Liborův blog

Venku naši zem konečně trochu rozzářilo sluníčko a dalo tušit jak bude několik dalších dní vypadat. Ano, jaro je tady v celé své kráse. Některé stromy jsou ještě stále takové ošklivě "zimovitě" holé, ale nebude to trvat dlouho a vše krásně rozkvete, třeba jako na tom obrázku, který mám tady nahoře. Je to moc hezké, že? Vzpomínám si ná scénu z jednoho vietnamského filmu, kde muž kamsi vede dívku, která má zavázané oči. Když dorazí na místo, tak ji muž šátek z očí sejme a ona vidí jarní stromy a lístečky ze stromů, které žene vpřed silně foukající vítr. Mají přesně takovou barvu jako ty lístky na obrázku nahoře. Prostě nádhera. S jarem ale také přichází mnoho nepříjemných věcí. Nastanou dny, kdy toho tepla zase bude trochu více než je zdrávo (ale to nám zatím v březnu ani v dubnu asi moc nehrozí) a také si na nás může zasednout nepříjemná jarní únava. Možná má ta potvora nějaké kořeny v zimním spánku, který tak trochu ve své mysli třeba i prožíváme. Po probuzení je totiž člověk

Rabbit proof fence Tento zajímavý příběh se odehrává v Austrálii roku 1931. Místní vláda se chystá na velmi svéráznou politiku vůči míšenskému obyvatelstvu, konkrétně chce převychovat jejich děti a naučit je "správným" způsobům bílých obyvatel. Do takovéto situace se dostává i malá (čtrnáctiletá) Molly a její dvě mladší sestry. Jsou násilně odsunuty do výchovného tábora, kde o ně pečují řádové sestry a mnoho rasových "expertů". Dívky v tomto zařízení pochopitelně dlouho nevydrží a vydávají se na dlouhou (přes 1000km) cestu zpátky domů… V cestě zpět jim napomáhá tzv. králičí plot, což je plot, který se táhne takřka celou Austrálií a dívkám slouží jako důležitý orientační bod. Rabbit proof fence je natočen podle skutečné události a v závěru filmu je nám poskytnut i pohled na skutečné osoby snímku (dnes již notně staré dámy). Film je silným svědectvím o nezlomnosti lidské přirozenosti. Současně nám také ukazuje jak je hloupé někomu vnucovat svůj styl života s poukazem

Tak tato výloha jednoho obchodu na Bráníku mě vskutku rozesmála.Ten člověk v odrazu skla jsem já - ale rozhodně nešlo o záměr. Mňo, taková kosmetika může být zajímavá, co si o tom myslíte?:-).

Toto je má kočka....umí....ehm....neumí skoro nic, ale poslouží nám jako námět na anketu - a to rozhodně není málo! :-).

Toto je taková smutná věžička na Bráníku. Nevím proč, ale vždy když ji vidím, tak se mi vybaví atmosféra Foglarových Stínadel....

Hostel Na světě existuje mnoho zla, některé je tiše skryto kdesi v lidském podvědomí a některé svoji zlobu doslova nosí na velikém transparentu a rozměrech menšího slona. Film Hostel je zlo v té nejčistší podobě. Pokud patříte mezi citlivé jedince, tak vám dozajista bude během sledování tohoto filmového splašku zle, někteří zvláště citliví pak mohou začít při filmu zvracet. Ano, je to zlé, ba přímo ještě horší… Řekněme si něco k ději…. Skupinka mladých Američanů putuje po Evropě ve snaze dostat co nejvíce dívek, opít se a vůbec dělat samé bohulibé věci. Po kratším úvodu (kdy máte spíše pocit, že sleduje nějaký béčkový erotický film) se "hrdinové" dostanou na Slovensko - konkrétně do Bratislavy (kterou tu však reprezentuje Český Krumlov, vůbec celé Slovensko je natáčené v ČR, takže se můžete těšit i třeba na Hl. nádraží v Praze….). Slovensko je v představách režiséra a producentů velmi zvláštní místo. Ubohost a bída na nás kouká z každého oprýskaného rohu polorozsypaných domů.

Zavřete hezky oči a zkuste se vrátit v myslích o několik let zpátky, konkrétně do lehce ujetých let osmdesátých. Pusťte si stylovou hudbu (Depeche Mode, Queen, Pet Shop Boys) a z lehka otevřete oči. Ano, svět se od "osmdesátek" hodně změnil. Tato změna je velmi markantní konkrétně na poli počítačových her. V osmdesátých letech začaly vznikat první verze hry bomberman, ale jednalo se často jen o hry automatové (jejda, to bylo tenkráte pětikorun...). Památného roku 1992 přichází na scénu hra Dyna blaster, která funguje na podobném principu. Několik postaviček je zavřeno v bludišti s různými duchy a musí se pomocí vhodně umístěných bombiček dostat ven nebo - v případě deathmatche - dostat svého kolegu v bludišti na onen svět (právě pomocí bombiček). Ze stěn které zničí bomby na postavičky ve skafandrech občas vyskočí také nějaké bonusy (větší rychlost, dosah bomby,...). Hra Dyna blaster je jednou z nejúspěšnějších her počítačové historie, ale o ní dnes psát nebudu. Roku 1997 při

Toto není recenze v pravém slova smyslu, spíše jen pokus o přiblížení jednoho rozporuplného režiséra, kterého z nějakého abstraktního důvodu mám moc rád. David Lynch se narodil roku 1946 v severoamerické Montaně, v rodině pracovníka na ministerstvu zemědělství. Studoval střední školu v Alexandrii (ale ne v Egyptě, nýbrž v USA), malířství v Bostonu a poté i výtvarné umění ve Filadelfii. Během studií se dostal do kontaktu s filmovou tvorbu a natočil své první krátkometrážní snímky "Six figures getiing sick" a "Alphabet". Již jeho raná tvorba se vyznačovala velkou jinakostí. Snímky se dostaly jistého úspěchu odborníků a David díky nim dostal stipendium Amerického filmového institutu. Krátce poté (roku 1977) přichází se svým debutem, filmem "Mazací hlava". Toto dílo reprezentuje mnoho věcí, které jsou právě pro Lynche typické, zobrazuje skrytou lidskou brutalitu ve formě snového vyprávění. Nicméně Lynch dokáže točit i jiné filmy, to potvrdil třeba snímkem &quo

Svištění větru ve ztemnělých korunách stromů, stromy se ohýbají pod náporem, ohýbají, ale vydrží. Den již dávno předal svoji vládu nad světem noci, avšak zbytky životadárného slunka tu ještě trochu zůstaly, leč i jejich životnost bude jepičí povahy. Noc má svět ve své moci,.... prozatím. Přesuňme se do lesa, na malém paloučku stojí seskupenství kamenů, velkých - ba často i větších - než dospělý muž. Stojí tam tiše, trpělivě již po mnoho let. Krásně bělostný svit luny dopadl na palouček a poskytl tak naň pohled muži, který se pozvolna vynořil z temné hlubiny tajemného lesa. Muž se po chvíli odhodlal k chůzi směrem ke kamenům. Ach, ty kameny, jak tajemné jsou! Jejich tvar je zdánlivě neopracovaný, ale při bližším pohledu lze objevit mnohé pozoruhodné drobnosti a pravidelnosti. Mužův krok je pomalý, má na sobě velikou zátěž. Ta největší tíha však leží na jeho srdci - dá se vyjádřit zklamáníím, hořkostí a - ano - i nenávistí těžce zžírající celé jeho tělo, ale nejvíce je v něm zakořeněn sm

Čínská armáda do Evropy vyrazila, aby nám naše ropné choutky zarazila. Není se však čeho bát, americký Rambo je náš kamarád! A při nejhorším pomůže i David Rath!

Smrt panen - Virgin Suicide Doktor: Ještě nejsi tak stará, aby jsi věděla, jak je život krutý. Cecilia: Pane doktore, vy jste nikdy nebyl 13-letým děvčetem. Tento film pochází z roku 1999 a je adaptací úspěšného literárního díla. Film nás zavádí do malého města ve Spojených státech, kde žije rodina Lisbonových. Tato rodina se sestává z matky, otce a pěti krásných blonďatých dcer ve věku 13 - 17 let. Tyto dcery se samozřejmě stávají objekty zájmu místních chlapců a toho se právě rodiče Lisbonových dívek velice bojí. Výchova dívek v této rodině se nese ve velmi striktním duchu a je naplněna mnohými zákazy a příkazy. To vše se ještě přiostří, když se nejmladší z dcer Cecilia pokusí (nejprve neúspěšně, ale druhý pokus jí již vyjde) o sebevraždu. Čtrnáctiletá Lux (Kirsten Dunst) si najde chlapce, jedná se o místního vyhlášeného krasavce Tripwooda (hraje za místní tým levého zadáka) a jde s ním jako jeho partnerka na ples fotbalového mužstva. Vrátí se však až další den ráno a rodiče velmi zu

