Liborův blog

Snídaně u Tiffanyho je slavným filmem, ve kterém naplno zazářila herecká hvězda A. Hepburn. Pokud jste o tomto snímku nikdy neslyšeli, tak jste patrně posledních několik let strávili službou u Jupiterské důlní společnosti :-). Ale vážně. Podle mého názoru Snídaně zase až tak dobrým filmem (jak často bývá označován) není. Rozhodně to není snímek špatný, ale že bych jej zařadil do zlaté pokladnice kinematografie, tak...to bych se musel tedy hodně dlouho rozmýšlet. Hlavní hrdinkou je mladá dáma Holly (Hepburn), která si žije svůj "dolce vita" v newyorském bytě. Pořádá večírky, provokuje svého souseda - Japonce - svádí muže. To vše proto, aby si život náležitě užila. V okamžiku když ale potká mladého spisovatele Paula se vše změní, a to od základů. Film Snídaně u Tiffanyho je znám především díky velmi charizmatické herečce Audrey Hepburn, která dodala snímku potřebný šmrnc a eleganci. Nepředstavujte si její postavu ale jako mladou, emancipovanou, inteligentní dámu. V zásadě se je

Jídlo je jedním z důležitých aspektů našeho života. Jídlo je nutné k přežití, i když v našich současných podmínkách se spíše stalo prostředkem k zábavě, požitkářství. Jen málokdy cítíme hlad (pokud tak dobrovolně nechceme). Je tedy asi nasnadě nastolit si otázku, zda to, co jíme, je skutečně dobré. Nedávné výzkumy potvrdily, že naše populace nebývalé úspěšně tloustne. Jako Češi jsme dokonce "světové jedničky" v rakovině tlustého střeva. Souvislost mezi stravou a tímot "prvenstvím" je jistě více než zřejmá. Zamýšlíte se nad svým jídelníčkem? U mě osobně byly časy, kdy byla jistá šetrnost na prvním místě. Bylo mi trochu líto vyhazovat velké sumy peněz za stravu, která stejně za 5 minut skončí v bříšku a následně...no víte kde. Vedla pizza z Tesca (za 20 kč), která ale více než pizzu připomínala takový nafouklý koláč :-), a čínské polévky, které jednou v tescu prodávaly za neuvěřitelných 1,90. Připočteme-li si k tomu tehdejší akci na rohlík za 50 halířů... Dostanete sk

Je jeden velmi pádný důvod proč mám rád historii, a to ten, že i o poměrně známých událostech se můžete dovídat stále nové a nové informace a v závislosti na dostupnosti zdrojů jít takřka tak do hloubky jak jen chcete. V zásadě to přináší poznatek, že nikdo se v historii zcela vyznat nemůže, neboť už je tak obsáhlá a našlapaná, takže to náš mozek není sto zvládnout. Jaké byly průměrné srážky v Paříži v roce 1900? Jak se jmenovala první Japonka trvaleji žijící na našem území? Či,...kdo to byl Walther von Seydlitz? První otázku vám nezodpovím (nevím ji, ale asi by nebyl problém si ji někde vyhledat), druhou ano (byla to madam Mitsuko) a třetí bych rád také, neboť osud tohoto pána, to je námět na román! Seydlitz (vlevo) pocházel z aristokratické pruské rodiny. Během druhé světové války byl povýšen do funkce generála díky prolomení obležení (roku 1942) na jih od Leningradu. Paradoxní je, že jeho oponentem v té bitvě byl tehdy ještě sovětský velitel Andrey Vlasov. Hoši si však role brzy vzá

Britská skupina Radiohead patří mezi mé oblíbené kapely již pěknou řádku let. Poprvé jsem jejich sladce depresivní skladby slyšel někdy v roce 1997 v souvislosti s vydáním přelomové desky OK Computer. Mým nejoblíbenějším albem je asi deska KID A, i když musím uznat, že každé album těchto hochů z Oxfordu je jakousi malou hudební událostí. Na koncert jsem se pochopitelně těšil. Vyrazil jsem na něj společně s Pierrem. Předkapelou byli němečtí Moderate, kteří vzešli z dřívějšího projetu Apparate. Jejich minimal techno bylo příjemné a poslouchatelné. Minimálně stejně tak jako deska, která se mi rovněž líbila. Samotní Radiohead si s vystoupením dávali poměrně na čas, jejich nástup však byl dostatečnou satisfakcí. Zahráli skladby v podstatě ze všech svých desek a došlo i na moji oblíbenou Idioteque z alba KID A. Nejvíce se mi však líbila skladba Exit music z desky OK Computer, neboť jsem skutečně nečekal, že tuto klidnou, tesknou píseň zahrají. Živé předvedení však bylo dechberoucí, bez přehá

