Liborův blog

 Alex Garland je velmi známý svoji předlohou pro film Pláž. Mně se dost zamlouval knihou Tesaract, kterou jsem četl před více než 20 lety. Mezi další pozoruhodné počiny patří určitě i sci-fi Ex Machina, či Sunshine. V některých dílech figuroval jako scenárista, občas také jako režisér. To je rovněž případ filmu Občanská válka (Civil War). Studio A24 má podle mého názoru dobrou pověst, jedná se o nezávislou americkou společnost, díky níž přišly na svět takové snímky jako byla třeba The Witch, zmiňovaná Ex Machina, Room, či Midsommar. Už jen toto u mě budilo dost velká očekávání, téma samotné je navíc dost podle mě aktuální, avšak ohlasy na snímek byly celkem rozporuplné. Nezbývá než se do toho ponořit vlastním zrakem a přebrat si co že za poselství se nám to vlastně předává. Je válka, občanská válka, její příčiny nejsou ve filmu zmíněny. Skoro se ani nedozvíte kdo proti komu jde. To mi z počátku docela vadilo. Trochu jsem se těšil na film, který explicitně zpodobňuje současnou rozdě...

  Donald Trump je polarizující osobností, zatímco u jedněch vzbuzuje až náboženskou úctu notně podpořenou obskurním „hnutím“ QAnon, tak u jiných se s hrůzou v očích odehrává díky němu rozpad liberálního systému. Buď jak buď, o polarizujících osobnostech se dobře točí filmy a vzhledem k tomu, co se nyní děje v USA je takřka jasné, že na dobré „píár“ má tento snímek více než slušně zaděláno. Původně íránský režisér Ali Abbasi se rozhodl pojmout vzestup fenoménu jménem Donald Trump po vizuální stránce velmi precizně, vzhled silně evokuje sedmdesátá a osmdesátá léta, obraz je v jiném poměru než jsme dnes klasicky zvyklí, místy má až takový ten „VHS šum“, což skvěle dokresluje dobovou atmosféru, takže není ani poznat, jestli nějaké vložené záběry (například stavba budovy) skutečně pocházejí z roku 1979, nebo jsou natočeny až nyní. Za to určitě dávám velké plus. Příběh tu vykresluje mladého Donalda (Sebastian Stan), který má na počátku příběhu ještě něja...

  Izraelské seriály mám většinou rád, takže když jsem zpozoroval, že Netflix do nabídky zařadil i tento kousek a že se navíc částečně odehrává ve fotbalovém prostředí, tak nebylo co řešit a program na následující cca 4 večery byl dán. Tím fotbalovým prostředím se míní zázemí fanoušků klubu Beitar Jeruzalém, jediný izraelský fotbalový klub, u jehož stadionu jsem osobně byl (stánek Teddyho Kolleka) a který je známý tím, že má patrně nejrasističtější fanoušky vůbec. Fanoušci to zpravidla neberou jako výtku, naopak se oním označením pyšní. Inu, jiná mentalita… Trochu jsem si tedy říkal, zda i něco z výše zmíněného nebude znázorněno v seriálu. Pohříchu bohužel nebylo, fandové zde vyhlíží celkem mile, konsenzuálně a maximálně se tak zmůžou na jemné aktivity proti nimž je Tribuna sever v Edenu místem pekelných rejdů. Škoda, když už do seriálu použijete tento klub, tak by možná nebylo od věci to zpracování pojmout šířeji. Ovšem to je asi jediná má výtka, navíc seriál j...

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase...

 Kdysi dávno jsem viděl Oázu v televizi. Bylo to patrně v květnových dnech, protože tehdy běželo velké kvantum válečných filmů a patrně to ještě bylo na černobílé Tesle. Film se mi líbil, působil tak trochu nečesky. Inu, válečných filmů je u nás pořád nedostatek. Dnes není problém Oázu vidět legálně na youtube . Skupina československých legionářů utíká ze své legie s cílem připojit se k československé zahraniční armádě. Cestu jim zkříží německý letoun, který jim zlikviduje vůz a přinutí je tak k asi 60 kilometrovému putování do jediné oázy v okolí. Času je málo a žízeň stoupá... Navzdory možným některým očekáváním film není velkolepou akčně válečnou podívanou, ale spíše komornějším psychologickým dramatem, na němž se ukazují charaktery rozličných postav a závěrečné moudro "smír s fašismem není možný", což vyznívá trochu uměle a lacině. Když si ale vezmeme dobu vzniku, tak je pomalu zázrak, že se tento film vůbec uskutečnil a dostal se roku 1972 do kin (ale dlouho se tam tedy...

