Liborův blog

Robert Michel je jedním z autorů, nad nimiž se zavřela voda literární historie. Což o to, on psával docela slušně, troufám si říci, že tato kniha dokáže oslovit i současné čtenáře (koneckonců relativně nedávno také znovu vyšla u Malverinu) a svého času dokonce získal československou literární cenu, nicméně Robert Michel - tento nástupce poetiky Adalberta Stiftera - byl totiž Němec. A Němce jsme v kulturním Československu nechtěli. Tak nějak se podařilo přivést na uměleckou scénu znovu díla Kafky, Maxe Broda, apod., nicméně díla "šumavských" autorů, kteří byli spojeni s nynější Horní Planou, jsou stále podle mého názoru zapomenuta. Nové vydání knihy "Ježíš na Šumavě" tedy považuji za velmi důležitý počin. Michel přichází s odvážně pojatým příběhem, který se tváří jako autobiografie (a po dlouhou dobu jsme mu to i docela věřil). Přivádí nás do malebného prostředí Šumavy do doby zhruba někdy na přelomu 19. a 20. století, do časů, kdy moderní svět už pomalu roztahoval s

Pokud se nějaký film odehrává v Transylvánii, tak to nemusí nutně znamenat, že by hlavní hrdina byl nějaký krvežíznivý nemrtvý. Naopak, klidně to může být i člověk, který životy zachraňuje - jako je třeba doktor Romeo. A ano, ne vždy když se kdosi jmenuje Romeo, tak musí nutně čekat na svoji Julii. Ach ta klišé… Snímek Zkouška dospělosti rumunského režiséra Cristiana Mungiu získal loni na festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii. Tato prestižní cena pochopitelně Cristianovi otevřela cestu do mnohých zahraničních kin, jenže Mungiu není nějaký sotva ochmířený zelenáč, na kontě už totiž má mnoho pozoruhodných filmových zářezů. Už před cca deseti lety totiž získal v Cannes Zlatou palmu za své úspěšné drama "4 měsíce, 3 týdny a 2 dny." Film často bývá označován jako šokující pohled na rumunský totalitní systém doby ne zrovna dávno minulé, což asi nebude daleko od pravdy. Podstatou ale je, že Mungiu se nevyhýbá kontroverzním tématům, naopak vyhledává neotřelé příběhy, které vypráv

Hvězdné války a jejich rozsáhlé a propracované univerzum patřily svého času mezi mé oblíbené fantastické světy. Tato "space opera" totiž dokázala vhodně postihnout vše to, co duše dospívajícího hocha hledá. Problémem ale pak samozřejmě nastane v momentě, když ten dospívající hoch vyroste. Podívejte, nalejme si čistého piva, Hvězdné války jsou primárně skutečně pohádkou tu s větší, tu s menší mírou infantilností, které ale dokážou celkem zdárně zastírat. To není výtka, tak to prostě podle mě je a já to osobně ani neberu jako slabinu. Jen v koutku duše musíte být pořád tak trochu tím klukem, abyste si filmy náležitě užili i jinak, než jen z nostalgie (což u těch nových navíc ani nelze). Zdá se, že Rogue One si to uvědomuje a snaží se cílit na trochu "dospělejší" publikum. Velká změna to ale není, pořád se totiž vše odehrává v rámci "George Lucas and Disney" pravidel, byť se šlo asi až na samý kraj, kam to jen tento svět dovolí. Ve výsledku jsou tedy nové Hvě

Na úvod by bylo fajn si vyjasnit, že toto nemá být obsáhlý a dokonale bezchybný průvodce, který poví vše správně a objektivně. Zároveň si nechci hrát na nějaké velkého znalce a odborníka na danou oblast. Spíše se z mé strany jedná o sdílení některých individuálních zkušeností a poznatků. Toť vše. Za případné nejasnosti se těm zoufalcům, kteří to budou číst, dopředu omlouvám. Atény jsou největším řeckým městem, ve kterém je koncentrována více než třetina obyvatel celé země. Podle toho to také vypadá, někdy je tam poněkud těsno a dost často i docela hlučno. Ve srovnání s Aténami je Praha velmi tiché a poklidné město (ale to asi nikoho nepřekvapí, že?). Jako starobylé město s úžasnou antickou tradicí mají Atény hned několik zajímavých míst, která skutečně stojí za pečlivou návštěvu. Bylo by ale podle mě chybou se omezovat výhradně jen na tuto metropoli, protože i blízké okolí může skrývat zajímavé zážitky. Atény archeologické ( Erechtheion na Arkopoli) Pokud nejste vyloženě historicko-kul