Zemřel Jan Čáka

Jednou z prvních knih, které jsem jako malé robě přečetl, byl hned po slabikáři a komiksech od Káji Saudka titul s názvem Toulání po Brdech. Aspoň tak si to teď pamatuji, i když je možné, že se do toho vmísil ještě nějaký Čtyřlístek a Asterix vydávaný na pokračování v Sedmičce pionýrů…

Knihu Toulání po Brdech od Jana Čáky dostal můj otec ke svým čtyřicátinám. Dodnes si nejsem jist, jestli ji vůbec někdy četl, pamatuji si jen na založený ubrousek v kapitole o cvočkářích. Když jsem tehdy knihu otevřel, tak mě hned upoutaly pozoruhodné ilustrace, o nichž jsem se až později dozvěděl, že jsou rovněž dílem autora knihy. Byly takové pohádkově tajemné, takže čtenáři mohla před očima ožívat postava tajemné ježibaby na brdské Kuchyňce stejně dobře, jako osudy sovětského výsadku Bogdana Petroviče Boguna na sklonku druhé světové války. To vše doplněno velmi čtivým, erudovaným a láskyplným textem.

Jan Čáka byl velkým brdským patriotem a na jeho knihách a ilustracích to je znát. V mládí skaut (navždy už skaut) vystudoval grafickou školu a byl také část života zaměstnán jako kartograf. Svoji profesi a zájmy pak dokázal vtělit do mnoha knih, které se zabývají (nejen) brdskou krajinou a jejím kulturním i přírodním svérázem.

Jeho knihy mi byly v podstatě po celý život vítaným průvodcem, když jsem při svým toulkách nebo výbězích do přírody objevil nějaké zajímavé místo. S velkou pravděpodobností o něm pan Čáka totiž už utrousil nějakou poznámku.

Patřil mezi ty lidi, o nichž si myslíte, že nikdy nezemřou, i když jim je 89 let.