Liborův blog

Po 14 letech hokejisté ČR vyhráli turnaj EHT (není to zcela přesné, to první vítězství se odehrálo v tzv."nultém" ročníku, ale to už nikoho nezajímá). Lidé typu těch, kteří v pyramidách hledají vzorce pro výpočet data konce světa, či těch, kteří z malých nuancí informačních střípků o Sv. Vojtěchovi rekonstruují jeho domnělou homosexualitu by mohli přijít se zajímavou teorií. Před těmi 14 lety se totiž hrály Olympijské hry v jednom japonském městě. Pamatuji se, že krátce po naganské zlaté výhře se v ČR dokonce začaly prodávat monitory, které se vyráběly (nebo jen navrhovaly? Nevím...) v onom městě a jejichž propagace v různých počítačových magazínech byla zaměřena zejména na místo jejich původu. Úspěch holt prodává.

Občas mám dojem, že v naší společnosti leckomu (a sebe z toho často bohužel nikterak nevyjímám) chybí vůle ozvat se proti zvůli a evidentnímu porušení principů fungování slušné (dle norem naší kultury) společnosti. Pak se nesmíme té nemístné aroganci mocných divit. Na nedávném veřejném slyšení v Senátu ohledně smyslu současné podoby maturitní zkoušky absentuje člověk, na nějž velká většina osazenstva čekala - pan Zelený. Mnoho politiků neplní své volební sliby, což by se dalo leckdy i pochopit s poukazem na nutnost konsenzuálního řešení správy veřejných věcí, nicméně často jednají i zcela v opozici s intencemi, jež před vstupem do služeb veřejnosti proklamovali, příkladů s "bojem proti korupci a zadlužování" tu máme celou řadu. Tyto věci se však netýkají výhradně politiky, stačí se podívat i na nedávný vývoj v našem ženském fotbale, kde je pražská Slavia (a přiznávám, že v této věci nemusím být zcela objektivní) doslova šikanována ženským svazem za to, že díky semifinálové pr

O filmu Poslední přesun jsem věděl hned v době jeho vzniku, jako vášnivý čtenář časopisů Nemesis a Ikarie mi něco podobného samozřejmě nemohlo uniknout. V té době jsem ovšem film neviděl a s přibývajícími lety v podstatě onen snímek zapadl takřka dokonale (dosud, mám dojem, nevyšel ani na dvd, takže je na internetu k "mání" jen převedený vhs záznam z televizního vysílání, což není zrovna nic moc pro fajnšmekry přes kvalitní obraz). Režisér Hanzlík nepatří (a nikdy nepatřil) mezi tuzemskou filmovou elitu, Poslední přesun je v podstatě jeho prvotina, na kterou navázal ještě rodinným/záhadným filmem Do nebíčka, který kritika sepsula tak důsledně, že Hanzlík se raději uchýlil ke tvorbě pohádek pro děti s občasnými hrůzostrašnými výjimkami (Crash Road). Vzato kolem a kolem, Poslední přesun je tak možná jeho nejvýznamnější přínos české kinematografii. Je to film výjimečný zejména proto, že se jako jeden z málo u nás pokouší vstoupit do žánru, který je tu stále velkou exotikou - pos

Poměrně známý korejský snímek jsem shlédl v režisérské verzi, díky čemuž jsem zkoušel tipovat která scéna patří mezi tu cca půlhodinku, jež se nakonec ve verzi pro kina neobjevila. Mám několik vážných kandidátů. Film jako takový je v podstatě romancí mezi majetkově nerovným párem, což není nic nového pod sluncem. ON a ONA (korejská jména si ke své škodě takřka nikdy nepamatuji) se do sebe kuriozně zamilují a plánují společný život. Svět ve filmu ovšem není tak idylický, jak by se snad zprvu mohlo zdát. Zápletka tedy působí poměrně tuctově a z velké části v podstatě i je, co však film vynáší mezi (patrně) nejlepší jihokorejské snímky poslední dekády, je jeho provedení, které veškeré emoce "ždímá až na kost" (a to prosím neberte nikterak pejorativně). Druhá polovina filmu rozhodně není nic pro emocionálně slabé povahy, doporučuji vybavit se potřebným počtem papírových kapesníčků. Trochu mě na filmu iritovala hudba, zejména ta, u níž jsou uvedeny (v mé verzi) české titulky, ale

