Pro co vše lze najít využití...

Nemám nic proti telefonování, ale přiznám se, že daleko více preferuji písemnou formu, často se totiž stává, že se někomu nemůžete dovolat nebo dotyčný/á hovor nebere, neboť má zrovna na práci něco důležitého (či je telefon bezpečně nastaven v tichém režimu).

Nejhorší jsou v takovém případě hovory, kterými své zákazníky "obšťastňují" mobilní operátoři (ve větší míře) a banky (v míře menší). Dlouhá léta jsem si užíval tu výhodu, že můj operátor (ten nejmenší v ČR), na rozdíl třeba od modrého operátora, podobným způsobem prakticky neobtěžoval. To už je ale bohužel minulostí.

Zrovna včera mi kdosi od operátora zavolal (pod "kdosi" si předstevme mladý mužský hlas snažící se o žoviální konverzaci s občasným prohozením nějakého toho lidového výrazu, což v kontextu celého jeho vokálního vystoupení s mnoha spisovnými slovy působilo lehce nepatřičně) a ptal se na to, jak využívám datové služby nejmenšího operátora. Původně jsem chtěl ihned zavěsit (na oblíbenou hru na nedoslýchavého jsem neměl náladu), nicméně pak jsem si řekl, že to zkusím. Po obligátních otázkách typu, jak jsem spokojen s úrovní pokrytí apod., jsem bláhově nabyl dojmu (skutečně to tak vypadalo), že je hotovo a hovor byl skutečně zaměřen za zjišťování zákaznické spokojenosti se službami. Ale ouha, stále více a více žoviální pán odněkud vytáhl "tvrdá data" a sděloval mi, že je super, že využívám tyto možnosti, nicméně, že má pro mě nabídku připojení s dvojnásobným FUP (oproti současnému, pochopitelně) a že mě to bude stát jen nějakých deset ká čé navíc (pochopitelně jen po omezenou dobu, pak se cena zvedne, což také stihl zadrmolit).

Nabídku jsem odmítl, nicméně on se jen tak nedal a říkal cosi ve smyslu, že pořídit si tento tarif by bylo velmi rozumné a že bych pro ten objem mb ve FUP určitě našel nějaké využití. A jsme u jádra pudla tohoto článku.

Rozumné? Jak se to vezme, bezpochyby bych pro navýšení limitu FUP nějaké využití našel, nicméně domnívám se, že podobné myšlení je dost zhoubné (a pro naši společnost bohužel i dost typické). Pořizujeme si věci, které nutně nepotřebujeme (protože nejsou drahé, jsou "v akci", vypadají lákavě, apod.), zavážeme se k pravidelným platbám, splátkám, které se třeba i samy o obě dají zvládnout, ale v kombinaci s dalšími vytvářejí potenciální velké nebezpečí dluhové pasti. A v takovém případě podléháme často iluzi kontroly nad vlastním životem. Samozřejmě, že bych nějaké využití našel, nicméně podle logiky tohoto uvažování bych si mohl pořídit i luxusní jachtu, pro níž bych jistě také nalezl upotřebení, mohl bych si koupit nový mobilní telefon s dvoujádrovým procesorem, ale....proč? Mnoho lidí, kteří potenciálně našli pro spoustu věcí bezpochyby důležité využití, takto končí ve spárech exekutorů.

Znovu by tu šla nastolit otázka E. Fromma, mít, nebo být?

Pánovi v telefonu jsem řekl, že mám jiné priority. Zavěsil.