Liborův blog

  Kasabian, skupina s chytlavými melodiemi, jejichž název si ale pamatuje jen málokdo, přichází s další deskou s podivným názvem (v podivném fontu). Není to však jediná podivnost, před cca 2 lety skupinu opustil zpěvák Tom Meighan (příčinou bylo napadení své ženy), takže toto je první album, na němž se v podobě frontmana a hlavního pěvce představí Serge Pizzorno. Za mě se jedná určitě o velmi povedenou desku. Jsou v ní místa, kdy bych Kasabian asi nepoznal, pak ale následuje pasáž, která zní jejich typickým zvukem. Stále tedy trvá to, že skupina mi někdy dost připomíná Primal Scream (ale neberu to jako negativum). Obecně deska je hodně kohezivní, návaznost skladeb nijak neruší, a přitom se zároveň jedná o někdy dost různorodé písně. Některé ("Letting Go", "The Wall") mají silný popový základ, jiné ("Rocket Fuel", "Alygatyr") posluchače přivádějí na vlnu ostřejší elektroniky. Určitě se jedná o zajímavý poslech, s nímž není problém zažít (slovy jed

  Jan Žižka je předlouho očekávaný film Petra Jákla, který už se mezitím stihl proslavit (nebo také „proslavit“) díky filmům jako byl horor Ghoul, či konspirační krimi Kajínek. Tentokráte tento mnoha pády opadaný bývalý kaskadér a judista (a také účastník olympijských her) zabrousil do doby vrcholného středověku a rovnou zamířil na solar českých vlastenců, neboť tento film se soustředí na Jana Žižku. Pravda, Jendu zde nevidíme v době jeho největší slávy coby stárnoucího muže (což tehdy bylo cokoli nad 40), kterak velí polním vojskům, ale ještě v časech, o nichž z hlediska jeho osoby i takový Čornej tápe. Tato bílá místa na poli válečníkova života však náramně svědčí panu Jáklovi. Není totiž nic horšího, když vám umělecké ambice svazují takové věci jako minulá historická skutečnost. O filmu se mluví snad už někdy od roku 2013 (scénář byl snad v první verzi napsán ještě dříve), Jákl sehnal cca půl miliardy (na české poměry nevídané peníze) a rozhodl se film pojmout ve stylu svých oblíben