Liborův blog

Tak tedy, před chvílí se mi povedlo úspěšně zvládnout zkoušku z Úvodu do politologie a .... překvapení.... dostal jsem známku 1! Což znamená výborně a což také znamená, že já sám jsem výborný!!! Super! Dostal jsem otázku ohledně antipolitiky a masových politických stran, měl jsem sice občas menší znalostní deficit, ale vše jsem úspěšně zvládl. Mám docela radost.

Super size me Jedná se o velmi zajímavý dokument, ve kterém vystupuje jistý Morgan, což je zapřísáhlý vegan. Jednoho dne se Morgan rozhodne, že začne s velmi zvláštní dietou, uspořádá na sobě pokus, bude jíst po 30 dní jen jídla od McDonald´s, a to 3x denně. Hrůza, co? Schválně to někdy zkuste. Tak tedy, chlápek Morgan nám za tu dobu pěkně ztloustne (asi 14 kg!!!), dostane se do depresí a stane se na jídle - čtěte pozorně - závislým! Ano, sám popisuje stavy, kdy je mu zle, když nemá svého "Meka". Dosti děsivé, což děcka? Já jsem shodou okolností dnes u McDonalda byl (jen abych to vše ověřil) a povím vám, že po této zkušenosti své již tak řídké návštěvy fast foodu ještě více omezím. U nás ale není situace tak kritická jako třeba v USA (asi nejtlustší země na světě), kde mají vážné problémy s obezitou už i malá děcka. Čímpak to asi bude? Třeba tím, že doma moc nejedí a své stravování si odbývají v různých fast foodech, jako třeba Wendy´s (ať pořád netneme do pana Donalda). Naví

Věčný svit neposkvrněné mysli Když Beethoven dopsal svoji devátou symfonii musel vědět, že se jedná o geniální dílo. Když Da Vinci dočmáral Mona Lisu, tak mu muselo být jasné, že stvořil něco, co jej přežije. Podobný pocit (až na výjimku v tom, že já sám nic nestvořil) jsem měl po shlédnutí snímku Věčný svit neposkvrněné mysli. Je to v podstatě příběh o lásce, ale rozhodně neočekávejte něco ve stylu Rosamundy Pilchnerové, to byste byli velmi zklamáni, asi jako medik, který by se chtěl na filmu Pátek třináctého přiučit něco z anatomie..J. Mladý muž (no, hraje jej Jim Carry, ten už moc mladý není) potká mladou ženu (Cate Winslet) a jak to tak bývá najdou v sobě oboustranné zalíbení. To ale netrvá věčně a po čase se dostaví - pochopitelná - krize. Různí lidé řeší takovéto krize různě (vražda, rozchod, sebevražda), slečna z filmu - jmenuje se Clementine - to vyřeší po svém. Nechá si operativně vymazat vzpomínky na svého - teď už ne moc milovaného - přítele. Ten se to dozví a rozhodne se ud

Max Payne Jmenuji se Max Payne, hraji ve hře Max Payne postavu Maxe Payna a přišel jsem vás zabít! To je zhruba stručná charakteristika hlavního hrdiny této slavné hry od finské softwarové společnosti Remedy. Hra se vyvíjela po mnoho a mnoho let (chvíli to i vypadalo, že nikdy nespatří kompletně světlo světa), nakonec však vyšla a byla to opravdu bomba. Akčních počítačových her je fůra, některé kvalitnější, jiné již méně, ale málokdy se mezi nimi objeví něco, co je nějakým způsobem originální (ok, Half-Life). Max Payne originální je (tedy, to, co mi rotuje v cd-romce se sice moc originálně netváří, ale asi chápete, že teď hovořím o podstatě hry a ne o autorských právechJ). Hra obsahuje zajímavý příběh policisty Maxe, který je vyprávěn pomocí komiksových okének s bublinkami (na internetu je dobrá čeština, doporučuji stáhnout!), Max Payne, je totiž původně postavička, která světlo světa spatřila již dříve na komiksovém papíru. Nebojte se, nebudete se cítit jako v typických "marvelác

