Už je tady zas (Er ist wieder da) 2015

Film Už je tady zas vznikl podle stejnojmenné knihy Timura Vermese. Ve zkratce popisuje život nejoblíbenějšího nacistického diktátora - A. Hitlera - v roce 2014. Stalo se totiž něco nemožného, Hitler se ze svého bunkru - krátce před smrtí - jaksi na obláčku mlhy (která teda připomíná hlavně smrdutý pekelný dým) přesunul takřka do současného Německa.

A že se nestačí divit.

Pryč jsou doby pyšného a rasově unifikovaného Dojčlandu, nebohý Adolf se potácí v krásném, moderním multikulturním městě (kam se poděli všechny ty trosky po Rusácích, kde jsou vidět zbytky řádění židobolševických hord?) a zprvu vůbec nechápe, což je celkem pochopitelné, 70 let je prostě dlouhá doba. Ulice lemují stánky Turků (vůbec těch je tu nějak moc, došlo snad ke spojení s Osmanskou říší...? - klade si Dolfi otázku), nikde není znát patřičná nacionální hrdost a lidé vůbec nezdraví tím správným zvednutím ruky. Podivný svět.

Nebyl by to ale Hitler, aby se v něčem takovém po chvíli nezorientoval a nezačal z toho těžit.

K filmu jsem přistupoval jako k poněkud zvláštní komedii, což zhruba do její polovičky také tak funguje. Některé momenty jsou skutečně zábavné (Adolf si zřizuje mailový účet, či třeba když je šokován přítomností hloupých pořadů v televizi), ale s postupující minutáží snímku se vkrádají nepříjemné otázky a tak trochu i obavy. Scény, kdy Dolfi potkává na ulicích korzující lidi a vstupuje s nimi do vzájemné interakce, totiž nejsou nijak vedeny scénářem. Z řečí kolemjdoucích se určitě vybralo jen to, co bylo zajímavé a šokující, nicméně poznámky některých lidí stran toho, že "té demokracie je u nás až příliš a že by to někdy chtělo někoho silného, kdo řekne stop", to se neposlouchá zrovna příjemně...

Adolf Hitler nám tak opětovně vstupuje do světa, v němž jsou lidé do jisté míry rozčarováni z politiky a náchylní k poslouchání nějakého silného vůdce, který rozhodne za ně a vyvede je z krize (ať už se jedná o krizi skutečnou, nebo jen umělou). Jistě, židovská rétorika se už nenosí, ale najít si nějakou jinou menšinu není moc náročné. Závěrečná scéna s pochody neonacistů a z demonstrací Pegidy, jež Adolf glosuje slovy "s tím můžu pracovat" zanechavájí z filmu, který jsme možná neoprávněně považovali za komedii, ztuhlý úsměv na rtech.

Kdepak, Hitler se nemusí vracet, on totiž nikdy neodešel.