100 let od vzniku Československa

Dnešek je plný různých oslav směřujících k připomenutí sta let od vyhlášení Československa. Některé oslavy mají spontánní charakter a přijdou mi docela fajn, u jiných pociťuji spíše pachuť kýče a jisté trapnosti. Tomu se ale bohužel u podobných monstrózních akcí asi nelze vyhnout.

Nabízí se však trochu nepříjemná otázka, zda má vůbec smysl slavit vznik státu, který dnes už neexistuje. Samozřejmě chápu, že současná ČR se hlásí k odkazu Československa jako jeho pokračovatelka, nicméně větší logiku by asi dávalo slavit 1. 1. 1993. Kdo si však v postsilvestrovské kocovině na něco takového vzpomene, že?

Přesto vnímám akt slavení státních svátků jako něco důležitého, protože lidé jsou vesměs taková sociální zvířátka, která potřebují mít jasně a srozumitelně uspořádanou minulost (ideálně na linii dobrý x zlý, tedy dobré Československo versus prohnilé mocnářství), což přes kontinuitu hodnot posiluje důvěru lidí v přítomnost. Ono to sice v praxi vesměs vede k tomu, že se oslavuje jakási módní oděvní elegance první republiky (a nezmiňuje se, že ještě tehdy chodili lidé bosí i bez zájmů o barefoot trendy, někteří si mohli dovolit jen jedny šaty, apod.). Ono skutečně nelze položit rovnítko mezi život tehdejší "high society" a toho jak nám svět předkládají dobové filmy s každodenní realitou "všedního" člověka. Nutné je ale samozřejmě také přiznat, že i přes přežívající mýtus první republiky (koneckonců mýtů máme v naší společnosti mnoho, jeden více nebo méně už nevadí), že tehdejší ČSR byla ve své době solidním ostrůvkem relativně svobodného života.

Ale je tu ještě jedna věc, která mi na oslavách přijde jako velmi pozitivní. Domnívám se, že pokud lidé nemají naplněnu svoji potřebu důvěry v přítomnost skrze rekonstruování a připomínání srozumitelně uspořádané minulosti (jakkoli to může být zkreslující), tak se zpravidla uchylují k mýtům jiným, v našem případě by mohlo jít o mýty daleko nebezpečnější (plné krve, dříve možná i pogromů, apod.). To už je snad lepší (byť se mi to také nelíbí) využít podobné svátky spíše na individuální (rodinnou) rekreaci a na nějaké připomínání se raději vykašlat - ostatně tak se u mnoha lidí tomu dnes děje.