Liborův blog

The Good, The Bad and The Ugly (Hodný, zlý a ošklivý) Westerny nemám zrovna moc v oblibě. V mládí jsem miloval Vinnetoua (to byl muž!) a Sedm statečných, ale s pozdějším věkem ze mě radost ze cválajících koní jaksi vyprchala. Víte, westerny mají tu nevýhodu, že jsou všechny skoro stejné (V pravé poledne variace 135 atd…). Filmový tvůrce Sergio Leone přinesl koncem šedesátých let do tvorby westernů cosi nového, konkrétně se jedná o to, čemu já osobně říkám "italský prvek". Jistě, ty filmy jsou pořád americké, ale mají v sobě takový zvláštní nádech (a navíc se na nich výrazně podílejí Italové). Sergio Leone stojí za takovými peckami jako třeba: Pro hrst dolarů, Tenkrát na západě a…..The Good, The Bad and The Ugly. Snímek nás zavádí do předminulého století, do doby, kdy zuřila v USA občanská válka. To je právě jeden z momentů, díky němuž jsem byl trochu v rozpacích. Spojení světa klasického westernu (žánr se svými vlastními pravidly a neporazitelnými hrdiny - tak trochu jako fan

Stay Film Stay je zvláštním dílem. Nevím přesně k čemu to přirovnat, možná trochu k tvorbě D. Lynche, ale ani to není tak nějak ono. Ach jo…, to bude zapeklitá recenze. Mladík Henry studuje na univerzitě umění, nebylo by to nic zvláštního nebýt toho, že Henry je dle všeho tak trochu blázen. Stará se o něj jistý doktor Forster (Ewan McGregor), který má s podobnými případy bohaté zkušenosti, jeho manželka (Naomi Watts) byla vlastně dříve jeho klientkou.. Henry má oblíbeného jistého malíře, který v den svých dvacátých narozenin spálil veškeré své malby a pak se na mostě zastřelil svým revolverem. Henry chce udělat to samé (inu, každý slavíme narozeniny jinak….) a Forster se mu v tom snaží zabránit. Jenže…, je Henry skutečně blázen? Nebo je blázen doktor Forster? Nebo zešílel celý svět? To jsou otázky, které si během sledování filmu jistě položíte. Odpověď je taková…..nevím. Podobně jako u filmů D. Lynche ani zde nemáte jasné poselství a závěr. Pro mnohé to je klad a pro mnohé zápor těchto

Serenity Někdy vám na posouzení filmu stačí třeba jen 5 minut, někdy se díváte na docela obstojný snímek klidně i hodinu než se zvrtne to úplné hlouposti. Serenity je film z první kategorie. Hmmm…, měl bych napsat něco k ději, ať víte, o co přicházíte.. Existuje taková pěkná organizace, jmenuje se Aliance a ta sdružuje většinu obydlených planet v galaxii (asi jste poznali, že se jedná o sci-fi, kdo ne, tak je Jiří Paroubek, který stále čeká na marťany..), proti Alianci stojí nějací povstalci. Bojují spolu (bůhví proč) a Aliance zvítězí. STOP. Další děj, existuje taková pěkná dívka, jmenuje se River, má určité telepatické a i jiné nadpřirozené schopnosti, které z ní dělají ničivého zabijáka (vážně, určitě bych se vedle ní nechtěl probudit ráno v posteli). Schopností si všimne Aliance a začne River dosti ošklivě zkoumat, ta má však odvážného bratra (ehm…jméno jsem zapomněl, ..když on byl takový nevýrazný…), který ji unese a společně se svými kumpány (shodou okolností veteráni z války pro

Dámy a pánové (a všichni ostatní)! Další obrázek k nahlédnutí ve slovutné Liborově umělecké galerii (trademark) znázorňuje kopec v Brdech jménem Plešivec. Jeho název pochází ze slova "plechý", což má znamenat něco jako protáhlý (což vskutku je). V minulosti se na něm nacházelo keltské hradiště (něco pro fanoušky keltských horoskopů, co?:-)), ale dnes tam po tom památky najdete jen stěží (už to tam zryli archeologové, dokonce prý i slavný pan Barrande!). Plešivec je také mezi místními populární díky četným legendám a pověstem, jež se k němu váží. Mezi nejznámnější patří ta o čertech, kteří se tam shromažďují a na vrchu i ukrutné čáry konají (ach.., jak já miluji archaický jazyk) nebo pověst a Hadí královně (kterou si už moc nepamatuji, takže tu musíte oželit). Nadmořská výška vrchu je 654 m nad mořem a nachází se cca 4km od mého malého městečka Hostomice.

