Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2011

Fenomén hardbass

Možná jste už o "hardbassu" slyšeli, koneckonců i na obrazovkách nejsledovanější tuzemské stanice se mu věnovala nějaká ta minuta... Prý se jedná o taneční zábavu mladých ultrapravicových radikákálů, která před nedávnem z místa svého vzniku (což je Rusko) dorazila i do naší kotliny. Zajímavé. Shlédl jsem na serveru youtube několik záznamů těchto tanečních pokusů a zarazilo mě několik věcí. Všichni hopsající byli kluci, což ostatně bylo poměrně komplikované poznat, neboť jejich tváře halily půvabné kukly (model kotelníkových fotbalových fandů - podzim 2011), a znáte to, odlišit dnes ženu od muže - navíc na nekvalitně nasnímených záběrech..., nicméně troufám si tvrdit, že to všechno skutečně byli (jsou) kluci. Tvrdí se, že se jedná prý o nacionalistické radikály. Nevím, to z videa poznat nešlo, jen to, že někdo nosí hadříky od Lonsdale nemusí přece znamenat, že je to bůhvíjaký radikál (já vždy tyto lidi považoval za pěkné konformisty), natožpak nacionální, či krajně pravicový. …

Hodnoty

Včera mě začalo trochu pobolívat v krku, tak jsem se - na radu pana Klause - rozhodl vrátit ke starým osvědčeným postupům - a dal jsem si štamprlu slivovice. Tož, bylo to dobré - pobolívání v krku v podstatě zmizelo, dnes jsem to prověřil náročným pochodem na přírodní olymp našeho kraje (notně vybaven funkčním oblečením) a vše jsem v pořádku přežil (což je asi logické, jinak bych tu takto mohl jen těžko psát...). Docela je zajímavé, jak to pan prezident včera vlastně s těmi hodnotami myslel. Co je ta osvědčená hodnota? Jsou pro všechny lidi všechny osvědčené hodnoty stejné? Asi ne. Třeba takové upalování čarodějnic ve Velkých Losinách v 17. století, to byla panečku osvědčená hodnota, takový Boblig z Edelstadtu a jeho kumpáni (mnohdy panstvo z města) si jistě stěžovat nemohli. Pravda, postižení z toho asi velkou radost neměli, ale co, hlavně že se penízky sypaly do těch "pravých" rukou. Ale netřeba chodit tak daleko, pan Klaus možná mezi ty osvědčené hodnoty počítá i své výrok…

Reklama

Nepatřím zrovna mezi typické televizní diváky, ale když je volný čas a na obrazovkách se objeví něco pro mě zajímavého, tak se dívám. Třeba dnes se mi celkem zamlouval dokument s názvem Tenkrát byl Bůh příliš vysoko, který vysílala čt2, nicméně daleko více mi inspirací pro tento příspěvek byl včerejší díl pořadu Ano, šéfe. Jsem si vědom, že během doby, kdy se tato série vysílá, si vybudovala poměrně pevnou pozici mezi diváky, takže je celkem logické, že čas reklam před, po a během vysílání Pohlreichovy sondy do duše české gastronomie je jistě velmi drahý. To ano, vše by bylo v pořádku, kdyby divák nemusel krom samotného pořadu shlédnout i balíček povinných reklamních bloků, které se neroztahují už jen ve speciálně vymezeném čase pro reklamy, ale jsou uvedeny i jakožto sponzoři pořadu, což se neopomene zmínit hned několikrát, celková minutáž pak pochopitelně nabíhá. Jasně, neobjevil jsem žádnou Ameriku, ale teprve včera jsem si uvědomil, do jaké míry čas reklam na našich televizích naro…

Válka?

