Ledňáčci

Kdepak, netoužím psát o "Alcedo atthis", ani o muži "ve znamení ledňáčka" (tedy o Václavu IV.). Ledňáčci je termín, který se úzce váže k současnému měsíci - tedy lednu.

Však to znáte, konec roku s sebou přináší s sebou přináší různá předsevzetí a závazky do roku následujícího, mnoho z nich se týká ryze praktických věcí, jako je například, "začít cvičit", "zhubnout", apod. Kdo z vás to nikdy nezkusil, že? :) Různé posilovny a sportovní areály se tak v lednu pravidelně plní lidmi, kteří tak vstupují na pro ně zatím většinou nepoznaná místa, kde usilují o naplnění silvestrovských přání. Jak už to ale obvykle bývá, tak většina z nich dlouho nevydrží a o splnění slibu se pokouší tak maximálně po ten leden - od toho tedy "ledňáček".

Také jsem si stihl všimnout toho, že v lednu - kdy je tedy počasí obvykle dost chladné - na běžecké stezky vybíhá větší počet jedinců, z nichž celkem dost patří mezi začátečíky. Perou se s nástrahami přírody (náledí), se svým vlastním vysokým tepem i s odvahou vyběhnout ven mezi ostatní lidi. V únoru a březnu už spoustu z nich nikde nepotkáte. Ono se to se sportováním má většinou tak, že více než nějaké vrozené dispozice je zde důležitá "hlava" a vůle s určitou vytrvalostí.

Na druhou stranu je mi těch ledňáčků někdy upřímně líto. Sám znám ten pocit, kdy v lednu - v době největších mrazů - tu a tam zajdu do posilovny (když je hezky, tak by mě do té zpocené místnosti nedostali ani párem volů:)), protože venku toho moc člověk nenasportuje. Povýšené pohledy zdejších "štamgastů" skutečně nejsou něčím, co by člověka nalákalo k další návštěvě.

Prosím tak o trochu tolerance, každý v nějaké své životní etapě byl někdy oním "ledňáčkem".