The Lodger - čily Podnájemník - je filmem, o kterém jsem nic nevěděl. Během sledování se mi však na něm stále cosi nelíbilo, což mě silně znepokojovalo. Ta hudba,...zní to jako z Psycha, ale potřebný efekt to nemá. Kamera, přibližování stěn...to vše vypadá jako z Vertiga. Psycho, Vertigo. Možná dva nejlepší filmy, které natočil A. Hitchcock. Ano, jsme na správné stopě. Film The Lodger je pouhým "rýmejkem" filmu A. Hitchcocka ze čtyřicátých let. Původní film jsem neviděl, tak nemohu posoudit to, do jaké míry se jej tato verze z roku 2009 drží. Zápletka vypadá zajímavě, ale její ztvárnění je zoufalé průměrné. Režisér David Ondaatje prostě není Hitchcok a nemá ten tolik potřebný smysl pro detailní záběry a jemné nuance filmu. Některé hry filmu jsou až příliš průhledné a očekávané finále jež má gradovat se jaksi nedostavuje. Něco k příběhu. Množí se vraždy. Dvojice detektivů (zkušený a nezkušený, kteří se nemají klasicky klišoidně zprvu rádi...) pátrají po vrahovy, který se až ná

Včera jsem se vypravil do matičky Prahy s poměrně jasným úmyslem - shlédnout klání Evropské ligy ve fotbalu mezi Slavií Praha a Červenou hvězdou Bělehrad a slovy českého mýtického hrdiny - pana Josefa Švejka - si zakřičet, "Na Bělehrád!!!". Poměrně nejasně a de facto i celkem náhodně mi do toho vstoupila nečekaná (ale o to příjemnější) kulturní vložka v podobě prohlídky kostela Sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Ano, jedná se o TEN slavný kostel, v jehož útrobách zemřelo celkem sedm československých parašutistů. Kniha potřísněná krví. Tady přímou tečou dějiny. Místo je to tedy významné a musím připustit, že i po těch letech je ze zdí dole cítit silná atmosféra. Dnes je tam přítomna skromná výstava s cca půlhodinovým snímkem popisujícím události okolo skupiny Anthropid, vraždy zastupujícího říšského protektora, apod. Vstupné činí 60 kč, ale pro držitele karet ISIC a ITIC jen polovinu. Bezesporu zajímavé místo, které mohu doporučit k výletu. Návštěva fotbalového utkání tak

Člověk by měl být hrdý na své jméno. Koneckonců je to jedna z mála věcí jež vám zůstanou, když vás o vše ostatní okradou (chmurné vyhlídky, což?). Asi nejslavnějším nositelem mého jména byl papež Liberius, který působil ve 4. století našeho letopočtu. Do dějin se nezapsal žádnými velkými heroickými činy, naopak, stal se dokonce prvním papežem, který nebyl po své smrti kanonizován. Jakožto rodilý Říman - hle! - je úzce spjat s dnešním kostelem Santa Maria Maggiore, neboť jej - respektive ten kostel, který tam stával dříve - nechal vystavět podle toho, že na onom místě 5. srpna sněžilo. Zajímavé. Ovšem zde výčet slavných nekončí. Povinnost velí zmínit ještě Liberia - preatoriánského prefekta, který žil v dnešní Itálii v 6. století. Jeho život asi nebyl zprvu nic moc, neboť sám - jakožto děcko - zažil posledního římského císaře - Romula Augusta a s ním spojený i definitivní pád římské říše, nicméně Liberius (celým jménem Petrus Marcellinus Felix Liberius) si později pěkně "rozjel&quo

