Vzpomínky na budoucnost

Vzpomínky na budoucnost - Erich von DÄNIKEN
Orbis 1971 v překladu (jak jinak) L. Součka
Knihu tohoto známého člověka jistě nemusí nijak obšírně představovat. Je to poměrně čtivá práce, dostupná (dosti často vychází i dnes) a srozumitelná i pro laickou veřejnost (z toho také vyplývá její popularita). Kniha byla napsána již v šedesátých letech a ve své době vzbudila (koneckonců podobně jako dnes) značný rozruch. Pan DÄNIKEN nám tu představuje svoji hypotézu o rané lidské minulosti. Podle něj naši planetu kdysi navštívila velmi vyspělá nepozemská civilizace, která nám předala jisté mravní i technické poznatky a uspíšila i směrovala vývoj naší společnosti. Jisté vzpomínky na tyto události se nám pak zachovaly ve formě starých legend, náboženství atd…. Krom těchto duchovních věcí však máme i památky hmotné, mezi něž patří např. pyramidy či Stonehenge nebo třeba i veliké obrazce na náhorních plošinách v Jižní Americe. Hypotéza této knihy je však jen hypotézou, nejsou žádné objektivní důkazy, které by přítomnost mimozemšťanů na naší planetě dokázaly, jsou tu však patrná určitá "znepokojení". Jak je třeba možné, že antické civilizace (Sumerové, Egypťané) měly takové velké znalosti? Dokázali staří Inkové či Mayové létat? Pokud ne, jak pak byli schopni utvářet takové veliké obrazce, které je možno celé spatřit jen z výšky několika set metrů? Co znamenají podivná proroctví o bozích přišlých z nebes za strašlivého rámusu a víření písku (přistání kosmické lodi?). Co nám to spadlo z nebe na Sibiři v Tunguzce? Jaký význam mají starověké malby podivných bytostí, jež nám - bohužel - připomínají kosmonauty? Otázky, otázky. Na některé se však dokázalo odpovědět a nebyly to odpovědi nikterak šílené, mám tím na mysli sochy na Velikonočním ostrově a teorii, se kterou přišel inženýr z Plzně Pavel Pavel. Možná, že i ostatní záhady půjdou nějak "logicky" vysvětlit, možná ne… to ukáže čas. Domnívám se však, že přínos této knihy spočívá v tom, že donutí člověka pochybovat o mnohokráte opakovaných "pravdách" a přiměje jej tak ke kritickému myšlení.
Hodnocení: Takováto kniha není beletrií, proto se hodnotí velmi těžko, ale když už … tak 85%.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace