Alexandra Savior - Beneath the Lilypad (2025)

 V pořadí třetí deska americké interpretky patří mezi ty, které se dokážou dostat posluchači pod kůži. Jedná se - opět - o desku hodně osobní, kde se autorka vypořádává s láskou, minulostí, i duševními stavy. Leckdy je tak z textu trochu obtížné dešifrovat "co tím chtěl básník říci", nicméně to vůbec nevadí, protože je tak snadné propadnou kouzelným vokálům a podmanivým smyčcům. Ne nadarmo se leckde píše, že tato deska trochu připomíná práci Lany Del Rey, což není zase tak podivné, neboť na vzniku alba se podílel i Drew Erickson, který s Lanou dříve spolupracoval.

Předchozí album The Archer se mi možná líbilo o chloupeček více, ale je těžké obě desky porovnávat, neboť zachycují Alexandru v trochu jiné fázi života (a dělí je od sebe 5 let). V nosném singlu z alba s názvem "The Mothership" nám Alexandra ukazuje, že i konec světa není tak hroznou věcí, když máte milovanou osobu poblíž sebe. Vůbec by šlo říci, že celá deska v sobě obsahuje jakousi metaforu zotavení a obnovení síly.

Beneath the Lilypad je moc dobrou deskou, která jen potvrzuje pro mě trochu zvláštní skutečnost, a to tu, že Alexandra Savior není mezi širokou veřejností zase až tak známá. Do mainstreamu nepronikla (otázkou je, zda o to vůbec usiluje). Osobně si myslím, že by si větší pozornost určitě zasloužila, protože kvalita jejích desek je konzistentní a rozhodně se nejedná o tuctovou tvorbu. Ano, lze říci, že se v některých tématech možná trochu opakuje, avšak vždy je to sdělení silně autentické.

A pokud k tomu přidáte i krásný hlas a ve skladbách hodně zajímavé smyčce a hudební přechody, tak z toho krásně může být "láska na první pohled".