Dagon je hororový film na pomezí áčkového a béčkového hororu. Jakoby se nemohl rozhodnout do které kategorie spadnout. Nakonec to vypadá spíše na to béčko..., bohužel. Námět filmu je zajímavý, to bezesporu. Skupinka čtyř lidí ma poruchu na své krásné kapitalistické jachtě a musí se zkusit zachránit na pevnině, kde se nachází ponurá vesnička. Jenže..., s tou vesnicí není cosi v pořádku. Vypadá zpustle, opuštěně. Když už se nějací Ti lidé objeví, tak jsou divní, zvláštně chodí, skoro nemluví a ....jakoby někteří z nich měli žábry! Film je inspirován dílem klasika svého žánru H. P. Lovecrafta (kterého osobně velmi uznávám) a poměrně dobře se mu daří držet napínavou atmosféru zhruba do 60% filmu, pak již to není ono (to platí skoro ale pro každý hororový snímek). Zápletka nám sice postupně graduje, ale po prozrazení toho, co jsou obyvatelé vesničky zač se už moc nebojíte a ....a vůbec:-). Herecké výkony jsou takové průměrné, moc mě nezaujaly ani neurazily. Výjimku mezi nimi tvoří herečka j

Televize jest krásným průvodcem našeho pochmurného života. Pomůže nám dostat se na místa, kam bychom se jinak asi stěží podívali. Přenese náš zrak přímo doprostřed důležitého fotbalového utkání, ukáže kterak zabíjet upíry, přenese nás na koncert slavné skupiny, či do soukromí zajímavých (i nezajímavých) lidí. Ano! Toto vše umí ta kouzelná bedýnka plná tajemných drátků! Nyní o toto vše budu ochuzen... Jistě, nepatřím mezi vášnivé zastánce televizních programů. Dle mého názoru je daleko lepší vyjít si třeba na procházku s přáteli, zahrát si venku fotbal, číst knihy nebo dokonce i hrát počítačové hry (přeci jen, narozdíl od sledování tv je zde jakýsi druh interakce). Nicméně musím připustit, že televizor také hraje v životě důležitou roli. Jedná se sice primárně o zdroj zábavy, ale nesmíme opominout ani jeho (dnes často skoro zapomínanou) edukativní funkci nebo funkci zpravodajskou. Představte si situaci, že se něco (cokoliv....) důležitého stane ve světě. Pokud zrovna u sebe nemáte inter

Inu, rok se opět s rokem sešel a já se znovu nechal vyfotografovat u Branické skály. Obě fotografie jsou z mobilu mého kolegy (budoucí Ing. M. Štrunc), takže jejich ostrost je diskutabilní. Nicméně.., na té první fotografii z roku 2005 mi to celkem ještě slušelo, ale tady...vypadám tam jako Křemílek....nebo ještě hůře.., jako Vochomurka:-(. Ale je to hezká tradice, ne? Nechat se takto každý rok vyfotit na stejném místě.. Uvidíme jak mi to dlouho vydrží.

Nedávno jsem vyfotil takovouto kouzelnou věc. Růžový kontejner! Toto místo na odpadky se nacházelo v krásné městské části Prahy jménem Braník, leč ta barva...mě trochu zarazila... Že by v souvislosti s registrovaným partnerstvím měla tato menšina i své vlastní odpadkové kontejnery?:-). Ale..., že to tomu kontejneru sluší, co?

Kapitola první. Jak se k tomu Libor dostal a co se kolem toho seběhlo Nedávno se mi stala zajímavá věc, zastavil mě jeden kandidát do parlamentu ČR za ODS a celkem mile mě oslovil, i já mu celkem mile odvědil a on byl tímto vývojem zřetelně potěšen, neb mě krátce po rozhovoru obdaroval propagačními materiály ODS a dokonce i jedním DVD s předvolební tematikou plus filmem Goodbye Lenin! Poděkoval jsem (chudák..., asi se domníval, že jej za to budu volit..) a za několik hodin poté jsem již seděl doma a sledoval, kterak se stříbřitý disk s logem ODS zasunuje do mého přehravače... Kapitola druhá. Co to vlastně bylo a kterak se to Liborovi líbilo. Film Goodbye Lenin je celkem příjemný film německé produkce (což často bývá protimluv:-)). Vypráví a mladém muži, jehož matka je silně organizována v různých socialistických skupinách (píše se rok 1989, NDR) a je pro ni silným šokem, když spatří svého syna na protikomunistické demonstraci. Omdlí a dostane se do komatu...., nepříjemná věc. Synek si

