Liborův blog

To máme zase počasí, spíše než léto to připomíná podzim či ošklivou část jara. Ach jo...., ta příroda nám někdy dává pořádně na frak, co? Těšil jsem se na hezké prosluněné dny a teď tu mám spíše nebezpečí nějakých lokálních záplav. Je to spravedlivé? Ach, ta příroda. Domnívám se, že nikdy nenastane den, kdy ji zcela ovládneme. Inu - na druhou stranu - ty rozmary počasí také mají něco do sebe, minimálně to, že nás dokáží překvapit a vytrhnout ze samozřejmosti (to je ale dosti chabý klad, což?:-)).

Jak jste si asi všimli, tak léto je zde (ano, pod stolem, na židli, ve skříni, prostě všude:-)). S létem nastává mnoho krásných chvil, jako jsou třeba dovolené a jiné specifické trávení času (kterého je v létě díky prázdninám atd. poměrně dost). To je také jeden z důvodů, proč se frekvence přidávání článků na tento blog sníží (zhruba jako výkon starého počítače 486:-)). Nicméně doufám, že všichni moji věrní čtenáři věrnými zůstanou i nadále, někdy v září se články jistě vrátí do bývalé frekvence (jako je dnes u moderních PC:-)). Užijte si tedy krásné prázdniny, dovolené atd... (však to znáte). P. S. Pozor na klíšťovou encefalitidu! (doporučuji včas se nechat naočkovat!) P. P. S. To dole na té nekvalitní fotografii jsem já s pivem...působivé foto, že? Je to foto staré již několik měsíců...zrovna jsem zapíjel žal kvůli mé rozbité televizi:-(....ach....chudinka. Proč to sem ale vlastně píši?...Ach...ta pamět. Už vím, léto je (překvapivě!) nejteplejší roční období a tím vzniká v lidském tě

FUTURAMA Tento seriál možná mnozí budete znát navzdory tomu, že jej žádná naše televize dosud do svého programu nezařadila. Seriál pochází z "dílny" tvůrců úspěšných Simpsonových (viz skoro každý den na ČT) a v podobném stylu se tedy pochopitelně nese i Futurama (jak druhem humoru, tak i grafickým zpracováním). Hlavním hrdinou je Filip J. Fry, člověk z konce 20. století, který se omylem zavře do hybernace a "prožije" tak zhruba 1000 let a probudí se přesně na Silvestra roku 2999. Divák poměrně brzy narazí i na další hlavní postavy, těmi je jednooká žena jménem Leela (sympaťačka se smyslem pro spravedlnost, čest a roztomilé věci), robot Bender (ohýbač čehokoliv, cynik, sobec, kruťas…., ale jinak také sympaťák), doktor Zoidberg (takové blíže neidentifikovatelné stvoření toužící po neustálé konzumaci potravin..) a také Filipův vzdálený příbuzný, který celou skupinu v podstatě zaměstnává ve své společnosti Planet Express, jež doručuje zásilky po celém vesmíru. Seriál -

Posel smrti Přiznám se, že mám rád adventury, teď ale nemám na mysli takové ty typicky české (Polda, Horké léto, atd..), které stavěly jen na humoru (často pokleslém), ale o věcech jako je atmosféra či zajímavý děj se jim asi nezdálo ani v těch nejsvětlejších snech… Po dohrání této hry mohu s klidem na duši (i na ostatních částech těla) prohlásit, že Posel smrti je nejlepší česká adventura v historii a osobně ji řadím na třetí místo ve svém pomyslném žebříčku adventur (po fantastické The Longest Journey a Syberii). Příběh hry je zasazen do Anglie v roce 1981, ale ten rok ze hry jaksi ani poznat není, jedná se totiž o starý dobrý anglický venkov, kde se čas konzervativně zastavil zhruba někde na počátku dvacátého století. Všechny lokace jsou krásně pochmurné a vyvolávají mrazivou atmosféru strachu - paráda! Hororová adventura! Rozhodně se ale nejedná o horor, ve kterém by tekly potoky krve a zombie vykukovaly za každým rohem, v případě Posla smrti jde spíše jen o naznačení, chmurný popi

