Němci proti Němcům

Je jeden velmi pádný důvod proč mám rád historii, a to ten, že i o poměrně známých událostech se můžete dovídat stále nové a nové informace a v závislosti na dostupnosti zdrojů jít takřka tak do hloubky jak jen chcete. V zásadě to přináší poznatek, že nikdo se v historii zcela vyznat nemůže, neboť už je tak obsáhlá a našlapaná, takže to náš mozek není sto zvládnout. Jaké byly průměrné srážky v Paříži v roce 1900? Jak se jmenovala první Japonka trvaleji žijící na našem území? Či,...kdo to byl Walther von Seydlitz?

První otázku vám nezodpovím (nevím ji, ale asi by nebyl problém si ji někde vyhledat), druhou ano (byla to madam Mitsuko) a třetí bych rád také, neboť osud tohoto pána, to je námět na román!

Seydlitz (vlevo) pocházel z aristokratické pruské rodiny. Během druhé světové války byl povýšen do funkce generála díky prolomení obležení (roku 1942) na jih od Leningradu. Paradoxní je, že jeho oponentem v té bitvě byl tehdy ještě sovětský velitel Andrey Vlasov. Hoši si však role brzy vzájemně vyměnili. Poté, co byla 6. armáda (k níž náležel i Seydlitz) obležena u Stalingradu, tak právě Seydlitz ostře odsoudil Hitlerovy plány a plánoval proražení. Možná tato zkušenost v něm mohla způsobit jistný názorový zlom, neboť krátce po kapitulaci se stal důležitým členem "Národního výboru Svobodné Německo", což je (respektive byla) organizace, na kterou se i dnes v Německu pohlíží dosti nejednotně. Tyto - a podobné - organizace totiž byly hojně využívány sovětskou propagandou a pro mnoho Němců se chován jejich aktérů rovnalo (a i dnes rovná) vlastizradě. Tento - jak se mu přezdívalo - "Seydlitzův sbor" se postupem času (jak přibývalo válečné trápení Třetí Říše) poměrně rozrůstal. Připojilo s k němu dokonce celkem 63 německých generálů, mezi nimi - po delším váhání - i samotný Paulus. Pochopitelně, tyto aktivity jistě nebudily v domovině radost. Rodina generála Seydlitze byla umístěna do koncentračního tábora a nad samotným generálem byl vynesen ortel smrti (který byl anulován až v roce 1956). Vězení se však stejně nevyhnul, neboť v roce 1950 byl odsouzen na 25 žaláře, z nichž si jich odseděl ale "jen" 5. Seydlitz zemřel v Brémách roku 1976.

Seydlitz nebyl osobou zase až tak důležitou, aby se o ní psalo mnoho knih (v češtině je snad jen jedna, a to "Němci proti Hitlerovi" z roku 1961), jedná se spíše o postavu kuriozní a zajímavou. Tak by bylo záhodno chápat i tento článek. Seydlitzův sbor se v podstatě do přímé bitevní konfrontace s Wehrmachtem (tedy svými bývalými druhy) - narozdíl od Vlasova - nedostal. Jeho činnost spočívala v oblasti sovětské propagandy. Narozdíl třeba od Sophie Scholl a jiných pak názor společnosti na "případ Seydlitz" není jednoznačný. Jedná se podle vás spíše o pošlapání důstojnické hrdosti (většina důstojníků v zajetí "nekolaborovala") nebo o čin hrdinství směřujícímu k odstranění nacismu?