Před chvílí skončila možná největší demonstrace od památných listopadových dní roku 1989. Sledoval jsem její průběh a řečníky na televizním kanále a byl jsem - a stále jsem - zvědav, jak věci "půjdou dále". Lidé jsou už dlouhodobě nespokojeni se správou "věcí veřejných" (s malými "v"), nicméně napadá mě otázka, kdy vlastně spokojeni byli? V době normalizace se protestovalo (zprvu hlučně, nahlas, poté doma, potají a na závěr zase hlučně), za protektorátu také nikdo nebyl spokojen a koneckonců i za "zlatých časů" první republiky nebylo o stávky a demonstrace zrovna nouze (a dokonce se tam i střílelo). Ne, nechci tu demonstrující odsuzovat (naopak), nicméně je dobré si uvědomit, že lidé asi zcela spokojeni nebudou nikdy a demonstrovat se bude vždy. Otázkou však je, zda ony protesty mohou něco významného změnit. Osobně se domnívám, že vrcholní vládní činitelé mají tento "vox populi" za nedůležitý, koneckonců ve většině případů se stejně jed

V divadle Kolowrat jsem se poprvé ocitl až toto úterý, kdy jsem shlédl slavnou hru slavného autora s názvem "Špinavé ruce". Pamatuji si, že v době (a není to zase tak dávno), kdy jsem byl věkově čerstvě po kategorii "náct" jsem dost Sartra "žral", hledejte v tom možná jakousi mladickou nerozvážnost a pozérství, nicméně už tehdy se mi "Špinavé ruce" moc zamlouvaly a moc jsem si je přál vidět. A vida.... Poslední dobou jsem z produkce ND trochu zklamán, forma vítězí nad obsahem a leckdy je dost neuchopitelná a podle mého názoru i trochu nesrozumitelná. Jistě, každý může mít jiný názor, ale podle mě na prkna ND ledacos nepatří (mimochodem, velice hezky to nedávno v pořadu Před půlnocí řekl pan Munzar). Divadlo Kolowrat je malé, komorní a k podobným experimentům (Makropulos, Lear) rozhodně nesvádí. Proč také, už jen samotné téma hry "Špinavé ruce" je studnicí mnoha zamyšlení. Hra znázorňuje problematiku odboje a revoluce na otázce, zda stri

27. 5. v pražské Meet Factory vystoupí Austra, tentokrát to nesmím propásnout!! I cenaje celkem příznivá, cca 270 kč... Když tu vystupovali loni, tak skupinu skoro nikdo neznal, ne že by se na tom dodnes něco významně zlepšilo, nicméně skupina už do našeho hlavního města přijíždí v pozici etablovanější formace, která si v zahraničí získala určité renomé. Článek o desce můžete najít zde .

Hru Oblíbenci od švýcarské autorky Laury de Weck (ročník narození 1981) jsem shlédl v neděli v Paláci Akropolis, takže dojmy jsou ještě docela čerstvé a zároveň už mám trochu toho potřebného kontemplačního odstupu. Podtitulek "nebezpečné známosti éry facebooku" je vcelku výstižný. V této hře mě více než její samotný obsah zaujala forma, koneckonců vše podstatné si lze přečíst v popiscích ve videu, jehož odkaz by měl být níže. Samozřejmě, řeší se tu studentské vztahy a klasické problémy, to není nic nového a překvapivého, ale právě zapojení nevšední choreografie, interakce s diváky pomocí mobilních telefonů (což mě tedy dost překvapilo) a zajímavá taneční hudba činí z Oblíbenců představení, které bych rozhodně doporučoval ke shlédnutí.

