Star Wars: Síla se probouzí (2015)

Co si budeme povídat, Hvězdné války jsou něco víc než "jen" film, respektive legendární filmová série. Ještě teď si pamatuji, jak se krátce po pádu železné opony objevovala ta magická dvě slůvka spojena dohromady s asociací čehosi nebesky úžasného a strhujícího. Více než jen vidět film to byla i touha proniknout do něčeho báječného, dosud skrytého, do něčeho, co vonělo po té velké zaoceánské zemi. Aspoň tak nějak jsem to tehdy cítil.

Takže asi i z toho důvodu jsem si vydal na včerejší premiéru, byť od té doby už uplynulo hodně vody a já rozhodně nejsem nějak zapálený fanoušek Star Wars. K této slavné fantastické "vesmírné opeře" už přistupuji s opoznání menším nadšením.

To, co nám zde na ploše přibližně 130 minut režisér Abrams servíruje, však od první minuty jasně říká, že máme co do činění s velkým "stárworsáckým" fanouškem, takže na diváka prakticky od prvních minut dýchne silný retro zážitek. Dost je zde také míst, která na lidi v sále sympaticky pomrkávají a dávají tušit rozličné odkazy na předešlé díly této vesmírné fantasy. To dosvědčuje i vysoký stupeň utajení prakticky všeho okolo filmu. Zakázané jablko nejvíce chutná.

Na Hvězdné války se pochopitelně dívá moc dobře, efekty jsou dechberoucí, příběh náležitě prošpikován neustálým pobíháním z místa A do místa B s občasnou likvidací nepřátel. To vše vytváří slušný zážitek, který mi přišel tak silný, že jsem byl schopen filmu prominout i mnoho zjevných blbostí a tuny klišé (neustále přítomný "mejkap" i v situacích, kdy to vyvolává jen rozpaky, apod.)

U toho klišé by se snad slušelo na chvíli zastavit. Možná by šlo použít specifický termín" star wars klišé". Přijde mi, že v galaxii za sedmero horami se celý život odehrává po vzoru některých našich antických civilizací ve velkých cyklech, které si jsou velmi podobny. Vždy totiž začnou mizet rytíři řádu Jedi a vždy nastoupí jakýsi spolek zla - který zde reprezentuje První řád - připodobňující pseudo náckovské uniformy a mající podobnou architekturu svých vesmírných plavidel. Znovu se tu staví obří vesmírná stanice (Starkiller), která může zničit planety, soustavy, apod… Však to znáte. Tvůrci to vše ale však dokážou podat s náležitým taktem, občasným humorem (toho je tu podle mě více než dříve) a dobře prokreslenými postavami, kde jsou podle mého názoru trochu více a lépe znázorněny motivace (takže si je prostě oblíbíte ajnc cvaj).

Největší zbraní, kterou na nás ale nové Hvězdné války útočí, je pak směsice filmového retra (zdaleka ne vše se točilo před pověstným "zeleným plátnem", ale je tu i celkem dost "reálných lokací") a vytěžení narážek a asociací na rozsáhlé univerzum tohoto (nejenom) filmového světa. Pak už není velkým problémem akceptovat "pravidla hry" tohoto filmu a jednoduše se bavit.

P. S. Když se scéna přesunula do jakési džungle, jen jsem čekal, kdy se objeví Abramsův Černý kouř ze seriálu Lost. Nestalo se tak, ale v ten moment by mě to nepřekvapilo. :-)

P. P. S A Harrisonu Fordovi se asi splnil dříve nesplněný sen o účinkování v této sérii...