Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2010

Internetový pravěk

Od pana M. mi přišel zajímavý mail s odkazem na stránku, která Vaši webovku "přetaví" do vizuální podoby cca poloviny let devadesátých. Ono se to zdá jako doba krátká, ale v nekončícím prostoru jedniček a nul už uteklo hodně vody (která je složena rovněž z jedniček a nul). Jak by vypadala tato stránka se lze přesvědčit zde. Pokud chcete provést podobný pokus, tak se stačí podívat na http://wonder-tonic.com/geocitiesizer/index.php

Film Noir - Venia (2009)

Obrázek
Pokud si hodně libujete v temných záběrech filmů s atmosférou neopakovatelného "noir", tak jistě nepohrdnete krátkometrážním studentským snímkem, který se nachází pod tímto textem. Já mám osobně k žánru "noir" dost specifické postoje. Dříve mi přišel poněkud klišoidní, tedy až do doby, kdy jsem zjistil, že veškeré to klišé je vlastně záměr a v podstatě se tedy ani o žádné klišé nejedná. Poctu tomuto žánru skládali umělci jako byl třeba jeden z mých oblíbených tvůrců A. Hitchcock (pro mě osobně zůstane zcela výjimečný jeho počin Vertigo, který sice byl již natočen v barvě, ale atmosférou a pojetím příběhu zůstává stoprocentním "noir"), či později i Woody Allen. Dnes je film noir v podstatě už mrtvou záležitostí, která se na stříbrném plátně objevuje jen v parodiích, recesích, či v nepatrných odkazech pro filmové fajnšmekry. Další možností jsou pak už jen studentské filmy, na jejichž praktickou ukázku se po přečtení tohoto skromného příspěvku bezesporu těšíte…

Bruno (2009)

Obrázek
Bruno je dalším alter egem britského komika S. B. Cohena (např. Ali G, Borat) a stejně jako jeho předchozí filmy je i tento dost kontroverzní. Slušelo by se říci - silná káva. Mnoho lidí možná ani film nedokouká do konce, některým z něj může být špatně, jiní lidé se zase smíchy válí po kinosále. A někdy se stane, že Bruno ve Vás vyvolá všechny ty pocity najednou. Ukázkový příklad ambivalentních emocí :-). Bruno je homosexuál - a dává to na sobě náležitě znát. Poté, co je vyhozen z jedné rakouské televize, cestuje do USA, kde se chce - po vzoru ostatních rakouských hvězd (např. Schwarzenegera a Hitlera) - proslavit. Jistě, Hitler do USA necestoval, ale to nevadí. Bruno je nevysloveným archetypem homosexuála se vším provokativním, co k tomu patří. Stejně jako v případě Borata uvádí "běžné" lidi do kontaktu se svojí "nenormalitou" a tím se snaží demaskovat jejich vlastní pokrytectví, předsudky a jiné nechutnosti, které ve výsledku jsou daleko horší než Brunovo máchání peni…

Jan Brothánek - Poslední rok v československém Bruntále (1938)

Obrázek
Útlá knížka páně Brothánka (ano, to není překlep) byla napsána krátce po osudových událostech roku 1938. Pan Jan Brothánek plnil funkci posledního okresního hejtmana Okresního úřadu v Bruntále, ač sám je rodák z Klabavy u Rokycan, a ve své knize tedy dosti zasvěceně popisuje události na Bruntásku. Bruntálsko tehdy bylo krajem povícero německým. Podle lidového sčítání z roku 1930 měl celkem 49 134 obyvatel, z nichž však Čechů byl jen něco málo přes 2%. Oba národy však vedle sebe žily celkem pokojně až do doby, kdy se rozšířila "anschlussová" psychóza. Obsazení Rakouska velkou část obyvatel Bruntálska podle tvrzení pana Brothánka silně radikalizovalo. Dalším bodem na pomyslné stupnici radikalizace pak jistě byly známé Karlovarské požadavky SdP. Patřičné úřady samozřejmě eskalaci provokací a zjevného - či skrytého - násilí nemohly zcela ignorovat. Před půlnocí 20. května 1938 byla provedena pohotovost stáží obrany státu. Tyto oddíly - dále nazývané SOS - na pan Brothánka jistě s…

LOST - Pravda? Lež?