Zkusím napsat něco o sobě. Třeba to bude někoho zajímat. Kapitola 1. - Co má Libor rád. Lehoučce pálivé slunce ve vlasech a jemný vítr, jež je krásně čechrá. Modrou oblohu skoro bez mráčků a zelenou trávu kolem sebe. Jahodovou zmrzlinu, která se krásně rozplývá na jazyku a svlaží po horkém dni celé tělo Úsměv a stav mezi spánkem a bděním, těsně předtím než začínají sny. Sny plné barev plné neskutečných událostí o skutečných osobách a věcech (třeba jak fotbalisté Slavie vyhrají ligový titul). Hudbu, která se zavrtá v uších a nepodbízivým způsobem si ji uchováte v mysli, nejlépe spojenou s nějakou příjemnou vzpomínkou na cosi neskutečně nádherného. Hezky okořeněné jídlo A pak ještě mnoho dalších věcí…. Kapitola 2. - Co Libor nesnáší. Veliký, nepřirozený ohraničený prostor nad mou osobou či pod ní, nejhůře nějak protkán s tajemným zvukem. Veliké zbraně, které sice nejsou nebezpečné, ale v rukou někoho nešikovného by mohly udělat neplechu… Nepříjemný, anonymní dav ženoucí se ulicemi. Obrov

Vliv člověka… Člověk, tj. to nejdokonalejší, co se na této planetě kdy zrodilo. Ta největší mysl, schopna uchovat si myšlenku, získat zkušenost a dále s ní pracovat. Žádný jiný známý tvor něco takového nedokáže v tak velikém množství jako člověk. Fajn, když si toto vše přečtete, tak s klidem můžete zavřít oči a prohlásit - JÁ jsem Člověk! Není to hezký pocit? Jenom je někdy třeba si i uvědomit, že zároveň s tím vším si člověk přináší i určitou zodpovědnost za své činy. To, že může svému jednání porozumět a dáti mu nějaký smysl, jej zároveň staví před mnohá dilema. Žádný jiný známý tvor nemá totiž to, čemu my říkáme svědomí. Svědomí promlouvá asi ke každému z nás. Je to takový ten tichý hlásek, který se ozývá vždy, když třeba neopatrně vyhodíte do přírody papírek od bonbonů či kradete sousedovi přes plot jablka (přiznejte se, kdo z vás to nikdy nedělal?..). Mám však pocit, že lidé se naučili své svědomí kontrolovat, nějakým způsobem ten tichý hlásek umlčeli (představuji si to tak, že si

Pro hrst dolarů Tento snímek je první tzv. špagety western, který slavný režisér Sergio Leone natočil. Je sice zjevné, že se při tvorbě tohoto filmu inspiroval Kurosawovým filmem Yoshimba, ale to nic nemění na typickém "Leonovském" vyjadřovacím filmovém jazyku. Příběh filmu nás zavádí do městečka San Miguel, kam přijíždí neznámý muž (který ale dle všech klišé umí výborně střílet a málo mluvit). Městečko je v podstatě rozděleno mezi 2 silně znepřátelené gangy. Nikdo zde nepracuje (hmmm…, to je jako v komunismu…) krom hrobníka a hospodského (všude kde lidé žijí, tam do sebe pivo lijí…). Neznámý muž brzy přijde na to, že nejvýhodnější pro něj bude pracovat pro obě strany zároveň. To si však žádá velké riziko… Pro hrst dolarů je klasický snímek s C. Eastwoodem a mnohé jeho scény takřka zlidověly. Dalo by se říci, že je to film, díky němuž začaly vznikat další westernové snímky (např. Tenkrát na západě) a také, že podnítil obnovenou vlnu zájmu o western jako takový. Vše ve filmu v

Tajemství malého vzrůstu všech trpaslíků jest konečně odhaleno! Díky investigativním snahám vašeho milého a oblíbeného pana Libora (tady něco.... ach ano, to je samochvála:-)) se podařilo vše zjistit. Trpaslíci totiž popíjejí v úkrytech (jako třeba zde v zahradě) pivo značky - Viniculum liliputus, které zabraňuje rozvoji růstovým hormonům. Závislost na tomto nápoji vzniká již jen pohlédnutím na něj.......... Trpaslíci se proto nemohou svobodně své neřesti oddávat na veřejnosti a stahují se do různých zahrad a zahrádek, kde se maskují zá sádrová monstra....Wow!

Tak konečně přidávám delší dobu již vyfocenou fotografii neznámého (neidentifikovatelného) létajícího předmětu. Tento výtvor se nachází na Bráníku poblíže řeky (asi Vltava, že?:-)) u pilíře takového vééélkéééého mostu (jezdí po něm mašinky).:-). Hezké, že?