Než se vhůru do oblak vznese divoký les rukou, které začnou upozorňovat na zcela důležitý, elementární fakt, že "Odcházení" není ani tak kniha, jako spíše divadelní hra, tak bych chtěl rovněž upozornit na důležitý elementární fakt, že hru jsem neviděl, jen četl. Z Havlových her jsem viděl v divadle pouze Pokoušení, zbytek jsem "jen" četl, byť to je - dle Havla - činnost obdobná zacházení s polotovarem :-). Mnoho se o (zatím) poslední Havlově hře napsalo.... a právem! Nestává se přece tak často, aby bývalý prezident napsal divadelní hru, navíc od jeho poslední hry uplynulo...pokud mě paměť neplete cca něco málo přes 20 let. To už je pěkná řádka let vhodných pro kontemplaci. I v této hře však Havel zůstává věrný "svému" žánru - absurdnímu dramatu. Hlavní postavou je Rieger, bývalý kancléř, který odchází ze své funkce, balí si věci, stěhuje se a má být ve funkci následován ambiciozním Vlastíkem Kleinem, který se sice zaklíná podobnými etickými principy jako R

Asi se všichni shodneme na tom, že politická situace v naší zemi je hodně vyostřená (byť stále v mantinelech demokratismu). Obzvláště mezi mladými lidmi (snad vyjma těch z KSM :-)) se náchylnost k levici projevuje poměrně málo (nemám to podepřeno výzkumem, jde jen o subjektivní dojem). Organizují se internetové skupiny (třeba ty na ksichtknize), které mají jen jeden hlavní cíl, a to denunciovat komunismus. V zásadě je pak ale minimálně podivné proč svoji kritiku směřují spíše do řad ČSSD, než do řad KSČM - kteří přece k této ideologii mají o poznání blíže. Vím, pokud si porovnáte volební programy obou stran, tak tam mnoho velkých rozdílů nenaleznete. Podívejte se - pokud jste na ksichtknize - na ony skupiny, či - pokud nejste - na stránku www.oranzada.cz . Není třeba dlouhého klikání, aby se člověk přesvědčil, že sociálně demokratické ideály jsou dle autorů webu "nemorální, zhoubné a nelogické". Vědí vůbec jaké jsou tyto ideály? Osobně nepatřím mezi příznivce komunistické ide

Film Pay it forward (česky Pošli to dál) není buhvíjakým nadčasovým dílem s přesahujícím významem. Přesto se mi film - i přes jeho zjevné nedostatky - líbil. Zápletka je celkem jednoduchá. Mladý studentík (Osment) Trevor žije jen se svoji matkou (Helen Hunt), neboť jeho otec (Jon Bon Jovi) je nenapravitelný alkoholik, který k tomuto nešvaru svádí i matku. Když Trevor v rámci předmětu občanské výchovy od učitele (Kevin Spacey) s podivně znetvořenou tváří dostane za úkol vymyslet jak by se měl zlepšit svět vrhne se na tento problém s plnou silou a zápalem. Vždyť je to prosté, stačí jen když každý člověk pomůže třem lidem a ti potom stejnému počtu jedinců (viz obrázek). Ano, děj je zajímavý a bezesporu je jedním z hlavních deviz tohoto filmu. Horší už je to s celkovým vyzněním, které v režii Mimi Leder (např. Peacemaker) nabývá tu většího, tu menšího kýče. Vrcholem je pak závěrečná scéna, která mi jinak docela dobrý dojem ze snímku trochu pošramotila. Objevuje se zde také poměrně dost zná

Člověk by si měl dávat dobrý pozor na to, co čte. Člověk by si měl dávat dobrý pozor na to, co čte. Člověk by si měl dávat dobrý pozor na to, co čte. Ne, ještě nejsem senilní a ani není závada na vašem monitoru (či na čem se vám tento text zobrazuje). Jen jsem si řekl, že třikráte vyřčená pravda by mohla mít sílu takřka magickou (viz staré pohádky a magičnost čísel 3 a 7). Ono je totiž fakt dobré vybírat si ke čtení jen to "nezávadné". Šikovný manipulátor vám ve svém článku podstrčí někdy docela prostoduché lži zabalené v pěkném celofánovém papíru s kytičkami. Jenže jak na to..., ouvej, to je problém. Už několikrát předtím jsem zde kritizoval předimenzovanost médií (první na ráně je vždy internet, co?) jakožto komunikačních prostředků sloužících člověku, ale také - a na to by se nemělo zapomínat - i PRO člověka. Jde o to ale pro jakého. Konkrétních případů je celkem dost. Zavítám raději ale stejně do vod, ve kterých mé nohy stojí pevně zhruba jako opánky Krista na Genesaretsk

