Liborův blog

Neklamnou známkou toho, že se blíží Velikonoce, bývají už nějaký ten rok pravidelné velikonoční trhy. Mám dojem, že s různou podobou trhů se poslední dobou doslova "roztrhl pytel". On je - s trochou nadsázky - skoro i problém vkročit na Staroměstské náměstí a uvidět jej bez všech těch stánků a atrakcí. Přitom vše mi to přijde podobné si jako vejce vejci, postačí jen vyměnit výzdobu (namísto andělíčků u Betléma se tam dají barevné fráborky a umělá vajíčka jakožto symbol Velikonoc), ale stánky samotné a většina jejich sortimentu zůstává. Návštěvník tohoto pražského trhu si tak opět může pochutnat na "tradičním" Gyros hamburgeru, kterému tam bůhvíproč dělá reklamu to fialové cosi (vejce? Mr. Peanut z reklamy na M&M's?). Pochopitelně, je mi jasné, že jde zejména o peníze, stánkaři cosi vydělají a město také cosi vydělá za pronájem prostorů... a všichni budou spokojeni. Narozdíl od Vánoc mají Velikonoce menší ekonomický potenciál (tolik se toho neutratí), neboť -...

V tomto příspěvku bude hodně fotografií. Proč? Protože Teplice a jejich okolí si to jistě zaslouží :-). Ale popořádku, výlet do Teplic jsme plánovali už dlouho, ani já, ani Slečna I. jsme doposud toto "město na severu" nenavštívili a měli o něm jen dost hrubé povědomí. První, co vás na Teplicích zaujme, je to, že se jedná takříkajíc o "město dvou tváří", snoubí se tu ladná architektura a městská zeleň s rozbořenými budovami a nevkusnými hernami...., nicméně z okolních měst se jedná patrně o město nejkrásnější. Nelze opomenout Doubravku, vrch u Teplic, kde kdysi stával hrad, ale na sklonku třicetileté války byl pobořen, neboť sloužil jako úkryt pro švédské vojsko a domácí se obávali, že by se to mohlo někdy v budoucnu opakovat. Je odtamtud krásný výhled a výstup na kopec má rozhodně co nabídnout, pokud tedy nesejdete z cesty.... I Teplice disponují zajímavým street-artem. Tento sloup Nejsvětější Trojice se nachází nedaleko před zámkem. Autorem byl Matyáš Bernard Brau...

Cestovatelská momentka, tentokrát z Českého Krumlova. Napadlo mě ale, že by se na ten obrázek dalo přikreslit i více věcí...

Je zajímavé, že odcházející ministerský úředník - jak poznamenal "nejlepší ministr financí" pan Kalousek s přidáním výrazu "subalterní" - na rozloučenou uspořádá tiskovou konferenci. Koneckonců, proč ne, když mu tam lidé přišli. Dokážu jej pochopit, celé dva měsíce (po incidentu na facebooku, po němž se zavázal mlčet jako hrob) mlčel a mlčel. To jednoho jistě otráví. Určitě si moc nepopovídal ani na té výše zmíněné populární sociální síti, neboť - jak známo - mu kdosi odcizil přístupové heslo (je to ten pan Bátora ale pěkná počítačová "lama"). Má to někdo pech. Na druhou stranu, když se Vás ale zastane "nedostižný ideový vzor", tak to snad za tu trochu ticha stojí, ne?

Několik drobných fotografických postřehů... Aneb Jim je stále mezi námi.. Tamní figurky stolních fotbalistů měly skutečně zajímavé dresy.. Vanda z Cartonnage se svými klávesami a la Michal David :-)

Na přání mnohých....., zde je samec rodu homo sapiens sapiens v noční košili!!!!!

Okoř je jistě úžasné místo, zvláště pro milovníky romantických zřícenin. Za cíl dnešního výletu jsme si se Slečnou I. vybrali právě tento hrad, neboť tam doposud ani jeden z nás nebyl. Bohužel, drát pohled docela kazí, ale příjezd do města nám snad lepší pohled nabídnou ani nemohl. Dominantou hradu je bezesporu torzo velké věže, v jejíž útrobách se nacházela gotická kaple (někdy ze 13. století?). A abych nezapomněl, ke stolování venku - což v hezkém počasí jistě dělá mnoho lidí - bohužel patří i otravné vosy a spol. Tady na hradním kameni je jim určitě lépe než ve sklenici plné piva. Nicméně pivo mají vosy docela dost rády (a neplatí to jen o těch českých :-)), což se jim ani nedivím, po tom létání na sluníčku na něj jistě přijde chuť.

Že politická situace v Izraeli je poměrně napjatá není žádným velkým tajemstvím. Signifikantním úkazem této skutečnosti je pak asi nejvíce právě zeď (respektive zdi), jež odděluje palestinskou samosprávu od zbytku území. Měl jsem možnost si zdi z palestinské strany pečlivě prohlédnout a také nafotit. Věřte, že jsem nebyl sám, kdo s foťákem (respektive v mém případě s mobilem) v ruce cvakal dost zajímavé obrázky. Zeď která odděluje západní břeh řeky Jordánu od Izraele je místem, kde se Palestinci pomocí sprejů a barev (a nejenom Palestinci) vyjadřují ke světu kolem sebe, zejména k výše zmíněné napjaté situaci, k vývoji po roce 1967 a společenským stavům v zemi obecně. Tato zeď, kterou současný papež Benedikt označil za tragédii, stojí od roku 2006 (zhruba rok skončení druhé intifády), i když některé zátarasy byly postaveny již 2002,  a další části jsou stále ve výstavbě (paradoxem je, že na Zdi ponejvíce pracovali právě Palestinci, neboť nezaměstnanost na jejich území je skutečně ve...