Crash Rasismus a xenofobie jsou odporné věci. Právě o těchto dvou fenoménech je snímek Crash (česky se to dá přeložit asi jako Srážka, kdoví pod jakým zrůdným názvem film uvedla naše distribuce?). Hrdinové filmu jsou lidé různých ras a národností, které spojuje to, že žijí v USA a mají se svojí odlišností jisté problémy. Jedná se vlastně o mozaiku různých lidských osudů, přičemž některé z nich se poté i zajímavě protnou a v závěru snímku vyplavou na povrch dosti překvapivé pointy. Jistá měkká forma rasismu patří asi k běžnému životu. Lidé vědí, že sice jsme si všichni rovni a ničím důležitým se od sebe asi ani nelišíme, ale přesto "těm druhým" nevěří, mají předsudky a hlavně….bojí se jich. Americká majoritní společnost, jak je popisováno v tomto snímku, je společností žijící ve strachu a v předsudcích, které se sice snaží skrývat, ale to nic nemění na jejich existenci. Není to ale jen majoritní společnost, která se dopouští rasismu. Ve filmu je dvojice "černých", z

Hooligans Mám rád fotbal a navíc mám rád filmy. Obě tyto úžasné substance jsou obsaženy ve snímku Hoolignas z roku 2005. Tak tedy, mladému americkému vysokoškolákovi Mattovi Bucknerovi (E. Wood) naleznou na pokoji nějaké ty omamné úžasnosti a je - chudák - vyloučen ze školy. To celkem naštve, je to však horší o to více, že omamné úžasnosti nebyly jeho, ale spolubydlícího, který celou vinu hodil na nebohého "kamaráda". Matt tedy celý naštvaný odjíždí do Londýna, kde bydlí se svým manželem jeho sestra. Tam však také potká Peta, což je bratr manžela jeho sestry (začíná se to zamotávat, což?) a také vůdce hooligans fotbalového klubu West Ham United (United!!!!!). Matt se podívá na krásný zápas, popije s chlapíky pivko, účastní se několika bitek s jinými hooligans…no prostě stane se jedním z nich. Dále už není třeba prozrazovat děj, jako stručné nastínění to jistě postačí. Film Hooligans nás zavede na místa, kde se slušná mluva moc netrpí a většina vět začíná a končí slovíčkem &qu

Blow Snímek Blow (můžeme to i přeložit jako kokain, he he, znáte skladbu Blow by blow od Moloko?) je natočen podle skutečné události. Odehrává se od konce šedesátých let do - zhruba - poloviny let osmdesátých. Hlavním hrdinou je osoba jménem George Jung (hraje ho J. Depp), který se v prosluněné Kalifornii pokouší vydělat nějaké penízky společně se svými přáteli. Jak na to? Zkusíme prodávat drogy, pro začátek třeba trávu a poté…kdo ví? George Jung skončil jako boháč, veliký boháč, podařilo se mu doslova vnutit kokain americké společnosti. Jak sám říká, pokud jste na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let měli v USA kokain, tak byl pravděpodobně od nás. Taková velká hra sebou ale nese i jistá rizika, třeba drogové mafie….a také pochopitelně policie. Na toto vše George narazí (a někdy docela tvrdě). Velmi hezky je ve filmu vykreslen jeho vztah s dcerkou, až mi jej - chudáka jednoho kokainového - bylo v závěru filmu i líto. Konec filmu je opravdu hezký, ale to neplatí o celém snímku. Ten j

Tak, zítra krátce pro jedenácté hodině dělám zkoušku z Úvodu do politologie. Doufám, že mi všichni budete držet palce (ač to samo by mi asi nepomohlo) a vše úspěšně zvládnu. Tak hlavu vzhuru a ..vlastně dolů, zaměřit pozornost ke knihám a sešitům a ... hlavně nehrát počítačové hry ... obzvláště jednu.... Sibiř.... to je strašné, proč já si jen ten (p)Level s tou plnou verzí hry kupoval? Ach, já nešťastný a ubohý....

