Liborův blog

 Šílený rok 2020 (z mnoha důvodů) přinesl docela zajímavé hudební desky. Upřímně jsem jich nenaposlouchal tolik, kolik bych si představoval. Částečně za to "mohou" pracovní povinnosti, částečně čas, který namísto hudby věnuji podcastům. Co se dá dělat. Připomínám, že se jedná o subjektivní výčet bez konkrétního pořadí. Prostě 3 desky, které mi přišly moc fajn a rád bych se o svůj zážitek podělil. Cults - Host Cults mám moc rád, na každou deskou jsem se vždy těšil a až na tu předminulou jsem byl také potěšen. Pokud člověk aspoň trochu fandí indie popu, tak je to jasná záležitost. Amon Tobin, Figueroa - The World As We Know It Nový projekt tohoto aktivního Brazilce mě doslova učaroval. Hudební veterán Amon Adonai Santos de Araújo Tobin přesedlal na psycho folktroniku, což bylo rozhodnutí velmi dobré. Světem hudby mě Amon provází o mnoho déle než Cults, takže se možná jedná o výron mého vnitřního hudebního konzervativismu, nicméně vždy mě potěší poslechnout jeho produkci.  Carib...

 Brazilec Amon Tobin patří mezi stálice labelu Ninja Tuna. Jeho současný projekt Figueroa se trochu odchyluje od toho, nač byli dříve fanoušci zvyklí. To ale samozřejmě nemusí být vůbec na škodu. Žánrově to je spíše taková psycho folktronika, což Tobinovi velice jde k duhu, jak dokáže přesvědčit hned prvních několik tracků. Od klasického pojetí folktroniky se trochu liší tím, že používá jen samply a žádné živé nástroje (aspoň to jsem se dočetl), ale to aspoň pomáhá vytvořit silný, místy až hypnotický dojem. Například v závěrečné skladbě s názvem "Back to the Stars" lze slyšet podmanivý - snad až mimozemský - zvuk ne nepodobný některým filmovým soundtrackům, který se pak přelije do písničky, jež mi zase trochu připomínala poslední skladbu od Beatles na albu Revolver. Za některé části v "Put me under" by se nemusel stydět ani Morricone. Ano, i takto zvláštně to může působit. Za mě je to ale velmi dobrá deska, která se skvěle trefila do mého vkusu a do momentální nálad...