Úkryt (Panic Room)

Panic Room
Snímek z roku 2002, ve kterém Jodie Foster hraje čerstvě rozvedenou matku s dítětem (dívkou, která ale spíše vypadá jako chlapec…hmm, tak nevím, jestli vidím v mladých dívkách chlapce, tak už je to se mnou asi opravdu špatné..). Jelikož se Jodie rozvedla, tak samozřejmě chce také bydlet sama, proto si koupí velice veliký dům v New Yorku (ovšem ne zase tak daleko od domova svého bývalého manžela). Veliký dům, do kterého se Jodie nastěhovala spolu se svoji dcerou-klukem má takovou krásnou zvláštnost. Obsahuje totiž místnost (panic room), která je určena pro obyvatele domu v případě útoku nějakých lupičů. Místnost je ocelí dokonale izolována od zbytku budovy, navíc obsahuje sbírku monitorů, které zobrazují záběry z kamer, jež jsou rozmístěny po celém velkém domě. Takový trochu dům pro paranoiky, což? Právě díky "panic room" však Jodie a její,…řekněme děcko přežije, neboť právě tam se schová před lupiči, kteří ji vtrhnou do jejího nového domu. Lupiči však chtějí sejf s cennými papíry, ten se však nachází pod podlahou právě v "panic room"…
Tolik tedy k příběhu, jak jste jistě poznali, jedná se spíše o thrilllerovou akci než o nějaký hlubokomyslnější příběh, který by se snažil řešit nějakou závažnou otázku, nicméně pokud přistoupíte na režisérova (David Fincher - Alien 3, Seven,..) pravidla, tak se patrně budete celkem i dobře bavit. O nějakých výraznějších hereckých výkonech se zde nedá hovořit, ale - byť jen z počátku - se ve filmu úspěšně daří udržet lehce děsivou atmosféru rozsáhlého domu. Některé scény jsou celkem zajímavé - po technické stránce a některé i celkem nápadité. Nicméně musím říci, že film nijak moc nevybočuje z běžného průměru…
Hodnocení: 58%.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace