Liborův blog

Po dlouhé době jsem zavítal na fotbalový stánek pražské Viktorie. Má poslední zkušenost byla poněkud hořkého zrna (rok 2014 a pořážka Slavie od domácí Viktorky), leč tentokrát jsem vyhlížel snadný úspěch. Cílem sešívaných v MOL CUPU (jak se jmenuje náš národní fotbalový pohár) byli fotbalisté Vyšehradu (toho času na 13. místě druhé ligy). Pro Slavii, která v současnosti exceluje v Champions League, je to takový drobný předkrm. Míč je však kulatý a fotbalový David si nejednou vyšlápl na Goliáše (jak nám nedávno dokázal třeba anglický Colchester)... Slavia zápas zvládla bez problémů, výhra 8:0 hovoří za vše. Média ale spíše než analýza zápasu zaměstnávaly texty o herci Jakubovi Štáfkovi, který za Vyšehrad nastoupil coby fiktivní seriálová postava Lavický. No a mně to přijde trochu jako pitomost a neúcta k národnímu fotbalovému poháru. Zkusím v několika bodech napsat proč. 1. Někdo to může přirovnat ke známému startu herce Trojana (na 5 minut) v utkání druhé ligy za Bohemku. Podle mě to ú

Táborská republika je rozsáhlé (776 stran) dílo ve své době hodně uznávaného autora, který dnes sice není zapomenut (Kladivo na čarodějnice vyšlo znovu asi před 10 lety), ale mezi nejčtenější spisovatele určitě nepatří. Není se čemu divit, Kaplický byl už od mládí zapálený radikální socialista (do KSČ však nikdy nevstoupil) a z jeho díla to je docela poznat. To však neznamená, že by jeho knihy byly vyloženě tendenční, naopak, vždy mi přišlo, že Kaplický se ve svých knihách snažil zbavit minulost zbytečně sentimentálního nánosu. Na sled událostí sice důsledně nahlíží svoji optikou, což by však šlo napsat o drtivé většině autorů - a upřímně, pokud mám porovnat např. s nedávnou Vondruškovou Husitskou epopejí, tak jednoznačně volím Kaplického. Táborská republika začíná rokem 1420 se vznikem samotného Tábora. Kniha má tři části (Lid vyvolený, Na množství nehleďte, Pakosti a drabanti). Kaplický tu nastiňuje vývoj táborské obce (republiky - po vzoru Benátek), kdy tu na počátku nacházíme velký