Sny a mystika

Sny a mystika

Zdají se vám někdy sny? No…, to je hloupá otázka, co? Každému se přeci zdají sny (i zvířatům). Sny jsou docela fajn, nikdo přesně neví, co jsou zač, proč existují (a nač), mají nějaký význam? Těžko říci. Když jsem byl malý, tak jsem vlastnil (tedy…moji rodiče vlastnili..) knihu s tajemným názvem Magický almanach. Publikace vyšla někdy koncem sedmdesátých let (normalizace), kdy jsem ještě (dle slov svých rodičů) byl na houbách (už si nepamatuji, co jsem na těch houbách dělal, ale asi něco moc důležitého, když jsem tam byl tak dlouho). Kniha obsahovala (tedy…termín kniha je trochu zavádějící, prostě jen lepší ošuntělý paperback divného formátu) několik "okultních" kapitol, ta první byla věnována tzv. Pýthagorovu zrcadlu. To byla ale úžasná věc!!! Když mi bylo tak 11 let, tak jsem tomu, co mi řeklo výše zmiňované zrcadlo řeklo skutečně trochu věřil! Princip byl založen na poměrně komplikovaném výpočtu, který se zakládal na datech narození a spoustě jiných čísel (Pýthagoras se holt nezapřel). Mám takový dojem, že se splnilo vše, co mi vyšlo, ale přeci jen, je to už nějaký ten rok. Cosi v mysli mi říkalo, že na tom principu něco být může, ale racionálnější část mozku tvrdila pravý opak. Jistě, asi nikdy jsem tomu zcela nevěřil, ale stejně…..někdy je hezké zkusit předvídat budoucnost, někdy je to svůdnost sama..

Další zajímavé kapitolky v knize pojednávaly např. o "barometru lásky" (he he, pamatuji se na jednu svoji kamarádku, která se do tohoto úplně zbláznila…chudák…) a také snář. Ten snář sice nebyl nikterak obsáhlý, ale byla v něm pokryta všechna zásadní hesla. Často jsem si v něm četl, ale musím přiznat, že k předpovědím jsem byl skeptičtější než v případě Pýthagorova zrcadla. Rád jsem si v té celé knize listoval a pročítal jen tak - mezi řádky - zajímavé informace a prognózy, ale už jsem nic zajímavějšího nenalezl. Proč toto vše vlastně píši? Okultní věci mě vždy tak trochu fascinovaly, ale vždy jsem se také snažil dodržovat určitý odstup. Já sám osobně věřím ve svobodného člověka, který není nijak svazován či determinován nějaký osudem či dějinným úkolem (to je také důvod, proč odmítám věštění z karet či komunimus). Lidé obecně velice špatně nesou odpovědnost za své (leckdy) špatné činy, někdy je hrozně jednoduché a lehké tuto svoji odpovědnost jednoduše delegovat na osud (osud tomu tak chtěl, Bůh k sobě povolal Liborka do nebe atd…, znáte to). Proto: buďme odpovědni za své činy a věřme sami sobě. Pokud se vzdáme své odpovědnosti a určitých práv, tak se z nás (lidí) může stát pouze dav (masa), která bude snadná k ovládání. To přeci nechceme…