Liborův blog

Když jsem byl malý kluk, tak do kin krátce po revoluci dorazil Indiana Jones a chrám zkázy. Byl jsem na tom. Ohromující! Pak jsem to po letech viděl znovu a byl trochu rozčarován, protože film mě už zdaleka nebavil tak, jako v dětství. Přesto jsem si v sobě uchoval takovou příjemnou vzpomínku. No a právě tu hodně rozzářila počítačová hra od Animation Arts s názvem Lost Horizon. Pokud se necháte něčím inspirovat, tak jsou možné dvě cesty. Jít cestou pouhého plagiátu (někdy to zabírá), nebo se pokusit vzdát čest legendě. Lost Horizon se vydává - díkybohu - cestou druhou. Je jasné, že inspirace filmy a hrami s tematikou Indiana Jonese je zřejmá, ale přijímá to, dokonce si z toho občas udělá pěknou legraci. To se cení. Přístup k látce zvládli tvůrci na jedničku. Hra nás zavádí do Hongkongu třicátých let, ale jak to v podobných příbězích už bývá, tak se člověk podívá leckde :). V podstatě se jedná o klasickou "point and click" adventuru, která kombinuje v zásadě logické sbírání a

Kdepak, netoužím psát o "Alcedo atthis", ani o muži "ve znamení ledňáčka" (tedy o Václavu IV.). Ledňáčci je termín, který se úzce váže k současnému měsíci - tedy lednu. Však to znáte, konec roku s sebou přináší s sebou přináší různá předsevzetí a závazky do roku následujícího, mnoho z nich se týká ryze praktických věcí, jako je například, "začít cvičit", "zhubnout", apod. Kdo z vás to nikdy nezkusil, že? :) Různé posilovny a sportovní areály se tak v lednu pravidelně plní lidmi, kteří tak vstupují na pro ně zatím většinou nepoznaná místa, kde usilují o naplnění silvestrovských přání. Jak už to ale obvykle bývá, tak většina z nich dlouho nevydrží a o splnění slibu se pokouší tak maximálně po ten leden - od toho tedy "ledňáček". Také jsem si stihl všimnout toho, že v lednu - kdy je tedy počasí obvykle dost chladné - na běžecké stezky vybíhá větší počet jedinců, z nichž celkem dost patří mezi začátečíky. Perou se s nástrahami přírody (nále

Bývaly časy, kdy do kin nešla přehršel filmů, kdy vypravit se do kina s sebou obnášelo i nějakou tu skleničku (čehokoli) před nebo po snímku, kdy si do kin lidé brali sváteční oblečeí, protože to nebyla běžná situace, ale něco výjimečného, na co je potřeba se náležitě ustrojit. Jistě, neplatilo to vždy a pro každého, ale asi chápete co tím myslím. No a právě z takové doby je film Chartúm. Tedy ne že by se v ní odehrával, ale byl v ní natočen, což je koneckonců pro kinematografii snad i směrodatnější. U filmů zabývajících se nějakou historickou událostí je vždy problém v tom, že nemohou být striktně přesné. Výsledkem by byla pro valnou většinu diváků nekoukatelná nuda. Přiznám se, že ohledně povstání dervišů toho zase tolik nevím, což ale se nakonec ve výsledku ukázalo jako velké plus. Nevědomost bývá někdy sladká a dokáže tak filmový zážitek náležitě zpestřit. Snímek působivě zobrazuje politické pozadí britské koloniální politiky v Egyptě a Súdánu. Hlavní postava - Gordon - v podání Ch

"Rok se s rokem sešel" je jedna z oblíbených klišé frází, které se dají dobře nalepit prakticky ke každému lednovému textu a vzhledem k tomu, že na tomto virtuálním místě datluji písmenka už jedenáct let (ano, tehdy byl ministerským předsedou M. Topolánek a nějakou celosvětovou soutěž miss vyhrála jakási rodačka ze Slovenska) se mohu pohodlně vymlouvat na nedostatek dobrých jiných otevíracích vět. Nejlepší trojici hudebních desek za uplynulý rok jsem si zvykl vybírat od přelomu roku 2008 a 2009. Můžete jej nalézt zde . Je to takové příjemné bilancování, které já osobně docením třeba až po několika letech, kdy si připomenu všechny ty příjemné hudební okamžiky, na něž se v té záplavě valících se alb bohužel někdy dost brzo zapomíná. Navíc je to zážitek docela sentimentální povahy. A já trochu sentimentální určitě jsem :). Tak tady jsou. David Bowie - Blackstar Labutí píseň známého hudebního chameleona. Neposlouchá se to snadno, ale úvod roku 2016 mám spojen právě s tímto albem

Film režiséra Slávka Horáka je jeho prvotinou a soudě dle ohlasu z domoviny i zahraničí prvotinou dost povedenou. A to je samozřejmě moc dobře, zajímavý film už česká kinematografie potřebovala jako sůl. Tedy ne že by zde permanentně vznikaly výhradně samé tuposti. Vzal jsem tedy na Nový rok večer usb zařízení AVER, připojil jej do svého notebooku, nainstaloval program z přiloženého cd a ... mohl sledovat první program naší veřejnoprávní televize. Dojmy mám víceméně pozitivní. Předně jsem rád, že se někdo chopil látky, která nebývá moc často zpracovávána. Smrt a umírání není příjemné téma, takže pokud se snažíte vyloženě o líbivé pojetí svých filmů, tak se jim asi radši vyhnete, nebo je trapně ironizujete. Jistě, není to příjemné sledování a současná společnost smrt pro jistotu vytěsnila někam na periferii vědomí (a možná i proto tolik neurotizuje, ne?). Ono však není občas na škodu vylézt ze své kulturní a společenské bubliny a podívat se také (pokud možno autenticky) na životy těch d