Liborův blog

 Mayenburg je současný německý dramatik, jehož vztahové drama si připravili jako absolventskou inscenaci studenti 3. ročníku KČD v režii Tomáše Ráliše v divadlu Disk. Jedná se o hru hranou takříkajíc na "jeden zátah", tedy bez přestávky, což látce jen prospívá. Pozornost diváků se soustředí na osm postav, které představují velmi rozdílné a plastické osobnosti. Hra občas sklouzne k humoru, na němž má bezesporu zásluhu i povedený překlad Petra Štědroně, nicméně její vyznění je spíše mrazivé, často bezvýchodné. Hra nabízí mnoho témat a podnětů k přemýšlení, jen málokdy na ně však nabízí jednoznačný pohled, vysvětlení. Je pak už hlavně na divácích, aby si dosadili své "vysvětlení". Nejvíce viditelným motivem tu je vděčný střet generací (starší x mladší), nicméně redukovat hru jen na toto by bylo určitě málo.

 Kdysi dávno jsem viděl Oázu v televizi. Bylo to patrně v květnových dnech, protože tehdy běželo velké kvantum válečných filmů a patrně to ještě bylo na černobílé Tesle. Film se mi líbil, působil tak trochu nečesky. Inu, válečných filmů je u nás pořád nedostatek. Dnes není problém Oázu vidět legálně na youtube . Skupina československých legionářů utíká ze své legie s cílem připojit se k československé zahraniční armádě. Cestu jim zkříží německý letoun, který jim zlikviduje vůz a přinutí je tak k asi 60 kilometrovému putování do jediné oázy v okolí. Času je málo a žízeň stoupá... Navzdory možným některým očekáváním film není velkolepou akčně válečnou podívanou, ale spíše komornějším psychologickým dramatem, na němž se ukazují charaktery rozličných postav a závěrečné moudro "smír s fašismem není možný", což vyznívá trochu uměle a lacině. Když si ale vezmeme dobu vzniku, tak je pomalu zázrak, že se tento film vůbec uskutečnil a dostal se roku 1972 do kin (ale dlouho se tam tedy