Příspěvky

The Last Dinner Party - Prelude to Ecstasy (2024)

Obrázek
 Kapela The Last Dinner Party je v tomto roce docela fenoménem, což je zajímavé i třeba proto, že se jedná o album debutové. Holky se daly dohromady během pandemie, vydaly několik fajn singlů (Nothing Matters) a takřka k dokonalosti je vykoplo únorové album. Otevírá jej symfonická skladba, která jako by na první poslech vypadla z nějakého staršího fantasy filmu. Je opulentní, krásná a příjemně navnadí na to, co přijde dál. Tak to má být. Deska je plná zajímavých a chytlavých písniček, byť to tak na první poslech vůbec nemusí vypadat. Kapela se vůbec nestarala o to, aby album splňovalo nějaká zažitá žánrová klišé. Často se tu styly mísí, dochází i během jedné skladby ke změnám melodií, apod. Ve výsledku tak písničky mohou (příjemně) překvapovat svým vývojem a jen tak se neoposlouchají. I vizuál členek stojí za zmínku, viktoriánské šaty nejsou zcela běžnou součástí populární hudby. Hudebně pak můžeme mluvit o glam rocku, baroque popu, či o vlivu Kate Bush, či Florence and The Machine.  D
Okomentovat
Další informace

Nejlepší hudební alba roku 2023

Obrázek
 Trochu zpoždění, přesto jsem si neodpustil tento svůj - více než dekádu - starý souhrn, který je samozřejmě výsostně subjektivní, ostatně jako vždy. Tentokráte ještě s tou "třešničkou" v podobě omezeného času na poslech všech těch skvělých desek, které vznikly. Je to škoda, avšak takový je už život. Dostatečně jsem si v přehrávači neprotočil třeba jinak skvělé Chemical bros., jejichž skvělé album For That Beautiful Feeling určitě stojí za zmínku. Ale což... Blur The Ballad of Daren No jo, Blur, to je osvědčená klasika, skvělé melodie, skvělé texty, skvělé zrání hudby i pánů samotných. 7ebra - Bird Hour Melodická a sladká hudba ze severu. Debut jako hrom. Hodně zapamatovatelné melodie. Blonde Redhead - Sit Down For Dinner  Kapela, která má v oblasti alternativního rocku velmi dobré jméno vydala velmi dobrou desku. I tak by to šlo shrnout v jednu větu. Skladbu Kiss Her Kiss Her, jsem dlouho nemohl dostat z hlavy.
Okomentovat
Další informace

Daphne du Maurier - Dům na pobřeží

 Daphne du Maurier je poměrně známá autorka, kterou proslavil na stříbrném plátnu mistr Alfred Hitchcock. Konkrétně se jedná o filmový přepis románu  Mrtvá a živá a poněkud volné zpracování povídky Ptáci, kde se autorce moc nezamlouvalo to, že děj byl namísto Cornwallu přemístěn do USA. Návštěvu zmiňované oblasti si ale můžeme užít dosyta v pozdějším autorčině románu Dům na pobřeží. Kniha asi nepatří mezi autorčina nejznámnější díla, nicméně mě osobně přes počáteční nedůvěru celkem solidně chytla. Příběh začíná podivně, nějaký muž se prochází jako duch zdánlivě neznámou krajinou. Ten muž se jmenuje Dick a nachází se v oblasti, kterou dobře zná, jen je tam v jiném čase. Ze světa po druhé světové válce se dostává do středověku pomocí podivné drogy, kterou vytvořil jeho přítel Magnus a právě na Dickovi toto cestování v čase testuje. Možná takto na první přečtení to zní jako braková zápletka, navíc lehce vykradena z pera jiných autorů, nicméně není tomu tak. Autorka poměrně zdatně servíruj
Okomentovat
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Okomentovat
Další informace

Blonde Redhead - Sit Down for Dinner (2023)

Obrázek
 Zasednout k večeři s kapelou Blonde Redhead nezní špatně. Tento hudební projekt mě provází už pěknou řádku let a na každé jejich album jsem se náležitě těšil. Posezení je to tedy určitě obohacující, jen ne vždy veselé. Ano, i tato deska se vyznačuje pochmurně znějícími melodiemi (tak typickými pro skupinu). Ono ostatně být v současném světě velkým optimistou rozhodně není lehký úkol. Na první poslech zaujme skvělá "Kiss Her Kiss Her", která má potenciál být hitovkou (pokud se tak dá něco u Blonde Redhead označit). Je to zajímavá píseň se silnou atmosférou, chytlavou linkou a naléhavostí po lásce spojenou se strachem ze zklamání. Hodně přesvědčivé. Z jiných "vod" je pak "I thought You Should Know" s takřka až gospelovou atmosférou. Při jednom z prvních poslechů se může dostavit jistá "únava materiálu", některé skladby mohou působit zaměnitelně, hodně podobně, monotónně. Není tomu tak, jen je občas trochu náročnější si to vše vyposlechnout a po kr
Okomentovat
Další informace

Blur - The Ballad of Daren (2023)

Obrázek
  Blur přišli po desce The Magic Whip s dalším albem ve chvíli, kdy se to tedy moc nečekalo. Plná sestava, hraje to jako za mlada. Opradu? Inu, trochu ano. Album je o poznání posmutnělejší a nic na tom nemění ani to, že se nedávno podařilo skupině dvakrát vyprodat Wembley. Zvláštní počin, co? Kdo by se šel dívat na bandu stárnoucích pánů přes 50, kteří hrají většinou tklivě znějící truchlivé skladby. Divné. To by to ovšem nemohli být Blur, pro něž je to jen další částí hudebního vývoje, který demonstruje neskonalé tvůrčí nasazení, talent a lásku k hudbě. Jediná skladba, která tu víceméně připomíná majoritní tvorbu Blur z devadesátých let (ok, pomineme album 13) je St. Charles Square. Jinak se vše se nese v poklidnějším duchu, z něhož je cítit životní nadhled a zužitkování rozlehlých hudebních zkušeností, navíc také určitě i to, že čtveřici pánů to pořád hraje moc dobře a dohromady jsou silnější než každý zvlášť.  Ano, pryč jsou ty doby, kdy tu byli Blur a Oasis a jejich trochu umělá ře
Okomentovat
Další informace

Tennis - Pollen (2023)

Obrázek
 Občas se stane, že v zimě vyjde album, které svou vnitřní hřejivostí dokáže rozpustit všeobjímající chlad a nádherně prozáří den. Takovým příkladem je deska Pollen od dua z Colorada - Tennis. Přehnaná a klišoidní přirovnání? Možná. Možná ale také ne :). O skupině Tennis by toho šlo napsat hodně. Už jen samotné okolnosti vzniku jsou zajímavé. Dvojice (nyní manželé) Alaina a Patrick se potkala na univerzitě v Coloradu, následně se vydala společně na několik měsíců plachtit v Atlantiku, chodit spolu, mít svatbu a mimochodem i založit hudební duo.  Alaina se svoji bujnou kšticí zužitkovala zkušenosti z církevního sboru a krom výrazných vlasů dokázala už na prvním albu uhranout zajímavým hlasem. Ten podbarvují i zajímavé indie popové melodie s přesahem do dream popu. Pollen je jejich v pořadí šestou řadovou deskou a přiznám se bez mučení, že první, kterou jsem regulérně v době vydání poslouchal. Ostatní jsem sice tak nějak registroval, ale přišlo mi to jen jako jedna skupina z mnoha. S Pol
Okomentovat
Další informace