Příspěvky

Khaled Hosseini - Lovec draků

 Číst tuto knihu zrovna v době, kdy Tálibové opět kontrolují prakticky celý Afghánistán není zrovna snadné. Navíc ona sama není zrovna pro extra slabé povahy. Některé příběhy prostě nemají dobré konce. Autor Khaled Hosseini se při jejím psaní do určité míry inspiroval vlastními osudy. Sám pocházel z bohaté rodiny diplomata a po odchodu do USA se stal v Kalifornii lékařem. Nevím přesně co z knihy je produktem reality a co tvůrčí licence a přiznám se, že to snad ani radši vědět nechci. Autor nás každopádně přivádí do Kábulu let sedmdesátých, kdy vládne poslední král Záhir Šáh (i když slovo vládne by mělo být spíše napsáno v uvozovkách). Hlavní hrdina Amír tu žije svůj poklidný život v přepychu s otcem a dvěma sluhy, Hassanem v Amírově věku a jeho otcem. Oba sluhové náleží k etnické menšině Hazárů, což vzhledem k situaci není úplně výhodné. Afghánistán je navíc na prahu velkých změn, přechodu od monarchie k republice, příchodu "Šoráví" (SSSR) a dalších nepříjemností.  Politický

Black Space (2020) - TV seriál

Obrázek
 Zálibu v izraelské kinematografii mám už delší dobu, takže když se objevil na českém Netflixu počin jménem Black Space, tak jsem moc neváhal. Už začátek osmidílného seriálu dost navnadí. V místní střední škole došlo ke střelbě, na místo přijíždí policista, kterému krom jednoho funkčního oka k prototypu nevrlého drsného poldy moc nechybí. Navíc na škole v mládí sám studoval. Vyšetřování kdo za to vše může (útočníci měli masky děsivých jednorožců) a jaký byl motiv je náplní zbytku seriálu. Náplň to rozhodně není špatná. Odhalení je dávkováno postupně, byť není zase tak těžké si pointu už někdy v polovině seriálu domyslet.  Osobně se mi pletly některé charaktery teenagerů ze školy a také mě trochu zamrzelo, že jejich postavy nebyly moc dopodrobna vykresleny (tedy některé ano, ale uvítal bych to i u dalších). Na jednu stranu to chápu, asi by to prozradilo více ze zápletky než by bylo záhodno, nicméně pak může dojít k výše uvedeným zmatkům, kdy si nejste na sto procent jisti kdo je kdo. N

Django Django - Glowing in the Dark (2021)

Obrázek
  Londýnská parta Django Django vydala letos svoji čtvrtou desku. Z původně art rockových vod zabrousila do příjemné psychedeliky a kombinace rocku a elektronické hudby. Jako host se zde také objevuje v podobě vokálů Charlotte Gainsbourg. To je hned několik důvodů si album pustit do svých uší! Přiznám se, že skupinu jsem před tímto albem neznal. Co mě ale hodně zaujalo, byly silné a chytlavé melodie, kterými se zde rozhodně nešetří. Tahle čtyřka z Londýna si ani moc nedělá hlavu jakým stylem a také dobou je určitá skladba ovlivněna. Najdete tu tak "něco jako z osmdesátek", "něco z konce devadesátek a přelomu milénia" a pak taky "něco současného" (pokud tak vůbec lze hudbu pojmenovávat). Je to hodně zábavné, překvapivé a hravé. I z tohoto "mišmaše" trochu vybočuje skladba "Got Me Worried", která si zřetelně notuje s brazilskou bossa novou. U skladby "The World Will Turn" budete mít možná podobně jako já dojem, že jste se časem

