Liborův blog

 Není mnoho počítačových her, které by získávaly ocenění za nejlepší hru roku, ba klidně i dekády, a to opakovaně a od různých recenzentů. Planescape Torment je jednou z nich. I s odstupem více než dvaceti let se můžeme shodnout, že to byl určitě velmi zdařilý počin, který se trochu vymykal dosavadnímu škálování her, což byl však mimo jiné jeden z důvodů jeho velké popularity. Na pokračování hráčská obec fanoušků čekala velmi dlouho. Dočkala se? Inu, tak trochu. Numenera není regulérním pokračováním, odehrává se v jiném světě, nicméně šlo by ji asi označit jakožto duchovního pokračovatele. Důkazem budiž, že skoro u každé recenze na Numeneru máte několik úvodních odkazů na Planescape. Původ člověk - a ani počítačová hra - jednoduše nezapře :). Hra vyšla v únoru 2017, důvod proč o ni píši nyní je existující kompletní čeština. Hra totiž patří mezi patrně nejukecanější tituly vůbec. Navíc nejde o jednoduché dialogy typu, "kde je východ - na sever", ale o poměrně hlubokomyslné roz...

 Představovat slavného filmového Vetřelce ze sedmdesátých let by asi bylo nošením sov do Athén. Ve své době publikum i kritiky uchvátil a vysílal se dokonce i v socialistickém Československu (včetně našeho městečka). Film se nakonec dočkal několika pokračování a později vznikl i samotný "lore", tedy kompletní "vesmír" včetně historie, popisu korporací, atd. Aktuálně si můžete koupit i stolní hru na hrdiny (což vřele doporučuji). Pozadu pochopitelně nezůstává ani videoherní průmysl, a to už pěknou řádku let. Často byly ale výstupy těchto her poněkud rozpačité. S rozpaky se v roce 2014 přistupovalo i k titulu Alien Isolation. Zbytečně. Jedná se o velmi dobrou hru, která ctí pravidla žánru a motiv, že Vetřelec je nejstrašidelnější, když je (skoro) sám. Jedná se o akční adventuru viděnou z pohledu první osoby, která v sobě kombinuje klasickou akci s plíživými misemi s tím, že mnohem více je těch jmenovaných na druhém místě. Opravdové "střílečkové" akce si tu ...

 Spec Ops: The Line spatřila světlo světa v roce 2012 a i když recenze nesbírala špatné, tak prodej hry bůhvíjak skvělý nebyl. Osobně mi to přijde jako velká škoda, neboť hra patří do škatulky, kde je jiných titulů jako pověstného šafránu. Na "vině" byl pravděpodobně přesycený trh a malá propagace hry. On i první dojem není také bůhvíjaký. Hrajete za Martina Walkera, který má po většinu hry po roce 2 podřízené (Lugo a Adams) s nimiž je vyslán do Dubaje v blízké budoucnosti. Dubaj ve hře už není tím bezstarostným místem, kde bohatí tráví svůj čas (a peníze). Stala se zde totiž katastrofa, písečné bouře odřízly město od okolního světa, což mělo za následek hladovění a nedostatek vody. Do akce se vložila vojenská jednotka "33rd Damned", která měla za úkol obyvatele evakuovat, což se ale nestalo. Až po nějakém čase se z Dubaje ozve podivné hlášení velitele "33rd" Konrada. Martin Walker a jeho druzi jsou do Dubaje vysláni zjistit, co se stalo. A zjištění to neb...

Ještě teď si vzpomínám na tu dobu, kdy světlo světa spatřil první Vietcong. Bylo to hodně zajímavá hra, která šla rozumnou střední cestou, kde na jedné straně byly trochu schématické střílečky typu Medal of Honor a na straně druhé tuhá realistická akce Operace Flashpoint. Vietcong nebyl ani jedním a z obou typů her si podle měl bral to lepší. I zde byly situace, kdy stačil jeden výstřel a bylo po vás, nicméně snad nikdy to nebylo na úkor zábavy a dokonce i naskriptované akce zde působily velmi autenticky, něco podobného by také šlo napsat o omezení pohybu, které bylo neméně zdatně kamuflováno neprostupnou džunglí. Zkrátka a dobře - velmi podařená hra. Není tedy divu, že na ohlášené pokračování se těšily doslova davy lidí. Výsledek však byl poněkud rozpačitý. Já osobně jsem rád, že svým "šprochem" k němu mohu také přispět, byť tedy s velkým zpožděním. Hra totiž vyšla před dlouhými lety r. 2005. Jo, to byl ten rok, kdy začala vysílat ČT24 a naše hokejky vyhrály ve Vídni (zatím)...

S počítačovými hrami je to s postupujícím věkem obtížné. Člověk má na podobné libůstky stále méně a méně času a stále více a více jej zajímá ta propracovanější tvorba, pro jejíž plnohodnotný zážitek je třeba se do hry pořádně ponořit, nasát atmosféru a danému světu propadnou. To ale rozhodně nelze dělat v nepravidelných intervalech asi hodinu týdně, že. Naštěstí existuje nezávislá (tzv. "indie") tvorba, která občas na trh hodí velmi dobrou hru, která je nápaditá, do jisté míry originální a zároveň se nemusí jednat o časově nedozírně rozsáhlý projekt. Krásným příkladem je třeba The Silent Age od dánského studia House on Fire (zakoupena v akci na Steamu za á 30 korun). Pro zdárné dokončení hry je potřeba najít si zhruba 3 hodiny času (i když na internetu kdosi psal, že ji dokázal dokončit i pod hodinu, nicméně z toho by asi dobrý zážitek měl jen málokdo). Tento čas může být plnohodnotně strávený, hra totiž nabízí zajímavou grafiku, byť někomu zvyklému na AAA tituly může připada...

Když jsem byl malý kluk, tak do kin krátce po revoluci dorazil Indiana Jones a chrám zkázy. Byl jsem na tom. Ohromující! Pak jsem to po letech viděl znovu a byl trochu rozčarován, protože film mě už zdaleka nebavil tak, jako v dětství. Přesto jsem si v sobě uchoval takovou příjemnou vzpomínku. No a právě tu hodně rozzářila počítačová hra od Animation Arts s názvem Lost Horizon. Pokud se necháte něčím inspirovat, tak jsou možné dvě cesty. Jít cestou pouhého plagiátu (někdy to zabírá), nebo se pokusit vzdát čest legendě. Lost Horizon se vydává - díkybohu - cestou druhou. Je jasné, že inspirace filmy a hrami s tematikou Indiana Jonese je zřejmá, ale přijímá to, dokonce si z toho občas udělá pěknou legraci. To se cení. Přístup k látce zvládli tvůrci na jedničku. Hra nás zavádí do Hongkongu třicátých let, ale jak to v podobných příbězích už bývá, tak se člověk podívá leckde :). V podstatě se jedná o klasickou "point and click" adventuru, která kombinuje v zásadě logické sbírání a ...

Doba, kdy se říkalo, že počítačové hry jsou nezralou zábavou dětí a adolescentů je už dávno pryč. Generace zvané X a Y dospěly a svůj koníček si mnohy přenášejí dále. Spolu s nimi "dospívají" i ony hry. Samozřejmě i dnes se objevují tituly, které jsou hloupé, ploché a člověk nad 20 je snad ani nemůže správně docenit, nicméně výrazně podle mého názoru přibývá těch, které se snaží působit promyšleněji, sofistikovaněji a - omlouvám se za to podivné slovo - dospěleji. A Life is Strange (dále LiS) mezi ně bezesporu patří. Někdo by snad mohl namítnout, že to v podstatě ani není hra. Přiznávám, že ke klasickému hraní tam toho zase tak moc není (několik adventurních hádanek a hledání správné cesty skrze rozvětvené konverzace postav), ale i tak se nebojím LiS označit za hru, a to dokonce za hru velmi podařenou. Svým konceptem trochu připomíná tvorbu Telltale Games (např. The Walking Dead ), tedy komu sedlo toto hraní, tak u LiS bude podle mě dost nadšen... ... přitom celý příběh začín...

Být otrokem je samo o sobě dost na nic. Ještě horší ale může být otrokem v postapokalyptickém světě, kde po jakési válce před cca 150 lety svět prakticky skončil a lidé (respektive jejich zbytky) jen přeživají ve strachu z všemocné organizace Pyramida. Hráč se zde ujímá role "Opičáka" (v originále "Monkey"), což je takový snad až trochu stereotypní svalovec se srdcem na správném místě. Stereotypům se ale trochu odlišuje při vzájemné interakci s ostatními postavami, kdy ke slovu přicházejí zajímavé situace a nezřídka i specifický humor (zejména v hojnosti se třetí postavou). Opičákovým parťákem je ve hře Trip, na první pohled znovu trochu stereotypní charakter dívčiny s ňadry velkými, že by se dala krájet a potřebnou dávkou IT dovedností. Vztah mezi Opičákem a Trip však zase tak stereotypní není a postupem nabírá - podobně jako celý příběh - na intenzitě. Velkou devizou hry je změna prostředí. Chvíli jsme v ruinách poničeného města, chvíli na lidské základně, poté na...

