Příspěvky

1917

Obrázek
Filmů odehrávajících se v časech první světové války je jako šafránu. Ten s názvem 1917 je zatím posledním příspěvkem z řady velkolepě a draze pojatých děl.

Jméno režiséra Sama Mendese ve mně pozitivně rezonuje už od jednoho krásného letního večeru, kdy jsem v letňáku viděl jeho slavný film Americká krása. Byl jsem tedy - a asi i oprávněně - zvědavý, jak si poradí s dost specifickým válečným tématem.Inu, poradil.Film nás přivádí do dubna roku 1917 krátce před ofenzívou vojsk Dohody. Je vybrána dvojice vojáků, kteří musí projít "území nikoho" ke spojenecké jednotce a varovat ji před útokem (neboť Němci se namísto  útěku pouze stáhli do předem připravených pozic). Místy trochu jako slavné Gallipoli od Petera Weira, hm? Celý film je tak pojat jako určitá mozaiková "válečná road movie", s dost zvláštními motivy a setkáními. Chvílemi na mě sálal i duch Coppolovy Apokalypsy. Působivé to je tedy dostatečně, k tomu si přidejme slušný hudební podkres (Thomas Newman, mimocho…

Krkonošská 50

Obrázek
Horskými běhy jsem v podstatě nepolíben. Nejvíce se jim asi blíží jeden z mých oblíbených závodů Lochovice - Plešivec, nicméně to je trať docela krátká a horské běhy mají zpravidla i tu vlastnost, že jsou docela dlouhé. 
Jelikož rád trávím v létě dovolenou v Krkonoších, tak volba padla na jeden ze závodů série Mizuno s názvem Krkonošská 50. Jako podtitul má uvedeno "memoriál Ády Klepše", což byl člen horské služby, který před lety na horách zemřel. Před závodem se mu měla držet čestná minuta ticha, bohužel ne každý ze závodníků toho byl schopen. Škoda. 
U podobných běhů je potřeba zvážit velmi pečlivě rozložení sil a dojít si před startem na wc. S wc byl ovšem trochu problém, v areálu (Svatý Petr, Špindl) jsem našel jen jedno, a to s frontou  za níž by se nemusela stydět ani pověstná masna z dob gulášového socialismu. Škoda, nějaké toiky, popř. stojany s pisoáry by se určitě hodily...

No nic, po znělce Krkonošských pohádek je tu start a s ním i dlouho očekávané stoupání. Po cca…

Hostiles (Nepřátelé, 2017)

Obrázek
Několik lidí různé barvy pokožky se prohání po skomírajícím divokém západě a vzájemně si (ne)sdělují svá traumata ohrožující jejich vlastní duševní zdraví.
I takto by šel shrnout snímek Hostiles.

Christian Bale podruhé ve svém životě skočil do filmové řeky s názvem western (poprvé to bylo před lety ve vlaku do Yumy) a opět je to skok velmi podařený. Technika provedení zhruba 8/10, dopad asi 7,5/10, na boj o zlato to tedy asi nebude, ale s trochou štěstí by Christian mohl uplácat nějaký ten bronz, při nejhorším bramboru.

Hostiles režiséra Scotta Coopera nás přivádí na sklonek 19. století na divoký západ, který už tedy není tak divoký jako třeba před 40 lety. Indiáni sice občas tu a tam pozvednou válečný tomahawk, ale jakmile se bílý otec z Washingtonu podívá svým přísným pohledem, tak jej zpravidla hned zahodí. Vzpomínkou na staré dobré časy odporu je náčelník Yellow Hawk, který byl za svůj boj odsouzen do vězení. Tam se patrně chová velmi příkladně, takže když onemocní rakovinou, vel…

