Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2018

100 let od vzniku Československa

Dnešek je plný různých oslav směřujících k připomenutí sta let od vyhlášení Československa. Některé oslavy mají spontánní charakter a přijdou mi docela fajn, u jiných pociťuji spíše pachuť kýče a jisté trapnosti. Tomu se ale bohužel u podobných monstrózních akcí asi nelze vyhnout.
Nabízí se však trochu nepříjemná otázka, zda má vůbec smysl slavit vznik státu, který dnes už neexistuje. Samozřejmě chápu, že současná ČR se hlásí k odkazu Československa jako jeho pokračovatelka, nicméně větší logiku by asi dávalo slavit 1. 1. 1993. Kdo si však v postsilvestrovské kocovině na něco takového vzpomene, že?
Přesto vnímám akt slavení státních svátků jako něco důležitého, protože lidé jsou vesměs taková sociální zvířátka, která potřebují mít jasně a srozumitelně uspořádanou minulost (ideálně na linii dobrý x zlý, tedy dobré Československo versus prohnilé mocnářství), což přes kontinuitu hodnot posiluje důvěru lidí v přítomnost. Ono to sice v praxi vesměs vede k tomu, že se oslavuje jakási módní od…

Otzi, muž z ledu (2017)

Obrázek
Slavného Otziho (omlouvám se, že píši bez té diakritiky nad "O", nicméně oficiální český název filmu je skutečně takto) zná asi i člověk u nějž archeologie nemusí nutně patřit mezi ta největší hobby. Však objev zmrzlé (dochovalé!) mrtvoly muže i s veškerým příslušenstvím (batoh, zbraně,...) z doby eneolitu je pravým vědním pokladem. Když navíc za použití moderních technologií a vědeckých postupů dokážeme z obsahu žaludku a pylů zjistit přibližná místa kde se ve dnech před svoji smrtí pohyboval a dokonce způsob jakým byl zabit, tak to nejednomu člověku začne šrotovat fantazií možný příběh tohoto nešťastníka.
Ovšem to je ono úskalí archeologie, i když dokážete shromáždit relativně dost informací, tak vám stejně chybí podstatná část poznatků směřujících k většímu pochopení člověka, jeho mysli, apod. Jméno a skutečná motivace "Otziho" smrti nebude nikdy odhalena. Toto fantastické tajemství a zároveň možnost aspoň zlehka nahlédnout pod pokličku pradávné minulosti vytváří…

Paul McCartney - Egypt Station (2018)

Obrázek
Paul McCartney je taková živoucí encyklopedie populární hudby, jen těžko byste totiž hledali osobu, na níž by tato charakteristika seděla trefněji. Čas běží jako voda a populární "Macca" už píše u kolonky svého věku číslovku 76 (narodil se shodou okolností přesně v den boje československých parašutistů v kostele Cyrila a Metoděje), přitom se z něj rozhodně nestal nějaký stárnoucí muzikant vzpomínající se slzou v oku na časy zašlé slávy oprašováním a reedicemi starých nahrávek. Macca se čile pouští do nových skladeb, do nových alb a do nových turné - to vše s potenciálem oslovit "tradiční" posluchače a zároveň hudbou, která zní aktuálně i v roce 2018 (bez karikatury sebe sama). To je podle mě něco, co dělá z "umělce dekády" umělce prakticky napříč stoletím.
Ale dost obecného chválení a pojďme ke konkrétnu.

Egypt Station je vynikající deska v tom, jak široké spektrum hudebních stylů dokáže projevit a jak jednolitě zároveň působí. Z písniček je vám v podstatě …