Ve dnech, kdy si připomínáme sté výročí začátku první světové války,konfliktu který navždy změnil "tvář Evropy", přichází studio Ubisoft s počítačovou hrou, která se v právě zmiňované válce odehrává. Valiant Hearts s podtitulkem The Great War spadá do žánru puzzle/adventure (česky snad logická adventura). Her z první světové války mnoho není, aspoň já jsem jich tedy moc nezaznamenal, pokud si tedy odpustím legendární letecký simulátor Red Baron a jeho následovníky. Představit si první světovou válku na monitoru ve stylu logické adventury tedy asi nebude nic snadného. Přesto se podle mého názoru lidem z Ubisoftu jejich dílo i přes menší mušky celkem povedlo. Jednou z deviz je i zajímavý příběh, ten nás přivádí na samý práh války, do července 1914, kdy u St. Mihiel spokojeně farmaří Emil, jeho dcera Marie a její manžel Karl. Problém spočívá v tom, že Karl je původem Němec a musí statek opustit a následně narukovat do německé armády. Krátce poté do zákopů (tentokráte francouzský...

Byly časy, kdy interaktivní počítačová zábava byla vyhrazena prakticky pouze pro několik málo podivínů, kteří vycházeli ze svých potemnělých doupat jen v případě, že: a) došly potraviny b) vyšla nějaká nová počítačová hra. Ty doby jsou už dávno pryč, z počítačových her se stal mainstream se vším všudy. Vychází nákladné AAA tituly, které více než hardcore hráče, pro něž je "svět tam za monitorem" snad důležitější než realita, uspokojí široké vrstvy lidí. Hry se více zaměřují na příběhy, na emoce a v mnoha případech se podobají sledování filmu ( The Walking Dead ), či si z nich po dohrání pamatujete ne samotné hraní jako takové, ale zejména ten úžasný zmatek v mysli, který třeba v mém případě způsobil Bioshock Infinite . Doba se prostě mění. Nemůžeme se tedy divit, když švédská společnost Starbreeze Studios při vývoji úzce spolupracuje s uznávaným režisérem Josefem Faresem , výsledkem je pak hra Brothers: A Tale of Two Sons. Její příběh se odehrává v jakémsi fantastickém světě,...

Laru Croft zná asi každý, dokonce i ten, kdo nikdy na interaktivní počítačovou zábavu moc nebyl a otřel se o ni se stejnou frekvencí jako ortodoxní muslim o talmud. Jistě, Lara je ikona, po videohrách to dotáhla na stránky komiksů, ba dokonce i na filmová plátna. Můžeme tu snad mluvit o globální celebritě. Jenže, nová doba potřebuje nové hrdiny a přiznejme si trochu, že ta dáma s přebujelými vnadami, tahající arzenál zbraní, za který by se nemusela stydět ani jednotka které by velel Arnold Schwarzenegger, a v pohodě padající z bůhvíkolika metrů (bez zranění a kapičky potu) si asi restart své série zaslouží. Nová Lara je nová v mnoha ohledech. Ano, i zde si člověk užije různé hopsání po rozličných překážkách, drobné logické úkoly, to zůstává stejné, ale vše je i zároveň jiné. Hopsání není nahodilé, tvůrci hráče víceméně intuitivně vedou jak dále, obtížnost je - zejména oproti prvním dílům - o něco nižší (a hra je tak přístupná širší hráčské obci), souboje jsou o poznání více strhující a...

Dlouho očekávané pokračování počítačové hry The Walking Dead (založené na slavných komiksech R. Kirkmana) se objeví na pultech prodejen (respektive na Steamu) poměrně brzy, dychtivé fanoušky ale může zatím uspokojit datadisk (DLC) s tajemným názvem 400 Days. 400 Days je zhruba tím samým, co jeho předchůdce. Scenáristé nám opět ve stejném enginu představí emocionálně silné příběhy s báječně načrtnutými charaktery, což by jim mohl závidět nejeden film. To vše je ale už standard, na který si fanoušci The Walking Dead od Telltale Games jistě zvykli... 400 Days je však v jednom důležitém aspektu poněkud jiný. Celý příběh je tu vyprávěn nelineárně a je rozdělen do 5 minikapitol, v níž vždy ovládáte jinou osobu. Jejich osudy se vzájemně proplétají, aby se pak definitivně spojily v zajímavém finále. Trochu na způsob narativního postupu Pulp Fiction... 400 Days se bezesporu vyplatí pořídit, nicméně je asi i nutno připomenout, že k hraní je potřeba mít (logicky) původní verzi hry. Tvůrci se nav...

