Václav Kaplický - Táborská republika (1969)

Táborská republika je rozsáhlé (776 stran) dílo ve své době hodně uznávaného autora, který dnes sice není zapomenut (Kladivo na čarodějnice vyšlo znovu asi před 10 lety), ale mezi nejčtenější spisovatele určitě nepatří. Není se čemu divit, Kaplický byl už od mládí zapálený radikální socialista (do KSČ však nikdy nevstoupil) a z jeho díla to je docela poznat. To však neznamená, že by jeho knihy byly vyloženě tendenční, naopak, vždy mi přišlo, že Kaplický se ve svých knihách snažil zbavit minulost zbytečně sentimentálního nánosu. Na sled událostí sice důsledně nahlíží svoji optikou, což by však šlo napsat o drtivé většině autorů - a upřímně, pokud mám porovnat např. s nedávnou Vondruškovou Husitskou epopejí, tak jednoznačně volím Kaplického.

Táborská republika začíná rokem 1420 se vznikem samotného Tábora. Kniha má tři části (Lid vyvolený, Na množství nehleďte, Pakosti a drabanti). Kaplický tu nastiňuje vývoj táborské obce (republiky - po vzoru Benátek), kdy tu na počátku nacházíme velký idealismus, zapálení pro věc kalicha a spravedlnosti a na konci pak jen ozbrojené houfy lupičů, bohaté měšťany, kteří myslí primárně na svůj váček s mincemi, apod. Přišlo mi, že pro tento vývoj mohl Kaplický použít i vlastní zkušenosti z legií v Rusku, které později vylíčil ve své knize Gornostaj. Na textu je také vidět, že autor sám si prošel válkou a válečným tažením v roli vojáka. Popis putování armád krajinou, pustošení země a vymáhání zásob po chudých vesničanech působí velmi reálně. Ve výsledku je pak vesničanům celkem jedno, zda jejích vsí táhnou zrovna vojska s kalichem ve znaku, či křížová výprava.

Co bych trochu vytkl je zobrazení Jana Žižky, ke kterému je Kaplický podle mě až příliš "politicky korektní". V podstatě je tu slavný hejtman líčen jako dobrotivý a spravedlivý muž, trochu asketa upřímný ve víře, který se sice někdy nechá unést emocemi, ale vždy je to "v zájmu věci". Pravda však je, že i Žižkovi Kaplický připouští na sklonku života určitě pochybnosti (měli jsme ty pikarty upalovat?).

Táborská republika se mi navzdory svému rozsahu četla velmi dobře. Hodně kladně oceňuji citlivé zapracování různých dobových prohlášení ("naseruť vám v hrdla!"), i dobré promísení archaického jazyka s dnešní češtinou. Pozoruhodné jsou i miniaturní lidské osudy, ať už reálných historických postav či těch smyšlených (pasáže s Janem ze Srlína a písařem Pešou patří mezi to nejlepší v knize), které jen dokreslují celkovou dobovou mozaiku. Těžko samozřejmě říci do jaké míry odpovídá skutečnosti 15. století, ale v mnoha ohledech na mě působila dost přesvědčivě.