The I inside Tak copak to tu máme….? Hmm…. Hlavním hrdinou filmu The I inside (dále jen TII) je jistý mladý (a pochopitelně také krásný a bohatý) muž (který rozhodně netrpí celulutidou) jménem Simon Cable. V úvodu snímku se probudí v jisté nemocnici a má se celkem k světu, jen s tou nevýhodou, že si vůbec nepamatuje co dělal poslední dva roky.. Zdá se mi, že filmů na téma ztráta paměti a její horlivé hledání mezi střípky vzpomínek je stále velmi oblíbené u rozličných tvůrců. Jako příklad můžeme jmenovat třeba skvělé Memento či Motýlí efekt. Dle mého názoru TII kvalit výše zmiňovaných děl nedosahuje. Nedá se říci, že by to byl snímek nějaký špatný nebo snad dokonce ZLÝ (kdo čte tyto stránky pravidelně, tak asi pochopí co tím označením myslím), ale také není vysloveně dobrý. TII obsahuje ale několik momentů, které jsou velmi působivé, tvůrci hezky využívají danou látku a amnézii hlavního hrdiny a rozehrávají zajímavá setkání, při kterých vlastně ani společně s hrdinou netušíte kdo je kdo

Na kopečku stojí domeček, v tom domečku je stoleček. Na stolečku rakvička. V té rakvičce mrkvička. Králíček už tam však není,¨ neb na sousedy své upíří zuby již cení!

Opět se musím trochu chválit:-)..., no ....nebudu to přehánět. Před několika minutami jsem zvládl zkoušku z Komparací politických systémů na 2. Dostal jsem americké "checks and balances", ale ke konci mě tam pan Lebeda (viz profesorovo foto) už docela topil. Nebudu se dále rozepisovat, vím, že toto nikoho moc zase až tak nezajímá, ale neodpustím si veliké HURÁ!! :-)

Někdy mám pocit, že jsem zásobovám filmy, o kterých se mi vlastně vůbec nechce ani trochu psát. Depresivní to pocit.......:-(. Film Legionář je snímek, ve kterém hlavní roli hraje J.C. van Damme, ano přesně ten! Tato figurka z akčních filmů kategorie "B" (a někdy i "C") se spustila s filmem, který by chtěl mít ambice býti "A" nebo při nejhorším tak "A - minus"..., už si připadám jako při známkování v USA :-). Mohl bych napsat něco k příběhu. Moc se mi do toho nechce, ale..., když už jsem s tím začal..., tak to také ....d o k o n č í m...., ale bude to těžké, už teď mě z toho bolí mé rychle kmitající prsty:-). Alain Lefevre je boxer a shodou okolnosti chodí s milenkou jednoho gangstera, ten se pochopitelně naštve (trochu to zjednodušuji..) a chce Alaina zabít, bohužel se mu nic takového nepovede a divák je odsouzen sledovat celých 98 minut této břečky. Tak tedy, Alain se nechá "nabrat" do legií (jsme v roce cca 1928) a odjede do Maroka,

Zavřete pomalu očička a nechte svá ouška několik okamžiků v klidu naslouchat tichu. Pak náhle si pusťte svoji oblíbenou skladbu a nechte se unášet na vlnách těch úžasných tónů. Co způsobuje to, že hudba v nás dokáže vyvolávat krásné pocity, kdy toužíme po tom přivinout své blízké co nejblíže k sobě či naopak v důsledku např. Wangerových skladeb dáti se do pochodu a vykonati "Drang nach Osten"? Nevím…. Hudba je a bude s lidstvem spjata od jeho svítání až po jeho jeseň. Čím hudbu vnímáme? Spíše naším srdcem či rozumem? Složitá otázka, ale já si myslím, že primární ve vnímání hudby je spíše složka "srdce", čili složka duchovní, idejí. Vnímání hudby si představuji jako bránu tvořenou naším duchovním životem, kterou může otevřít síla rozumu, respektive spíše síla vzdělání, která nám mnohdy umožní zdánlivě nepřístupným skladbám porozumět. Hudba je velmi různorodá a pestrá, o tom asi není žádného sporu. Každý žánr v nás může vyvolat rozdílné emoce a může nás jinak obohatit