Vymítač ďábla Klasika. Co jinak říci, každý fanoušek hororových snímku musí tento film velice dobře znát. Mně samotnému poměrně dlouho unikal (až jsem si říkal, že v tom musí být nějaký vyšší záměr J), načež mi doputoval na můj krásný 16 gigabajtový harddisk ve formě prostinkého souboru s magickou koncovkou .avi. Tak tedy, hrdinkou filmu je mladičká slečinka (cca 12 let), která je roztomiloučká, má miloučkou tvářičku, hezky se usmívá, prostě radost pohledět. Má jen jednu takovou mušku (pravda, muška je trochu větší, s mucholapkou by vám asi urvala i celý lustr), je totiž posedlá ďáblem. Co s tím? Doktoři nezabírají, psychiatři také nic nezmůžou.. Zbývá obrátit se na moc duchovní, v tomto případě reprezentovanou katolickou církví (což je celkem zvláštní, v USA převládají protestanté). Ta nám ze slečinky jistě démona vyžene! Jistě, asi tušíte, jak tento film skončí, démon je vyhnán a slečinka zachráněna, což znamená, že namísto ošklivé, páchnoucí, zjizvené hrůzy, která se nám uhnízdila v

King Kong Víte, filmy mají velkou moc. Dokážou nás jako stádo nahnat do nejbližšího biografu (pro ty mladé, biograf = kino, cinema) a my jen slintajíc s otevřenou pusou hltáme dávku obrázků, které se objevují na plátně. Však to znáte, často jdete na film, kterého byste se za jiných okolností nedotkli ani manželkou (či manželem - pozn. pro feministky) a pak se jen divíte. Přesto ale v kině vydržíte a hlavně - zaplatíte za vstupenku. Má takovou moc i internet, třeba tento blog? Zkusíme to. Zapamatujte si toto slovo - Ravagavagava. Až toto slovo znovu uslyšíte, tak jděte za nejbližším policistou a řekněte mu, že jste Ježíš Kristus a přišli jste spasit svět. Až řeknu tři, tak na předchozí věty zapomenete. Raz…. dva … dva a půl ……. TŘI! Film King Kong asi nemusím nijak představovat. Jistě jste viděli jeho předchozí zpracování (mám zato, že jsou celkem dvě a viděl jsem asi obě). Na tajemný ostrov (Lebek) se vydává banda civilizací zhýralých filmařů, aby tam natočili nějaký dosud nevídaný fil

Computer, my best Friend? Ach jo, tento článek asi nebude moc příjemný pro žádného z vás. Mám stále větší a větší pocit, že nás ty naše zářící mašinky stále více a více omezují. Dříve jsem trávil dost času s přáteli, v přírodě, prostě jakkoli jinak než dnes. Často sedím u mého CELERONU a tiše s ním přes četná ústa kláves komunikuji. Je to snadné, počítač vám neodmlouvá, nemá "blbou náladu" (nepočítáme-li záludná specifika systému WINDOWS), je prostě fajn. Je to tak správně? Možná… je to přeci má svobodná vůle sedět večer co večer s panem CELERONEM. Povím vám ale svůj názor. Svobodná vůle je někdy pěkně na ho*no! Dítěti nemůžete dát svobodnou vůli ve výběru potravin k obědu, jedlo by jen čokoládu a karamel. Podívejte se třeba na současnou hudbu. Mnoho lidí říká, že ten odpad, co se hraje ve většině rádií je jen vyjádřením svobodné vůle lidu. Má ale lid skutečně svobodnou vůli, když je mu tento odpad neustále podsouván? Jsou nám podsouvány počítače? Ne…. ,vybrali jsme si je sam

Team America Měl bych asi říci, že seriál South Park mě moc nezaujal. Team America je už ale o něco jiný, to, co mě na SP nejvíce iritovalo byla opravdu veliká vulgárnost, Team America je sice také vulgární, ale podle mého názoru to není zase až tak strašné (má duše se u toho ještě dokáže bavit). Celý film je vlastně kýčovitou parodií na ještě kýčovitější akční filmy. Hlavní postavy doslova naplňují označení "typický Američan", zachraňují svět - i proti jeho vůli - přičemž kolikráte napáchají daleko více škod než by se stalo bez jejich zásahu. Hlavním záporňákem snímku je korejský vůdce Kim Čong Il, kterého tvůrci nemilosrdně karikují (zajímalo by mě jeho stanovisko na snímek, říká se, že sám velký Kim patří mezi filmové fandy). Kim chce získat nadvládu nad světem a k tomu mu mají dopomoci celebrity z Hollywoodu - Samuel L. Jackson, Helen Hunt, Alex Baldwin,… Svět musí spasit Team America. To, co z filmu dělá absolutně skvělou záležitost není ani děj, hudba, …., ale LOUTKY! A