Stalo se to včerejší noci, podlehl jsem zákeřné nemoci. Pořád kašlu, stále kýchám, bolestí už stěží dýchám. Když je člověk nucen léky brát, i alkoholu se musí vzdát… Zlotřilý vir se mě snaží zničit, ale já jsem čilý a budu cvičit! P. S. S tou nemocí to není nijak vážné, jen mě trochu škrábe v krku...., ale musel jsem to nějak více dramatizovat, ne? S pouhým škrábáním v krku si dnes už nevystačíte:-). A nezapomeňte na anketu, jež je přidružena k tomuto básnickému skvostu!:-)

Mladá fronta 1991. Díky nepřízni počítačového systému tento článek píši již podruhé…. Pan Fischl pracoval po dlouhá léta přímo po boku Jana Masaryka (ministra zahraničních věcí) jako jeho velká opora i přítel. Dalo by se tedy říci, že mohl docela dobře nahlédnout na Masarykovu komplikovanou osobnost. Viktor Fischl si během svého života s Masarykem vedl poznámky, kde se snažil zachytit určité Masarykovi myšlenky a bonmoty. Právě z těchto poznámek se zrodila kniha, o které vám tu chci něco napsat. Kniha poprvé vyšla již v padesátých letech, ovšem ne zde v Československu, ale v Izraeli (kam Viktor po záhadné Masarykově smrti emigroval). První vydání v naší zemi je právě to mé - z roku 1991. Jan Masaryk měl svůj typický řečnický projev, dalo by se říci, že se jednalo o projev lidový, ovšem v žádném případě to neznamená, že by byl nějak špatný. Jistě, Masaryk častokráte utrousil nějaké to sprosté slovo, ale z jeho úst a v kontextu řeči se nejednalo o nějakou vyslovenou vulgaritu. Prostě něk

Když vám takhle někdy v letní podvečer zaprší, tak je to prostě paráda. Zem je celá vyprahlá a déšť ji jen dodá vláhu a pomůže ji. Navíc ta krásná vůně, která se pak rozhostí po okolí. Já osobně mám rád vůni zmoklé silnice (asfaltu), je taková zvláštní - snad se nejadná o nějakou závažnou úchylku:-). Nikdy jsem o tomto s nikým moc nemluvil, ale spolehlivě vím, že mnoho lidí má déšť rádo. Proč? Nevím..., možná proto, že nám najednou z nebe (shůry) začne dolů padat voda, což mohlo v historii často znamenat předěl mezi životem a smrtí. Déšť sám může způsobit smrt i zachovat život. Déšť umožní vyprahlým poutníkům v prériích svlažit svá hrdla, ale zároveň může způsobit ničivé záplavy, povodně... V tomto ohledu se chová podobně jako oheň (znáte to, dobrý sluha, ale špatný pán), nicméně já mám stejně radši ten déšť a jelikož jsem nikdy nebyl nijak zastižen jeho negativními důsledky, tak si v mysli vždy ponechávám jen ty hezky chvíle, jako třeba vůni zmoklé vozovky nebo takovou příjemnou svěže

Technologie je naše chlouba, zároveň však i zhouba. Ráno vstanu, e-maily přečtu, telefonní účet už skoro ani nesečtu. Je to hrůza, je to droga této doby, asi si budu muset najít jiné hobby..

