistuje. Samozřejmě chápu, že současná ČR se hlásí k odkazu Československa jako jeho pokračovatelka, nicméně větší logiku by asi dávalo slavit 1. 1. 1993. Kdo si však v postsilvestrovské kocovině na něco takového vzpomene, že? Přesto vnímám akt slavení státních svátků jako něco důležitého, protože lidé jsou vesměs taková sociální zvířátka, která potřebují mít jasně a srozumitelně uspořádanou minulost (ideálně na linii dobrý x zlý, tedy dobré Československo versus prohnilé mocnářství), což přes kontinuitu hodnot posiluje důvěru lidí v přítomnost. Ono to sice v praxi vesměs vede k tomu, že se oslavuje jakási módní o...

Jednou z prvních knih, které jsem jako malé robě přečetl, byl hned po slabikáři a komiksech od Káji Saudka titul s názvem Toulání po Brdech. Aspoň tak si to teď pamatuji, i když je možné, že se do toho vmísil ještě nějaký Čtyřlístek a Asterix vydávaný na pokračování v Sedmičce pionýrů… Knihu Toulání po Brdech od Jana Čáky dostal můj otec ke svým čtyřicátinám. Dodnes si nejsem jist, jestli ji vůbec někdy četl, pamatuji si jen na založený ubrousek v kapitole o cvočkářích. Když jsem tehdy knihu otevřel, tak mě hned upoutaly pozoruhodné ilustrace, o nichž jsem se až později dozvěděl, že jsou rovněž dílem autora knihy. Byly takové pohádkově tajemné, takže čtenáři mohla před očima ožívat postava tajemné ježibaby na brdské Kuchyňce stejně dobře, jako osudy sovětského výsadku Bogdana Petroviče Boguna na sklonku druhé světové války. To vše doplněno velmi čtivým, erudovaným a láskyplným textem. Jan Čáka byl velkým brdským patriotem a na jeho knihách a ilustracích to je znát. V mládí skaut (navžd...

Jiří Drahoš se chystá na Praze 4 kandidovat do Senátu PČR. Jeho zájmem je prý lidi spojovat. Podobně je na tom také Jan Štern se zbrusu novým projektem Nové Česko, který chce oslovit všechny od městských liberálů po Zemanovi voliče. Je ale vůbec vznik takové "super catch all party" reálný, nebo se jedná pouze o lhaní do vlastní kapsy? Chápu, že žijeme v zemi, kde si obskurní partička SPD Tomia Okamury postahuje obrázky mladých žen z Německa a vloží jim do úst roztomilé citace o tom, kterak je jediná možnost pozitivní budoucnosti spojená jen a pouze s panem Tomiem. U této partaje to ale snad nikoho moc nepřekvapí. Snahy sjednotit roztříštěnou politickou scénu jsou samozřejmě přítomny v podstatě od doby existence volebního práva. Osobně si myslím, že většinou k ničemu smysluplnému nevedly. Snahy "překlenout příkopy, které ve společnosti vykopal stávající prezident" jsou možná chválihodné, ale bohužel podle mě trestuhodně pomíjejí tu skutečnost, že tyto příkopy už zde ...

Osobně moc nemám v lásce různé žebříčky "5 nejlepších filmů všech dob", či "10 věcí které nás baví na...". Zpravidla se jedná o dost plytký výčet věcí, které mají za úkol zaplácnout tištěný nebo virtuální prostor. Nerad bych tedy k něčemu podobnému také přispíval. Pokud by však někomu tento text přesto něco podobného připomínal, tak se omlouvám. Kinematografii tu máme už pěknou řádku let. Během oné doby stihlo několik filmových momentů náležitě zdomácnět, některé jsou úspěšně kopírovány, jiné parodovány. Následující výčet 11 z nich je má subjektivní fotbalová jedenáctka těch scén, které z různých důvodů považuji za pamětihodné, výjimečné, či třeba "jen" zajímavé. Stejně jako ve skutečné fotbalové jedenáctce, tak i zde je spousta filmů jiných a mají své vlastní úlohy, něco pobaví, něco vyděsí, někde snad pookřeje srdce. Chaplin zpívá v Moderní době První film, ve kterém božský Charlie promluvil, respektive on nemluvil, on zpíval, a to velké nesmysly. Modern...

Běžeckých závodů a seriálů je jako oněch pověstných hub po dešti. Jsou tu sice i takové, které mají za sebou několik (často i desítek) let úspěšných ročníků, ale drtivá většina spadá spíše do kategorie těch, které odstartovaly teprve nedávno se zažehnutím běžeckého boomu. V podstatě to vypadá tak, že takřka každá sportovní, popř. mediální značka má už nějaký ten "svůj" závod. Proběhnout se tak můžete třeba na jakémsi "Nova runu" v rámci "Mizuno Run Tour", fanoušci nealkoholického piva na oplátku mohou ocenit známý Birell Grand Prix v zářijové noční Praze. Obskurní kapitolou samou pro sebe je "Agrofertrun" - seriál závodů sponzorovaných Agrofertem - kde si můžete zaběhnout i takovou "Desítku okolo Čapáku". Kdo by odolal? Mít svůj vlastní běžecký závod/seriál tak trochu patří k dobrému bontonu různých značek. Přesto se ale najdou běžecké seriály, které výše uvedené nesplňují, které cílí spíše na ten typ závodníků, vyznačujících se menšími...

Turistia je zvláštní zem, rozkládá se tu i onde a její hranice zdánlivě nemají konce. Vyznačuje se třeba tím, že nabízí poměrně stabilní produkty pro široké skupiny lidí za dost vysoké (snad i sprostě nehorázné) ceny. A je tam taky šíleně lidí. Ale dost ironie. Chápu, že pro některé země (regiony) je turistika významným zdrojem příjmů na nichž je de facto závislá většina obyvatel. V dnešním globálním světě je navíc dost snadné cestovat prakticky všude, takže počet lidí, kteří tak činí pochopitelně narůstá. V mnoha ohledech to vidím jako dost pozitivní věc, lidé si procvičí cizí jazyky, dostanou se do kontaktu s lidmi z jiné kultury (a třeba pochopí, že v zemích "kde žijí lvi" nejedí děti a občas přemýšlí také nad obyčejnými starostmi - třeba jak sehnat peníze na bydlení), je možné vidět místa o nichž generace před námi mohla jen číst (ať už v rodokapsech nebo ve 100+1). Předpokládám, že jen málokdo by výše uvedené zpochybňoval. Podobně jako ale takřka vše má i cestování svoji...

To, že český hokej prochází poněkud turbulentním obdobím, kdy čekání na další medaili z mistrovství světa dospělých se protahuje přes vůli zmlsaného hokejového národa, je asi neoddiskutovatelný fakt. V našem hokeji se i tak nadále dělá spousta věcí dobře, důkazem toho může být pokračující "česká brankářská škola", jejíž výsledky můžeme vidět i na právě skončeném draftu NHL. Mám pocit, že za posledních cca 5 let se hokej snaží dohnat co v létech hojnosti zanedbal, což se někdy povede (kampaň Pojď hrát hokej), jindy moc ne a někdy, někdy to je vyloženě tragédie. Ano, tou tragédií mám na mysli novou podobu reprezentačních dresů. Je fajn, že P. Eliášovi (který už svoji repre kariéru ukončil) se dresy líbí. Jeho vyjádření o tom, že "lev je symbol národa, takže je dobré jej mít na dresu" a řeči o "nové identitě týmu" a "o tom všem, co lev a barvy reprezentují" sice vypadají jako vystřižené z knihy "Jak udělat marketingový rozhovor", ale budiž...