Politika Často se setkávám s názorem, že politika je svinstvo, že "ti nahoře" jsou vlastně jen taková ošklivá, parazitující prasata, bez kterých by se národ zcela jistě obešel. Popravdě řečeno mě takovéto řeči skoro vždy trochu rozčílí. Jistě, politika asi svinstvo je, ale kdo by od toho čekal něco jiného (mám teď na mysli politiku v tom užším slova smyslu)? Snad jen bezbřehý idealista, který věří na elementy dobra a zla a na to, že dobro by mělo vítězit. Nic takového jako dobro a zlo ale neexistuje, myslím tedy v čisté podobě. Na každém "dobrém" člověku je i něco zlého a naopak. S tím se prostě musíme smířit. V politice nejde o žádné krásné, morální věci (nejedná se o poezii, tam jest dovoleno všeJ), jde tu - zjednodušeně řečeno - o boj o moc. O soupeření protichůdných tezí, tendencí,… Že politiku dělají nemorální lidé? Jistě, ale kdo jiný by to mohl dělat zodpovědně? Ryze idealisticky zaměřený člověk by byl opravdu špatným politikem. I dobré úmysly se mohou projev

Prosím o vyplnění této anketky. Výsledky jsou tajné a velmi důležité a prospěšné pro hladovějící děti v Africe.

Cid Jste mladý, krásný, svalnatý muž (Charlton "planeta opic" Heston) a spěcháte za svoji vyvolenou slečnou (Sophia "stále vypadám hezky" Loren), neb si ji máte brát za ženu. Cosi se však pokazilo, hlavní hrdina Rodrigo (ten krásný, mladý a svalnatý) se připletl do šarvátky s Maury, některé z nich zajal a poté i propustil, což nelibně nesli všichni ostatní. Rodrigo je tedy předvolán před krále, který jej má soudit. Co se ale nestane? Stane se to, že otec Rodriga a otec jeho vyvolené se "trochu" pohádají a Rodrigo chce svého otce pomstít. Trochu to pravda přežene a svého nastávajícího tchána lehce zabije, což pochopitelně vyvolá negativní reakci v očích jeho snoubenky, která si jej už vzíti nechce, ale zato jej chce zabít. Prostě taková italská domácnostJ. Samozřejmě, dívka jeho snů jej stále miluje a po mnohých peripetiích se k sobě zase vrátí, moc společného času si ale neužijí. Rodrigo (též známý jako El Cid) má totiž moc a moc práce s odrážením nájezdů

Teroristovo vyznání Včera mě něco napadlo, bylo to Americké letadlo. dělalo Bu Bu Bu Bush Ale kuš…

Přišly mi konečně penízky od školy (říkají tomu ubytovací stipendium), což mě dosti potěšilo. Celkově se jedná asi o 1800 kč, což se vždy hodí (neznám nikoho, kdo by peníze nepotřeboval). Vyrazil jsem tedy do našeho hlavního města (pro neinformované se jmenuje Praha) s chuti poriditi si nejaky darecek. Co takhle nejaky film? Ano! Prolezl jsem Bontonland na Andelu, Datart, ale nic moc me nezaujalo (navíc ty ceny jsou někdy neúnosné), tak jsem (celý zmrzlý, venku je vážně zima - viz má nádherná báseň:-)) zalezl do Levných Knih (vážně jim nedělám reklamu), kde jsem si po zralé úvaze (vzhledem k mému mladému věku 23 let) pořídil DVD Cid (asi to znáte, klasika s Ch. "planetou opic" Hestonem a Sophii Loren. Už jsem to kdysi viděl, ale tomu již dávno. No, docela se těším. Za chvíli hupsnu do vláčku, který mě přes menší peripetie zaveze zpět z rušně hektického velkoměsta do mého maloměsta. Už se těším.

Všude je zima, mrzne mi i slina, čípak je to vina?