Hrůůza! Jak asi víte, tak díky selhání systému se některé články na blog.cz želbohu smazaly. Docela mě to rozzlobilo, ale pak jsem si řekl, že nemá smysl se nějak rozčilovat. Prostě je zkusím "nadatlovat zpátky", tedy...některé z nich, ono psát něco podruhé už není moc zábavné. A navíc mě to inspirovalo k jedné básni!:-)

Důkaz (Proof) Na film Důkaz jsem se docela těšil. Nevím ani proč, ale byl to takový divný pocit mrazení v zádech (i na jiných částech těla), který vám dává tušit, že zážitek s tím, co jste si domů přinesli na té blištivé placce, bude něčím zajímavý. Ano, mrazení v zádech (i na jiných částech těla) nelhalo! G. Paltrow tu hraje ženu (chtěl jsem napsat, dívku, ale přeci jen…, třicítka už klepe na dveře) jménem Catherine, jež je dcerou významného matematika (A. Hopkins), který je však ke sklonku svého života ….ehm….duševně na dovolené (říci něco opisem - to byla vždy má silná stránka!). Problém je v tom, že Catherine tuší, že jakási podivná duševní choroba (patrně schizofrenie) se pokouší usadit i v její krásné hlavě. To je velmi nepříjemné, zvláště pak, když se vám začínají zjevovat lidé, kteří vlastně už ani nežijí, o Catherine se začne zajít jistý Harrold Dobbs, což je matematik (a muzikant) a na návštěvu přijíždí i její sestra z New Yorku (se kterou se Katka moc zrovna nemusí…) s úmysl

Shinobi Děj tohoto fantaskního filmu má patrně i určité historické jádro (alespoň tak jsem to pochopil), každopádně se opět jedná o asijskou produkci se všemi znaky jejich akčněji pojaté kinematografie. Shinobi jsou v podstatě velmi silní a dovední bojovníci, kteří se rekrutují ze dvou vesnic, jež se navíc nemají zrovna v lásce. Příběh pokračuje tím, kterak muž z vesnice jedné potká ženu z vesnice druhé a…., dál už to vlastně znáte. Jedná se o klasický příběh nenaplněné lásky, tentokráte však v asijském pojetí, což znamená, že zde bude o něco více krve a také dosti jiných podivností. Úžasné jsou na filmu hlavně bojové sekvence, pokud jste například hráli počítačovou hru Mortal Combat, tak patrně máte představu, jak takové bitvy mohou vypadat. Vše je umocněno tím, že každý bojovník ve filmu má jakousi speciální bojovou schopnost, např. jedna žena byla krmena po celý život jedem a tak teď může kdykoli ze svých úst vypustit obláček zeleného jedovatého plynu (také znám takové ženy). Velmi

Každý muž potřebuje k životu tři ženy: matku, manželku a aspoň jednu, která ho považuje za muže... (Gabriel Laub) Když ti bude v živote smutno a nic se ti nebude dařit, vzpomeň si na to, že jsi byl kdysi tou nejrychlejší a vítěznou spermií... Vždy, když jsem vstoupil do tajemných dveří s nápisem "Ženy", našel jsem tam jenom WC... P. S. Ten poslední je můj favorit!:-)

Jaro, léto, podzim, zima, s alkoholem je vždy príma! Hezky nám s ním tvrdnou játra, už cítím, jak mi po nich šmátrá!. Rýmovačka vznikla včera u pravého břehu Vltavy kdesi na konci části města zvané Bráník při konzumaci alkoholu za vydatného přispění mého kolegy, pana Marka Štrunce (budoucího inženýra), jemuž touto cestou děkuji. Pokud jste dobrodružné nátury, tak si můžete jít do Vltavy zaplavat, včera jsme tam vhodili totiž láhev, ve které je ukryto psaníčko právě s touto básní. To jen tak na vysvětlenou. P. S. Nezapomeňte na anketu, která je k tomuto článku přidružena! Nevyplnění se trestá!!!:-)

Tak toto grafity se nedávno objevilo poblíže jedné tramvajové zastávky na Braníku, přesně na místě, kde jsem předtím zachytil ono slavné "metro v modrém" (viz předchozí články v "Liborově umělecké fotogalerii"). Můžete sami posoudit, co se tvůrcům lépe povedlo (viz anketka). Viva la Braník! Země to zaslíbená!

Tak se podívejte na tento snímek zachycen poblíže zastávky I. P. Pavlova, ano, přesně tam..., známá to znamení. Bill Gates by z toho jistě měl radost, jeho slavná "wokna" nám začínají pronikat i do běžného života... P. S. Pokud jste si nevšimli toho, o čem mluvím, tak vážně potřebujete brýle :-).

Jako malého chlapce mě vždy zajímalo kam chodí spát mašinky, když mají po práci volno. Tady je - pro ty, kteří to ještě ani dnes nevědí :-) - odpověď... Tak dobrou noc.

