Liborův blog

 Zasednout k večeři s kapelou Blonde Redhead nezní špatně. Tento hudební projekt mě provází už pěknou řádku let a na každé jejich album jsem se náležitě těšil. Posezení je to tedy určitě obohacující, jen ne vždy veselé. Ano, i tato deska se vyznačuje pochmurně znějícími melodiemi (tak typickými pro skupinu). Ono ostatně být v současném světě velkým optimistou rozhodně není lehký úkol. Na první poslech zaujme skvělá "Kiss Her Kiss Her", která má potenciál být hitovkou (pokud se tak dá něco u Blonde Redhead označit). Je to zajímavá píseň se silnou atmosférou, chytlavou linkou a naléhavostí po lásce spojenou se strachem ze zklamání. Hodně přesvědčivé. Z jiných "vod" je pak "I thought You Should Know" s takřka až gospelovou atmosférou. Při jednom z prvních poslechů se může dostavit jistá "únava materiálu", některé skladby mohou působit zaměnitelně, hodně podobně, monotónně. Není tomu tak, jen je občas trochu náročnější si to vše vyposlechnout a po kr

  Blur přišli po desce The Magic Whip s dalším albem ve chvíli, kdy se to tedy moc nečekalo. Plná sestava, hraje to jako za mlada. Opradu? Inu, trochu ano. Album je o poznání posmutnělejší a nic na tom nemění ani to, že se nedávno podařilo skupině dvakrát vyprodat Wembley. Zvláštní počin, co? Kdo by se šel dívat na bandu stárnoucích pánů přes 50, kteří hrají většinou tklivě znějící truchlivé skladby. Divné. To by to ovšem nemohli být Blur, pro něž je to jen další částí hudebního vývoje, který demonstruje neskonalé tvůrčí nasazení, talent a lásku k hudbě. Jediná skladba, která tu víceméně připomíná majoritní tvorbu Blur z devadesátých let (ok, pomineme album 13) je St. Charles Square. Jinak se vše se nese v poklidnějším duchu, z něhož je cítit životní nadhled a zužitkování rozlehlých hudebních zkušeností, navíc také určitě i to, že čtveřici pánů to pořád hraje moc dobře a dohromady jsou silnější než každý zvlášť.  Ano, pryč jsou ty doby, kdy tu byli Blur a Oasis a jejich trochu umělá ře