Bioshock je na poli virtuální zábavy už notně zavedenou značkou (byť s předchozími díly zkušenosti nemám). V neoficiální "třetí části" se tvůrci (Ken Levine a spol. z Irrational Games) rozhodli opustit podmořský svět a vyrazit na cestu vzhůru... až do oblak. Skutečně, Bioshock Infinite (dále jen BI) se odehrává v prazvláštním městě, které pluje oblohou. Píše se rok 1912 a v tomto steampunkovém univerzu lehce promíchaném s populárními "verneovkami" se můžeme vtělit do postavy Bookera DeWitta, který dostává v oblačném městě Columbia zvláštní úkol - najít dívku jménem Elizabeth a přivést ji do New Yorku. Atmosféru hry celkem slušně představuje následující televizní spot. Co BI odlišuje od tuctových akčních stříleček je bezesporu vynikající atmosféra, na které je přímo vidět, jak si tvůrci vyhráli s každičkým detailem této hry, architekturou města počínaje (s mnoha odkazy na popkulturu, či na historii) a schopnostmi postav konče. Na obrázku níže kupříkladu Elizabeth drž...

V roce 2000 spatřila světlo světa hra s prapodivným názvem "Deus Ex", hra, na kterou po čase mnozí "pamětníci" vzpomínají se slzou v oku a označují ji za to nejlepší, co na poli virtuální zábavy vůbec vzniklo. Jedním z autorů byl i proslulý Warren Spector (který už měl na kontě takové skvosty, jako například System Shock, Thief, apod.). Hra si veřejnost získala zejména díky kombinaci několika žánrů (RPG/stealth/akce) a mnoha různým způsobům jak ji vůbec hrát. Zážitky několika hráčů tak často mohly být dost rozdílné. Úspěšné tituly pochopitelně mají pokračování, po nepříliš dobře přijaté "Invisible War" se fanouškům (a fanynkám) kyberpunku dostalo předloni příjemného dárečku - Human Revolution. Human Revolution (dále jen HR) se opět odehrává v kyberpunkovém světě temné budoucnosti (elegantně oděném do žluté a černé), nicméně na události minulých dílů prakticky nenavazuje, což by koneckonců bylo i dost náročné, neboť se odehrává 25 let před prvním dílem. V l...

Walking Dead je už zavedená značka. Na počátku byl komiks (dnes má "na kontě" více než 100 čísel), poté televizní seriál (de facto adaptace komiksu) a bylo jen otázkou času, kdy se nemrtví došourají i na monitory počítačů a do různých herních konzolí. Stalo se tak v dubnu. Walking Dead se nesoustředí na charaktery z komiksu (krom nepatrných výjimek, např. Glen, Lilly, apod.), ale rozvíjí vlastní příběh, který si ale s komiksem vůbec nezadá. Dobré atmosféře napomáhá i zajímavá grafika, která se tváří jako kdyby zrovna vypadla z kreslířovi ruky. Pokud bych měl být upřímný, tak bych určitě měl napsat, že ve hře samotné toho moc k hraní ani není, cca 70% jsou přednastavené situace, animace, vložené filmečky, takže hra spíše připomíná interaktivní film. Není to ovšem vůbec nudné, jak by se snad na první pohled mohlo zdát, neboť hra ma vynikající atmosféru, strhující příběh a skvěle napsané postavy, na které jsem si jako hráč velmi brzy zvykl a jejichž případná ztráta, či nutnost v...

Něco se pokazilo a v roce 2013 nastala apokalypsa. Svět se zahalil do mrazu a lidstvo z velké části vymřelo. Těm několika šťastlivcům, kteří přežili, se podařilo usídlit v opuštěných stanicích a tunelech metra velkých měst. Třeba v Moskvě.... Teď je rok 2033 a hráč této 1st person střílečky se dostává do role mladíka Arťoma, na kterého brzy čekají velké věci... Troufám si říci, že tato hra zaujme hned několika atributy. Jednak je to zajímavý příběh postapokalyptické Moskvy (respektive zejména jejího podzemí) a dále zajímavé grafické provedení (hra je z roku 2010) i podařené naskriptované situace. V zásadě se jedná o "tunelovou" střílečku, která ale není stupidně tunelová, tedy nutí hráče tu a tam projít i jinou než naskriptovanou cestou - a pokud zrovna ne, tak se minimálně tváří tak, že daný prostor je vlastně dost obřích rozměrů. Velmi zajímavé je i vybavení, které zcela koresponduje s dobou, kdy se příběh má odehrávat. Neočekávejme tedy nějaké hi-tech zbraně, ale zejména t...