Saw Máte rádi horory? Film Saw by se mezi ně jistě dal zařadit. Vypráví nám příběh o lidech, kteří jsou chyceni jakýmsi tajemným mužem, který je chce naučit vážit si jejich života. Úmyslně pro ně připraví takové situace, ve kterých si musí sáhnout doslova až na dno svých fyzických i duševních sil. Pro ilustraci: dívka se probouzí, má na hlavě cosi, co připomíná obrovitou past na medvědy, navíc je dívka přivázána k nějakému křeslu. Tu blikne obrazovka a tam se zjeví jakýsi chlapík v masce a říká dívce zhruba to, že má omezený čas než "past" sklapne a rozdrtí ji hlavu, klíč od té pasti se nachází v břiše jejího přítele. Samozřejmě skalpel vedle znehybnělého přítelova těla je přiložen… Tak co, bylo to působivé? Film je celkově dosti krvavý. Hlavní postavy se nám probouzejí uneseny v jedné místnosti, jsou pomocí řetězů pevně přivázány k rourám a uprostřed nich se nachází muž, který si očividně prostřelil pistolí hlavu. Naši hrdinové mají po kapsách pásky, na které jim jejich vězn

Lost Highway Tento film kultovního režiséra Davida Lynche pochází z roku 1996. Ti z vás, kteří aspoň trochu Lynchovu tvorbu znají jistě tímto snímkem nebudou zase až tak překvapeni (i když…), ale pro jedince, kteří s tímto režisérským géniem (či šílencem?) ještě neměli co do činění to bude jistě šok, a to veliký… Tedy, trochu k ději, jestli se vůbec něco takového ve filmu objevuje.. Saxofonista Fred má manželku Renee, bydlí spolu v krásném a velkém domě, když tu náhle jednou z rána Fred uslyší větu že Dick Laurent je mrtvý a před prahem jejich domu se objeví tajemná videokazeta, která zachycuje jejich dům. Zajímavé…. Další ráno se to s kazetou opakuje, jen s tím, že kamera zachycuje dokonce i interiéry domu! To už Renee volá policii, ta ale nic zvláštního nezjistí. Na jednom večírku potkává Fred tajemného malého muže s bledou pletí, neznatelnými rty a očima, které vůbec nemrkají.. , ten muž mu podá telefon a řekne mu ať si zavolá domů, Fred tak učiní a mluví po telefonu právě s mužem,

Panic Room Snímek z roku 2002, ve kterém Jodie Foster hraje čerstvě rozvedenou matku s dítětem (dívkou, která ale spíše vypadá jako chlapec…hmm, tak nevím, jestli vidím v mladých dívkách chlapce, tak už je to se mnou asi opravdu špatné..). Jelikož se Jodie rozvedla, tak samozřejmě chce také bydlet sama, proto si koupí velice veliký dům v New Yorku (ovšem ne zase tak daleko od domova svého bývalého manžela). Veliký dům, do kterého se Jodie nastěhovala spolu se svoji dcerou-klukem má takovou krásnou zvláštnost. Obsahuje totiž místnost (panic room), která je určena pro obyvatele domu v případě útoku nějakých lupičů. Místnost je ocelí dokonale izolována od zbytku budovy, navíc obsahuje sbírku monitorů, které zobrazují záběry z kamer, jež jsou rozmístěny po celém velkém domě. Takový trochu dům pro paranoiky, což? Právě díky "panic room" však Jodie a její,…řekněme děcko přežije, neboť právě tam se schová před lupiči, kteří ji vtrhnou do jejího nového domu. Lupiči však chtějí sejf s

Look, toilet water! So I think, that this is the best drink! Oh, yes, you are right, because you don´t get on weight!

Bůh naši společnost (a nejenom tu naši) velmi ovlivňuje. I kdyby se na tisíckráte prokázalo, že jeho existence je jedna veliká lež, tak se na tom nic nezmění. Pokud by (řekněme entita, protože nazývat Boha bytostí…mi přijde, poněkud divné) tato entita prostě nebyla, tak by to zcela jistě mnoho neměnilo na její důležitosti. Samotná neexistence s tím nemá co dělat. Vezměte si třeba obyčejnou lež. Lež je prostě lží, její podstata neexistuje, ale přesto má moc vyvolat mezilidský konflikt nebo dokonce i světovou válku… Toto vše je asi celkem jasné. Vliv Boha se projevil v malířství (i když, zobrazovat Boha je jistě ehm…ošemetné), filmech a vůbec v mnoha různých tváří kultury. Díky "Božímu slovu" (Bibli) máme naše morální zásady a intelektuální dědictví. Otázka však směřovala jinam. Existuje Bůh? Můžeme k ní zastávat několik postojů. Velmi oblíbeným se jeví postoj agnostický, čili - jedinec neví, zda Bůh existuje, ale ani netvrdí, že Bůh neexistuje. Dalo by se říci, že čeká na dalš