Obrázek
Pokud patříte mezi fanoušky seriálu LOST, tak jistě nepohrdnete následujícím odkazem. Je to podvrh, či se snad skutečně někomu podařilo získat "call sheet" z poslední epizody s názvem "The End"? Nejzajímavěji se pochopitelně jeví ta pasáž "Jack in Hell", i když se přiznám, že přidávat do už tak místy překombinovaného seriálu další prvek by asi nebylo to pravé.
Inu, už se nemohu dočkat dalšího dílu :-)
http://gawker.com/5522253/exclusive-what-does-this-call-sheet-tell-us-about-the-lost-series-finale-updated

Ať bába volí pravici

Zaujala mě zpráva, kde se oznamuje, že populární herci Mádl a M. Issová vybízejí mladé lidi (mezi které sami pochopitelně oba patří), aby přesvědčili své prarodiče (výslovně tam uvádějí slova "dědu a bábu") k volbě pravicových stran. Sami tvrdí, že nepracují v žoldu nějaké pravicové strany, ale z vlastního interesu. Inu, proč ne. Co mě ale trochu zarazilo bylo tvrzení, že, "Jestli v týhle zemi zvítězí u příštích voleb levice, tak za to můžou starý lidi, protože to jsou ty, kteří levici volí". To je nesmysl, mezi mladými lidmi je sice více rozšířena obliba tzv. "pravice", ale osobně znám mnoho mladých (počítejme od 18 do 30 let), kteří mají z rozličných důvodů blízko k levicových stranám (ať již je příčinou idealismus, reálné přesvědčení, či jen módní póza) . Mádl a Issová možná žijí v ustálené představě, že levicovou stranu může volit jen sentimentálně uvažující důchodce. Otázkou je také, jaké skutečně pravicové strany u nás mají na mysli. Nepřímo jsem pocho…

Golden Axe

Obrázek
Golden Axe, jméno, jehož vyslovení mnohým rozbuší srdce na míru místy až nezdravou. Ano, tak se hlásí pravá legenda. Na počátku byla jednička a nula. Z jejich vzájemných nekonečných kombinací se začaly rodit počítačové programy. Člověk je pochopitelně tvorem hravým, takže mu nečinilo velkých problémů si i z tohoto utvořit zábavu. Jedna z prvních počítačových her byl slavný Pong, primitivní, leč zábavný. Pro mě osobně počítačová historie však začíná až s příchodem hry Golden Axe. Žánrově se jedná o fantasy akční řežbu (doslova). Hra sice má jakýsi příběh, ale ten je prostší než _________ (doplňte si jméno neoblíbené populární osobnosti), či dokonce než ___________ (doplňte jméno ještě více neoblíbené osobnosti). To vůbec ale nevadí, neboť o příběh zde ani nejde. Na začátku si vyberete jednu ze tří možných postaviček. Zde se možná nachází jedna z výrazných chyb ve hře, neboť postavičky nejsou dostatečně herně vyvážené. Z celé plejády (Barbar, Amazonka a Trpaslík) to zcela jasně vyhrává - p…

Záhodně záhadný nález

Nedávný výlet do oblasti bývalých Sudet byl velmi zajímavý. Krajina je v porovnání s tou moji domovskou trochu jiná, v celém prostředí je navíc i teď - po letech - silně cítit německý vliv. Ten se odráží hlavně na starých, rozbořených staveních a jejich stavebních prvcích. Skutečně uchvátná atmosféra, která je prostoupena i přítomností mnoha československých pevnostních základen, kterých tam je stejně jako pověstných hub po dešti. Zvláště zajímavé jsou pak opuštěné převážně německé hřbitovy, jež se ale želbohu nacházejí ve značně neúnosném stavu. Politický vývoj posledních cca 80 let se na přírodě i architektuře značně podepsal. Jelikož je jeden pohled víc než tisíc slov (jak se s oblibou říká), tak sem jistě brzy dám i nějaké snímky. Neberte to prosím - v případě německých hřbitovů - jako nějakou nekrofilní zábavu :-). Nedaleko od jednoho takového pietního místa jsem na zemi nalezl knihu. Byla to publikace velmi obsáhlá s názvem WINDOWS XP. Je pro mě zcela velkou záhadou jak se tato …

Dokumenty

Mnoho lidí má rádo dokumentární filmy. Znám jedince, kteří jejich faktografičnost, přesnost nadřazují nad filmy povícero umělecke, nad filmy s touhou fabulovat a unášet se na křídlech fantasie. Nic proti tomu, důležité jsou podle mého názoru složky obě. Zatímco filmy nedokumentární nebývá problém si nějak opatřit (ať již v prodejně Bontonlandu, u stánku s novinami, či jinak), tak s dokumenty bývá často docela kříž. Jistě, některé máte v archivu dané televizní stanice, což je dobře, nicméně pohodlí toho mít dokument uložen na pevném disku (mimochodem, všimli jste si, jak se dnes již málo používá výraz "pevný disk"?), či disku kompaktním se podle mého názoru nevyrovná. Pro Ty z vás kteří sdílíte můj pocit zde mám odkaz na jednu výbornou internetovou stránku (de facto je to blog), kde si můžete mnoho dokumentů stáhnout. Z těch starších doporučuji ten o roku 1968 a z těch novější jistě krátký snímek o pokusech s LSD na našich vojácích, či slavný cyklus - Stínoví vojáci (z roku 199…