Možná jste si zvědavě říkali kam že to ten nebohý Libor zmizel. Kampak zavítaly jeho kroky? Inu. Sázava. Pokochejme se proto některými fotkami se stručnými komentáři. Toto je známý Sázavský klášter. Středisko slovanské vzdělanosti v časech dávno minulých. Dnes tam jsou poutavé prohlídky trvající cca 50 minut. Zakladatelem byl kníže Oldřich a poustevník Prokop (později svatý), i když s tím jeho poustevnictvím to zase asi tak horké nebude. Měl syna (který vedl klášter po něm) a vlastnil i četné pozemky... V Sázavském klášteře se nachází pravý poklad. Malba Panny Marie ve stavu ...ehm...jiném :-). Takových obrazů je po celé Evropě jen osm. Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá. Inkvizici se podobné praktiky zcela jistě nelíbily. Nedílnou součástí krajiny Sázavska je i hrad Český Šternberk. Jeden z nejstarších hradů u nás je dnes v soukromém vlastnictví (pana Šternberka, jak jinak) a má se čile k světu. Půvabná je například knihovna hradu, kde jsou svazky z 18. století a pod nimi i knihy st

Přiznám se upřímně a bez mučení, že dosud jsem žádného Pottera v kině neviděl (tedy až do včerejšího dne). Všechny předešlé části jsem shlédl na svém dvd přehrávači. Atmosféra kina má však v mnoha ohledech své velké přednosti. Navíc když vám uznají ještě slevu na ITIC... a mají i akci na nějaký výhodný nápoj. Inu, slibný začátek. Filmový Potter byl navíc promítán i s poněkud nečekanou přestávkou, která ale z marketingového hlediska jistě přišla brněnskému Špalíčku (to je kino v Brně, pokud to nevíte) bezesporu vhod. Filmové efekty jsou v HP6 na velice dobré úrovni, barvy vůbec nehýří pestrostí prvních dílů, ale více a více se zatemňuje (zcela v intencích knih). Režisér David Yates dokázal uto poměrně obsáhlou knihu redukovat na únosnou míru, takže fanoušci knihy o nic moc důležitého nepřijdou (a nečtenáři stejně nic nepoznají, ale zato se neméně skvěle baví, jak mi potvrdila slečna I., která si dosud o Potterovi nemyslela nic valného). Vše má švih a spád, a to je u podobného žánru jen

Watership down - slavná dobrodružná kniha Richarda Adamse se v roce 1978 dočkala svého filmového zpracování. Příběh pojednává o skupině králíků, kteří - před blížící se katastrofou - utíkají pryč najít si nový domov. Zápletka je poměrně zajímavá a mnohdy - ačkoli by to neznalý divák soudě dle prvních obrázků asi nečekal - i docela ponurá. Některé scény doslova vyvolávají bídné pocity malých králíčků ztracených ve velikém světě plném odpudivých stvoření (pes, kočka, liška, atd.). Pochopitelně, film je vhodný pro děti, ale tu a tam zde jsou záběry ze kterých by si lidský potěr mohl odnést nejednu nepříjemnou vzpomínku (nicméně v kontextu současné animovaných filmů pro děti to není zase nic tak nemístného). Slabinou filmu je pak to, že se snaží převyprávět patrně velmi komplikovaný a spletitý děj knihy do podoby cca 100 minut, takže divák se brzy trochu ztrátí ve velkém počtu postav. Navíc se ve filmu objevují i termíny z "králičího jazyka", kterými malí hopsalové obdarovávají j

Britští Kasabian jsou skupinou, která zatím vydala - podle mého názoru - asi nejlepší hudební desku právě probíhajícího roku. Trochu odvážné tvrzení, že? Hudba Kasabian bývá často přirovnávána ke slavným Primal Scream. Jedná se o kombinaci rocku a elektroniky s podmanivým zpěvem. Jejich poslední deska (The West Rider Pauper Lunatic) je velmi silná a v podstatě neobsahuje slabá místa (tzv. vatu). Začíná ráznou skladbou "Underdog", pokračuje místy až jemně beatlesovskou "Where Did All The Love Go?", aby na ni bylo v zápětí navázáno temnou elektronikou "Swarfiga". Asi nejsilnější skladbou na desku je podle mě písnička shodná s názvem alba. Začíná tajemným hlasem, na který navazuje příjemná kytarová melodie, která se poté dostane do zajímavých psychedelických poloh se smyčci. Album je tedy hodně pestré, což mi vždy imponovalo. O něco méně mi již sice imponuje image hlavního zpěváka Toma (to je ten pán v levé části fotografie alba), která by se asi lépe vyjímal