Liborův blog

Současné situaci na severu naší země se bezesporu věnuje hodně informačních toků, nicméně dovolil bych si upozornit na video serveru romea.cz, které naleznete na konci tohoto příspěvku. Dav tam pokřikuje větu z mého nadpisu. Jsem zvědav, kdo z nich by Roma (výraz cikán záměrně nepoužiji, ne proto, že bych jej měl za hanlivý, či snad nespisovný, ale proto, že dané etnikum dává přednost termínu Rom - nedej bože, kdyby se jednalo o Synthy - nicméně cikánskou pečeni si vždy dám rád a nikdy ji nebudu říkat jinak :-)) doopravdy zaměstnal, kdyby k tomu měl možnost. Musím se přiznat, že z uvedených záběrů mě trochu nepříjemně mrazilo. Jak už jsem na tomto místě psal dříve, mám daleko k tomu zastávat se útočníků a agresorů (ať už mají barvu pokožky třeba fialovou), nicméně nejsme na divokém západě, aby zde "soudce Lynch" rozhodoval o tom, kdo je "v právu" a kdo nikoliv. Dost mě také zarazil pokřik demonstrujících, jejich "Češi, Češi", či zvolání "Čechy Čechům&

Léto často bývá nazýváno "okurkovou sezónou", o tom dnešním to můžeme tvrdit asi jen stěží. Stačí si vzpomenout na spor na trase Bátora - Kalousek, válku v Lybii, hrozící finanční krizi, či teď - nejnověji - na nepokoje v Rumburku a okolí. Samozřejmě, soužití Romů a Čechů (i když k romské národnosti se hlásí de facto jen asi 2% obyvatel, takže všichni Romové asi Romové ve skutečnosti nejsou a i kdyby, jedná se "jen" o národnost, nikoliv o občanství) bylo jen málokdy bez problémů. Vzájemná napadání a osočování z rasové předpojatosti jsou a byly vodou na mlýn mnoha zpravodajství, už to tak nějak bohužel patří ke koloritu současných událostí, nicméně v posledních několika dnech po sérii poměrně brutálních útoků nabraly zcela jiného rozměru. O Romech se často hovoří v souvislosti s poukazem na jejich nepřizpůsobivost vůči majoritní společnosti a sklony ke kriminalitě, jež prý zajišťuje jejich obživu. Nemíním tu nijak obhajovat útočníky z "mačetového masakru",

...ale ne na ten, z něhož se vládne našim luhům a hájům (jako nejzávažnější překážka mi přijde to, že Damkové ještě nebylo 40), ale na ten z praktického hlediska možná i lukrativnější a "silovější", na post šéfa (šéfky?) českého fotbalu. Asi i lidem, kteří se o českou kopanou moc nezajímají, je dostatečně známa korupce, jež se bohužel v tomto bohulibém sportu rozmáhá velkou měrou. Podivné kšefty a zvláštní zákulisní hry jsou faktory, které bohužel dobré jméno sportu moc nepodporují. Český fotbal prostě potřebuje jistou rehabilitaci a - jak se říká - když "ryba smrdí od hlavy" je asi potřeba začít právě od té hlavy. Domnívám se, že volba Damkové za předsedkyni FAČR by byla z tohoto hlediska kladným krokem. Pryč je sice doba, kdy veřejnost doufala a věrila ve spasitele typu Ivana Haška, který svůj mandát nedotáhl do zdárného konce a zmizel kdesi daleko, ale důvěryhodný vedoucí v čele svazu je podle mě skutečně potřeba. Proč tedy preferovat Damkovou na úkor jejích soup

