Liborův blog

Jak vyléčit fanatika (psáno bez otazníku) je poměrně útlounká knížečka, která se mi do mých pařátů dostala díky panu Katolíkovi, za což mu teď trochu opožděně děkuji... Knížečka samotná se sestává ze dvou přednášek, které pan Oz kdesi kdysi přednášel. V podstatě nám zde předkládá svůj humanisticky založený náhled na problematiku v současném Izraeli. Jeho názory jsou mi celkem blízké, jsou takové upřímné, lidské. Říká např., že problematika v Izraeli pramení z toho, že obě strany (jak Židé, tak Palestinci) mají na území nezpochybnitelné nároky, takže jsou vlastně obě v právu, což je dosti zamotaná situace, kterou pochopitelně fanatici (na obou stranách jaksi odmítají připustit). Řešení se dle pana Oze dostaví v průběhu let, kdy se zem rozdělí na Palestinskou a Židovskou. Rozdělení to jistě nebude lehké, ale jen tak lze situaci v zemi řešit. Velmi se mi líbil i názor pana Oze na podstatu bojů v Izraeli. Píše, že podstata bojů není náboženská, ale pouze majetková, ač se jistě mnohá hnutí

Možná jste již četli moji "donebevychvalující" recenzi na první díl skvělé adventury Syberia. Druhý díl je skoro stejný...... To by ale bylo asi velmi strohá recenze, takže raději trochu zapřemýšlím a pokusím se tu vylíčit, co mě na hře zaujalo a co nikoliv (to bude těžké). Syberia 2 začíná tam, kde první díl skončil. Kate se rozhodla následovat geniálního a dětinského vynálezce Hanse Voralberga. Hrdinové cestují vlakem (kteří řídí skvěle "strojovitý" automat Oskar), což sebou opět přináší obvyklé problémy ne nepodobné těm v "jedničce", jako je třeba natažení vláčku, či vyřešení různých obstrukcí, jež překáží v další cestě. Oproti prvnímu dílu doznala dvojka dějově lehčích změn, neboť je trochu akčnější (co se ovšem jen vyprávění děje týče, žádná Lara Croft se nekoná!) a má větší spád. Mně osobně například dostala část, ve které se Kate s Hansem nachází v klášteře a.....víc bych ale prozrazovat neměl. Grafika je skoro stejná jako minule....tedy vynikající!

Jak já mám rád vlaky! Jedním z nich jsem před chvílí dokonce dorazil do Prahy, jelikož jimi tedy často cestuji, tak jsem dosspěl k názoru, že by nebylo zcela od věci se o nich také trochu zmínit. Tak nějak myšleno v obecné rovině, pochopitelně... Vlaky jsou mi příjemné hned z několika důvodů. Ten hlavní je, že si v nich můžete v klidu hezky číst (co já jsem už přečetl knih ve vlakových kupé....), jízda sice někdy může trochu drncat, ale to je povětšinou jednotvárné a člověk tomu brzy uvykne (a když pak jede pendolinem, tak mu tam něco chybí:-)). Další důvod spočívá v tom, že jízda vlakem představuje (až na četné výjimky) jízdu krajinou, která není nějak znetvořena silnicí, dálnicí a jinou ohavností. Koleje prostě - podle mého názoru - do přírody už tak nějak patří, hezky se tu vyjímají a hlavně - nezabírají moc místa. Pochopitelně, když jezdíte každý den vlakem tam i zpátky, tak už si tu jízdu tolik neužíváte, ale stejně...díky spolehlivosti Český drah (ač je nechci vysloveně kritizova

Jan Keller nám ve své slavné knize z úvodu devadesátých let líčí konzumní společnost a její sebevražedné působení na této planetě. Jan Keller je osoba, ke které se nejčastějí vztahují dva postoje. Postoj odmítající jeho učení a názory a naopak postoj, jež je přijímá. Do značné míry je to tedy kniha kontroverzní. Publikace však není nijak složitá na četbu, je poměrně krátká (cca 150 stran), výstižná a kvalitně argumentující. Keller zde nastiňuje blížící se katastrofu, jež je dle něj již skoro neodvratná. Používá zde již zavedené termíny "hospodářský Sever" a "hospodářský Jih" a poukazuje na jejich vzájemný vztah, ze kterého pochopitelně více těží Sever. Pod pojmem Jih si můžeme představit takřka celou Afriku, Indonésii, či třeba Jižní Ameriku, tedy veskrze bývalé kolonie Severu. Sever již dále nemůže na svém území těžit nerostné suroviny a proto přechází na těžbu surovin z Jihu, kde je získává velmi levně (neboť Jih jednak nemá zařízení na těžbu a zpracování a také d