Skupina The Dresden Dolls (Drážďanské panenky:-)) je dosti podivným seskupením dvou osob. Tou první osobou - asi i tou výraznější - je Amanda Palmer, která hraje na klavír a zpívá a druhou osobu - tou méně patrnou - je Brian Viglione (hrozné jméno, že? Proč se ti američané nemohou jmenovat nějak normálně... třeba Libor...:-)), který hraje na bicí (bim, bum). Jejich hudba je dosti výrazně předurčena nástroji, které používají, jak jsem již napsal, tak při poslechu uslyšíte bicí a klavír (na živých vystoupení i občas kytaru!!), toť vše - dobrá, sem tam se tam (hezká věta, že?) mihne i nějaký sample, ale to je již opravdu vše (nepočítáme-li zpěv, to ale není nástroj v klasickém slova smyslu, že? - Mimochodem, nepřijdou vám trapní lidé, kteří neustále dávají do článků nesmyslně dlouhé závorky a ukončují věty v nich slovíčkem "že"?). Skupina funguje zhruba od roku 2001 a už se jí poštěstilo hrát i v naší malé (ale krásné, že?) zemi. Zatím vydali dvě alba, z nichž do rukou (a do uší

Venku je všude sněhu spousty, snad lidské myšlenky se zhmotnily, spadly a pak zhoustly. Jako naděje křidélka do té bílé tmy pak září mětská světélka. Život totiž jsou sice někdy jen galeje, kde poslední nám umírá naše naděje, ale smutku, pláče však není třeba, vždy pomůže nám malá vrba.

Děkuji za vyplnění této ankety. *L I B O R*

Tento obrázek je z festivalu Rock for Churchil, který se konal 23. února 2006 v Lucerna Music Baru, na snímku je skupina Khoiba, která vystoupila v závěru festivalu. Snad to bylo celkovou únavou, ale musím stejně přiznat, že ač Khoibu mám rád, tak její vystoupení mě zrovna moc nenadchlo. Zdá se mi, že na studiové desce znějí o něco lépe. Rozhodně to však nebylo špatné, ale čekal jsem trochu více.

Venku začal vítr vát, ale já už jdu hezky spát, snad usnu v pořádku jako vodní hladina, jež omývá břehy Petřína.

Toto jsem s přispěním svého chytrého telefonu vyfotil na Braníku poblíže jedné tramvajové zastávky. Podle mého názoru to je docela hezké... Udělat něco takového vyžaduje notnou dávku umu, navíc vše byla nasprejováno na betonové stěně u tramvajové zastávky, takže k poškození nějakého domu rozhodně nedošlo.

Tak toto jsem já a stojím u krásné skály na Braníku. Pokud jste až nahoře, tak máte moc krásný výhled na celou Prahu. Na vrchol skály vede půvabná stoupající cestička, ale ten výhled za tu námahu rozhodně stoji. Mám to místo moc rád!

Notebook Zamilované filmy mají jednu velkou výhodu před ostatními snímky. Jsou totiž celé o lásce a láska - jak jest známo - dokáže obměkčit i srdce nebývalé studené a tvrdé a dokáže k obrazovkám, plátnům kin či monitorům počítačů přitáhnout jedince, kteří by za "normálních" okolností o něčem podobném prohlásili cosi zostouzejícího. Film Notebook je romantický snímek, jehož děj je členěn mezi "předtím" a "teď". "Předtím" pojednává o krásném vztahu dvou mladých lidí zhruba v roce 1940 v jednom zapadlém americkém městečku. Prostě idylka, jen kdyby… ona nebyla bohatá a on, chudák, chudý. Jak asi tušíte, tak vzniknou komplikace. "Teď" pojednává - pro někoho asi překvapivě - o současnosti. Sledujeme příběh dvou starých lidí. On je vášnivý čtenář Whitmana a ona, ona trpí demencí spojenou se ztrátou paměti… Jako vždy příběh dále prozrazovat nebudu, ale asi vás nepřekvapí zjištění, že osudy těchto osob v "předtím" a "teď" se

Crash Rasismus a xenofobie jsou odporné věci. Právě o těchto dvou fenoménech je snímek Crash (česky se to dá přeložit asi jako Srážka, kdoví pod jakým zrůdným názvem film uvedla naše distribuce?). Hrdinové filmu jsou lidé různých ras a národností, které spojuje to, že žijí v USA a mají se svojí odlišností jisté problémy. Jedná se vlastně o mozaiku různých lidských osudů, přičemž některé z nich se poté i zajímavě protnou a v závěru snímku vyplavou na povrch dosti překvapivé pointy. Jistá měkká forma rasismu patří asi k běžnému životu. Lidé vědí, že sice jsme si všichni rovni a ničím důležitým se od sebe asi ani nelišíme, ale přesto "těm druhým" nevěří, mají předsudky a hlavně….bojí se jich. Americká majoritní společnost, jak je popisováno v tomto snímku, je společností žijící ve strachu a v předsudcích, které se sice snaží skrývat, ale to nic nemění na jejich existenci. Není to ale jen majoritní společnost, která se dopouští rasismu. Ve filmu je dvojice "černých", z