Vzpomínky na budoucnost - Erich von DÄNIKEN Orbis 1971 v překladu (jak jinak) L. Součka Knihu tohoto známého člověka jistě nemusí nijak obšírně představovat. Je to poměrně čtivá práce, dostupná (dosti často vychází i dnes) a srozumitelná i pro laickou veřejnost (z toho také vyplývá její popularita). Kniha byla napsána již v šedesátých letech a ve své době vzbudila (koneckonců podobně jako dnes) značný rozruch. Pan DÄNIKEN nám tu představuje svoji hypotézu o rané lidské minulosti. Podle něj naši planetu kdysi navštívila velmi vyspělá nepozemská civilizace, která nám předala jisté mravní i technické poznatky a uspíšila i směrovala vývoj naší společnosti. Jisté vzpomínky na tyto události se nám pak zachovaly ve formě starých legend, náboženství atd…. Krom těchto duchovních věcí však máme i památky hmotné, mezi něž patří např. pyramidy či Stonehenge nebo třeba i veliké obrazce na náhorních plošinách v Jižní Americe. Hypotéza této knihy je však jen hypotézou, nejsou žádné objektivní důkazy,

Lord of War Napsat něco o takovémto filmu bude opravdu potěšením (jinak bych to asi ani nedělal). Předem musím říci, že Nicholase Cage moc v lásce rozhodně nemám, nelíbil se mi ani ve Zběsilosti v srdci (ač Lynche rád mám). Skutečnost, že hraje ve snímku na který jsem se chystal dívat mi radost notně pokazila, pochopitelně. Nicméně Lord of War je dobrý film. Cage tam hraje muže původem z Ukrajiny, který se chopí své příležitosti a začne distribuovat zbraně. Jediný komu je neprodává je Usáma Bin Ládin (to ale ne z etických důvod, jen proto, že Bin Ládin neproplácí šekyJ). Nebere ohled na etická, morální měřítka. On ve své představě jen distribuuje zbraně, zabíjení je již na jiných. Samozřejmě, Cage je v podstatě klaďas, tak se mu ta jeho práce po čase opravdu trochu zhnusí a pokusí se toho nechat, ale… ono to nejde. Našeho hrdinu stíhá zdatně (i méně zdatně) zdatný agent interpolu, kterému ale téměř vždy chybějí nějaké relevantní důkazy, takže… když už Cage chytne, tak se ozve příkaz z

Venkov Zkusil jste si někdo žít na venkově? To je docela hrůza, co? Teď nemám na mysli to, když je venku zrovna hezky a vy jste celí natěšení na krásnou procházku přírodou. Mám na mysli např. zimu (jako je třeba právě teď), třeskuté mrazy, jež vám stěží dovolí vystrčit ven váš ubohý nos. V takové momenty se člověk uchyluje do míst tzv. společenské kultury. Na venkově však takováto místa najdete jen těžko, jejich funkci pak suplují "restaurační zařízení", což je jen lepší název pro hospody. V těchto hospodách pak jedinec utápí svůj žal, zapijí radost,…. Je to asi jediné místo, kde může potkat druhé lidi (vyjma vlastní rodiny). Jistě, je tu možnost návštěv, ovšem mnoho lidí má možná až příliš vybudované soukromí svého obydlí (například já) a není moc rádo, když se jim někdo promenáduje po jejich bytě. Co pak s celým dnem, kdy nám nezbývá žádná povinnost? Proč je tolik alkoholiku? Možná jsme si život ulehčili natolik, že nám už toho co se má udělat moc nezbývá a tímto tedy utápí

IWO - JIMA Mám rád počítačové hry, ty z období druhé světové války mi jsou také docela blízké. Paráda. Má duše zaplesala, když oko (tuším, že to bylo oko levé) spatřilo obal od hry IWO - JIMA. Není to snad ta slavná bitva s Japonci na sklonku války? Ano, tak jest!! To musí být skvělé! Obal mluví o "incredible 3D technology". Paráda! Začnu tedy pomalu instalovat, zazní famfáry, vše v úvodním setupu vypadá velmi hezky. Paráda. Ale… ouha, instalace náhle spadne!!! Černá obrazovka, jen kurzor myši zoufalé zírá do temnoty. Něco není v pořádku, slibované grafické orgie se jaksi nedostavují, resetuji tedy počítač a zatínám zuby. Něco tady nebude v pořádku.. Hurá! Hra se konečně nainstalovala. Úvodní menu je ještě přijatelné, ale to, co následuje poté je ztělesněním nočních můr toho nejhoršího úchyla. Hra vás vyhodí na pláž, kde čelíte útoku příšerných polygonů. Japonští vojáci se při útočení evidentně šetří, dokonce ani nechodí, jejich postavičky lehce levitují ve vzduchu. Grafika,

Revizoři Musím upřímně přiznat, že kinematografie z Maďarska pro mě skončila někdy v roce 1989. O filmu Revizoři se také docela povídalo a já byl zvědav co to ti Maďaři uplácali za dílo. Tak zaprvé, tento film se vůbec netváří jako "maďarský", ale dosahuje evropské úrovně, jak dějem, kamerou, atd…Prostě výborně odvedená práce všech zúčastněných. Snímek by se dal zařadit do kategorie snové reality. Odehrává se celý v metru a jeho hlavními hrdiny jsou právě revizoři. Vše ve filmu se ale musí brát s jistým ohledem na symboliku, což je právě krásné. Lidé se chovají podivně, policie (říkají ji tu gestapo) má opravdu zvláštní chování a místy až evokuje Kafkovy romány. Hlavní postava (jejíž jméno si díky maďarštině nedokáži zapamatovat, ale začíná na B) žije stále v metru, vůbec z něj nevychází. V metru řádí sprejer Rychlonožka, na kterého všichni revizoři pořádají zběsile akční honičky. Ty jsou dobře podbarveny rychlou, dynamickou elektronickou hudbou, jež skvěle dotváří atmosféru

Oko Možná vám teď budu připadat jaké vášnivý zastánce japonských hororů a třebas máte i pravdu. Poté, co jsem shlédl snímek Oko mám v tom, ve které zemi se točí nejlepší horory dneška celkem jasno. Správně, správně, jedná se o Japonsko. Naše Euro - Americké horory jsou až příliš často stejné, postrádají nápady. Je to prostě nuda. Film Oko není takový horor, u kterého se ještě týden po shlédnutí budete skrývat tátovy pod sukní. Jistě, je tu několik momentů, která vás dozajista velmi vyděsí, ale ve srovnání s takovou Nenávistí je toto jen čajíček. O to lepší má však Oko příběh. Pojednává o mladé dívce (tak už to ve filmech bývá, proč se netočí snímky např. o důchodcích?J), která podstoupí složitou operaci rohovky, neboť až do této doby byla slepá. Operace se zdaří, ale …. nebyl by to horor, aby se něco nepokazilo. Rohovka totiž pochází od velmi tajemné (jiné ale také mladé) dívky (která je pochopitelně již mrtvá). Hlavní hrdinka má náhle schopnost vidět duchy. Možná si zde řeknete AHA! T

Magnolia O tomto filmu se hodně mluvilo a nějakou dobu asi také ještě mluvit bude. Žádný předchozí film od pana Andersona jsem ještě (kam má paměť sahá) neviděl, proto jsem se na tento těšil mírou převelikou. Film je nádhernou kombinací neuvěřitelných náhod a vzájemně se protínajících osudů hlavních postav. Všechny pak spojuje jedna velká televizní soutěž a … padající žáby. Zdá se vám to divné? Pak vězte, že tento film je na podivnostech založen. Vše je navíc doplněno krásnou hudbou a skvělými hereckými výkony (např. vidět miláčka dívčích srdcích T. Cruise v této roli je opravdu požitek). Nenechme se ovšem mýlit. Film rozhodně není záležitostí na poklidné odpoledne (to si radši pusťte něco jiného nebo jděte na procházku do parku). To co postavy také spojuje je utrpení a očekávání blízké smrti některých z nich. Je to také film o vypořádání se starými resty z minulosti. "Minulost už je sice pryč, ale neustále nás ovlivňuje". O takovém snímku se dá jen těžko psát, má v sobě cosi

