Liborův blog

Jednou z prvních knih, které jsem jako malé robě přečetl, byl hned po slabikáři a komiksech od Káji Saudka titul s názvem Toulání po Brdech. Aspoň tak si to teď pamatuji, i když je možné, že se do toho vmísil ještě nějaký Čtyřlístek a Asterix vydávaný na pokračování v Sedmičce pionýrů… Knihu Toulání po Brdech od Jana Čáky dostal můj otec ke svým čtyřicátinám. Dodnes si nejsem jist, jestli ji vůbec někdy četl, pamatuji si jen na založený ubrousek v kapitole o cvočkářích. Když jsem tehdy knihu otevřel, tak mě hned upoutaly pozoruhodné ilustrace, o nichž jsem se až později dozvěděl, že jsou rovněž dílem autora knihy. Byly takové pohádkově tajemné, takže čtenáři mohla před očima ožívat postava tajemné ježibaby na brdské Kuchyňce stejně dobře, jako osudy sovětského výsadku Bogdana Petroviče Boguna na sklonku druhé světové války. To vše doplněno velmi čtivým, erudovaným a láskyplným textem. Jan Čáka byl velkým brdským patriotem a na jeho knihách a ilustracích to je znát. V mládí skaut (navžd

Režisér Álex de la Iglesia má na kontě už pěknou řádu solidních filmů, které se většinou vyznačují podivným černým humorem a jistou dávku bizáru (a to i na španělskou kinematografii). Čistě z omezeně žánrového hlediska lze jeho filmy šmahem odsoudit, nicméně myslím si, že by to byla velká škoda - mají totiž jednu poměrně podstatnou filmovou vlastnost, dokáží zaujmout pozoruhodnými charaktery a šikovně vystavěným příběhem. Krásným důkazem je toho i snímek El bar. Mám docela zálibu ve španělských filmech, které si šikovně pohrávají s atmosférou na rozhraní hororu. Osobně se domnívám, že výstavba napětí a práce se strachem jde na stříbrné plátno v této zemi o poznání autentičtěji než v zámoří. Ve filmu El bar se sice přímo s hororovým žánrem nepotkáváme, ale tajemnou atmosféru, kde si minimálně z počátku divák říká "co se sakra děje" to má - a funguje. V centru Madridu stojí malý bar, v němž se schází nesouradá skupina osob z rozličných sociálních vrstev. Nenadálá událost - smrt