Malevil

Kvalitních postapokalyptických románů je želbohu jako šafránu. Když je pod jedním z nich podepsán velikán literatury Robert Merle a kniha je dostatečně prověřena časem (vydána roku 1972, v Československu o 2 roky později), tak není proč váhat.
Upřímně, TMA od Neffa se mi líbila asi o něco více (naše reálie, určitá míra nadsázky), nicméně Malevil je velmi poutavou a kvalitně napsanou knihou, která by rozhodně z hledáčku čtenáře neměla uniknout. Merle se zaměřit ani ne tak na popis katastrofy jako takové (o ní se koneckonců skoro nic nedozvíme), ale spíše na lidské charaktery, změnu chování vlivem nastolení mezní situace, apod. Charaktery dokáže popisovat velmi věrně, což o to, jen bych mu vytkl trochu stereotypní zobrazení některých postav (zejména žen).
Základní zápletka by se asi dala shrnout takto: skupina lidí na francouzském venkově přežije katastrofu (víceméně dílem náhody) ve zrekonstruovaném středověkém hradu. Co dál se světem, který se zhroutil? Některé pasáže působí svoji popis…

Caribou - Suddenly (2020)

Obrázek
Tvorba Dana Snaitha (aka Caribou) mi - když jsem ji poprvé slyšel - přišla dost fajn, nicméně také dost neuchopitelná. Přišlo mi, že hledá zajímavý kompromis mezi indie elektronikou a něčím přístunějším širší veřejnosti. To "něco" zdá se Daniel našel na letošní desce "Suddenly". Jedinečnost alba podtrhuje Snaithův hlas, který se objeví (někdy dost upravený) snad v každé ze skladeb - to na předchozích deskách nebylo úplně zvykem. Podstatné však je, že album funguje. "Kope" tam, kde očekáváte něco, co by se mohlo objevit na tanečním parketu, je zádumčivé tam, kde chcete klid a pěkný "chill-out". Prostě paráda. Za mě se jedná o nejlepší desku pod projektem Caribou.
Zajímavost na závěr. Při výběru skladeb na album údajně Dan vybíral z více než 800 tracků, což je úctyhodný počet a jen ukazuje produktivitu tohoto umělce.

Bratrstvo (2019)

Obrázek
Ruské, potažmo sovětské, válečné filmy se zpravidla vyznačují velkým pathosem a neskrývanou oslavou hrdinství. Ve výsledku tak realistický konflikt - podle mého názoru - připomínají jen rámcově. O ruském snímku Bratrstvo z loňského roku to ale naštěstí neplatí. Scénář Pavla a Alexandra Lungina cílí na konec sovětské intervence v Afghánistánu a s trochou nadsázky lze asi říci, že to, co Četa Olivera Stonea znamenala pro filmové zpracování vietnamské války v USA, by Bratrstvo mohlo znamenat pro dnešní Rusko. Snad, možná, kdyby...
Snímek sklidil na tamní scéně ohlasy pozitivní, ale i negativní. Státní duma jej prohlásila za "nevlastenecký" a obecně oficiální kruhy s ním měly docela problém. Příčinou je podle mě to, že kritické hodnocení vlastní minulosti se v současném Rusku teď moc nemusí, i když to je podle mě pro každou společnost věc nadmíru důležitá. Inu, co se dá dělat.
Film to není dokonalý, spíše než jednolitý příběh jeho tok obrázků připomíná mozaiku osudů. Sovětští vojá…

Květnové výročí povstání

Obrázek
Je docela zajímavé sledovat, jak i po 75 letech od konce druhé světové války v Evropě tento konfikt stále bublá. Má už jinou podobu, ale skvěle zapadá do kulturní války a je naplňován současným geopolitickým uspořádáním. Sporem o sochu maršála Koněva počínaje a úlohou Českého rozhlasu konče. Na jednu stranu mi přijde fajn, že se o události mluví, ale na druhou mě někdy docela mrzí jakými motivy a jakým tunelovitým viděním je tato debata vedena.
Já jsem pochopitelně květnové povstání roku 1945 nezažil (a možná podle některých k tomu nemám co mluvit), mám je ale spjaté s několika vzpomínkami. Tou jednou jsou vzpomínky audiovizuální jako byly např. záznamy hlášení rozhlasu, filmy typu Osvobození Prahy (které mi tehdy přišly docela fajn, ale to jsem bohužel spoustu souvislostí netušil) a skvělý pořad Hledání ztraceného času - Květen 1945 (dá se najít na youtube, odkaz níže).

A pak také vzpomínky prarodičů, pro ně to bylo velké téma, něco, co jim významně zasáhlo do života a docela silně jej …