Mrtvý muž Tak pozor, tady jsem trochu narazil. Předtím než jsem zasunul do své léty vycvičené mechaniky omatlaný kompaktní disk s nápisem "DEAD MAN" a spustil soubor s koncovkou avi jsem si přečetl několik recenzí, které tento film i pana režiséra Jarmuche velmi, velmi chválily. Velmi, velmi jsem se na film těšil. Začátek, ten byl přímo ideální! Skvělá scéna jedoucího vlaku (vše ve filmu je krásně, nádherně černobílé, prostě stylové), ve kterém hlavní hrdina William Blake (říká vám to jméno něco? Ne?! Chodili jste vůbec na hodiny literatury?), kterého hraje J. Depp, jede na své nové pracoviště kamsi daleko, daleko a během cesty se mu ve vagóně pěkně obmění osazenstvo. Od zámožných měšťanů až po bandu "trempíků" z prérie. Dál už se mi ale film moc nelíbil. Vše ostatní bylo založeno na, podle mě, nudném putování krajinou proloženém občasnými ukázkami z díla W. Blakea. Nutno podotknout, že hlavní hrdina filmu W. Blake není totožný s básníkem Blakem, čehož si však nevši

Hledá se Nemo Tak copak se nám to tu vyskytuje? Animovaná pohádka z dílny W. Disneye! Hurá, hurá, křičí děcka, trousíc se svými rodiči, za ruku je táhnouc, do místních biografů a multiplexů. Popohání je strašlivý pud, "ceme videt libicky, libicky,…", povykují děcka cpouce se popcornem a chlemtajíc coca colu. Tak zhruba takový pohled se vám dostane pokud se rozhodnete jít do kina na nějaký film, který je takříkajíc určen i pro děti. Tento zážitek vám může celý snímek pěkně znechutit, takže je lepší si vše prohlédnout hezky doma v klidu, jako jsem to učinil já. Od filmu Hledá se Nemo jsem toho moc nečekal, o to větší bylo mé překvapení. Na snímek sice mohu přijít i děcka s výše zmíněnými excesy, ale film jim brzy zacpe svým dějem ústa a … máte klid. Jasně, je to taková happy story. Táta rybka hledá syna rybku v převelikém oceánu. Jak to skončí? Najdou se, samozřejmě! Je tu však i dost originálních nápadů, například spolek žraloků, kteří se pomocí terapie chtějí odnaučit pojídat

Hvězdné války, epizoda III - Pomsta Sithů Předem musím říci, že jako malý človíček jsem STAR WARS velmi hltal. Nejdříve jsem četl knihu (kterou tuším překládal Ondra Neff), pak skvělý comics a nakonec jsem TO uviděl na otřepané VHS s pomačkaným obalem na kterém se skvěly tváře mých hrdinů. Ano! Mluvím o úžasné epizodě IV, které se podle mě už nic dalšího v sérii Star Wars nevyrovnalo. S velikým vzrušením jsem si pustil poslední část této pohádkové hexalogie (šílený název, co?). A jaký je můj dojem? Inu, někdy je to hrozné. Přijde mi, že ve filmu je mnoho věcí užito jen tak, na efekt, ale filmy tu nejsou kvůli filmovým efektům, ale kvůli filmům samým. Mnohé souboje Jediu mi přišly už prostě příliš šílené, raději se kloním k starší variantě poklidnějších bitev ve starých epizodách. Samozřejmě, vše vizuálně vypadá velmi pěkně, ale nějak mi to moc nesedí. Pan Lucas je ale svým způsobem génius, když už už se mi chtělo jeho snímek zatratit a odhodit do kulturního bahna, tak na mě vytáhl něco

Sladký život No, jak začít? Jak přistoupit ke klasice, která se vlastně již ani nedá nějak recenzovat? Předpokládám, že každý filmový nadšenec zná pana Felliniho a jeho nejslavnější snímky (8 ½, Amarcord a právě La Dolce Vita - Sladký život). Já se sice mezi filmové fanoušky řadím, ale zatím jsem byl Sladkým životem nepoznamenán (tu větu si interpretujte jak chcete). Pak mé oko v oblíbeném obchodě Levné Knihy Kma padlo na nabídku DVD titulů z oblasti "klasiky". Netrpělivě jsem šmátl po černobílém obale, vůči kterému nepochopitelně zůstala netečná banda teenageru, která stála ve frontě přede mnou, a přivinul si placku na svoji mužnou hruď. KONEČNĚ to uvidím, začne mi Sladký život! Tak 1) snímek má 167 minut, což je dost. Navíc je celkem pomalý, čehož máte po dvou hodinách už také dost. Tak 2) snímek je v podstatě seskupenstvím několika na sobě moc nezávisejících příběhů, která vlastně spojuje jen hlavní hrdina Marcello, což je také případ sám pro sebe. Tento člověk mi byl nevý