…trocha nostalgie… nikoho nezabije? Lidský život je tak nějak různě dlouhý. Někdo nám tu vydrží na našem krásném světě klidně přes sto let, ale jsou i jedinci, kteří se ani živí nenarodí. Když se člověk dostane do určitého věku, kdy má pocit, že už vše podstatné z života uteklo pryč, tak začne vzpomínat. Život takového člověka se pak již neodehrává v přítomnosti s úmyslem do budoucna, ale celý vězí v minulosti, ve vzpomínkách… Tak něco podobného se mi občas stane. Když se setkám se "starými" přáteli (a to se stává docela často), tak většinou vzpomínáme na "slavné okamžiky minulosti" (což je dosti vzletný název pro pár zasutých vzpomínek, ve kterých někdo ze zúčastněných udělal cosi neskutečně trapného), úspěchy či neúspěchy. Nedávno jsem o tom diskutoval (tedy…, poslední dobou používám takové divné výrazy…diskutovat, to bych dříve neřekl…, prostě jsme jen tak "kecali"..) s jedním svým kolegou z fakulty a zjistil jsem, že jej trápí (pokud to mohu tak nazvat

Tak já nějak nevím, proti komunistům nějaké krajní výhrady nemám, ale tady je patrné, že propagaci strany trochu nezvládají.... Pan (tuším, že se jmenuje Šimůnek) zde vyhlíží spíše jako nějaký neukojený pedofil + ta věta, jež je výstižně zakončena třemi tečkami...Hmmm.. :-)

Tma pokryla celou zemi, trochu smutno z toho je mi. Vítr studený v ulicích již vane, bůhví co se s počasím za měsíc stane. A celá Praha už šla radši spát, jen jeden Libor na blogu musí si hrát...

Včera jsem poprvé navštívil přednášku předmětu, kterému se jen tak nevyhnu, jedná se totiž o předmět jež je uveden v kolonce povinné předměty, což je - jen tak mimochodem - kolonka, na kterou se poslední dobou dívám stále více a více nerad. Přednáška je přednášena v absolutně šílenou dobu. Začátek je tak někdy okolo 18:20 a konec několik minut před osmou hodinou večerní, což pro člověka, který má vrchol své tvůrčí aktivity někdy okolo 10 hod ráno a dále již jeho pozornost jen upadá je dosti tvrdým políčkem. Nicméně jsem neváhal a na přednášku se vydal. Místnost, kde se přednáší je taková maličká, zasutá chudinka kdesi až ve čtvrtém patře. Jelikož mám takový drobný odpor k výtahům jako takovým, tak jsem - také v rámci ozdravy svého tělo - cestu nahoru vyběhl hezky po svých. Pokud to budu takto praktikovat celý týden možná mi uznají i zápočet z tělocviku.... Abych se vrátil zpět k podstětě věci, přednáška vlastně byla přednáškou pouze jen nějakých úvodních 15 minut, poté se jaksi přednáš

Album Vertigo pochází z roku 1999 k mé maličkosti se dostalo asi o rok později. Poprvé jsem toto seskupení zaregistroval krátce předtím, když jsem v hudebním pořadu Paskvil shlédl jejich poutavý klip k rozjuchané skladbě I see You baby. Teprve nedávno jsem se k jejich tvorbě vrátil a musím říci, že to byl návrat velmi příjemný. Tvorba GA (Groove Armada) je stylově dosti rozmanitá. Na desce Vertigo (která je dle mého názoru asi jejich deskou nejlepší) se objevují elektronické skladby v pomalém tempu, taková I see You baby je v podstatě na desce osamocena, jejího tempa dosahuje již jen skladba If everybody looked the same (kterou jsem nedávno zaslechl v nějaké televizní znělce, tuším, že to bylo na tv Nova). Některé skladby mají jazzový nádech (např. skvělá Pre 63 či geniální At the River) a některé se dokonce pohybují i na rozhraní downtempa a hip hopu (Whatever Whenever), což je styl, který mi osobně zrovna moc nesedí, ale zde působí celkem kompaktně a nijak nenarušuje složení skladeb

V Berlíně se stala taková pozoruhodná věc. Stáhla se totiž z repertoáru Mozartova opera Idomenea. Proč? Vysvětlení je takové, že během jedné ze scén představení jeden z hrdinů opery vytahuje z nějakého pytle hlavy Poseidona, Ježíše, Buddhy a Mohammeda. Právě jméno posledně jmenovaného zapříčinilo neuvedení této opery (mimichodem, hra se jmenuje podle jednoho krétského krále - Idomenea), patrně z obav, že by scéna vyvolala nepokoje mezi početnou muslimskou komunitou v Berlíně. Sám nevím, co si o tom mám myslet. Chápu velice dobře, že pro muslimy je prorok Mohammed čímsi velice důležitých a posvátným tak, že již jen jakékoliv jeho zpodobňování je pro ně zločin. Jedná se o jinou kulturu, která je v otázkách přístupu (vlažnosti X horlivosti) k náboženství tolik odlišná od dnes již víceméně ateistického "západu", ale přesto mi tento případ příjde lehce šílený. Stejně jako je na pódiu vytažena hlava proroka Mohammeda tak je tam i Ježíš, Buddha atd... a nezdá se mi, že by to např. k