 Pro řeckou filmovou tvorbu (možná i z důvodu jejího sporadického výskytu u nás - mimochodem slovo sporadicky je řecké - od Sporád) mám jistou slabost. Seriál Maestro není dobré stavět na nějaké velké piedestaly, není to bůhvíjaká překvapivá záležitost, nicméně - a to je jeho hlavní předností - se mu dobře daří vybrat správné ingredience a ty vhodně smíchat. Podobně, jako když děláte řecký salát. Není to velké umění, avšak při dodržení správného poměru a kvalitních surovin, se dostaví fajn výsledek. Hudebník Orestes se vydává na ostrov Paxos, neboť tam byl pozván, aby pomohl uspořádat pravidelný hudební festival, který byl v předchozích letech patrně přerušen následkem rozmachu covidu 19. Orestes tedy přijíždí a potkává o generaci mladší Kleliu. Mezi nimi se rozvine zápletka, která si ničím nezadá s Rosamunde Pilcher. Být to jen o tom, asi by seriál patřil někam do večerního programu TV Barrandov, jenže na ostrově žijí ještě jiní lidé, každý má nějakého toho kostlivce ve skříni a k...

 Na západní frontě klid je slavné dílo, které asi každý člověk procházející současným českým vzdělávacím systémem zná. Dá se totiž bezpečně zařadit do kolonek typu "válečná próza", event. "protiválečná próza", "literatura 20. století", "německá literatura", "díla ztracené generace", apod. S knihou si vystačíte na několik maturitních otázek a asi právem patří do tzv. "povinné četby", což už je termín dnes trochu vyčpělý, nicméně věřím, že většině lidí stále řekne to podstatné. V první řadě je to ale velmi dobře napsaná Remarqueova kniha, v níž zúročil svůj spisovatelský um a osobní prožitek ze zákopů (a lazaretu) první světové války. Kniha se právem stala velmi populární, a to nejenom mezi čtenáři, ale také mezi filmovými producenty. Aktuální filmová verze nese pořadové číslo 3. Tu první, ještě černobílou, natočenou před druhou světovou válkou v roce 1930 v USA jsem neviděl. Druhou z roku 1979 už ano, a to hned několikrát. Kniž...

  Jan Žižka je předlouho očekávaný film Petra Jákla, který už se mezitím stihl proslavit (nebo také „proslavit“) díky filmům jako byl horor Ghoul, či konspirační krimi Kajínek. Tentokráte tento mnoha pády opadaný bývalý kaskadér a judista (a také účastník olympijských her) zabrousil do doby vrcholného středověku a rovnou zamířil na solar českých vlastenců, neboť tento film se soustředí na Jana Žižku. Pravda, Jendu zde nevidíme v době jeho největší slávy coby stárnoucího muže (což tehdy bylo cokoli nad 40), kterak velí polním vojskům, ale ještě v časech, o nichž z hlediska jeho osoby i takový Čornej tápe. Tato bílá místa na poli válečníkova života však náramně svědčí panu Jáklovi. Není totiž nic horšího, když vám umělecké ambice svazují takové věci jako minulá historická skutečnost. O filmu se mluví snad už někdy od roku 2013 (scénář byl snad v první verzi napsán ještě dříve), Jákl sehnal cca půl miliardy (na české poměry nevídané peníze) a rozhodl se film pojmou...

  8 let, to je doba, po kterou jsem chtěl tento film vidět. Nakonec jsem se dočkal - a čekání nelitoval. Snímek Libertarias režiséra Arandy nás přivádí na počátek události, která do dějin vešla pod názvem Španělská občanská válka. Probuzení revoluce můžeme sledovat skrze mladou Marii, jeptišku, jejíž klášter obsadili milicionáři a ona s několika málo mincemi utíká do své rodné Zaragozy. Cestou narazí na anarchistku z Mujeres libres Pilar, která spolu se svými kolegyněmi Marii otevře myšlenkovou cestu mimo její dosavadní rámec. Ve Španělsku je občanská válka, konflikt sám o sobě dost spletitý. Boj mezi nacionalisty a republikány není ale jedinou frontou, své emancipační požadavky mají v rámci subhnutí i ženy. Film tuto linii znázorňuje velmi dobře a uvěřitelně. Obecně téma osvobození, vymanění se z hierarchických vztahů je silným motivem tohoto filmu. Marie se pozvolna dostává z tenat církevních dogmat, byť v nějaké bazální rovině v ní zůstávají. Necituje už evangelia, ale s podobno...

