Liborův blog

Zdá se mi, ačkoliv na první pohled to není moc patrné, že toho potřebuji nějak moc. Stoupají mi výdaje za věci, bez kterých jsem se dříve celkem úspěšně obešel. Kupuji si mezizubní kartáček (155 ká čé jedno balení firmy Curaprox), občas zakoupím originální nosiče digitálních informací, nestačí mi už jen tak nějaký sprej od pochybné firmy za 50 korun, ale když už, tak si zkusím koupit solidní parfém (třeba Esprit, ten je cenově ještě ucházející), někdy si objednávám knihy, které pak (z různých důvodů, většinou časových) ani nečtu, mobilní telefon mi požírá čím dál tím větší částku peněz (více sms, internetové připojení,...), pěstuji sporty, které se jako "koníček" prodraží více než ty, které jsem dělal dříve a v nespolední řadě se mi zdá, že i za to oblečení utrácím o dost víc. Dá se to zastavit, nebo to "skončí v nekonečnu"? Pochopitelně, solidním "stop" by byl osobní bankrot... Jsou však lidské potřeby vůbec konečné? Asi ne (i když historie zná příklady s

V roce 2000 spatřila světlo světa hra s prapodivným názvem "Deus Ex", hra, na kterou po čase mnozí "pamětníci" vzpomínají se slzou v oku a označují ji za to nejlepší, co na poli virtuální zábavy vůbec vzniklo. Jedním z autorů byl i proslulý Warren Spector (který už měl na kontě takové skvosty, jako například System Shock, Thief, apod.). Hra si veřejnost získala zejména díky kombinaci několika žánrů (RPG/stealth/akce) a mnoha různým způsobům jak ji vůbec hrát. Zážitky několika hráčů tak často mohly být dost rozdílné. Úspěšné tituly pochopitelně mají pokračování, po nepříliš dobře přijaté "Invisible War" se fanouškům (a fanynkám) kyberpunku dostalo předloni příjemného dárečku - Human Revolution. Human Revolution (dále jen HR) se opět odehrává v kyberpunkovém světě temné budoucnosti (elegantně oděném do žluté a černé), nicméně na události minulých dílů prakticky nenavazuje, což by koneckonců bylo i dost náročné, neboť se odehrává 25 let před prvním dílem. V l

Je tomu na den přesně 65 let, kdy de facto oficiálně převzala KSČ moc v Československu. Pochopitelně, jedná se o velký časový odstup (kominternu i mocný SSSR odvály dějiny) a leckdo by si mohl snad myslet, že toto téma je vhodné tak maximálně pro lehce zaprášené učebnice dějepisu, nicméně pravý opak je pravdou. Téma "únoru" je živé i dnes. A to tak, že možná ještě více, než v minulých letech. Stále tu je přítomna jakási neochota hlubší sebereflexe vlastní společnosti, absentuje i odstup od striktně černobílého vidění "minulého režimu". K výročí "únoru" se pořádají demonstrace, jak ze strany názorových příznivců této společenské změny, tak i pochopitelně ze strany odpůrců tehdejší (i současné) komunistické strany. Možná ale v záplavě všech těch vyhrocených vyznání "pro" a "proti", i ve valné většině současných "retro" celovečerních filmů, uniká něco daleko podstatnějšího, tedy přiblížení toho, o co šlo na pozadí společensko-kul

Jsou slova, která vyvolávají mnoho asociací (ať už pozitivních, či negativních). Stačí říci Indie a mnoho lidí si vybaví řeku Gangu, čaj a bídné hygienické podmínky. Ve sportovní terminologii je to v naší kotlině třeba tolikrát vzpomínané Nagano, jen málokomu po vyslovení tohoto (v zahraničí zase ne až tak moc známého) japonského města nenaběhne v mysli obraz radujících se hokejistů se lvíčkem (a ostatním zvířectvem) na prsou. Roubaix - název tohoto města (bráno z fotbalového hlediska) dnes asi mnohému našinci už moc neřekne, což je rozhodně velká škoda. Český, potažmo československý, fotbal má sice celou řadu pozoruhodných úspěchů, které si pravidelně připomíná, ale právě (amatérské) mistrovství Evropy v kopané v roce 1911 (pořádané právě v tomto francouzském městě) zůstává takřka zapomenuté, což je rozhodně škoda (a škoda je také to, že předloni uplynulo krásných 100 let od tohoto turnaje, což média zaznamenala spíše sporadicky). Český tým (mimochodem, Český fotbalový svaz vznikl už