Když se tak člověk rozhlédne po světě kolem nás, tak musí uznat, že očekávaný Fukuyamův konec dějin (s otazníkem) v podobě liberální demokracie asi zase tak konečný být nemusí. V eurozóně nám to nemilosrdně skřípe, v mnoha zemích světa se protestuje proti rozličným věcem (ať se již jedná o okupaci Wall Street, či akce organizované ACORN International), jež ale mají některé rysy společné - stoupající napětí mezi různými sociálními, etnickými, či politickými skupinami. Vzpomínám si při této příležitosti na dopis, který kdysi psal Albert Einstein Sigmundu Freudovi. Bylo to krátce po vzniku hospodářské krize před druhou světovou válkou a Einstein se tam Freuda ptal, zda je možné, aby k válkám nedocházelo. Einstein si jistě byl vědom stoupajícího napětí ve společnosti, Freud odpověděl - jak měl ve zvyku - celkem obsáhle. K válkám docházet bude dál a dál, neboť lidské pokolení drží pohromadě podle něj v zásadě dvě věci, jedná se o násilí vládnoucích a vzájemné emoce, jež spojují jednotlivé …

Feliciina cesta (Felicia´s Journey) 1999

Obrázek
Jak začít, aby to snad nevyznělo moc pateticky... V roce 2000 jsem se dostal k filmové tvorbě Atoma Egoyana, shlédl jsem snímky Exotica a Sladké zítřky, které osobně považuji za vynikající, nicméně od té doby jsem od tohoto kanadského režiséra arménského původu (narozeného pro jistotu v Egyptě) boužel nic neviděl. Vím, že v rámci filmového klubu na čt2 kdysi dávali film Feliciina cesta (jako součást portrétu Egoyana), ale byl to právě tento snímek, který mi bohužel z onoho tvůrcova portrétu unikl... Škoda. Naštěstí tu je ale server rapidshare a jeho netušené možnosti. Feliciina je mladá dívka z Irska, která se osudově zamiluje do chlapce, jenž však krátce poté město opouští a odjíždí do Birminghamu, prý pracovat v továrně na sekačky. Felicia je pochopitelně smutná a po několika měsících se z dost důležitých pohnutek rozhodne opustit svoji domovinu a vyrazit až do dalekého Birminghamu svého milého najít. V cizím prostředí je náležitě ztracena, naštěstí však potkává muže s věkem lehce přes…

Stereotypy

Posledním dobou nerad jezdím pražskou MHD, respektive - abych zbytečně negeneralizoval - tato nelibost se týká zejména jednoho úseku. Nevím, zda si to třeba nenamlouvám, ale zdá si mi, že zhruba za poslední rok řidiči autobusů na oné lince stále více a více riskují a jezdí rychleji. Ale dnes ne :-). Konečně jsem si mohl v klidu číst bez strachu, že by se mi udělalo špatně a rovněž jsem vyslechl zprvu dost fádní a stereotypní rozhovor tří malých hochů (ve věku zhruba 7 let), kteří se usadili na sedadle nedaleko mě. Po klasickém výčtu událostí ohledně toho, kdo koho ve škole zmlátil a jaká to tam je jinak pěkná "pruda" se stočil rozhovor na dost překvapivé téma - Bible. Bavili se o tom, zda má cenu onu knihu číst vícekrát, v jakých jazycích se dá číst a co je to vlastně ta hebrejština. Dost mě to překvapilo a musel jsem si v tomto ohledu tedy upravit své místy stereotypní názory na to, co vlastně vůbec může zajímat děti na prvním stupní ZŠ. Máte někdo podobnou zkušenost? Docela b…

Yonderboi - Passive Control (2011)

Obrázek
A je tu Yonderboi (vlastním jménem László Fogorashi)! Třetí album tohoto talentovaného maďarského hudebníka jsem napjatě očekával, neboť jeho předchozí kousky dokázaly mé ucho namlsat víc než dostatečně. Jaké tedy je jejich pokračování? Zprvu jsem byl při poslechu lehce rozčarován, ale později jsem si na desku přivykl. Nenalézá se tam sice žádná taková pecka, jakou byla na minulé desce skladba "All We Go To Hell", nicméně i tak je album velmi příjemným - místy vokálovým - chill-outem, který asi jen tak nezapadne, protože v současnosti v onom žánru už rozhodně žádný velký přetlak není (samozřejmě když nepočítáme webová vydavatelství). Velmi mě zaujaly skladby Roast Pigeon a Come On Progeny. Slabé kousky se hledají těžko, ale tu a tam se vyskytnou, nicméně i tak to nebrání označit toto album za velmi podařené a hodné autorova léta dobře pěstěného jména - Yonderboi.

