Liborův blog

Gary Linekar o fotbale prý kdysi řekl, že je to hra, kterou hraje 22 lidí a kterou vždy vyhrají Němci. Také se říká, že je to krásná hra na 2x45 minut, kde rozhoduje počet vstřelených branek. To druhé bude patrně platit, dokud se kolem onoho kulatého nesmyslu nadále budou shromažďovat zraky vzrušených příznivců, u té první záležitosti - počtu minut - se možná dočkáme menší úpravy. Prý by to fotbalu pomohlo. Já ty argumenty v zásadě chápu, fotbal se skutečně hraje na 2x45 minut, nicméně čas skutečné čisté hry bývá obvykle o dost nižší. Odhaduje se, že v mnoha zápasech se z oněch 90 minut odehraje třeba jen něco málo přes hodinu. Zbytek času tvoří nepříjemná výplň v podobě sbírání míčů za "outovou" čárou, dohody s rozhodčím, slavení gólů, apod. Přiznám se, že se mi také nelíbí stav, kdy můj tým prohrává třeba jen o gól, čas neúprosně běží směrem k devadesáté minutě a soupeřův brankář se rozhodne zkoumat své vlastní brankoviště, upravovat si míč, zavazovat tkaničku, apod. Vrchol

Televizní stanice Šlágr TV bývá často terčem posměšných negativně kritických ohlasů, nutno říci, že z velké části právem, nicméně to je podle mě jen jedna stránka poněkud složitější věci. Pravdou je, že tato stanice nabízí převážně dost šílenou a předraženou kolovrátkovou hudbu od lidí, jejichž vystoupení působí hodně bizarně - a to ještě v tom lepším případě. Skupinka podivných strejců poskakujících na otřepané melodiíe minulých dekád občas doplněné nějakým pokusem o lidovku, tvorba vlastních "televizních stár" a hlavně následný předražený prodej produktů, to jsou atributy, které vedou v současné době k relativnímu úspěchu a popularitě (minimálně mezi cílovou skupinou, což jsou zpravidla lidé 60+). Pomyslným vrcholem pak jsou dovolené v zahraničí (tuším, že se jedná o Černou Horu), které Šlágr TV organizuje a kde se můžete potkat s oblíbenými tvářemi této stanice. Upřímně, toto soutěží o horší dovolenou snad jen s pobytem v Osvětimi a jednosměrnou jízdenkou tam… Ale chápu, c

Běžecké závody jsou fajn věc, člověka to přiměje řádně natrénovat, vydat ze sebe maximum a pak si vše náležitě užívat v cíli a hodnotit jednotlivé "etapy" někde u piva s přáteli. To ale samozřejmě neznamená, že by na nich zpravidla vše bylo zcela sluníčkové a souložili tam jednorožci s elfy. I když popravdě, sluníčka byla letos na Karlštejně víc než dost. Běhej lesy je zajímavá akce, která zpřístupňuje široké sportovní veřejnosti různé závody, jejichž hlavní část vede po různých lesních prostorech, na přetřes tak přicházejí dříve uzavřené části Brd, Šumava, apod. Karlštejn je takový protekční závod, protože je nejblíže matičce v Praze a zkusmo se tam před 2 lety uskutečnil jakýsi "nultý" ročník tohoto závodu. No jo, kdo by odolal, když máte možnost proběhnout se i dole v lomu zvaném "Amerika", nasát čitý vzduch za vizuálního vjemu krásné středočeské krajiny a nebát se "dýchat z plných plic", jak tvrdí slogan těchto závodů. Je tedy úplně logické,