Nemám nic proti telefonování, ale přiznám se, že daleko více preferuji písemnou formu, často se totiž stává, že se někomu nemůžete dovolat nebo dotyčný/á hovor nebere, neboť má zrovna na práci něco důležitého (či je telefon bezpečně nastaven v tichém režimu). Nejhorší jsou v takovém případě hovory, kterými své zákazníky "obšťastňují" mobilní operátoři (ve větší míře) a banky (v míře menší). Dlouhá léta jsem si užíval tu výhodu, že můj operátor (ten nejmenší v ČR), na rozdíl třeba od modrého operátora, podobným způsobem prakticky neobtěžoval. To už je ale bohužel minulostí. Zrovna včera mi kdosi od operátora zavolal (pod "kdosi" si předstevme mladý mužský hlas snažící se o žoviální konverzaci s občasným prohozením nějakého toho lidového výrazu, což v kontextu celého jeho vokálního vystoupení s mnoha spisovnými slovy působilo lehce nepatřičně) a ptal se na to, jak využívám datové služby nejmenšího operátora. Původně jsem chtěl ihned zavěsit (na oblíbenou hru na nedosl

ON AN ON je relativně nová skupina, která spatřila světlo světa loni v USA. Jejich hudba se, když si dovolím možná trochu nemístné přirovnání, pohybuje někde mezi Beach House a Radiohead a asi nejvíce mi připomíná Avi Buffalo . Ano, je to takový alternativněji znějící dream pop, který se jakožto subžánr od časů slavných Slowdive vydal na pozoruhodnou cestu. Jedná se tedy o hudbu, která je příjemná, uchu lahodící, nicméně musí se velmi bedlivě dávkovat. Zároveň to ale není deska na první poslech, protože po něm může mít člověk dost zmatené reakce. Rovněž nedoporučuji poslouchat ON AN ON jako nějakou kulisu. Pravé kouzlo této americké formace totiž tkví v tom, že prakticky všechny jejich skladby jsou příjemné písničky s hezkými melodiemi, které jsou však zahaleny "magickým" hávem různých zvukových ruchů a podobných vychytávek současného hudebně-technologického světa. Deska Give In není nějak extra progresivní, v podstatě kompiluje to, co už bylo někde možno slyšet. Místy jsem s

Detektivní seriály mají vždy velkou diváckou podporu a sledovanost. Je totiž tak lákavé a sympatické sledovat snažení toho správného (detektiva) při chytání těch zlých a špatných (zločinci). Jenže detektivních seriálů je jako hub po dešti a časem se jich divák dost slušně přejí a z té bohaté stravy může mít pěkné bolení. Kvantita nemusí vždy znamenat kvalitu. Forbrydelsen (a český překlad si vyberte z nadpisu dle libosti) je trochu jiný, než současná většinová produkce detektivních seriálů. Předně jeho místo vzniku nejsou USA, ale evropské Dánsko, což s sebou přináší namísto angličtiny i příjemný poslech pochrochtávání, z něhož rozumím jen několika výrazům, které mají společného univerzálního germánského jmenovatele. Nejde ale jen o prostředí, seriál je dost odlišný i v jiných aspektech. Má třeba dost odlišné nasvícení od většinové (převážně zámořské) produkce, což může zprvu působit znepokojujícím dojmem, ale po několika dílech se na to lze bez potíží adaptovat. Rovněž tempo je trochu

