Liborův blog

 Pod názvem Grimm Grimm se neskrývá fantasy postavička, ale skladatel Koichi Yamanoha, který - jak asi jméno napoví - pochází z Japonska, nicméně v současnosti je usedlý v Londýně. V minulosti byl členem noise-popové formace Screaming Tea Party. Grim Grimm je hodně autorský projekt, který je velmi různorodý co se hudebního pojetí týče a je zřejmé, že Koichi si zde může dovolit luxus dělat věci po svém a zbytečně se neohlížet na nějaké kompromisy. Na této desce hostuje několik zajímavých umělců (zejména vokály), např. Paz Maddio, Josephine Foster.  Deska Eternalise je už pátým řadovým albem projektu Grimm Grimm. Do podvědomí mnoha lidí se možná tato hudba dostala i díky počítačové hře Death Stranding 2, kde tvoří tamní soundtrack. Hudebně to popsat je trochu těžké, jsou zde experimentální zvukové plochy (různé skřípání, natahování), vedle nichž jsou položeny věci spadající třeba do baroque pop s nádech skupin z šedesátých let. Je to vlastně zvukově velmi příjemný, i když místy ...

 Ano, vzletně znějící nadpis. Za ním se však opět - jen letos dost opožděně - skrývá subjektivní výběr 3 desek loňského roku. Alexandra Savior - Beneath the Lilypad Hodně osobní deska, jak už to u této autorky bývá. Příjemný poslech kombinovaný s notnou dávkou melancholie. Wet Leg - Moisturizer Chytlavá deska, kde většina písniček je jednoduše jen o lásce, ale vůbec to nevadí :). Tennis - Face Down In The Garden Možná poslední deska tohoto sympatického inde-popového dua. Velmi silné rozloučení.

 Děvčata z Wet Leg přišla letos s druhou studiovou deskou. Tentokráte i s rozšířeným "ansámblem", kde se z hostujících muzikantů stali plnohodnotní členové kapely. Trochu se změnila image, z venkovsky laděných oděvů se vymanily do podoby něčeho trochu víc šíleného, leč k hudbě to tak nějak sedí. A jaká vlastně letošní deska je? Inu, dobrá, to v první řadě, chytlavá, to také a v řadě neposlední i zamilovaná. Ano, písniček o lásce (i té fyzické) zde najdete valnou většinu z celkových 12 skladeb. Je tomu patrně tak i proto, že frontmanka Rhian Teasdale našla velkou lásku (byť některým silně konzervativně laděným lidem by se z partnera/ky asi ježily chlupy na chlupech) v podobě Lava La Rue, dávající přednost oslovení "they, them". Toto album je podobně jako jeho předchůdce plná specifického humoru. Zmínit lze třeba skladbu Davina McCall (což byla moderátorka soutěže Big Brother:)). Ve výsledku se jedná o skvělé (a možná ještě lepší) pokračování prima hudebního debutu.

 V pořadí třetí deska americké interpretky patří mezi ty, které se dokážou dostat posluchači pod kůži. Jedná se - opět - o desku hodně osobní, kde se autorka vypořádává s láskou, minulostí, i duševními stavy. Leckdy je tak z textu trochu obtížné dešifrovat "co tím chtěl básník říci", nicméně to vůbec nevadí, protože je tak snadné propadnou kouzelným vokálům a podmanivým smyčcům. Ne nadarmo se leckde píše, že tato deska trochu připomíná práci Lany Del Rey, což není zase tak podivné, neboť na vzniku alba se podílel i Drew Erickson, který s Lanou dříve spolupracoval. Předchozí album The Archer se mi možná líbilo o chloupeček více, ale je těžké obě desky porovnávat, neboť zachycují Alexandru v trochu jiné fázi života (a dělí je od sebe 5 let). V nosném singlu z alba s názvem "The Mothership" nám Alexandra ukazuje, že i konec světa není tak hroznou věcí, když máte milovanou osobu poblíž sebe. Vůbec by šlo říci, že celá deska v sobě obsahuje jakousi metaforu zotavení a ob...

 Není mnoho počítačových her, které by získávaly ocenění za nejlepší hru roku, ba klidně i dekády, a to opakovaně a od různých recenzentů. Planescape Torment je jednou z nich. I s odstupem více než dvaceti let se můžeme shodnout, že to byl určitě velmi zdařilý počin, který se trochu vymykal dosavadnímu škálování her, což byl však mimo jiné jeden z důvodů jeho velké popularity. Na pokračování hráčská obec fanoušků čekala velmi dlouho. Dočkala se? Inu, tak trochu. Numenera není regulérním pokračováním, odehrává se v jiném světě, nicméně šlo by ji asi označit jakožto duchovního pokračovatele. Důkazem budiž, že skoro u každé recenze na Numeneru máte několik úvodních odkazů na Planescape. Původ člověk - a ani počítačová hra - jednoduše nezapře :). Hra vyšla v únoru 2017, důvod proč o ni píši nyní je existující kompletní čeština. Hra totiž patří mezi patrně nejukecanější tituly vůbec. Navíc nejde o jednoduché dialogy typu, "kde je východ - na sever", ale o poměrně hlubokomyslné roz...

  Hudební duo Tennis vždy hrálo takovou tu hudbu, kterou můžete v klidu slyšet v kavárně, moc ji ani nevnímat, ale jen si v poklidu podupávat nad příjemnými tóny a melodiemi nohou. Směs popu inspirovaného šedesátými a sedmdesátými lety a zejména vlnou dream popu tohoto milénia skvěle fungovala, skupina si dokonce našla svoji vlastní hudební polohu a jejich skladby jsou tak zpravidla bezpečně rozpoznatelné. S tím vším je ale – aspoň po nějakou dobu – konec, album s názvem Face Down In The Garden je (pravděpodobně) poslední, které duo vydá. Vyrazili rovněž na poslední „koncertní šňůru“ a dle vlastních vyjádřeních se budou věnovat jiným věcem než muzice, kde ostatně vše podstatné asi již sdělili. Ano, ne nadarmo se říká, že v nejlepším se má skončit. Poslední album nese tedy název Face Down In The Garden a časově se rozhodně nejedná o nějakého „cvalíka“, poslech zabere necelých 30 minut. Velmi zajímavou skladbou je určitě „Weight of Desire“, která p...