Drazí přátelé, známí, či "jen" čtenáři, před krátkou chvíli se mi podařil heroický výkon a dostal jsem ze zkoušky z filosofie známu výbornou od prof. Koháka, PhD. Je to akt, který ve svém krátkém životě stavím velmi vysoko. Nechť vaše oko tedy s láskou spočine na dalších řádcích, kde se budu snažit průběh zkoušky vylíčiti. Schylovalo se k bitvě. Obě armády byly dobře připraveny, neb po celé dlouhé dny pečlivě leštily zbroj a brousily meče. Boj to bude těžký, ale zdá se, že vítězství by se mělo přiklonit k Liborově statečné armádě. Leč co to? Kohákovo vojsko v podobě filosofické dialektiky podniklo hrubý útok na střed naší obrany! Co těd?! Na scénu vstupuje odvážný prapor lukostřelců Palackého, kteří svými šípy zdárně odrážejí útočící dialektiku. Té však na pomoc přibíhá pěší oddíl zubožené a špatně živené armády náboženských dogmat, nicméně Palackého lukostřelci se číní a i tyto bídáky obracejí na ústup. Nastal čas na finální útok. Řady urozených rytířů na svých koních se roz

Na světě existuje mnoho špatných filmů, na většinu z nich se dá s trochou zebezapření ještě dívat a některé z nich vám dokonce i utkví v pamětí (např. u mě je to jednoznačně Plan 9..). Někdy se však stane, že si domů přinesete ZLOU videokazetu, ZLÝ soubor s koncovkou avi či dokonce zlem prošpikované DVD. Ano, tady veškerá legrace končí. Máte co do činění se zlými filmy! Trochu dramatický úvod, že? Film Mušketýr si jej však jednoznačně zaslouží, něco tak kreténsky idiotského se jen tak nevidí! Těžko hledat nějaká pozitiva... Asi tušíte o čem bude děj filmu, jistě, je to další x-tá variace na obehrané Dumasovo téma, nicméně tvůrci (to slovo bych měl dát do uvozovek - "tvůrci" - ano, tak to vypadá mnohem lépe) se jej však snažili "obohatit" (vida, další uvozovky) o nový rozměr - akční souboje v asijském stylu! Děs, běs, noční můra všech filmových fandů, to je to, co se mi zrodilo v mysli, když jsem tuto odpornou "syntézu" viděl. Abych byl konkrétní: Planchet

Hou hou, trpaslíci jdou. Hou hou, jdou strouhou. Hou hou, už nemůžou, ale cestu mají pořád dlouhou. Ach ou ou.

Sny a mystika Zdají se vám někdy sny? No…, to je hloupá otázka, co? Každému se přeci zdají sny (i zvířatům). Sny jsou docela fajn, nikdo přesně neví, co jsou zač, proč existují (a nač), mají nějaký význam? Těžko říci. Když jsem byl malý, tak jsem vlastnil (tedy…moji rodiče vlastnili..) knihu s tajemným názvem Magický almanach. Publikace vyšla někdy koncem sedmdesátých let (normalizace), kdy jsem ještě (dle slov svých rodičů) byl na houbách (už si nepamatuji, co jsem na těch houbách dělal, ale asi něco moc důležitého, když jsem tam byl tak dlouho). Kniha obsahovala (tedy…termín kniha je trochu zavádějící, prostě jen lepší ošuntělý paperback divného formátu) několik "okultních" kapitol, ta první byla věnována tzv. Pýthagorovu zrcadlu. To byla ale úžasná věc!!! Když mi bylo tak 11 let, tak jsem tomu, co mi řeklo výše zmiňované zrcadlo řeklo skutečně trochu věřil! Princip byl založen na poměrně komplikovaném výpočtu, který se zakládal na datech narození a spoustě jiných čísel (Pý

Zajímavá (či dobrá) zpráva pro všechny Katolíkovy nepřátele a odpůrce (např. Mladé Konzervy). Výše zmiňovaná osoba se po zveřejnění volebních výsledků (kde jeho oblíbená strana Zelených získala pouze 6 mandátů) chtěla zprovoditi ze světa. Díky obětavosti jeho kolegů (jmenovitě třeba JÁ) se však tomuto činu podařilo zabránit. :-) Foto: Menza Jinonice UK FF

Já tedy na takovéto fotky moc nejsem, zavání to kýčem, ale ona je ta skoro letní obloha někdy moc krásná. V tomto světle i nemilosrdné městečko ve středních Čechách - Hostomice - nevypadá tak zle, že?:-)