Univerzální uklízečka Jiné dcery se svými matkami, plánují svatbu a pečou koláče a nakupují. A co dělám já? Zbavuji se mrtvol. Ano, zabíjet se nemá, zabíjení je fuj! Rosie Jones zabila svého manžela i jeho milenku. Fuj, nevěra je odporná! Děj filmu nás posune o 43 let dále, kdy Rosie je již propuštěna z vězení a hledá si práci (skutečně?). Tu si najde u reverenda Goodfellowa a jeho rodiny (patrně to nebude katolický kněz), která má velké problémy. Samotný reverend (Rowan Atkinson) je zcela ponořen do své víry a má potíže s tím, že se mu jeho kázání zdají nudná. Jeho žena - již unavena nezájmem o svoji maličkost - si nachází milence Lanceho (Patrick "hříšně tančím" Swayze), jejich synek Pete má problémy se šikanou a dcerka Holly je…., slušně řečeno, nymfomanka, která střídá partnery častěji než Karel Gott plastické operace. Slečna Rosie se svým kufrem (který za starých dobrých časů sloužil jako úschova pro těla mrtvá) se rozhodne, že poměry v rodině napraví. Jak? Na to se bude

Doba ledová 2, Obleva Po dlouhé době byl Libor opět v kině (biografu) na pohyblivých obrázcích. Skoro jsem již na ten pocit zapomněl… Poloprázdný sál provoněn aroma popcornu, ach…..nostalgie…. Co si budeme povídat, Doba ledová byl docela dobrý nenáročný film, při kterém se i leckterému škarohlídovi rozšířil obličej do výrazu připomínající úsměv. Snímek těžil z krásné grafiky (chtěl jsem napsat animace, ale grafika je asi výstižnější slovo) a humorných scének odhodlané pravěké veverky. Nejinak je tomu i v pokračování s názvem Obleva. Jak asi tušíte, hrdinové (Sid, Manny, Diego) zůstávají stejní a podobný je i koncept celého filmu. Opět se jedná o cestu někam odněkud. Oproti jedničce, kde se zachraňoval malý lidský chlapec se zde zachraňují všechny postavy navzájem (znáte to, obleva = spousta vody, v níž se jeden klidně může utopit….). "Dvojka" k tomu přidává ještě něco navíc, např. vtipné muzikální postavičky supů, Sidovi uctívače či např. různé parodie na reklamy či dokonce v

Ano, je to tady, 5. květen (mimo jiné den povstání v Praze:-)) a pan Libor má opět narozeniny (stejně jako minulý rok touto dobou, v tom musí být nějaký smysl:-)). Právě dnes už mi je....přesně 24 let! Ach jo, nějak ten věk přibývá (a bude to horší), ale zatím jsem stále mladý a pln života i různých ideálů (i když valná většina z nich asi brzy zmizí). Když jsem byl menší, zhruba tak ve věku 13 let, tak jsem si říkal, že až mi bude 24, tak lidé budou cestova na Měsíc, Mars nebo že možná bude konec světa díky útoku mimozemšťanů (v té době jsem hodně miloval sci - fi...., co to píši? pořád miluji sci-fi!!!), přijde se na to kdo zabil J. F. K., jestli ještě žije Elvis nebo jak udělat jídlo z polévky v pytlíku (Red Dwarf):-). Nic z toho se nestalo, ale svět se přesto změnil a já určitě také. Je těžké tu změny popsat - jak světa, tak změny ve mně - protože vše jsem prožíval pozvolna, postupně. Pamatuji si doby, kdy J. Arafat dostal cenu za mír, kdy William Clinton tvrdil, že s Monikou Lewins

Co se nám to v poslední době děje (alespoň tak mi to tedy připadá) je docela odporné. Nedávno jsem otevřel studentský list Agora a nedočkavě se vrhl na stránku s filmovými recenzemi. Přečetl jsem si něco o snímku Paradise Now (to se mi celkem líbilo) a pak jsem svůj zrak obrátil na článek s názvem "O čem jsou současné filmy" (nebo tak nějak, už si to moc nevybavuji). Článek psal jistý člověk, který se zamýšlel na myšlenkovým poselstvím současných filmu. Odsoudil dnešní "trháky" - Zkrocenou horu i film Good night and good luck. Nevadilo by mi, kdyby jeho odsouzení těchto snímků bylo založeno na nějakých argumentech, které by poukazovaly na jejich špatnou uměleckou kvalitu. Nic takového se však nestalo. Autor článku argumentoval pouze tím, že filmy jsou špatně pojaty v ideologické rovině, čili narušují základní stabilní hodnoty naší společnosti, která je dle autora článku hodnotnější než společenství jiných kultur. Nemohl jsem věřit svým očím, pak ale mé nevěřící oč