Má záliba ve filmových hororech je již dlouhého data. Pamatuji se, jsa malý chlapec, kterak jsem ještě na naší stařičké černobílé televizce hltal tajemné příběhy plné duchů a jiných strašidel. Prostě paráda. S přibývajícím věkem mě však začal obsah běžných hororů víceméně nudit (občas se ale našly výjimky - např. Blairwitch,...). Se zálibou proto sleduji inspiraci současných amerických filmařů v hororovém Japonsku. Japonská mentalita je zcela odlišná od té naší - evropské, také jejich horory děsí trochu jiným způsobem - nutno však přiznat, že daleko účiněji. Nenávist vznikne tam, kde se stane něco opravdu příšerného - např. drastická smrt několika lidí. Duše těchto lidí poté bloudí inkriminovaným místem a mstí se na každém, kdo na tato místa zavíta. Na takové inkriminované místo nám ve filmu Nenávist zavítá mladá sociální pracovnice z USA a nestačí se divit. Jakoby samotné Japonské bylo pro cizince nedostatečně děsivou záležitostí. To, co se odehrává v domě je opravdu hrůzostrašné. Kap

Stalo se mi to v neděli, jedu si takhle tramvají číslo 22 z Karlova náměstí a uvnitř vidím tlustou (resp. mírně otylejší) dámu v tlustém (resp. mírně otylejším) kabátě, kterak křičí na celou tramvaj, nadává všem lide a stěžuje si na vše možné (na to, že je drahé jídlo v obchodech, že ji do oněch obchodů vůbec odmítají vpustit,...). Hrůza, většina cestujících byla dosti konsternována, včetně mě. V tramvaji stála i dvojice (pravděpodobně) japonských turistek, které se na všechny lidi dosti vyděšeně dívaly, říkal jsem si v duchu, jaký si asi udělají obrázek o naší zemi.... Náhle do toho všeho vstoupil řidič tramvaje, mile a bez nějaké výhružky v hlase (ačkoli z toho všeho musel být pěkně vytočený) požádal paní ať se buďto uklidní nebo z tramvaje vystoupí. Paní ještě chvíli kladla odpor, ale pak se skutečně zklidnila. Většina jiných lidí by na místě řidiče tu osobu prostě odpudivým způsobem seřvala nebo by se u vzniklou situaci vůbec nezajímala. O to více patří tomuto člověku můj dík.

Podařilo se mi včera shlédnout třetí epizodu Star Wars. Recenze brzy přijde!!

Před několika dny jsem na svém dnes již lehce archaickém počítači (CELERON 533Mhz, 137 RAM, RIVAT TNT 2) úspěšně dokončil hru Operace Flashpoint. Již dlouhá léta jsem o této hře slýchával jen samá superlativa, ale konečný výsledek mě stejně velmi překvapil. Navíc jsem sehnal hru KOMPLEKTNĚ v češtině (jak se také na českou hru sluší), takže na několik dalších dní nebylo o zábavu nouze. Během hraní se ocitáte v tělech (brr, to je odporné) několika (celkem 4) postav, které osud zavál na 3 ostrovy (Everon, Malden a Kolgujev). Celý děj hry se odehrává v roce 1985 na výše zmíněných imaginárních ostrovech (autoři hry jsou pravděpodobně také hokejoví fandové, neboť na v úvodním intru neopomněli sdělit, že tohoto roku ČSSR vyhrála MS v ledním hokeji). V SSSR se dostává k moci Gorbačov a někteří generálové a členové KGB jsou z toho poměrně znepokojeni. Generál Guba se sám pokusí převzít moc tím, že vezme do své kontroly výše zmíněny strategické ostrovy. Celá hra je dělána ve smyslu co největší r

Právě před několika minutami jsem se dozvěděl skvělou zprávu. Díky vší Boží prozřetelnosti (amen!) a nesmírné dávce štěstí a (přiznejme si to ve vší skromnosti) také díky mému přirozenému umu se mi podařilo složit zkoušku z teorii mezinárodních vztahů na zmáku - 2. Což považuji za velmi dobrý (spíše řečeno chvalitebný) výsledek.