Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2016

Tolik TV programů a tak málo času?

Patřím mezi ty lidi, kteří nevlastní TV přístroj. Nemám potřebu se tím nijak chlubit a vytahovat ven svůj asketismus, je to jen oznámení skutečnosti. Čas od času to dokonce pociťuji jako nedostatek, například v době pořádání velkých sportovních akcí, kde ČT obvykle zajišťuje vysokou úroveň přenosu (a internetové připojení na web ČT je přetížené podobně jako pornočasopis v klášteře). Ono se to dá částečně vyřešit takovým tím "usb tunerem" s TV kartou (stojí cca 500 korun), nicméně i to je víceméně náhražka, protože když si chcete užít fajn filmový zážitek (a nejdete do biografu), tak na notebooku je to sice obvykle také dobré, ale už tomu chybí ta potřebná nástavba.
Suma sumarum, mít TV určitě zcela špatné není, ale v žebříčku mých priorit se zase tak nahoru nevyšplhala.
Co mě ale trochu zaráží je počet neplacených televizních stanic v ČR (bráno pro oblast jihozápadně od matičky Prahy). Nedávno jsem totiž u rodičů provedl "upgrade" programů a docela se divil, co vše m…

Atentát

Obrázek
27. květen není jen stran počasí poměrně hezký a obvykle i docela příjemný den. Je to zároveň i den, kdy se nám přes propast času promítá událost atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Událost určitě významná, nicméně jelikož letos na rozdíl od Karla IV. neslaví velké výročí, tak snad i trochu opomíjená (i když všechna čest výloze na Václavském náměstí a vystavenému bicyklu). Ono to ale bude spíše takové ticho před bouří. Už letos v červenci by se totiž měl na plátna kin dostat očekávaný britský film (s výraznou českou stopou) s prozaickým názvem Anthropoid.
To bude teprve něco. Film má velký potenciál oslovit zajímavým příběhem, který anglosaskému publiku není sice asi úplně neznámý, ale do obecného povědomí určitě nepronikl. Na své si přijdou i fandové známých hereckých ksichtíků, protože kromě Cylliana Murphyho (jehož výkon v Sunshine na mě dodnes působí) tu je i idol žen a dívek, které se nechají inspirovat takovým tím pohodovějším SM - Jamie Dornan.
On je to sa…

Jak na mezilidské konflikty

Měl jsem dojem, že inteligentí lidé se moc nehádají a nesklouzávají k takovým těm "debatním" klišé, kdy se poukazuje na kolegovy chyby, vytahují se nerelevantní věci z minulosti a vůbec se tak všelijak škodí s úmyslem druhému ublížit - když už to nejde z různých důvodů fyzicky, tak jej aspoň ranit, tnout na citlivém místě... Však to znáte. Tomu se spíše než diskuse může říkat souboj.
Ono s odstupem času se všechny ty žabomyší války a nekonečné spory počínající "diskusí" nad tím, kdo má vynést koš (což je prý mimochodem podle jednoho britského průzkumu jedna z nejčastějších příčin různých hádek), či jak si správně vymačkávat zubní pastu, mohou zdát docela humorné (a leckdy takové skutečně jsou). Domnívám se také, že když se k potenciálním konfliktům přistoupí konstruktivně, tak mohou být dokonce i užitečné a tvůrčí. No jo, to vše je možná pravda, ale kdo si na to v "zápalu boje", kdy ego se cítí poškozeno a je nezbytně nutné zvýšit vlastní sebepojetí, vzpome…

The Promise (tv seriál)

Obrázek
Britský televizní seriál režiséra Petera Kosminskyho patří mezi ty zvláštní minisérie, které spíše působí jako jeden pořádně dlouhý film. To však rozhodně není na škodu, minimálně je to aspoň určité plus oproti seriálům, které se snaží pobrat co největší divákovu přízeň skrze neustále nové a nové série.
Ke Kosminskému mám celkem dobrý vztah, zaujal mě už v devadesátých letech svoji verzí "Bouřlivých výšin" (ano, to je Větrná hůrka od Emily Bronte) a stejně tak o něco později i celkem solidním filmem Bílý oleandr (což jsou vlastně jediné jeho dva celovečerní filmy). Když jsem si ke jménu známého režiséra přidal ještě poutavé téma židovsko palestinského konfliktu, časovou retrospektivu a skvělou Claire Foy (Adoráta ze skvělé adaptace Pratchettovy Zaslané pošty), tak rozhodně nebylo o těšení se na filmový zážitek nouze...
To máte tak, umírá vám děda - ke kterému jste si nikdy nenašli cestu - a když se tak prohrabáváte jeho budoucí pozůstalostí, vypadne na vás dědův deník. A ejhle!…

Pátek třináctého

To že je dnes pátek třináctého jsem si uvědomil při plánování pracovního týdne asi 10 dní zpátky. Zajímavost, řekl jsem si a události nevěnoval další pozornost. Samozřejmě i já tak nějak vím, že pátek třináctého je synonymem pro den plný neštěstí a smůly. S tímto motivem se pracovalo - pokud si to dobře pamatuju - už v komiksovém Čtyřlístku a také je součástí určitého základního vědomostního obsahu naší společnosti. Pokud se na pátek třináctého stane něco nepříjemného, tak je vše jasné... A právě v tom je ten problém.
Najít si příčinu případného neúspěchu a jasně ji označit onín "nešťastným dnem" může sice leckdy lidskému srdíčku ulevit, ale v zásadě nám to rozhodně v pochopení příčinných souvislostí nepomůže. Pátek třináctého se tak může stát pohodlnou berličkou, kdy snímáme odpovědnost z nách samých a dáváme ji na nějaký pochybný den, který se opakuje cca 2x za rok. Den, který je navíc lidským vynálezem. "Smůlovitost" pátku třináctého se obvykle odvozuje od Velkého …

Karel IV. Tě sleduje!

Karel IV. by letos oslavil 700 narozeniny. Tuto informaci už patrně každý obyvatel naší kotliny obdržel, neboť se na nás nese s vytrvalostí mormonského kazatele prakticky ze všech informačních kanálů. 700 let je pěkná porce času, tehdejší doba se s tou naší moc porovnávat nedá, přesto se ale (ostatně jako vždy) najde několik jedinců, kteří se chystají dělat různé paralely a - nedejbože -nějaké závěry vztáhnuté k dnešku.
Karel IV. (přezdívaný otec vlasti) to má v našem historickém pantheonu docela dobré. Jen těžko by šlo pohledat kladnějšího hrdinu. Jen považte kolik toho postavil a založil a jakým způsobem pronikl do naší sdílené paměti. Většina lidí si asi představí muže pronikavého pohledu s výrazným vousiskem, který laskavým a vlídným způsobem vládne zemi a ta jej na oplátku miluje. Skoro se až zdá, že pomyslný "zlatý věk" byl tehdy na dosah. To je pohled sice jasný, srozumitelný, ale nebezpečně zjednodušující.
Karel (mimochodem jméno Karel přjal až v sedmi letech při biřmo…