  Hala je mladá občanka USA pakistánského původu, která studuje poslední ročník "háj skůl" a tak vůbec řeší co se sebou dál. Na jednu stranu vězí v tradicích, v nichž ji drží její rodina ("hlavně se nestýkej s chlapci!"), na stranu druhou sama má ke své původní kultuře dost ambivalentní vztah a v podstatě  se více podobá mladým Američankám, než holkám z Pákistánu. Jezdí na skateboardu, používá sociální sítě, svobodně se vyjadřuje o literatuře, chce jít na vejšku, apod.  Celý film je v podstatě procesem její emancipace, která se však neobejde bez následků (jak pro Halu, tak zejména pro její okolí). Nevím, zda to bylo přímo záměrem filmu, ale v některých situacích to vypadá, že ona sama má v centru svoji svobodu a vedlejší efekt jejích činů jí zase tak nezajímá. Má to snad znamenat, že každé osvobození něco stojí? Možná, možná ale také ne. Jinak je to v zásadě docela dost čitelný film s poklidným tempem, v němž zaujme Geraldine Viswanathan v titulní úloze Haly. Za zmí...

 ... aneb není western jako western. Ano, i když je tento film řazen do oné westernové kategorie, tak rozhodně nečekejte klasické žánrové propriety. Samotné prostředí divokého západu zde působí spíše jako kulisa pro příběh, který se zaobírá ženskou emancipací, náboženským fundamentalismem a šovinismem.  Hlavní hrdinkou je Liz, žena která je porodní asistentkou, což ji trochu komplikuje fakt, že nemůže hovořit a domlouvá se znakovou řečí. Její relativně poklidný život s milujícím manželem a 2 dětmi naruší příchod zvláštně vyhlížejícího kazatele. Co na filmu zaujme na první dobrou je jeho rozdělení do 4 kapitol s jasným odkazem na biblické knihy. Děj je navíc představován nelineárně, ale není to na úkor srozumitelnosti. V podstatě se tím příběh stává zajímavějším, divák je dychtivější rozuzlení. Sledování to však není není úplně snadné, ne kvůli pochopení, ale spíše s odkazem na zobrazené násilí. Občas - zejména ke konci - jsem si říkal, že toto je už trochu moc. Jedná se o mužs...

  Americký seriál Chapelwaite je inspirován povídkou Stephena Kinga "Prokletí Jeruzalémské", k níž mám blízkou osobní vazbu, neboť je to pravděpodobně první věc, kterou jsem od známého mistra hrůzy vůbec kdy četl (bylo to někdy v polovině devadesátých let ve sbírce povídek Noční směna). Už tehdy mě z příběhu příjemně mrazilo v zádech a říkal jsem si, že onen příběh v dopisech by si zasloužil filmové zpracování. Nejedná se pochopitelně o převod do filmové podoby naprosto věrný předloze, ale tak už to bývá a často je to ku prospěchu věci, protože literární a filmové vyprávění jsou trochu jiné "sporty". Základ je však zachován, takže tu máme rok 1850 a rozháraného pana Boona, kterému do klína spadlo trochu nečekané dědictví v podobě domu s názvem Chapelwaite poté, co druhá část rodiny, s níž se ta jeho po dlouhou dobu nestýkala, kompletně vymřela. Jak už to ale také bývá, není smrt jako smrt, že.... Příběh je o to zajímavější, minimálně tedy pro mě, protože je zasazen ...

 Na břehu je poměrně známý film (minimálně mezi milovníky starších sci-fi snímků), který se v roce 2000 dočkal své předělávky (která je barevná, což ovšem u snímků orientujících se na post-apokalyptické téma není vždy výhra). Film je to prý také docela vlivný (údajně něco z něj inspirovalo i legendární počítačovou hru Fallout) a hrají tam zajímaví herci. To není úplně špatná pozvánka na sledování... Byla by však chyba představovat si film jako nějaké šílené post-apo ve stylu Šíleného Maxe, to je patrné už z traileru z roku 1959. Nicméně určitá míra mrazivého dopadu je přítomna prakticky od začátku a pranic ji nekazí trochu na nervy lezoucí neustále hrající song "Waltzing Matilda".  Svět se zde propadl do katastrofy jaderné války (bůhví proč vlastně začala), jedinou částí, kde ještě žijí lidé, je vzdálená Austrálie (a možná Nový Zéland?), kde se řeší co dál.  Trochu mě zarazil bohorovný klid obyvatel Austrálie, kteří velmi disciplinovaně přesedlali z aut (není benzín) na k...