Potápějící se lodička a jiné šílenosti

Obrázek
Dnešní den je významný z toho hlediska, že uplynulo právě na den přesně (respektive uplyne zítra) 98 let od doby, kdy se na dno oceánské podíval slavný Royal Mail Steamer (od toho zkratka RMS) Titanic. Když jsem byl ještě malý chlapec, tak mě podobné "velké" věci dost fascinovaly. Ani nevím, zda to bylo způsobeno famózností, komerční popularizací, či prostě jen "velikostí", narušením snu o dokonalosti a neomylnosti lidského ducha, že mě toto téma tak uchvátilo. Svůj neoddiskutovatelný vliv na tuto skutečnost jistě měla i kniha M. Hubáčka s prostým názvem Titanic. Podle mého názoru se jedná asi o nejlepší publikaci, která zpracovává dané téma. Kniha obsahovala i hodně fotografií, takže dojem byl takřka dokonalý. Pamatuji se, že mě tehdy docela děsily snímky pocházející z Ballardovy expedice. Tajemná tma vůkol vyhlížela značně nepřátelsky a pokrytí vraku lodi rozličnými vodními parazity rovněž. To bylo někdy v roce 1992. Děti mají vůbec tendence se pro něco bezmezně n…

Prázdniny v Římě (Roman Holiday) 1953

Obrázek
Prázdniny v Římě jsou klasickým filmem, který drží jeden zajímavý primát - stal se totiž prvním americkým filmem, který byl točen celý mimo území USA. Zároveň se jedná o snímek, který v podstatě odstartoval hvězdnou karieru Audrey Hepburn a má krásnou nominaci na 10 Oskarů. V podstatě se jedná o romantický film s prvky komedie. Svým způsobem to jistě bude film dost vlivný, neboť některé jeho scény jsou hluboce zaryty do paměti filmových fandů stejně tak silně, jako iformační panely v městě Řím, které informují návštěvníky jaký film se na kterém místě odehrával. I zde dávát režisér Wyler - podobně jako jiní tvůrci - hlavním postavám možnost nahlédnout do dechberoucích zákoutí města, jedná se např. o fontánu Di Trevi, Koloseum, Španělské schody, apod. Ta místa se sice od tehdejší doby dost změnila (dotěrní pouliční prodavači květin, původem snad z Pákistánů a někteří i z Afriky ve filmu vidět nebyli), ale duch lokací je stále stejný. Audrey zde hraje Annu, mladičkou aristokratku (princeznu…

Erazim Kohák - Domov a dálava (2009)

Domov a dálava s podtitulem "Kulturní totožnost a obecné lidství v českém myšlení" je zatím poslední knihou známého filosofa Erazima Koháka. K tomuto jedinci můžete zastávat rozličný postoj, podle kterého se bude odvíjet bezesporu i váš vztah k této knize. Ten může nabývat podoby nekritického obdivu i zamračených očí. Pokud mohu mluvit za sebe, tak musím předně zmínit, že k filosofickému výkladu páně Koháka jsem měl vždy poměrně blízko, takže i k tomuto textu by bylo záhodno přistupovat trochu s rezervou. Jsem si ale samozřejmě vědom toho, že jsou i protichůdné teze, které jsou zcela v rozporu se závěry (dá-li se to tak nazvat) této knihy. Podobné to je koneckonců ale asi u všech společenskovědních prací. Kohák se v této knize zamýšlí nad identitou, totožností českého národa, o to, zda dáva smysl a - pokud vůbec - jaký je její obsah. S vyprávěním začíná v době husitské, kterou se snaží očistit od romanticky nacionálního balastu. Ve své definici "národa" je Kohák blí…

Dveře jsou zpátky :-)

Obrázek
Takřka neuvěřitelná věc - z mého hlediska - se stala skutkem. V červenci tohoto roku v pražském Kongresovém centru vystoupí 50% slavné skupiny šedesátých let The Doors. Nádhera. Doors již od "mala" patří mezi mé srdeční záležitosti a jejich koncert si nenechám rozhodně ujít, neboť vím, že v opačném případě bych toho asi do konce života (který snad bude náležitě dlouhý) litoval. Další podobná šance v rámci ČR už patrně jen tak nebude (vzhledem k věku zbylých členů skupiny). Samozřejmě, Jim Morrison už dávno není mezi živými (a s ním je v trapu i velké kouzlo a charizma celé skupiny), nicméně i poloviční (třetinoví?) Doors jistě mají co nabídnout. Teď už jen sehnat ty předražené lístky a udělat si na patřičný den patřičné volno :). Připomeňme si jejich psychedelický, "šedesátkový" rock díky tomuto lehce raritnímu videjku.