Hra Portal 2 se stala podle mnohých počítačových magazínů nejlepší hrou roku 2011. Samotné studio Valve (tvůrci slovutného Half-life) dokonce po vydání prohlašovali, že Portal 2 je nejlepší počítačová hra, kterou kdy stvořili. Mají pravdu? Těžká otázka. Ale možná že ji skutečně mají. Portal 2 je totiž zcela excelentním kouskem. O hře samotné by šlo v podstatě říci skoro to samé, co o jejím starším bratříčkovi (viz zde ), není to však jen pouhá kopie, jen další pokus jak vytáhnout z hráčů další peníze. Na svůj klasický koncept nabaluje tento Portal i několik nových prvků. Jedná se zejména o gel, který má několiv barev (červený, bílý a modrý) a lze jej využít k rozličným činnostem (bílý vám dovolí vytvořit portál tam, kde to jinak nejde, modrý vylepšuje skok a červený rychlost běhu). V tomto díle hráč opět hraje za Chell a opět má k dispozici portálovou zbraň se kterou se dají dělat nevídané kousky... Portal 2 je samozřejmě znovu logickou hrou, akce tu je pouze miniaturní stopové množstv...

Half-Life znají i lidé, kteří se o interaktivní počítačovou zábavu moc nezajímají. Portal měl být možná původně jen takovým vedlejším produktem tohoto slavného titulu, jenže netrvalo to dlouho a tato hra si vysloužila velké uznání ze strany hráčské veřejnosti (a také pokračování). Přitom sama podstata hry je jednoduchá. Sice vidíte svoji postavu z pohledu první osoby, nicméně nejedná se o klasickou střílečku, nikdo zde nezemře a vaše postava ani nevystřelí. Jedinou zbraní je ASHPD (portálová pistole), která jednoduše udělá ve zdi portály, mezi kterými lze přecházet. Princip hry doplňují ještě jakési podivné kostky, kterých lze většinou využít jako těžítek pro rozličná tlačítka. Dohromady takto nakombinováno, s úžasným designem úrovní a zajímavým příběhem (který, bez legrace, osciluje mezi hororem a komedií), se vytváří pozoruhodný zážitek, který právem získal ocenění za nejoriginálnější videohru roku 2007. Nevýhodou je určitě herní délka, neboť i průměrný hráč je schopen Portal zvládno...

Představa, že hru z videa níže jsem kdysi vášnivě hrál a bavila mě je skutečná, i když dnes je těžké něčemu takovému uvěřit. Pravda, nebylo to na slavném Spectru, ale na (neméně) slavném Didaktiku ze slovenské Skalice. Rozdíl mezi těmito stroji jistě nějaký byl, nicméně z pohledu dnešního PC hráče je určitě zanedbatelný. Jen mě fascinuje, jak se za tu dobu technika virtuální zábavy obrovsky posunula kupředu. Tím posunem kupředu mám však na mysli posun vizuální, technický, či posun ohledně přístupnosti široké veřejnosti, nikoliv posun v oblasti nápadů a invencí. Člověk může hrát takový hit, jakým je bezesporu např. Mass Effect, být nadšen, pohlcen strhujícím příběhem, ale zároveň se také neubrání dojmu, že chodí po dopředu nalajnované cestičce, z níž je zoufale málo odboček (a i ty většinou stejně vedou rychle zpět). Alien byl hardcore hrou se vším, co k tomuto termínu patří. Mé vzpomínky jsou už trochu zastaralé, ale toto video je docela slušně oživilo. A nikdy jsem to nedohrál, dokonc...

Připadám si trochu jako Eratosthenés, který prý údajně objevil kulatost (i když je to taková elipsa) naší domovské planety. Pro mnohé je Dropbox už dávno známým termínem a jistě často tuto zajímavou webovou aplikaci využívají. O co tedy jde? Různá data jsou zrcadlena a synchronizována přes internet, takže odpadá nutnost si všude tahat flash disk s potřebnými dokumenty. Do základu uživatel dostane 2gb, což zprvu jistě stačí (pokud hlavní potřeba využití stránek spočívá ve sdílení textových dokumentů), ale za menší poplatek (nebo pozvání více lidí do služeb Dropboxu) lze kapacitu pochopitelně zvětšit. Mně zatím postačí ony 2gb. Jsem rád, že konečně mohu s klidem na různých místech své flashdisky zapomínat a zároveň nebudu nucen si klíčové dokumenty posílat "sám sobě" na mail. Dobrý - a přitom poměrně jednoduchý - nápad. Pokud je člověk "závislákem" na operačním systému windows, tak i pro něj je k dispozici podobná aplikace Windows Live Mesh. Adresa je vcelku prostá ww...