Miloš Dvorský - Mýtus zvaný Stínadla

Obrázek
 Legendární kniha, která se mi konečně po delším úsilí dostala do rukou. Naplnila velká očekávání? Pravděpodobně ano, ale víte, jak to s prozrazenými tajemstvími vlastně bývá... Víceméně všechny velké "objevy", která kniha učiní už tak nějak delší dobu kolují internetem, takže se nejedná o nic převratného. U každého inspiračního zdroje si navíc musíte dosadit slovíčko "možná", popř. "pravděpodobně", v nejlepším případě i "velmi pravděpodobně". Foglar sám okolo svého díla dost mlžil a v určitou dobu do jísté míry asi i on sám propadl svým mystifikacím, což pochopitelně bádání jen komplikuje. Autor Miloš Dvorský k látce přistupuje s úctou, ne však s úctou přehnanou. Nebojí se občas legendárního autora i za ledacos pokárat. Nejvíce mě na knize bavila bohatá fotodokumentace zachycující pozoruhodné kousky staré Prahy, která dnes už vzala za své (zejména ghetto před asanací), a pasáž, která líčí pravděpodobně nejsilnější zdroj inspirací pro střety Vont

The English Game (Hra z Anglie), tv seriál 2020

Obrázek
 V čase probíhajícího šílenství okolo fotbalového EURA je fajn si připomenout odkud tento sport vlastně vzešel. Cesty u fotbalu jsou vlastně dvojí. Jednak je to lidová zábava datovaná už do středověku, kdy se různé vesnice či městské čtvrti utkaly o míč. Hra snad s prapůvodními kořeny kdesi ve starém Římě, či snad dokonce Číně. A pak je tu rovina druhá, daleko noblesnější, kterou reprezentují prestižní britské univerzity, kde soutěží mužstva v pohárech o "kopací míč cvičících" (jak zněl překlad fotbalu z konce 19. století v českých novinách). Univerzitní prostředí dalo fotbalu pravidla a snažilo se jej povýšit na úroveň hry gentlemanů. Fotbal je ale nezkrotný, své lidové kořeny jen tak nezapře. Seriál o fotbalu je sice (také) o fotbalu, nicméně v režii dua Birgitte Staemose - Tim Fywell se dostáváme hlouběji "pod kapotu" britské společnosti sedmdesátých let 19. století. Mimo jiné je to doba vzrůstajícího sebeuvědomování dělnické třídy a počínající komercionalizace s

Hacksaw Ridge (Zrození hrdiny) 2016

Obrázek
  S válečnými filmy mám trochu problém. V úplně obecné rovině je mám docela rád, trochu to přičítám tomu, že ve mně pořád dýchá něco z toho kluka, který si rád hrál na vojáky. Pro upřímnost bych ale měl také dodat, že někdy se na válečné filmy dívám o poznání kritičtěji. Myslím si, že tyto filmy zpracovávají klíčové historické události, které dodnes nějakým způsobem ve společnosti (tu více, tu méně) rezonují a v nějaké podobě fungují jako součást sebepojetí národa, etnika, občanstva, apod. V tomto smyslu jsou státotvorná a podle toho někdy mohou vypadat. Jiná cesta je podívat se na válečné konflikty zcela bez příkras, bez zpomalených záběrů na hrdiny, bez tklivé hudby a zejména bez apelu na hrdost na účast ve válečném konfliktu. Snímek Hacksaw Ridge se nachází někde na pomezí. A podobně to mám u sebe i s jeho přijetím - tak nějak napůl. Desmond Doss je hluboce věřícím adventistou. Přesto chce sloužit své zemi v bojích 2. světové války. Přihlásí se do služby a i když odmítá držet v ruko

Still Corners - The Last Exit (2021)

Obrázek
 Dream popové duo Still Corners je patrně asi nejznámnější díky své druhé studiové desce s názvem "Strange Pleasures", kde se nachází i jejich velký hit "The Trip". Zároveň to je skupina, která vznikla doslova náhodou, konkrétně náhodným setkáním na nádraží, kde se oba ocitli tak trochu omylem. Jistá náhodnost, touha cestovat a kouzelná zasněnost - jakoby ani ne z tohoto světa - provází celou tvorbu Still Corners. Náhoda? :) Aktuální deska z ledna letošního roku je tvůrčí dvojicí popsána jako "desert noir", což mi přijde dost výstižné. pořád tu slyšíte typické míchání psychedeliky se synťáky, nicméně více důrazu se na albu dává vokálům a jemné kytaře. Album tak přímo vybízí k bezcílnému toulání se Amerikou, během pandemie snad o něco méně hektickou. I've never been this far from home I've got you on my mind I've been driving through the darkness Got no destination in mind And it's a shame that I had to disappear The last exit The last exit