Poslední přesun (1995)

O filmu Poslední přesun jsem věděl hned v době jeho vzniku, jako vášnivý čtenář časopisů Nemesis a Ikarie mi něco podobného samozřejmě nemohlo uniknout. V té době jsem ovšem film neviděl a s přibývajícími lety v podstatě onen snímek zapadl takřka dokonale (dosud, mám dojem, nevyšel ani na dvd, takže je na internetu k "mání" jen převedený vhs záznam z televizního vysílání, což není zrovna nic moc pro fajnšmekry přes kvalitní obraz).

Režisér Hanzlík nepatří (a nikdy nepatřil) mezi tuzemskou filmovou elitu, Poslední přesun je v podstatě jeho prvotina, na kterou navázal ještě rodinným/záhadným filmem Do nebíčka, který kritika sepsula tak důsledně, že Hanzlík se raději uchýlil ke tvorbě pohádek pro děti s občasnými hrůzostrašnými výjimkami (Crash Road). Vzato kolem a kolem, Poslední přesun je tak možná jeho nejvýznamnější přínos české kinematografii. Je to film výjimečný zejména proto, že se jako jeden z málo u nás pokouší vstoupit do žánru, který je tu stále velkou exotikou - postapokalyptická sci-fi. Snad s výjimkou filmů "Konec srpna v hotelu Ozon" a "Masseby" byste v české - potažmo československé - tvorbě něco podobného jen těžko hledali.

Příběh se zaměřuje na trojici tuláků, kteří přežívají v jeskyní po katastrofě, jež zasáhla Zemi a díky níž se většina lidí kamsi přesunula. Kam a proč není ve filmu uspokojivě vysvětleno, ale zase tak moc to nevadí. Co se snímku daří je určitě budování tajemné a znepokojivé atmosféry, i prostředí (temné bunkry, jeskyně) je zvoleno velmi přesvědčivě. Co se mi ale nelíbilo, to byla režie, film působil v úvodu neskutečně odpudivým dojmem a herci (jinak jistě dobří - Bartoška, Mrkvička, S. Nováková) jako skupinka zfetovaných trampů. K tomu si přidejte ještě absolutně se nehodící hudební doprovod od skupiny Lucie a výsledkem je film, který jistě měl potenciál stát se kultovním počinem, ale na mnoha detailech prostě a jednoduše pohořel a zapadl.

Škoda, podobné odvážné počiny mi v naší současné kinematografii docela chybí...