Liborův blog

Svět je plný paradoxů. Operační systém windows (jedno jaká verze) je stále terčem různých vtipů a posměšků, nicméně stále si velmi bezpečně drží post jedničky na tomto trhu. Zpěváci v ČR dostávají ocenění bez toho, aby v poslední dekádě vydali nějaké skutečné album a Slovensko hraje osmifinále MS ve fotbale, zatímco naši borci se opalují někde na dovolené. Politická strana Věci Veřejné (VV) se před volbami holedbala tvrzením, že se jedná snad o první stranu, jež skutečně prosazuje principy "přímé demokracie". Těžko říci, zda si každý z jejich voličů skutečně uvědomil co to ta "přímá demokracie" vlastně je. Jak mám však chápat postoj strany během vyjednávání (ano, vím, vyjednávat s politickými dinosaury je těžké :)), kdy se pravděpodobně do koaliční dohody  nedostane zákon o  (obecném) referendu ? Samozřejmě chápu, že politika je umění kompromisu a že během jednání o tvorbě vlády, jež se bude sestávat patrně z členů 3 politických stran, je nutno učinit nějaké ústupky

Komiks je svébytné literární médium, které má však v našich zeměpisných šířkách trochu sklony k tomu být spojováno hlavně s dětmi a mládeží. Nebývá zvykem, aby dospělí komiks četli. I to se však u nás pomalu mění. Já osobně mám ke komiksu celkem pozitivní vztah. Když jsem byl malý, tak jsem pochopitelně jako většina mých vrstevníků vášnivě hltal všechny ty Čtyřlístky, Asterixy (vycházl v Sedmičce pionýrů) a Duck Tales (po roce 1991). Už tehdy se zde objevovaly komiksy, které nebyly vysloveně dětské, rád bych zmínil třeba fantastickou Kruanovu cestu s vynikající kresbou Františka Kobíka (možno stáhnout zde ), jež se dočkalo i pokračování s názvem Kruan a bohyně, což však úrovně první série bohužel nedosáhlo. Trochu si vzpomínám i na další skvělý komiks s výraznými prvky sci-fi, tuším že se jmenoval Galaxie. Tyto skvělé příběhy (jak po grafické, tak i po scenáristické stránce) tehdy vycházely v časopise ABC (který jsem - přiznávám - jeden čas kupoval právě kvůli nim). Krátce po revoluci

Léto v Berlíně (český překlad nám zdůrazňuje místo, kde se děj odehrává, byť pro film samotný to zase až tak důležité není) jsem viděl včera v Goethe institutu. Nutno dodat, že film bylo možno vidět zdarma.  Žánrově se jedná o tragikomický příběh 2 žen (věkem okolo 35 - 40 let), které nezažívají úplně úžasný život. Nika pracuje jako ošetřovatelka a pečovatelka starých lidí a rozvedená Katrin se stará o svého syna - který zrovna malými krůčky směřuje ke chlapecké pubertě - a pokouší se najít si nějakou práci. Nic z toho se jim ale zrovna na výbornou nedaří. Jakýmsi východiskem z trudné životní situace je pak pro obě ženy balkón, ze kterého vždy v noci s doprovodem několika lahví vína (červeného!... bílé asi nepijí...) shlížejí na svět dole pod sebou a dopřávají si vzácných chvilek štěstí. Velkým problémem pro obě dámy je rovněž neexistence nějakého volného a aspoň minimálně přitažlivého samce v jejich "lovišti", tedy až do té doby, než se objeví Ronald (nebo Roland?), jehož př

Chcete se podívat na naši krásnou zemi v roce 1953? Bezesporu. Stroj času však měl naposledy k dispozici H. G. Wells. Nemusíme však truchlit. Na serveru http://kontaminace.cenia.cz/ se můžete klidně podívat na letecké snímky státu. Rozlišení pochopitelně není moc vysoké, ale jednotlivé domy se dají celkem bez problémů rozpoznat. Některá místa za těch více než padesát let prošla docela velkou změnou, ale na jiných se půlstoletí, z pohledu z ptačí perspektivy, takřka nepodepsalo.

Ano, hraje se mistrovství světa v kopané a já - ač se za fotbalového fanouška považuji - jsem zatím skoro žádný zápas ani neviděl. Nějak mě to bez účasti našich hochů moc netáhne. Prý jsem ale zatím o nic moc nepřišel, neboť takřka všechny zápasy nabízejí dost nudnou hru. Škoda, možná je to trend současného fotbalu (takže pohříchu mohu tvrdit, že borci SK Slavia hráli minulou sezónu zcela dle světových trendů :-)). Na mistrovství ve fotbale se těšilo mnoho fandů. Mně osobně však krom hry odpuzuje ještě přítomnost šílených trubek vuvuzel, které z krásné fotbalové atmosféry dělají rojení včel v úlu. Fakt hrůza. Sice jsem toho ze šampionátu moc neviděl, ale těch několik minut mi stačilo. Zvuk trubek se prý pohybuje na hranici snesitelnosti lidského ucha. To by mě zajímalo, co tomu říká hygienik.... Šampionát ale přináší i další věci, na které se ve všeobecném jásání trochu zapomíná. Kvůli výstavbě rozsáhlé infrastruktury se v JAR mnoho obyvatel dostalo do stavu nouzového vystěhování. Bylo