Až jednou, za nějaký čas, vše zlé na světě vezme ďas, bude tu hezky, bude tu krásně, čas jen na písně a básně. Temný Kout Poezie v tu dobu zmízí a nahradí jej verše vskutku ryzí. Bude to dobře: ano X ne? Co by tomu řekl jogurt Danone?

Erasmus a spol. Mladý chlapík (cca 25 let) Xavier je Francouz a krom toho, že rád jí (podobně jako většina jeho krajanů) žabičky, tak by chtěl nějakou dobře placenou práci. Kdo také ne, že? K tomu aby mohl toto zaměstnání dostat, se však musí naučit velmi dobře španělsky. Kde se však naučit lépe španělštinu než v samotném Španělsku? Xavier tedy v rámci projektu Erasmus odjíždí do Barcelony na roční studium a doma ve Francii (konkrétně v Paříži) zanechává svoji půvabnou přítelkyni (Audrey Tatou). Ta s jeho odjezdem není zrovna moc spokojená a děj dává tušit, že jejich vztah bude tedy vystaven veliké zkoušce. Xavier se už na letišti seznámí s mladý francouzským párem a naváže s nimi blízký kontakt. Zdá se, že zvláště ta žena se mu nějak nezvykle líbí…, co teprve, když Xaviera její manžel požádá, aby s ní trávil nějaký čas, protože on - chudák - musí dlouho pracovat.. Xavier navíc ještě sežene bydlení v domě s několika dalšími zahraničními studenty a na nudu si rozhodně stěžovat nemůže. F

Apollo 440 - Millennium Fever Nedávno se mi pod ruku (respektive do uší - od toho tedy také název této rubriky) dostalo debutové album dnes již slavných Apollo 440. Tato skupina je dosti pozoruhodná už třeba jen tím, že si vždy držela svůj styl - tedy taneční electro hudbu občas okořeněnou rockovou kytárkou a někdy i různými samply z jiných skladeb. Pokud byste však porovnali jejich nejslavnější album Getting high on your own supply (tuším že z roku 1999 nebo 1998), tak najdete oproti Millennium Fever určitý posun. Album Millennium Fever je dle mého názoru o něco kvalitnější než výše zmiňovaná deska. Více než rockové prvky zde převládá elektronika, na svoji dobu (1995) muselo být album velmi pozoruhodné. Drtivá většina písní se nese v pomalejším rytmu, z něhož občas vybublá pozoruhodná electro melodie. Ty skladby nejsou vysloveně chill - outovou záležitostí, ale jsou prostě takové příjemně nerychlé. Když už si začnete říkat, že skladba přechází do jakéhosi stereotypu, tak najednou nast

Evil Dead III, Army of Darkness Tuto sérii režiséra Sama Raimiho asi nemusím znalcům filmů dalekosáhle představovat. Předchozí díly jsem neměl tu možnost vidět, ale mám dojem, že na celkový názor na tuto část to nebude mít moc velkou váhu. Evil Dead je hororově komediální filmová série. Ano, je to velmi zvláštní, film vás sice může vyděsit, to ano.., ale spíše se u něj budete smát. Hlavní postavu ztvárnil opět slovutný Bruce Cambel (jakožto Ash), tentokráte se však ocitl kdesi v roce 1300, protože jej síla tajemné knihy Necromonicon přemístila do onoho blaženého věku. Vskutku blaženého? Ani moc ne…temné síly povstávají a mrtví začnou opět vstávat z hrobů (a bude u toho spousta legrace), takže o práci pro Ashe nouze rozhodně nebude. Film samozřejmě není nikterak náročným dílem, ale je to snímek, který je určen hlavně pro pobavení. Musím přiznat, že jsem se u mnohých scén filmu poměrně bavil a smál, úžasná je například část, kde je Ash uvězněn ve velké budově a sním tam jsou ještě asi 4