Liborův blog

Kluci z Hanspaulky vydali devátou řadovou desku. Marná sláva, už jsou z nich matadoři naší (trochu alternativní) hudební scény. Deska obsahuje vše, nač jsme u dua Mardoša Bublajz zvyklí. Chytlavé melodie, zajímavé slovní hříčky, nápadité texty, trocha depky a trocha rozverného školáckého jančení. Tento konglomerát různosti si však hezky sedá a když k tomu kluci přidají příjemně zvukově učesanou pokličku, tak je na dobré album doslova zaděláno. Slovní hříčky mi tu přišly ještě o chloupeček lepší než na předchozích albech (zamkněte východ na dva západy, sní s ní, apod.). Skladba "Nadčasová" si hezky hraje s českými výrazy anglických slov "past" a "present", "Gastronaut" ma zaděláno na pořádný hit letních festivalů (a možná se protalčí i do některých rozhlasových stanic), "S ní" a "Antikvariát" jsou ve své tesknosti vlastně neskutečně krásné a zapomenout bych neměl také na "Národní", která chorálem diváků z jednoho letn

Co si budeme povídat, Hvězdné války jsou něco víc než "jen" film, respektive legendární filmová série. Ještě teď si pamatuji, jak se krátce po pádu železné opony objevovala ta magická dvě slůvka spojena dohromady s asociací čehosi nebesky úžasného a strhujícího. Více než jen vidět film to byla i touha proniknout do něčeho báječného, dosud skrytého, do něčeho, co vonělo po té velké zaoceánské zemi. Aspoň tak nějak jsem to tehdy cítil. Takže asi i z toho důvodu jsem si vydal na včerejší premiéru, byť od té doby už uplynulo hodně vody a já rozhodně nejsem nějak zapálený fanoušek Star Wars. K této slavné fantastické "vesmírné opeře" už přistupuji s opoznání menším nadšením. To, co nám zde na ploše přibližně 130 minut režisér Abrams servíruje, však od první minuty jasně říká, že máme co do činění s velkým "stárworsáckým" fanouškem, takže na diváka prakticky od prvních minut dýchne silný retro zážitek. Dost je zde také míst, která na lidi v sále sympaticky pomr

Doba, kdy se říkalo, že počítačové hry jsou nezralou zábavou dětí a adolescentů je už dávno pryč. Generace zvané X a Y dospěly a svůj koníček si mnohy přenášejí dále. Spolu s nimi "dospívají" i ony hry. Samozřejmě i dnes se objevují tituly, které jsou hloupé, ploché a člověk nad 20 je snad ani nemůže správně docenit, nicméně výrazně podle mého názoru přibývá těch, které se snaží působit promyšleněji, sofistikovaněji a - omlouvám se za to podivné slovo - dospěleji. A Life is Strange (dále LiS) mezi ně bezesporu patří. Někdo by snad mohl namítnout, že to v podstatě ani není hra. Přiznávám, že ke klasickému hraní tam toho zase tak moc není (několik adventurních hádanek a hledání správné cesty skrze rozvětvené konverzace postav), ale i tak se nebojím LiS označit za hru, a to dokonce za hru velmi podařenou. Svým konceptem trochu připomíná tvorbu Telltale Games (např. The Walking Dead ), tedy komu sedlo toto hraní, tak u LiS bude podle mě dost nadšen... ... přitom celý příběh začín

Člověk který už nakoukal několik zakladních filmů, které se holedbají kolonkou "horor", má jasno. Když už tým amerických vědců vykope nějakou starou stavbu, tak je jasné, že se bude něco dít. A to něco bude obsahovat mnoho masa a krve nebohých archeologů. Jo, archeologie je drsné povolání :). Člověk jim to však tak trochu přeje. Archeologové v podobných filmech se totiž chovají jako absolventi škol pro mentálně retardované a činí jeden kiks za druhým. Může být v pyramidě zatuchlý vzduch? Může. Vezmeme si tedy s sebou nějaké masky, které ale po chvíli stejně sundáme, protože by jinak nebylo vidět na naše těžce vystajlované ksichty. Co by z toho pak divák měl, že? Hlavní představitelka vypadá trochu jako porouchaná Reese Whiterspoon a tvůrci očividně na její zjev hodně sází. To je ale bohužel asi tak vše, co nám ve filmu nabídne. Pohříchu to není její vina, ono toho totiž moc hrát ani nejde. Nechci působit přehnaně kriticky a je mi jasné, že horory mají svá jasná pravidla a hle