A je to u konce. Mediálně silně sledovaný proces se členy politické strany VV skončil poměrně překvapivě. Škárka i Bárta dostali své tresty a navzdory tomu, že se odvolali, tak určitého puncu nespolehlivosti a korupčního "potenciálu" se asi jen těžko zbaví. Četl jsem v dnešních LN rozhovor se soudcem onoho případu a musím se přiznat, že na mě zapůsobil dost pozitivně, nicméně jsem v tomto oboru laik, takže to berte s rezervou. Dost často se teď objevují názory, že to stejně každý věděl a že skoro všichni politici jsou minimálně stejně tak zkorumpovaní a dělají podobné nečestné a "nedušínovské" aktivity, hodně lidí se podivuje nad tím, jak je to jen možné.... V anketách na internetu se většina uživatelů této sítě sítí vyslovuje pro to, aby dotyční z politiky definitivně odešli (například na ceskenoviny.cz je to v tuto chvíli 82%), osobně se domnívám, že ani jeden z pánů se nebude obtěžovat, aby ze svých činů vyvodil nějaké rozhodnutí a mandát složil, je to už taková

Praha má konečně skutečně velký hudební festival. Prague City Festival se uskuteční ve dnech 29. a 30. června, to už jsem věděl nějakou dobu, nicméně teprve dnes jsem zjistil co že to tam vlastně bude hrát. Snad jsem trochu pesimista a očekával jsem takovou tu českou festivalovou klasiku, která neurazí a neohromí (a hlavně asi i leckomu vydělá peníze), ale není to zase tak hrozné, svoji slávu si tu mohou obnovit Hadouken, příznivci lámaných beatů si určitě smlsnou na Amonu Tobinovi, ale hlavně, vystoupí tu znovu dohromady sešlí New Order! Super, ale bohužel jako už mnohokrát mám v daný termín něco dopředu domluvené. Asi bych ty playlisty měl procházet častěji a dříve...

Znáte víno Sklepmistr? Vyrábějí jej už od roku 1965 České vinařské závody (ze státního podniku se po "sametu" změnily na akciovku) a stále se na trhu drží poměrně úspěšně. Já si jej pamatuji už od dětství, tedy ne že bych již jako malý chlapec nasával nápoj řeckých bohů, nicméně občas jsem tu lednici (měli jsme značku Calex, což mi vždy v tehdejších časech působilo menší jazykový problém, neboť v určitém věku jsem ještě nebyl sto pobrat, že některá slova se jinak čtou a jinak píší...) otevřel a z ní na mě z etikety vína vykoukl spokojený obličej jakéhosi staříka, který držel v ruce sklenku s pohledem přímo vybízejícím k ochutnání onoho moku. Působil na mě trochu jako dědečk z pohádky. Docela dlouho mi v hlavě "vrtalo" pomyšlení na to, kdo že ten stařík vlastně byl (vzhledem k evidentnímu stáří mých nejranějších vzpomínek jsem si byl jist, že onen člověk asi už nebude živ), ale teprve nedávno jsem se vydal "na pátrání" po jeho jménu, a to hned cestou nejjed

Finanční poradce bude dnes u nás znát asi každý, skutečně by bylo obtížné najít někoho, kdo ještě nebyl osloven nějakým "dávno ztraceným" kamarádem a pod nevinnou záminkou společného posezení u piva, kávy je po několika minutách dotyčný osloven s dotazy směřujícími na jeho finanční situaci. Abych byl upřímný, proti samotné existenci finančního poradenství nic nemám, je to obživa jako každá jiná a stejně jako každá jiná se dá dělat dobře i špatně. Jsou země, kde je existence finančního poradce ve své rodině běžné skoro jako existence rodinného lékaře. ČR je v tomto ohledu poněkud jinde, koneckonců i finanční povědomí (nebo chcete-li - finanční gramotnost) je na dost nízké úrovni, chtělo by se tedy snad říci, že právě určitá vstřícnost směrem k poradcům by byla zcela na místě. Jenže poradci jsou také jen lidé a vážně pochybuji o tom, že skutečně všichni jsou tak dobří, jak se často holedbají. Často používají výrazy jako "chceme pomoci", či "děláme to pro vaše dob