Bátora už toho má asi D.O.S.T.

Je zajímavé, že odcházející ministerský úředník - jak poznamenal "nejlepší ministr financí" pan Kalousek s přidáním výrazu "subalterní" - na rozloučenou uspořádá tiskovou konferenci. Koneckonců, proč ne, když mu tam lidé přišli. Dokážu jej pochopit, celé dva měsíce (po incidentu na facebooku, po němž se zavázal mlčet jako hrob) mlčel a mlčel. To jednoho jistě otráví. Určitě si moc nepopovídal ani na té výše zmíněné populární sociální síti, neboť - jak známo - mu kdosi odcizil přístupové heslo (je to ten pan Bátora ale pěkná počítačová "lama"). Má to někdo pech. Na druhou stranu, když se Vás ale zastane "nedostižný ideový vzor", tak to snad za tu trochu ticha stojí, ne?

Exoranžová Tymošenková

Člověk nemusí být zrovna fanaticky hledající bytostí, která nedělá nic jiného, než že se probírá stránkami novin, aby zjistil, že v Ukrajině došlo k soudnímu procesu, který se bude probírat ještě drahnou dobu. Ano, narážím na případ Tymošenková. Bývalá ukrajinská premiérka byla uvězněna na 7 let za nevýhodnou desetiletou smlouvu s Ruskem ohledně dodávek plynu. Opodstatnění tohoto rozsudku tu nemíním rozebírat, neboť to jistě učiní povolanější a já osobně o dané problematice mám jen velmi skromné informace. Přijde mi ale trochu zvláštní, že v zemi, která se podle různých mezinárodních žebříčků nachází v rozsáhlosti korupčnických aktivit ještě několik políček za naší zemí, se z toho všeho množství nekalých aktivit vybere zrovna tento případ. Jeden český podnikatel se dokonce nechal slyšet, že na Ukrajině bez korupce de facto ani nemůžete podnikat. To vše se tam prý do jisté míry toleruje a považuje za jistý - eufemisticky řečeno - kolorit. Tak proč zrovna toto zneužití moci tolik vadí? A…

Výstava a kompromisy

Před nákupním centrem Eden je až - tuším -do 17. října k dispozici výstava o slavné minulosti (a současnosti?) vršovických fotbalových týmů. Výstava je docela zajímavě zpracována, večer jsou panely hezky podsvíceny, jen v tom současném nevlídném počasí se člověku asi nebude chtít trávit u ní dlouhé hodiny. Já jsem se tam naštěstí se Slečnou I. podíval ještě v době, kdy i pro člověka milujícího teplotu jadranského moře byl den celkem příznivý, co se počasí týče. Na oplátku jsem sice musel absolvovat se Slečnou I. povinné kolečko návštěv různých obchodů, jejichž jména mi v paměti poněkud splývají v jeden patvar, ale co by člověk neuděl pro dobro své věci, že? Neodbytného pocitu, že tento svetr jsem už asi někde viděl jsem se ale stejně nezbavil... Na určitý kompromis přistoupil i slavný "brouk" McCartney, když se nedávno potřetí oženil. Nevím jaké to přesně je, ale mám dojem, že už si to snad ani nemůže pořádně užít, notabene, když se to konalo na té samé radnici, kde si bral i…

The Pack A.D. - Unpersons (2011)

Obrázek
The Pack A.D. (to A.D. znamená after death...) je kanadská skupina, kterou tvoří dvě děvčata, což samozřejmě není počet, který by je dostal do žánrů nějaké komplikované, multiinstrumentální, symfonické hudby. Hrají pěkně od podlahy, jejich hudba má onu potřebnou šťávu a i tolik cítitelnou radost z hraní. Slyšet je naživo musí být jistě zajímavý zážitek. Bicí, kytara a zpěv - prakticky nic jiného na jejich v pořadí již třetí desce neuslyšíte, ale bohatě to stačí. Žánrově jsou The Pack A.D. blízko například The White Stripes, ale podle mého názoru mají tyto kanadské holky o poznání větší sklon ke garážovému rocku a punku. Pokud máte rádi "říznější" současné kytarovky, tak za zkoušku tato deska jistě stát bude.