Včera ve Sněmovně se bývalý prominentní člen KSČM - M. Grebeníček (dále jen MG) - dotkl (v souvislosti s projednáváním svátku, respektive významného dne připadajícího na 16. leden) tématu smrti Jana Palacha, o němž se v důvodové zprávě píše, že byl symbolem boje proti totalitní komunistické moci. MG tuto větu zpochybnil a kolem celého proslovu (z něhož se obvykle vyjímá několik vět, celý jej lze nalézt zde ) se vynořilo mnoho komentářů, odsouzení, i příspěvky pochvalné, rád bych se do onoho "víru informací" také zapojil svým "šprochem". Předem chci zmínit, že se jedná jen o můj subjektivní pohled na věc. Nečiním si nárok na jednu jedinou pravdivou pravdu (která má obvykle stejně cosi společného s holkama z Perlovky) a i když se pokusím vše vykládat descartovsky "jasně a zřetelně", tak je možné, že se mýlím, či jsem nadmíru naivní. Nejprve trochu k MG. MG pochází z rodiny, kde se "dějiny proletariátu" jistě četly od jeho útlého dětství a pan Grebe

Tento blog zde virtuálně datluji už pěknou řádku let, o technické aspekty provozování služby jsem se nikdy moc nezajímal, nějaké časté změny designu u mě zrovna nikdo asi čekat nemůže, nicméně poslední dobou mám dojem, že blog.cz zrovna hladce nefunguje. Počínaje změnou titulní stránky, která možná vypadá o něco více k světu (to je stejně dost subjektivní), jež ale bohužel velmi znepřehlednila používání svého blogu (zmizením aktualizace článků oblibených blogů, apod.). K čemu mi je výběr článků z krasna.cz? Rovněž odkazy dole (poměrně dost viditelné a vzhled celé stránky nepříjemně exhalující) na prask.nova.cz, doma.cz, apod. nepůsobí zrovna mile. I to bych ale nějak přežil, koneckonců služba je to bezplatná a jakou takovou ji musíme brát (i s těmi všemi nepříjemnostmi), nicméně více mi vadí problémy technického charakteru, jejichž četnost se podle mě v posledních dnech celkem kumuluje, jedná se například o nemožnost vložení komentáře (a po opakovaném pokusu to lze, ale někdy je koment

Na Vánoce připravila česká skupina Luno pozoruhodný dárek, své poslední album s názvem Zeroth umístila na web zdarma ke stažení (zdarma jen na Štědrý den). Pochopitelně, neváhal jsem. Vítaný bonus k té očekávané delší koncertní odmlce... Zeroth je podle mého názoru povedenější dílo než debutová deska. Stylově zůstává vše při starém (tedy onen "psycho-pop"), nicméně celé album je daleko propracovanější a ... vyzrálejší. Má asi nejoblíbenější skladba je "This is the Fake" a jen doufám, že se podaří ke každé skladbě udělat nějaký ten klip (jak bylo plánováno), protože vizuální stránka této skupiny vůbec není špatná.

Nedávno jsem četl - podle mého názoru dobrý - text na jednom blogu , kam mě tu a tam zavedou virtuální toulky (rovněž virtuální) krajinou. A musím souhlasit a lehce navázat. Je tomu jen několik dní, co ze své funkce odstoupila radní pro školství v jižních Čechách - paní Baborová, vůči jejíž osobě se zvedla velká vlna protestů (zejména tamních studentů), které vyvrcholily (mimo jiné) i kontinuální hladovkou. Výhrady vůči paní Baborové nebyly však spojené s její osobou jako takovou, či s konkrétní politikou, kterou prosazuje (podpora učňovského vzdělávání, apod.), ale zejména s jejím politickým příslušenstvím ke KSČM. KSČM je takový populární strašák, který vždy nějaké procento voličstva dokáže zmobilizovat k ochraně výdobytků naší parlamentní demokracie, neboť komunisté by jistojistě při svém nástupu k moci obnovili ostnatý drát na hranicích, zakázali internet, prolustrovali současně umění a mnoho lidí z politických důvodů zavřeli... Dovolím si napsat - pro mnoho lidí možná trochu spros