 Zálibu v izraelské kinematografii mám už delší dobu, takže když se objevil na českém Netflixu počin jménem Black Space, tak jsem moc neváhal. Už začátek osmidílného seriálu dost navnadí. V místní střední škole došlo ke střelbě, na místo přijíždí policista, kterému krom jednoho funkčního oka k prototypu nevrlého drsného poldy moc nechybí. Navíc na škole v mládí sám studoval. Vyšetřování kdo za to vše může (útočníci měli masky děsivých jednorožců) a jaký byl motiv je náplní zbytku seriálu. Náplň to rozhodně není špatná. Odhalení je dávkováno postupně, byť není zase tak těžké si pointu už někdy v polovině seriálu domyslet.  Osobně se mi pletly některé charaktery teenagerů ze školy a také mě trochu zamrzelo, že jejich postavy nebyly moc dopodrobna vykresleny (tedy některé ano, ale uvítal bych to i u dalších). Na jednu stranu to chápu, asi by to prozradilo více ze zápletky než by bylo záhodno, nicméně pak může dojít k výše uvedeným zmatkům, kdy si nejste na sto procent jisti kdo ...

 V čase probíhajícího šílenství okolo fotbalového EURA je fajn si připomenout odkud tento sport vlastně vzešel. Cesty u fotbalu jsou vlastně dvojí. Jednak je to lidová zábava datovaná už do středověku, kdy se různé vesnice či městské čtvrti utkaly o míč. Hra snad s prapůvodními kořeny kdesi ve starém Římě, či snad dokonce Číně. A pak je tu rovina druhá, daleko noblesnější, kterou reprezentují prestižní britské univerzity, kde soutěží mužstva v pohárech o "kopací míč cvičících" (jak zněl překlad fotbalu z konce 19. století v českých novinách). Univerzitní prostředí dalo fotbalu pravidla a snažilo se jej povýšit na úroveň hry gentlemanů. Fotbal je ale nezkrotný, své lidové kořeny jen tak nezapře. Seriál o fotbalu je sice (také) o fotbalu, nicméně v režii dua Birgitte Staemose - Tim Fywell se dostáváme hlouběji "pod kapotu" britské společnosti sedmdesátých let 19. století. Mimo jiné je to doba vzrůstajícího sebeuvědomování dělnické třídy a počínající komercionalizace s...

  S válečnými filmy mám trochu problém. V úplně obecné rovině je mám docela rád, trochu to přičítám tomu, že ve mně pořád dýchá něco z toho kluka, který si rád hrál na vojáky. Pro upřímnost bych ale měl také dodat, že někdy se na válečné filmy dívám o poznání kritičtěji. Myslím si, že tyto filmy zpracovávají klíčové historické události, které dodnes nějakým způsobem ve společnosti (tu více, tu méně) rezonují a v nějaké podobě fungují jako součást sebepojetí národa, etnika, občanstva, apod. V tomto smyslu jsou státotvorná a podle toho někdy mohou vypadat. Jiná cesta je podívat se na válečné konflikty zcela bez příkras, bez zpomalených záběrů na hrdiny, bez tklivé hudby a zejména bez apelu na hrdost na účast ve válečném konfliktu. Snímek Hacksaw Ridge se nachází někde na pomezí. A podobně to mám u sebe i s jeho přijetím - tak nějak napůl. Desmond Doss je hluboce věřícím adventistou. Přesto chce sloužit své zemi v bojích 2. světové války. Přihlásí se do služby a i když odmítá držet v ...