Tak nějak jsem tomuto filmu dlouho odolával. Mělo to celkem 2 důvody. 1) z jistých - jiných - důvodů mám takový menší odpor k muzikálům, 2) nějak se mi nepoštěstilo ten snímek si někde obstarati. Překvapení? Ale ano, slyšel jsem na film samé chválihodné recenze a oslavy, ale já se raději vždy spolehnu na svůj (byť často dosti neumělý) úsudek. Po shlédnutí mohu říci, že se mi ten film docela líbil. Jistě, viděl jsem mnoho lepší věcí, ale když od něčeho nečekáte nic moc a ono je to náhodou dobré, tak z toho jistě máte radost. Příběh filmu je asi celkem dobře znám, proto je tu zkrátím (v duchu pravicové politiky, jež také vše zkracuje) na minimum. Těžiště snímku je v písních a v zápletce, kde chudý (ale talentovaný) spisovatel miluje krásnou kurtizánu, jež se živí tak..., jak se kurtizány živí. Láska kvete jak známo v každém věku a obvykle i na těch nejméně příhodných místech a při nejméně příhodných situacích. Tragické konec příběhu je již předznamenán v začátku, takže žádného velkého př

Včera jsem se byl opět trochu kulturně povznést.... Navštívil jsem fotbalové derby Slavia - Sparta. 1) šel jsem tam sám, neboť přes svůj vrozený šarm a charisma jsem tak nějak nikoho nesehnal 2) má oblíbená Slavia nedala gól 3) závěrečná show v podání fanoušků Slavie byla úžasná, ale jen ten dým a kouř, který se pak z toho všeho začal tak porůznu rozprostírat nad Strahovem mě trochu dusil...., ale co...pro krásu se musí trpět:-). (viz foto 1) 4) ale bojovalo se urputně (viz foto 2) P. S. Také máte pocit, že když něco shrnete takto do bodů, tak je to vždy velmi stručné? Já podobným způsobem píši životopis...

Začal měsíc říjen. Měsíc, který má naše počasí překlenout hezky od příjemného teplo do pro mnoho lidí nepříjené zimy. Až bude sníh, mráz, tak jistě nebude lehké uspořádat si nějaký výlet, roztomilou procházku, atd.. Rozhodl jsem se tedy spolu se svým kamarádem (říkejme mu třeba pan P.) podívat trochu do přírody. Pozvednouti naše cnostné postavičky od počítačových monitorů a zažít nějaké to adventure live. Asi to, co teď píši, zní tak trochu lehce pateticky a s nesmírnou porcí zveličení....a asi je to i pravda, nicméně odhodlání k tomu se jen tak vydat někam (ať už to "někde" je kdekoliv) nevznikají každý den. Dá se říci, že ten nápad mě osvítil duchem přímo posvátným...takže...proto. Za cíl výletu jsme si zvolili malý pramének s (pitnou!) vodou, jenž se zove Ryba (zvláštní, žádné ryby jsem tak nikdy neviděl). Cesta k němu není moc daleká a navíc je velmi příjemná, neboť prochází lesem. Na pokraji lesa se nachází už o něco méně příjemný domov důchodců, kde se (bůhví proč) vysk

U2 (The best of 1980 - 1990) U2 jsou bezpochyby geniální kapelou z Irska, o tom např. náležitě svědčí fakt, že se již po více než dvě desetiletí drží mezi nejprodávanějšími skupinami, jsou milováni publikem i kritikou a celkem slušný úspěch zaznamenaly i různé jiné "nehudební" aktivity Bona Voxe.. Já sám sice kvality U2 uznávám, leč musím také říci, že jejich hudba není úplně přesně můj "šálek čaje". Jistě, poslouchat to mohu, ale nikdy mě jejich tvorba nepřiměla k tomu, abych si jejich desku koupil (či nějak jinak opatřil)….až nedávno. Obecně, výběry The best of….jsou patrně tím nejideálnějším, co by si jedinec, který zrovna nemá na to (nebo ani nechce) obstarat si celou diskografii skupiny, měl pořídit. Stejně tak jsem postupoval i já a poté, co jsem si celou "best of" desku poslechl mohu říci zhruba toto: asi polovinu skladeb z desky jsem znal (což jistě není moc, ale vzhledem k tomu, že nejsem nějaký fanda U2 - a také nepocházím z Irska - to není zase