Jako každý rok, tak i tento jsem si pořídil snímek před výše uvedenou skálou. Je to taková pěkná tradice (kterou praktikuji od roku 2005, viz fotky z minulých let). Jsem zvědav jak dlouho mi focení ještě vydrží. Fotografem byl tentokrát pan JLC. Když jsme se procházeli zpět, tak jsme našli několik podivných nápisů na zdech, očividně pocházely od stejné osoby. Je to trochu jiná forma "street artu" (či jak to nazvat), než všudypřítomné a někdy už trochu přeplácané a nudící graffity. Takové krátké nápisy mi někdy trochu připomínají poznámky naškrábané na dveře pánských (na dámské pochopitelně nechodím,...dobrá, tak jednou v Lucerna music baru, ale to bylo akutní....) toalet. To se člověk dozví věcí... A na závěr to nejdůležitější.

Kolik by za to aukční síň Christie asi dala? :-) Andymu jsem nějak na chuť však nikdy přijít nemohl, byť hudební skupinu the Velvet underground mám moc rád.

Zkuste si schválně tipnout ve kterém městě se nachází toto metro?

Mé městečko pokryté sněhem vypadá tak poeticky. Člověk si může jen domýšlet, co vše se asi v okamžiku focení odehrávalo uvnitř těch domečků, zcela nedostupné běžným lidským zrakům. Pokud vystoupíte na nějakou vysokou věž v nějakém velkém městě a pořídíte si obrázek toho města pod vámi, tak zároveň s budovou zachytíte i množství lidských emocí. Má to jeden problém, nevidíte je, jen je tak jaksi tušíte. V jednom domě se lidé milují, v druhém nenávidí, v dalším je někdo osamocený... a někde se třeba stala i vražda (nepatrná narážka na film Zvětšenina).

Ano, tradice. Slovo, při kterém se leckterému člověku chvěje chmíří v nose. Mojí tradicí je nechávat se každý rok (od r. 2005) fotografovat před Branickou skálou. Skála zůstává stále stejná, jen já se trochu měním. Toho dne jsem zároveň navštívil - ve svém životě poprvé - biblickou hodinu v evangelickém kostele na Bráníku. Příznačné. Zajímavější věc se mi v tomto týdnu snad nestala. Evangelíci mě upoutali svoji vlídnosti a zajímavým vztahem k Bibli (a hlavně k cizincům), kdy sáhodlouze (a věcně! To se vám často nestane ani na VŠ) diskutovali nad tím, zda brát knihu Genesis jakožto mýtus nebo historickou událost. Prostě, Bráník mám rád.

Možná jste si zvědavě říkali kam že to ten nebohý Libor zmizel. Kampak zavítaly jeho kroky? Inu. Sázava. Pokochejme se proto některými fotkami se stručnými komentáři. Toto je známý Sázavský klášter. Středisko slovanské vzdělanosti v časech dávno minulých. Dnes tam jsou poutavé prohlídky trvající cca 50 minut. Zakladatelem byl kníže Oldřich a poustevník Prokop (později svatý), i když s tím jeho poustevnictvím to zase asi tak horké nebude. Měl syna (který vedl klášter po něm) a vlastnil i četné pozemky... V Sázavském klášteře se nachází pravý poklad. Malba Panny Marie ve stavu ...ehm...jiném :-). Takových obrazů je po celé Evropě jen osm. Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá. Inkvizici se podobné praktiky zcela jistě nelíbily. Nedílnou součástí krajiny Sázavska je i hrad Český Šternberk. Jeden z nejstarších hradů u nás je dnes v soukromém vlastnictví (pana Šternberka, jak jinak) a má se čile k světu. Půvabná je například knihovna hradu, kde jsou svazky z 18. století a pod nimi i knihy st...

Jak jsem slíbil slečně Rejžové :-), tak zde přináším fotku v mém novém cyklistickém dresu. Doufám, že nevyvolá nějaký smích. Skikubíku, je to ten dres, který jsi měl na mysli? Udělal jsem si totiž kráný výlet na Tetín, kde se v dávných dobách (snad již v první polovině desátého století) nacházelo slovanské hradiště, na kterém byla pravděpodobně zavražděna Ludmila (pozdějí svatá) pravděpodobně na příkaz Drahomíry (nesvaté). Křesťanské legendy nám nabízejí celkem jednoduchý motiv, ale jak to tak bývá, příčiny budou asi o něco prozaičtější...moc, politika... Dnes však na místě hradiště mnoho nenaleznete, jen tu a tam část zdiva, výhled odtamtud je však dechberoucí, viz foto dole. Cestou jsme minuli i Karlštejn, hrad, jehož podoba je nezaměnitelné (poděkujme za to úžasnému 19. století). Jeden hodný pán nás pustil na svoji zahradu, takže mohl vzniknout tento pěkný snímek. No není ten Libor šikula, co? Na závěr si dovolím ještě snímek hrobky rodiny Doubků u Litně (jejíž někteří členové patři...

Snímek jsem pořídil tento týden ve čtvrtek na stadionu pražské Slavie, kde se místní tým utkal s celkem Zlína. Hostující fotbalisty přijel podpořit jen jeden fanoušek, rozvinul vedle sebe vlajku zlínského týmu a náhodné výpady svých oblíbených hráčů odměňoval potleskem. Tomu se říká věrný fanoušek :-). Chudák, na té tribuně vypadal skutečně opuštěně, dokonce jej bylo líto i slečně I., která mě na zápas doprovodila (za což ji pochopitelně patří můj dík), neboť Zlín je její rodné město. Aby si ale zároveň nerozházela dobré vztahy se mnou, tak fandila vždy střídavě tomu týmu, který měl míč na kopačkách :-). Holt diplomatka.

Zajímavé umění na ulici aneb - líbí se vám takovéto věci?