Liborův blog

Film Už je tady zas vznikl podle stejnojmenné knihy Timura Vermese. Ve zkratce popisuje život nejoblíbenějšího nacistického diktátora - A. Hitlera - v roce 2014. Stalo se totiž něco nemožného, Hitler se ze svého bunkru - krátce před smrtí - jaksi na obláčku mlhy (která teda připomíná hlavně smrdutý pekelný dým) přesunul takřka do současného Německa. A že se nestačí divit. Pryč jsou doby pyšného a rasově unifikovaného Dojčlandu, nebohý Adolf se potácí v krásném, moderním multikulturním městě (kam se poděli všechny ty trosky po Rusácích, kde jsou vidět zbytky řádění židobolševických hord?) a zprvu vůbec nechápe, což je celkem pochopitelné, 70 let je prostě dlouhá doba. Ulice lemují stánky Turků (vůbec těch je tu nějak moc, došlo snad ke spojení s Osmanskou říší...? - klade si Dolfi otázku), nikde není znát patřičná nacionální hrdost a lidé vůbec nezdraví tím správným zvednutím ruky. Podivný svět. Nebyl by to ale Hitler, aby se v něčem takovém po chvíli nezorientoval a nezačal z toho těži

Asi nebude moc překvapivé, když napíšu, že téma snadnějšího ozbrojení občanů ČR je docela palčivou otázkou, která je takříkajíc "na pořadu dne". Ono se stačí třeba podívat i na probíhající volební kampaň (a u nás je prakticky jedno kam se volí, témata vznikají dle aktuální nabídky a moc nemusí sedět s agendou úřadu kam volba směřuje), kde dominuje téma bezpečnosti. I taková sociální demokracie slovy pana hejtmana Petery tvrdí na volebním plakátě, že "bezpečnost je na prvním místě". Ano, je to důležité, nicméně mám dojem, že náš kraj pálí i jiné problémy než je bezpečnost (například zábory zemědělské půdy). Na bezpečnost se asi lépe slyší. Byly časy, kdy jsme si té bezpečnosti užili až přehršel. Dokonce policie sama byla veřejnou bezpečností (a místní vtipálci jejich vozy překřtili na výjezdní auta třídy pátá bé). V éře po 11. září ale bezpečnost znovu nabyla na významu, i Evropa si prostřednictvím svých občanů uvědomila, že může být zranitelná. Tedy ne že by předtím

Charlie Beats je snědý a vlasatý pán ze Sicílie (z města Sicicly), který se občanským jménem nazývá Adriano Alecci a v hudební branži se jako DJ často věnuje stylům jako je třeba deep house, či progressive trance. Deska Clouds z letošního roku je však více v rytmu pomalejších motivů s prvky ambientu. Docela mám rád koncepčně pojatá alba. Líbí se mi, když se na pozadí line něco jako příběh. Nevýhodou je, že jednotlivé skladby pak nejlépe působí právě v onom celku. Tady takový problém nemám. Cesta na Mars je poutavá i v instrumentálním podání, navíc dost často jde do velmi příjemného retra, což mi přijde k tématu dost vkusné, protože zlatý věk dobývání vesmíru (první lety Apollo, atd.) jsou už dávno pryč a na bombastické návrhy kolonizace jiných planet pomalu sedá prach. Deska se mi poslouchala moc dobře, snad za to může její zvuk, který mi místo evokoval francouzské Air, snad celková retro atmosféra, možná i pohodová stopáž, která činí jen něco přes 30 minut (ideální na cestu do práce).

Nadchází doba dalších voleb, což v realitě ČR znamená jistá specifika, bizarností kampaní počínaje a nastolením témat, která třeba s podstatou typu samotných volbech (volby do kraje a části Senátu) moc nesouvisí, konče. Ale což, ono to asi není jen české specifikum. Všiml jsem si volebního plakátu jednoho lehce obskurního hnutí (nebo bloku, teď nevím), který požaduje "žádné peníze pro politické neziskovky." Na jednu stranu jsem rád, že se zdo docílilo většího levelu a autor textu je schopen odlišovat neziskovy a nenadávat jim tak en bloc. S trochou naivity věřím tomu, že až na několik velmi sobeckých jedinců by snad existence organizací, které pomáhají například zdravotně postiženým začleňovat se do společnosti, nemusela vadit. Krásným příkladem je třeba Ramus , který podle mého názoru dělá kvalitní a záslužnou činnost, plus navíc každoročně pořádá prima běžecký závod, což je možná víc než dělá nějaké politické hnutí. Zajímavá je ale také ta vazba "politická neziskovka&q

A. Babiš je typem politika (ano, je politikem, i když to sám dlouho popíral), který se poměrně často choval jako slon v porcelánu. Neměl zažité jemné politické řečnické kličky, diplomatická vyjádření, kterými by si nenaklonil koaliční potenciál, apod. Někdo může říci, že je to dobře, protože je (respektive byl, nyní je na tom lépe, naučil se lépe česky a umí odpovídat vyhýbavěji) upřímný a říká, co si myslí. Nevím, zda je tomu skutečně tak, politikům do hlavy nevidím. Zajímá mě však trochu jiný aspekt toho všeho. Domnívám se totiž, že politik by měl být co se týče svých vyjádření hodně obezřetný. Asi bych to přirovnal k manažerovi nějaké významné společnosti, ten také nemůže být za všech okolností zcela upřímný a otevřený, nemůže například tvrdit do novin, že se chystá fůzovat s tou a s tou společností. To se v byznysu prostě většinou nedělá. Politika sice není byznys (nebo by jím být asi ani moc neměla), ale i zde někdy platí "mlčeti zlato". V mediální době, je totiž celkem