Příspěvky

Odyssea (2026)

Obrázek
 Odyssea je jedním z filmů, které vzbudily velké emoce jako máloco v poslední době. Některé debaty okolo filmu mi přišly celkem relevantní, jiné hodně mimo. Jelikož už se k filmu snad vyjádřil opravdu každý včetně sousedova psa a jeho blech, tak zkusím po návštěvě kina přidat také svůj příspěvek. Tvrdí se, že k plnému požitku je dobré navštívit IMAX. To mohu potvrdit, ovšem nedoporučuji jednu ze spodních řad, neboť krom bolesti v krku to dost narušuje pozornost (možná i více než klasické puzení k močení zhruba v polovině tříhodinového snímku). Nebyl by to Nolan, aby tu neměl nelineární hrátky s vyprávěním, to už je patrně takový jeho trademark. Funguje to ale dobře a rozhodně to není nepřehledné, což je velké plus. Koneckonců kladů bude dost. Pokračovat můžeme hudební složkou, která je úchvatná a zejména v kině dobře (velmi dobře!) vynikne. Mezi herci se zde objevuje několik známých tváří z předešlých Nolanových snímků, je vidět, že režisér sází na osvědčená jména, což se mu daří, ...
Okomentovat
Další informace

Společník (Companion) 2025

Obrázek
  Film Společník s neoficiálním podtitulkem "srdečně vás zveme na nový druh milostného příběhu" se řadí mezi snímky, které balancují na křehké lávce mezi žánry thrilleru a hororu a zároveň by také mohly být nějakým dalším dílem v nové sérii Black Mirror. To není výtka, naopak.  Zpočátku tu máme trochu podivně izolované setkání muže a ženy (Iris, v podání Sophie Thatcher), které vyústí v romantický vztah, po nějakém čase spolu jedou na odlehlou chatu (protože co špatného by se mohlo stát na odlehlé chatě, že?), což je ve skutečnosti luxusní rezidence jakéhosi Rusa (toho si střihl Rupert Friend). Už během několika úvodních minut tu problikávají náznaky toho, že vše není takové jako by mělo být. To se zintenzivní s úmrtím jedné z postav. Divák pak nemusí být zrovna génius, aby si dal dohromady, že ne všichni jsou lidé, ale někdo je tzv. lidským společníkem (emotional support robot). Krom solidní porce napětí se zde nabízí i klasická myšlenka "co to je být člověkem" a ...
Okomentovat
Další informace

Grimm Grimm - Eternalise (2026)

Obrázek
 Pod názvem Grimm Grimm se neskrývá fantasy postavička, ale skladatel Koichi Yamanoha, který - jak asi jméno napoví - pochází z Japonska, nicméně v současnosti je usedlý v Londýně. V minulosti byl členem noise-popové formace Screaming Tea Party. Grim Grimm je hodně autorský projekt, který je velmi různorodý co se hudebního pojetí týče a je zřejmé, že Koichi si zde může dovolit luxus dělat věci po svém a zbytečně se neohlížet na nějaké kompromisy. Na této desce hostuje několik zajímavých umělců (zejména vokály), např. Paz Maddio, Josephine Foster.  Deska Eternalise je už pátým řadovým albem projektu Grimm Grimm. Do podvědomí mnoha lidí se možná tato hudba dostala i díky počítačové hře Death Stranding 2, kde tvoří tamní soundtrack. Hudebně to popsat je trochu těžké, jsou zde experimentální zvukové plochy (různé skřípání, natahování), vedle nichž jsou položeny věci spadající třeba do baroque pop s nádech skupin z šedesátých let. Je to vlastně zvukově velmi příjemný, i když místy ...
Okomentovat
Další informace

Nejlepší hudební alba roku 2025

Obrázek
 Ano, vzletně znějící nadpis. Za ním se však opět - jen letos dost opožděně - skrývá subjektivní výběr 3 desek loňského roku. Alexandra Savior - Beneath the Lilypad Hodně osobní deska, jak už to u této autorky bývá. Příjemný poslech kombinovaný s notnou dávkou melancholie. Wet Leg - Moisturizer Chytlavá deska, kde většina písniček je jednoduše jen o lásce, ale vůbec to nevadí :). Tennis - Face Down In The Garden Možná poslední deska tohoto sympatického inde-popového dua. Velmi silné rozloučení.
Okomentovat
Další informace

