Liborův blog

Legendární Pixies vydávájí třetí album po svém reunionu. Deska Beneath the Eyrie mi ze všech těch nových alb přijde jako nejlepší i s vědomím toho, že hodnotit hudební návrat legendárních kapel je vždy věc nadmíru ošidná. Pixies se na novém albu museli vypořádat s absencí basistky Kim Deal, kterou pro tento počin nahradila Paz Lenchantin (dříve např. A Perfect Circle). Paz svými vokály přispěla třeba k podle mě zdařilé "Los Surfers Muertos", i když pochopitelně názory se mohou lišit. Pixies si během let své aktivity (respektive rovněž neaktivity) vybudovali prakticky kultovní status a každá další nahrávka bude tímto statusem poměřována (jakkoli je jinak dobrá). To je pochopitelně problém, nicméně mám dojem, že Pixies se s ním vypořádali celkem dobře. "Beneath..." je velmi kvalitní deska, která je pochopitelně trochu jiná než jejich předchozí tvorba (slušilo by se říci, že snad více promyšlená, více vypiplaná, méně "špinavá"), nicméně étos kapely z ní jde v

Za projektem Erik Sumo stojí Ambrus Tövisházi a jak už možná nejenom modrým jméno napovídá, tak pochází ze země Viktora Orbána, tedy z Maďarska. Tento sympatický chlapík se do mého hudebního srdce velmi pozitivně zapsal už v roce 2005 deskou My Rocky Mountain . Už tehdy se z alba linuly trochu netradiční asijské motivy. Na letošní desce však hrají prim. Projekt Erik Sumo už vypadal prakticky mrtvý, 8 let od poslední desky... Tím více jsem za toto album rád, protože je skvělé. Ambrusová zajímavá zvuková koláž obsahující prvky world music, popu, downtempa a elektroniky mě vždy dokáže spolehlivě dostat. Z desky je také poznat, že autor se v poslední době hodně věnuje skládání filmové hudby, "Mount Fuji" je totiž také trochu "filmová", respektive dost fragmentů si dokáži představit na stříbrném plátně. Ze skladeb určitě neopomeňte "Princess Mount Fuji" (vokály tu má Veronika Harcsa), která vychází ze starého japonského příběhu (snad z 10. století) o krásné hol

S Jozefem Karikou jsem se poprvé setkal na vlnách Českého rozhlasu při četbě na pokračování, jednalo se o jeho starší knihu Tma, což je docela působivý thriller (chvílemi snad i survival horor) o tom, co se vše může stát, když náhle v zimě v horských lesích oslepnete (není to nic příjemného). I když mi to nepřišlo jako nějaká bůhvíjaká literatura, tak se to poslouchalo docela příjemně. Řekl jsem si tedy, že by možná nebylo od věci si od autora něco přečíst a má volba padla na jeho patrně nejslavnější dílo - Trhlinu. Karika se tu opět drží "svého kopyta", příběh se z velké části znovu odehrává (převážně) v horách během zimy. Tentokrát je to pohoří Tribeč. To se stalo mezi záhadology populární už dávno před vydáním knihy. Zvěsti o tom, že se tam občas podivně ztrácejí lidé lze vystopovat do devadesátých let (možná i hlouběji). Karika tohoto vděčného tématu poměrně dobře využil, v knize se totiž snaží o maximální možnou věrohodnost a buduje atmosféru autentičnosti. Sám sebe vtah

HBO se činí, po skvělém seriálu Černobyl se na obrazovky tv letos dostal podle mého názoru ještě lepší počin s názvem Naši kluci (Our Boys). Byť to zatím má na csfd.cz "jen" v tuto chvíli 99 hodnocení a Černobyl přes 25 000. To, že izraelské seriály mají svoji dlouhodobou kvalitu asi není potřeba dlouze polemizovat. Často slouží i jako přímá inspirace mnohým americkým produkcím (Homeland). Názvy jako třeba Fauda, Bnei Aruba, Hatufim, apod. nejsou zcela neznámé i evropským divákům. Já sám si při sledování dalšího izraelského seriálu dokážu celkem spolehlivě rozpoznávat jednotlivé tamní herce (v "Naši kluci" je třeba Shlomi Elkabetz, kterého znám jako režiséra skvělého filmu Gett, či Shadi Mar´i, který se proslavil jako terorista Walid v seriálu Fauda). Izraelský filmový průmysl je evidentně ne zcela velký rybníček, nicméně plavou v něm velmi tuční kapříci. Uvedení seriálu Naši kluci (na kterém se s HBO podílela ještě tamní tv Kešet) ovšem doprovázela velká kontroverz