Sázky a jejich Fortuna

Propadáte někdy sázkám? Já musím řici, že v tomto ohlednu jsem celkem klidná bytost. Kdysi dávno jsem vyhrál v Tutovce 20 kč (a následně je vsadil do dalšího losu, který však nevyhrál vůbec nic). Víceméně ale všechna možná slosování považuji za mrhání časem a prostředky. Snad až na sportovní sázky, na kterých mi vždy imponovalo to, že zde nerozhoduje jen princip náhody, ale člověk může svými znalostmi daného sportovního odvětví přiklonit slečnu Fortunu trochu více na svoji stranu. Mimochodem, zajímalo by mě, zda by také nebylo záhodno vytvořit nějakou personifikaci Fortuny sportovní, když už máme ty různé "Štěstěny" rytířské, válečné, apod. Taková dáma by jistě měla upřený zrak kamsi před sebe, v ruce sázkový tiket, seděla by na dostihovém koni, pravou nohou kopala do míče, v jedné ruce držela hokejku a v další třeba oštěp. Nebyla by to krása? Impulzem k tomuto článku byla výhra 121 kč v sázkové kanceláři Fortuna. :-)

Moon (2009)

Obrázek
Snímek Moon je žánrová sci-fi, která se odehrává - překvapivě - na Měsíci. Jedná se jistě o film, který svým producentům velkou díru do kapes neudělal. Není to sice zrovna film nízkorozpočtový, ale co se týče četnosti hereckých tváří, tak si zde tvůrci vystačí skutečně s minimem. Většinu filmu tu totiž odehraje skvělý Sam Rockwell v roli Sama Bella, osamělého kosmonauta na Měsíci, který musí po 3 roky - tak dlouhá je jeho služba - dohlížet na těžbu, konkrétně se jedná o nějaký plyn, ale to není pro vývoj děje důležité. 3 roky jsou dlouhou dobou, takže je jasné, že se Samovi dost stýská po Zemi, lidech,...a hlavně po své půvabné manželce. Na měsíční stanici navíc nefunguje již drahnou dobu přímé vysílání se Zemí, takže Sam má smutku na rozdávání. Celá stanice a její pozadí jsou však čímsi zvláštní, podivné. Sam to zjistí krátce po ošklivé nehodě, která se mu stala cestou k jednomu těžebnímu přístroji. Na Měsíci není sám. Moon je skutečně velmi podařená sci-fi s propracovaným příběhem a z…

Velikonoce...

Máme tu Velikonoce. O osobním významu tohoto svátku pro moji personu jsem tu již dříve psal. Od r. 2003 je spjat s příjemnou tradicí zámeckého průvodce, což je taková osobitá cesta oslavy. Inu, proč ne. Hodovačku (jinak řečeno pomlázku, tatar) mám však již na zítřek připravenou. Tradice jsou krásné, dávají naší identitě smysl a často ji i podpírají. Co bychom jinak byli, kdyby nám zmizelo vše to na čem zakládáme svoji identitu? Zbyla by jen nicota, což rozhodně není řešení. Mnoho lidí ale tvrdí, že v tradici Velikonoc nespatřují žádného významu. Skutečně, pro ateisty musí být duchovní rozměr tohoto svátku asi v zásadě nepochopitelný. To nic ale nemění na tom, že jeho význam lze uchopit daleko univerzálněji. Jako příběh obětování se, či příběh zrození nového života (jehož krásným symbolem je právě vajíčko). Pokud nepomůže ani toto, pak je tu možnost další - zajímavost folklóru.
Někomu se může zdát užití pomlázky na ženách dosti kruté a brutální, ale sám mám zkušenost s tím, že lidé, kteří…

Football Arena

Osobně jsem on-line počítačovým hrám nikdy moc nerozuměl a de facto je nikdy ani nehrál. Změna nastala v okamžiku, kdy mi pan Pierre poslal odkaz na hru na stránce footballarena.org, kde se můžete stát fotbalovým manažerem. Lákavé. Lákavé až moc. Hra není komplikovaná, menu je dostatečně "user friendly" a vše je navíc velmi chytlavé. Člověk pak postupem času řeší "starosti", zda postavit mladého talentovaného hráče na hřiště, či dát tam přednost schopnějšímu, leč důchod osahávajícímu "plejerovi". Je to velmi příjemná počítačová zábava, nicméně se nemůže vyrovnat živému fotbalu, i tomu pouze sledovanému (pasivnímu). Včerejší pražské derby toho budiž důkazem. Byl jsem sice trochu promoklý, notně promrzlý, ale hřejivý pocit vítězství u srdce je k nezaplacení :-).
Hrajete nějakou hru on-line?