Pomsta, slovo, které ještě po vyřčení zůstává dlouho na jazyku. Film Nebohá paní pomsta (Chinjeolhan Geum-ja ssi) je korejský snímek, který de facto završuje "pomstichtivou trilogii" režiséra Chan-Wook Parka (patří tam mimo jiné i slavný Oldboy). Hlavní postavou je zde žena Geum-ja, která je v úvodu filmu propuštěna z vězení za vraždu šestiletého chlapce. Po několika retrospektivním záběrech, kdy jsou představeny její spoluvězenkyně a pozadí celého příběhu se už divák může koncentrovat na hlavní linii - a tou je pochopitelně pomsta. Pomsta člověku, který to celé zavinil. Jenže, přináší pomsta skutečný klid na duši a je morálně ospravedlnitelná? Pokud Vám předchozí řádky snad připomněly Tarantinova Kill Billa, tak to je částečně i pravda, nicméně ta část je velmi malá, neboť oba filmy spolu krom zápletky nemají nic společného. Celkem nerad označuji filmy nějakými nacionálními stereotypy, nicméně zde označení "asijský" skutečně sedí. Režisér Chan-Wook Park se neštítí

Třebíč je město, po jehož návštěvě jsem toužil již nějaký ten pátek. Jsem rád, že se mi konečně splnila, ba co více, dokonce i přímo nádherně vyšlo počasí, takže o zajímavé zážitky (a snímky) rozhodně není nouze. Historie je v Třebíči skoro na každém kroku, počátky města sahají až k roku 1101, kdy byl v místech dnešního zámku založen benediktinský klášter. Takové místo jako je toto město je však nejlépe prozkoumávat několik dní, takže je jistě záhodno si také vybrat nějaké to ubytování. Výběr byl celkem jednoduchý, už od času, kdy jsem restauraci U Dubu zahlédl v pořadu toho plešatého kuchaře, který je rád oslovován "šéfem", jsem toužil se v ta místa podívat. Součástí restaurace (i když v současnosti bych toto označení raději měl psát s uvozovkami) je totiž i hostel travellers. Vypadá hezky, že? Cena je v pořádku, pokoje krásné, rustikálně zařízené, toaleta čistá, snídaně super, jen ta wi-fi tam díky extra tlustým zdem trochu haprovala. Není se ostatně čemu divit, dům má své

Několik drobných fotografických postřehů... Aneb Jim je stále mezi námi.. Tamní figurky stolních fotbalistů měly skutečně zajímavé dresy.. Vanda z Cartonnage se svými klávesami a la Michal David :-)

Ministerskému úředníkovi Bátorovi se povedl velmi pozoruhodný výrok, který je jistě hodno zaznamenat. Podle něj totiž sexualita podmiňuje politickou orientaci lidí (homosexuálové jsou samozřejmě liberálové, konzervativci pak pochopitelně heterosexuální). Velmi zajímavé, prý na to ani nepotřebuje žádný výzkum, hm..., takový Žaluda z ČD, to je levičák par excellence! Zajímalo by mě, zda také preferovaná sexuální poloha může mít vliv na politické preference, např. lidé provozující misionářskou klasiku jsou - dejme tomu - lidovci, páry souložící "na pejsky" by zase mohly preferovat zelené a ženy s velmi komplikovaným vaginálním orgasmem...to asi budou VV.

Otřepaná fráze, která tvrdí, že, "svět se mění a my s ním", je podle mě pravdivá. Snížení ratingu USA, který provedla agentura Standard and Poor´s, se ukázalo jako tah, jenž možná měl přijít už dávno. Není žádným tajemstvím, že veřejný dluh této zaoceánské velmoci dávno přesáhl polovinu jejich HDP (pomineme-li fakt, že právě tento makroekonomický ukazatel tam - narozdíl třeba od čistého ekonomického bohatství - není právě nejvyužívanější) a problémy třeba takové Kalifornie, či města Detroitu (vzpomínám si, že byty se tam v některých částech města prodávaly za 8 (sic!) dolarů) už dávno nabobtnaly do dost nebezpečných rozměrů. Situaci nepomohl ani projev B. Obamy, kterému podle mého názoru chybělo trochu zdravé kritiky. Agentury prý mohou snižovat jaký chtějí rating, ale USA bude vždy zemí top AAA... Co k tomu dodat, snad jen to, že index tamních akcií klesá dál. Paradoxně se mi ale jeví situace, kdy na dluhové krizi patrně více prodělají země, které se americkému dluhu ani nep