Wet Leg - Moisturizer (2025)

Obrázek
 Děvčata z Wet Leg přišla letos s druhou studiovou deskou. Tentokráte i s rozšířeným "ansámblem", kde se z hostujících muzikantů stali plnohodnotní členové kapely. Trochu se změnila image, z venkovsky laděných oděvů se vymanily do podoby něčeho trochu víc šíleného, leč k hudbě to tak nějak sedí. A jaká vlastně letošní deska je? Inu, dobrá, to v první řadě, chytlavá, to také a v řadě neposlední i zamilovaná. Ano, písniček o lásce (i té fyzické) zde najdete valnou většinu z celkových 12 skladeb. Je tomu patrně tak i proto, že frontmanka Rhian Teasdale našla velkou lásku (byť některým silně konzervativně laděným lidem by se z partnera/ky asi ježily chlupy na chlupech) v podobě Lava La Rue, dávající přednost oslovení "they, them". Toto album je podobně jako jeho předchůdce plná specifického humoru. Zmínit lze třeba skladbu Davina McCall (což byla moderátorka soutěže Big Brother:)). Ve výsledku se jedná o skvělé (a možná ještě lepší) pokračování prima hudebního debutu.
Okomentovat
Další informace

Alexandra Savior - Beneath the Lilypad (2025)

Obrázek
 V pořadí třetí deska americké interpretky patří mezi ty, které se dokážou dostat posluchači pod kůži. Jedná se - opět - o desku hodně osobní, kde se autorka vypořádává s láskou, minulostí, i duševními stavy. Leckdy je tak z textu trochu obtížné dešifrovat "co tím chtěl básník říci", nicméně to vůbec nevadí, protože je tak snadné propadnou kouzelným vokálům a podmanivým smyčcům. Ne nadarmo se leckde píše, že tato deska trochu připomíná práci Lany Del Rey, což není zase tak podivné, neboť na vzniku alba se podílel i Drew Erickson, který s Lanou dříve spolupracoval. Předchozí album The Archer se mi možná líbilo o chloupeček více, ale je těžké obě desky porovnávat, neboť zachycují Alexandru v trochu jiné fázi života (a dělí je od sebe 5 let). V nosném singlu z alba s názvem "The Mothership" nám Alexandra ukazuje, že i konec světa není tak hroznou věcí, když máte milovanou osobu poblíž sebe. Vůbec by šlo říci, že celá deska v sobě obsahuje jakousi metaforu zotavení a ob...
Okomentovat
Další informace

Torment: Tides of Numenera (PC hra)

 Není mnoho počítačových her, které by získávaly ocenění za nejlepší hru roku, ba klidně i dekády, a to opakovaně a od různých recenzentů. Planescape Torment je jednou z nich. I s odstupem více než dvaceti let se můžeme shodnout, že to byl určitě velmi zdařilý počin, který se trochu vymykal dosavadnímu škálování her, což byl však mimo jiné jeden z důvodů jeho velké popularity. Na pokračování hráčská obec fanoušků čekala velmi dlouho. Dočkala se? Inu, tak trochu. Numenera není regulérním pokračováním, odehrává se v jiném světě, nicméně šlo by ji asi označit jakožto duchovního pokračovatele. Důkazem budiž, že skoro u každé recenze na Numeneru máte několik úvodních odkazů na Planescape. Původ člověk - a ani počítačová hra - jednoduše nezapře :). Hra vyšla v únoru 2017, důvod proč o ni píši nyní je existující kompletní čeština. Hra totiž patří mezi patrně nejukecanější tituly vůbec. Navíc nejde o jednoduché dialogy typu, "kde je východ - na sever", ale o poměrně hlubokomyslné roz...
Okomentovat
Další informace