  Seriál Dámský gambit je hitem posledních týdnů, sledovali jej snad i ti, kteří by si o šachovnici jinak neopřeli ani staré ukrajinské kolo. Já jsem šachy dříve hrával a i dnes si občas zapnu aplikaci chess.com a vydám se měřit síly se soupeři z různých zemí světa (převážně Indie). Osobně preferuji hry na 10 min. času každého hráče, delší partie zejména na dálku mají vysoký potenciál zjištění, že nakonec nehrajete proti reálnému člověku, ale někomu, komu vypomáhá nějaký software, příručka, apod. Však to znáte, lidi jsou lidi. Nuže, zpátky ale k seriálu. Leckdo touto hrou nepoznamenaný by mohl mít obavy, že seriál jej bavit nebude, že to bude pouze potěšení pro lidi, kteří milují rošády a garde. Tak tomu naštěstí není. Naštěstí pro "nešachovce", šachoví fandové možná budou trochu ochuzeni o celé partie ve své komplexnosti. Několikrát jsem si říkal, že bych se na tu partii třeba rád podíval (pomalu). Šachové mače jsou tu totiž vylíčeny poměrně rychle, kamera střihne na výsek š...

 Film Radka Bajgara Teroristka se odehrává v autorově (patrně) oblíbeném kraji, na brdských Hřebenech. Máme tu tedy opět malebné záběry s krásnými pohledy do údolí apod., však to znáte (možná) z Teorie tygra. Což o to, herce má režisér k dispozici prvotřídní, nicméně avizovaný žánr /komedie/ mu občas přeskakuje. Zejména v úvodu filmu to vypadá, že je zaděláno na solidní drama s patřičným kritickým apelem k současné společnosti. Byla by ale chyba lávky domnívat se, že snímek cílí právě tímto směrem. V klíčové scéně filmu (ano, tam, kde se máchá zbraněmi) to celé zabrousí do kategorie humoru z ranku sitcomů a už z této škatulky nevybrousí. Začátek filmu mě vlastně dost bavil, tak nějak se mi trefil do dojmu, že tato společnost je dost vnitřně rozpadlá, pravidla platí pro různé lidi různě, humanismus a lidská solidarita je taková "nepotřebná veteš" a dost jsem se těšil, jak se s tím tvůrci popasují. Zůstalo ale jen u náznaků a někdy zhruba od poloviny si film jede trochu jiný žá...

  Filmy zaobírající se dospíváním mají nespornou výhodu v tom, že mnoho diváků si svoji osobní zkušenost prožilo (respektive prožívá - a je celkem jedno jestli v 15 nebo v 50) a není tak velký problém se s postavami ztotožnit. Toto samozřejmě platí i na Kings of Summer, protože film je v první řadě o dospívání, poté o dospívání a poté...hm, možná trochu o hadech a lovu kuřat v lese. Osobně mám s podobnými filmy trochu problém, ne vždycky mě totiž baví. I Kings of Summer bych rozdělil na poloviny. Ta první mě moc nebrala. Na humor jsem si zvykal jen velice těžce, příběh mi přišel předvídatelný a některé scény byly jednoduše podivné. Zhruba v polovině se to ale překlopilo, já si na podivné postavičky zvykl a začaly mě více zajímat. Není to poprvé, co se mi něco takového přihodilo. Přitom Kings of Summer není nějakým náročným filmem, daleko více naplňuje škatulku americké nezávislé letní oddechovky, nicméně i k nenáročným dílům vede někdy kostrbatá cesta. Kamarádi ze střední Joe a Pat...

 Uprchlická krize je jednou z (mnoha) výzev současného světa a bylo jen otázkou času, něž se tomuto fenoménu bude věnovat i nějaký televizní seriál. Mozaika příběhů několika lidí z detenčního centra pro uprchlíky v Austrálii má své reálné předobrazy (jak tvůrci neopomenou před každých z celkem šesti dílů seriálů v úvodu zmínit). Patrně záměrně byly vybrány osudy dost rozdílné, kdy lidé na útěku mají různé motivace, jinak se jim daří ekonomicky, mají jiné rodinné zázemí, apod. Co je však společné, je přímo hmatatelná míra frustrace z jejich osudu. Ta se zejména v prvních dílech přelévá i na diváky a vytváří tak ambivalentní pocit, kdy si na jednu stranu chcete pustit další díl, ale na stranu druhou vám z toho moc dobře není.  Zapomeňte na to, že by se zde servírovaly kdovíjaké "happyendy" plné kýčovitého uvědomění typu "jsme přece všichni lidi" a "na kulturních rozdílech nezáleží". Cesta Ameera z Afghánistánu přes Pákistán a Indii do vysněné Austrálie (kde,...