On by sice název mohl svádět k tomu, že článek bude - opět - o politice... Kdepak. A když, tak v hooooooodně širokém smyslu :). Napadla mě totiž otázka, což si takhle pořídit nějaké domácí zvířátko? Svůj úmysl jsem pochopitelně prokonzultoval se Slečnou I., což však přivodilo jen další otázky. Předně, již od útlého věku jsem silně tíhnul k rozličným zbarveným opeřencům - papouškům, andulkám, apod. Několik z nich jsme doma dokonce vlastnili, ale nikdy jsem se neodvážil učit je nějaká sprostá slova :-). Slečna I. však má k těnto opeřencům dosti rezervovaný vztah, neboť naproti tomu v jejím útlém věku ji jeden takový opeřenec napadl svým ďábelským zobáčkem, podle ji zranil a tím v jejích očích dehonestoval celé papouškovské plémě. Škoda. Představte si, že ani osvědčené argumenty o tom, kterak si s papouškem můžete krásně poklábosit nepomáhají. Asi budeme muset přijít s nějakým kompromisním zvířátkem. Kůň? Nějaké návrhy? Ale rybičky nechci. Karin mi určitě doporučí morčata :-), což?

Jako každý rok, tak i tento jsem si pořídil snímek před výše uvedenou skálou. Je to taková pěkná tradice (kterou praktikuji od roku 2005, viz fotky z minulých let). Jsem zvědav jak dlouho mi focení ještě vydrží. Fotografem byl tentokrát pan JLC. Když jsme se procházeli zpět, tak jsme našli několik podivných nápisů na zdech, očividně pocházely od stejné osoby. Je to trochu jiná forma "street artu" (či jak to nazvat), než všudypřítomné a někdy už trochu přeplácané a nudící graffity. Takové krátké nápisy mi někdy trochu připomínají poznámky naškrábané na dveře pánských (na dámské pochopitelně nechodím,...dobrá, tak jednou v Lucerna music baru, ale to bylo akutní....) toalet. To se člověk dozví věcí... A na závěr to nejdůležitější.

"Člověče" je snad nejpopulárnější desková hra v ČR. Mnoho lidí se domnívá, že hra pochází z naší země, ale bohužel tomu tak není (možná jste před nedávnem zaznamenali snahu jednoho českého podnikatele o registraci této hry). Do Evropy ji přivezli z Indie Angličané. Docela by mě však zajímal anglický název této hry. Nemohl by někdo pomoci? Vím, že v němčině se používá výrazu "Mensch  ärgere dich nicht" , ale v angličtině to jistě také musí mít nějaké jméno. Zaslechl jsem pouze název "Sorry", což je sice výstižné, ale tak nějak bych čekal název o něco delší. Nedávno mě kdosi přesvědčoval, že ten pravý anglický název je "Sorry People". Mně osobně by se docela zamlouval "Don´t be angry".

Ondřeje Neffa bude s největší pravděpodobností jistě znát. Jedná se o osobu vpravdě renesanční (co se literatury týče). Já osobně jsem s ním první literární kontakt měl coby malý chlapec čtoucí comicsy Káji Saudka, ke kterým psal právě O. Neff "scénář". Nějakou dobu působil i v kultovní Ikarii a známý je rovněž jeho "neviditelný pes" (a to nemluvím o aktivitě při překládání a propagaci J. Verna). Románová tvorba páně Neffa se mi docela dlouho vyhýbala. Ano, znal jsme trilogii Milenium, ale nikdy jsem se nedostal k tomu si ji přečíst. Teď ale - díky slevové poukázce od Slečny I. - jsem vyrazil do pražského Luxoru a ze všech tamních publikací mě nejvíce upoutala ta s prostým názvem Tma (autor Ondřej Neff). Ondřej Neff tuto knihu chtěl původně nazvat "Tma jako v prdeli", ale název posléze trochu zkrátil. Prvotní inspirací mu sice byla nějaká pohádka, nicméně z ní nenechal takřka kámen na kameni a v roce 1998 napsal tento svůj pravděpodobně nejlépe hodnocený r

Oba výše jmenované sporty se řadí do kategorií sportů při jejichž vyslovení mnozí učiní pomyslné uvozovky. Není se čemu divit. Nejde zde o to podávat maximální fyzické výkony, ale hlavní je se soustředit, mít klidnou ruku a přesně mířit. Takové sporty pro pohodlné, chtělo by se říci. Curling jsem v životě nehrál, byť k němu mám jedním způsobem dost blízko. Pan Č. (krycí jméno, které se nic nezadá s Cibulkovými seznamy) totiž působí na sekretariátu českého curlingového svazu ( http://www.curling.cz/ ) a díky němu jsem se před nedávnem dostal na jednu pěknou večeři (all inclusive!!) pořádanou u příležitosti čtvrtého ročníku curlingového kempu pro dospělé v Praze. V ČR není curling zrovna moc rozšířený - na vině patrně bude fakt, že je tu v podstatě jen jedna curlingová hala - zaregistrovaných máme zhruba 500 hráčů (hráček). Osobně bych si rád tento sport někdy zkusil, neboť při sledování v televizi (Olympijské hry) mě vždy fascinoval ten pohyb dvojice s košťátky (omlouvám se panu Č. za n