Asi každý má jakousi svojí pomyslnou skříňku oblíbených hudebních alb. Já pochopitelně nejsem výjimkou. Poslouchat stále nové a nové věci a sledovat trendy je sice velmi zajímavé, nicméně čas od času si oprášit i starší alba (i když slovo "starší" tu není zrovna na místě) není tak zcela od věci. Desku Sånt é livet jsem slyšel poprvé krátce poté co vyšla a hned na první poslech se mi velmi zalíbila (z mnoha důvodů, které rozeberu dále), když jsem si ji však chtěl nedávno pustit, tak jsem bohužel zjistil, že dané cd je notně poškrábáno a nahrávka nepříjemně přeskakuje, což ji bohužel činí silně neposlouchatelnou. Škoda, nicméně ve 21. století není problém takřka jakoukoliv hudební desku sehnat během několika minut, takže jsem si tento kousek od této švédsko - rakouské skupiny přece jen pustil. Laine spadají do kategorie nu-jazzu, trip-hopu, jedná se o tzv. "easylistening", u které se skvěle relaxuje. Většinou bývá příjemným zvykem, že severské skupiny jsou velmi dobře

Internetové stránky na blog.cz mají k dokonalosti (podobně jako koneckonců skoro vše lidské) daleko. Naposledy mě trochu pozlobily tím, že po vložení komentáře vyhrkly jakousi načervenalou hlášku s oznámením o špatně provedeném součtu. Chyba se dá poměrně jednoduše odstranit smazáním webové historie a cookies v prohlížeči, ale...člověka to jen tak hned nenapadne.

Pročítám si v těchto dnech poměrně obsáhlou monografii mého kraje, která byla vydána v roce 1928. Je tedy už poněkud "vousatá". Krom krásného jazyka a roztomilých slovních obratů tu však lze nalézt i mnoho velmi zajímavých a pozoruhodných informací. Dost mě zaujala kapitola s názvem "Léčení a zaříkávání", ve které si autor pochvaluje současný (respektive tehdejší) stav zdravotnictví a porovnává jej s dobou ne zrovna dávno minulou, tedy s dobou různých léčitelů, babek kořenářek, apod. Popisuje tam i několik případu jak se různé neduhy léčily. Některé znímím. Tak například takový lišej se léčil tím, že se potíral vodou ze zapocených oken a při tom se muselo říkat: "Lišej, lišej divokej, nedělej se širokej, židi v pátek maso jedí, ať si tebe také snědí." Docela půvabně působí i takový boj proti bradavicím, to se musela sláma rozpůlit a dát se křížem přes sebe, vzal se křížek, třikrát se překládal přes bradavici a říkalo se u toho, "Zvoní hrana, nevím kom

Jsou hudební desky, které se člověku zaryjí do šedé kůry mozkové hned na první poslech. Album Feel It Break, které je debutem již nějaký čas fungující kanadské formace Austra, mezi ně určitě patří. Deska vyšla v květnu a já si troufám tvrdit, že určitě během tohoto a následujícího roku posbírá nějaká ocenění. Základem úspěchu alba je kombinace skvělé elektronické hudby na pozadí, která vytváří zasněně mrazivou atmosféru, a skvělého hlasu zpěvačky Katie Stelmanis (operní zpěvačka původem z Lotyšska). Žánrově snad na Austru můžeme přihodit nálepku se slovy "indietronica", někdy se uvádí i dost zvláštní označení "goth-pop". Asi nejvíce mi deska Feel It Break připomíná debutové album Bat Fro Lashes. Nezbývá než se těšit na září na jejich pražské vystoupení a porovnat si studiový zvuk s tím koncertním. Možná uvidíme nastupující hvězdu indietronické scény.